Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
navíc by mně zajímalo to tělesné vzkříšení potracených plodů
bude tu celkem těsno – nějakých 100 miliard tělesně vzkříšených lidí a nějakých 100 miliard potracených plodů – no moc se na ten mumraj netěším 🙂
-teď si představte to zásobování jídlem, pitím a ten odpad (defekace) – Ježíš přece i vzkříšený jedl že? No – začíná to být podobné jako s celosvětovou Noemovou potopou – o které mimochodem mluvil Ježíš jako o skutečné události…
Skeptik says:
May 15, 2013 at 12:21 pm
protestante – můžeš teda to nějak obšírněji popsat jak si to ty představuješ ať se tu nemusíme dohadovat půl dne?
protestant:
Nemůžu. Nijak si to nepředstavuji.
o vzkříšení:
http://ceskybratr.evangnet.cz/index.php?act=detail&menuid=2&podmenuid=127&idTXT=1344
ale jo – představuješ si minimálně to že člověk bude tělesně vzkříšen a žádnou nehmotnou duši nemá a mít nebude – už to je představa
ale chápu tě – nechceš myslet na nesmyslnost té představy vzkříšení všech lidí aby jsi neodhalil právě tu její nesmyslnost
to skeptik:
Nevím co si představit pod pojmem “tělesně vzkříšen”.
Nemám fakt žádnou představu. Nechávám to na Bohu. Důvěřuji mu. 🙂
takže podle protestanta nemáme duši ale podle toho přípisu budeme mít duchovní tělo – ovšem vysvětlení duchovního těla je: což, pozor, není nějaké neviditelné
nebo pěnové tělo, ale tělo žijící podle Ducha svatého
lidský život od narození do smrti je zpřítomněn Boží
stvořitelskou pamětí a místo nekonečného pokračování
v čase (to by byl spíš trest) , se začne pohybovat směrem
k centru, k užšímu společenství s Bohem.
takže dvě vysvětlení úplně k hovnu
nedozvíme se co je to duchovní tělo
dozvíme se že nebudeme žít věčně (aspoň nějaká informace)
nedozvíme se co bude náplní toho života
Michal says:
May 15, 2013 at 2:09 pm
jojo, a tohle je podle mě klíčové: to já musí obsahovat vzpomínky toho člověka, musí obsahovat jeho paměť. Když přijdu o paměť, budu to pořád JÁ?
Jenže paměť sídlí v mozku, a jak by si ji tedy “s sebou” mohlo vzít něco “nehmotného”?
Tak v tomhle já žádný problém nevidím. Myslíš, že tvoje myšlenky, vzpomínky a pocity jsou “hmotné”? A myslet si, že osobnost, paměť, identita člověka zaniká se smrtí mozku – to je jako myslet si, že třeba myšlenka, vyjádřená v textu nějaké knihy “zaniká”, když danou knihu roztrháš nebo spálíš. To je jistě nesmysl. Takže to lze brát tak, že tvoje mysl je “kniha”, kterou si čte Bůh, který ji také spolehlivě uchová ve své paměti.
Skeptik says:
May 15, 2013 at 2:36 pm
Pelagie – a o to jde – je to jen kopie toho člověka – né ten člověk
navíc jak jsem psal už výše kopie to stejně asi nebude stejná – budou mu odstraněny “špatné” vzpomínky a “špatné” vlastnosti (v ráji)
Michale – jestli to chápu dobře tak se udělá kopie paměti člověka před smrtí a při vzkříšení se nahraje do nového mozku
Nebude to “kopie”, bude to tentýž člověk! To by přece nemělo žádný smysl. Ježíš po vzkříšení nebyl žádná “kopie”, byl to tentýž člověka, se vším, co na světě prožil – samozřejmě, mimo své fyzické tělo, ale byla to tatáž osobnost.
sory protestante – když jsi tvrdil že nevěříš na duši tak jsem myslel že si to představuješ jako Jehovisti – tedy normální materiální tělo (to vzkříšené)
U Pelagia je to srandovní – vzkříšení u Ježíše u něj znamená že se na Ježíše nezapomnělo – a vzkříšení ostatních lidí má být podobné – tedy nezapomene se na ně – tak to už je vzkříšených spousta – dokonce probíhalo vzkříšení ještě před narozením Ježíše 🙂
Pelagie – to záleží na tom jak se na to díváš – když překopíruješ soubor a originál pak smažeš je to kopie nebo ne?
Pelagie – copak teď jsem si všiml že jsi nějak změnil názor – dřív si tvrdil že vzkříšení je že se na Ježíše nezapomnělo – a teď takový veletoč 🙂
Skeptik says:
May 15, 2013 at 3:00 pm
takže podle protestanta nemáme duši ale podle toho přípisu budeme mít duchovní tělo – ovšem vysvětlení duchovního těla je: což, pozor, není nějaké neviditelné
nebo pěnové tělo, ale tělo žijící podle Ducha svatého
lidský život od narození do smrti je zpřítomněn Boží
stvořitelskou pamětí a místo nekonečného pokračování
v čase (to by byl spíš trest) , se začne pohybovat směrem
k centru, k užšímu společenství s Bohem.
takže dvě vysvětlení úplně k hovnu
nedozvíme se co je to duchovní tělo
dozvíme se že nebudeme žít věčně (aspoň nějaká informace)
nedozvíme se co bude náplní toho života
Představ si, že bys měl dítěti v těle matky v nějakém osmém měsíci těhotenství vysvětlit, co ho čeká venku (a že vůbec nějaké “venku” existuje). Asi by to šlo dost těžko, co? Takže se nech překvapit.
Skeptik says:
May 15, 2013 at 3:07 pm
Pelagie – to záleží na tom jak se na to díváš – když překopíruješ soubor a originál pak smažeš je to kopie nebo ne?
Tak pokud chceš používat taková přirovnání, spíš bych to srovnal s přemístěním souboru z jedné složky do druhé (nebo do jiného počítače). Takže, obrazně řečeno, jak už jsem napsal, tvůj mozek je kniha a tvoje myšlenky jsou text té knihy. A v okamžiku zničení té knihy (smrti) se text (tvoje osobnost a vzpomínky) přesunou do boží paměti. Co je na tom k nepochopení?
Skeptik says:
May 15, 2013 at 3:08 pm
Pelagie – copak teď jsem si všiml že jsi nějak změnil názor – dřív si tvrdil že vzkříšení je že se na Ježíše nezapomnělo – a teď takový veletoč
Já jsem nikdy netvrdil nic jiného, než co tvrdím teď – asi jsi moje příspěvky nečetl pozorně.
Myslíš, že tvoje myšlenky, vzpomínky a pocity jsou “hmotné”?
Já myslím že ano. Pokud mě může úraz mozku připravit o vzpomínky, pocity i osobnost (což považuji pozorováním z prokazatelné), pak je pravděpodobně vzpomínka (či zkušenost) zaznamenána v uspořádání neuronů a jejich vazeb v mozku. Pokud tedy někdo po chirurgickém odstranění nádoru, či po nehodě ztratí část slovní zásoby, nebo vzpomínek na dětství, ztrácí i kus toho údajně nesmrtelného JÁ.
Pokud jsem i já nesmrtelný, pak způsobem který mi k ničemu není. Nepamatuji si žádný stav své duše před 3-4 rokem života tady na Zemi. A tedy ať jsem byl v “minulých životech” kdokoliv, světec nebo zločinec, nedovedu z toho vyvodit žádné poučení – zkušenost. Z toho usuzuji, že budu-li někdy někde v budoucnu zrozen a nedostanu informace o mé existenci tady na Zemi, tak to nebudu já 🙂
Aniryba says:
May 15, 2013 at 3:21 pm
Myslíš, že tvoje myšlenky, vzpomínky a pocity jsou “hmotné”?
Já myslím že ano. Pokud mě může úraz mozku připravit o vzpomínky, pocity i osobnost (což považuji pozorováním z prokazatelné), pak je pravděpodobně vzpomínka (či zkušenost) zaznamenána v uspořádání neuronů a jejich vazeb v mozku. Pokud tedy někdo po chirurgickém odstranění nádoru, či po nehodě ztratí část slovní zásoby, nebo vzpomínek na dětství, ztrácí i kus toho údajně nesmrtelného JÁ.
Pokud jsem i já nesmrtelný, pak způsobem který mi k ničemu není. Nepamatuji si žádný stav své duše před 3-4 rokem života tady na Zemi. A tedy ať jsem byl v “minulých životech” kdokoliv, světec nebo zločinec, nedovedu z toho vyvodit žádné poučení – zkušenost. Z toho usuzuji, že budu-li někdy někde v budoucnu zrozen a nedostanu informace o mé existenci tady na Zemi, tak to nebudu já
Tady bych řekl, že se zaměňuje “nosič” pocitu, vzpomínky a myšlenky, za pocit, myšlenku a vzpomínku samotnou – asi jako zaměnit knihu jako fyzickou jednotku za její obsah. Kniha – to je konec konců jen svazek papíru – cosi jako cihla. Ale to, co je opravdu důležité, co dělá knihu knihou, je její obsah – tedy text a myšlenky, které vyjadřuje, chápeš? Jinak jak konkrétně to po vzkříšení bude vypadat samozřejmě netuším, kolik toho budeme vědět, co si budeme pamatovat, to samozřejmě nevím, ale nechám se překvapit.
Tady bych řekl, že se zaměňuje “nosič” pocitu, vzpomínky a myšlenky, za pocit, myšlenku a vzpomínku samotnou
Nejsem si jist jestli to dovedu vysvětlit. Pokud poškozením nosiče přijdu o nějakou vzpomínku, myšlenku, pocit, či kus osobnosti… pak se mi zdají nosič a jeho uspořádání (čili informační obsah) zaměnitelné se samotnou vzpomínkou, myšlenkou atp.
Např. zde: http://old.avc-cvut.cz/avc.php?id=3334
Už jsem to nějaký čas neviděl, je tam zmínka o nějakém pánovi, který se přednášejícího ptal: “A co se tedy stane se všemi těmi vzpomínkami co tam v hlavě mám když zemřu, všechny ty pilně nastudované infomace…”
V přednášce je vysvětlení.
Tak to je podle mě jasné: stane se s nimi to samé, jako když se rozloží kniha, spálíme CD, a nebo smažeme rukou nápis v písku…
Aniryba: to je ovšem chyba.
Informace je sice závislá na nosiči, ale není nosičem.
Jednu informaci můžu mít na různých nosičích. Mám ji v PDF na CD a na papíře. Podle vašeho výkladu by:
informace=CD=informace=papír => CD=papír
Což je nesmysl.
Michal says:
May 15, 2013 at 6:31 pm
Tak to je podle mě jasné: stane se s nimi to samé, jako když se rozloží kniha, spálíme CD, a nebo smažeme rukou nápis v písku…
protestant:
Pokud se najde někdo, kdo t knihu, to CD či ten nápis bude znát nazpaměť a bezchybně, pak se rozložením, spálením, či smazáním zase tak moc nestane. Viz např: Ray Bradbury – 451 stupňů Fahrenheita