Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Řekněme v poslední sekundě vědomého myšlení na něco myslíte a zemřete. Není ten poslední okamžik jak by věčný? Přeci nelze zaznamenat opuštění toho posledního okamžiku, protože nastala smrt
Já jsem takový jednodušší ateista. prý následující pradoxy jsou vyvráceny. Jak to, že existuje přítomnost, když před ní muselo uplynout nekonečné množství času. Jenže pokud uplynul, jak to, že byl nekonečný? nebo ten slavný paradox běžec a želva, či co to bylo. Jak to, že běžec předhoní želvu?
← Jak začalo křesťanství?
Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?
Posted on May 10, 2013 by Michal
Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
– S.V.H
This entry was posted in Postřehy k náboženství, Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.
← Jak začalo křesťanství?
2,199 Responses to Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?
← Older Comments
Colombo says:
May 30, 2013 at 5:33 pm
problém s logikou tu máš tak akorát ty.
Tak zaprvé TreeBeard=/ ateisti
S.V.H. says:
May 30, 2013 at 5:41 pm
Pelagius says:
Tyto zážitky nemají z hlediska věčného života vůbec žádnou vypovídací hodnotu. Týkají se posledních minut před smrtí, nikoli věčného života po smrti.
S.V.H.:
Souhlasím. Někoho sice NDE přivedou k víře v posmrtný život, jiného naopak, ale je to něco jako buřňák severní (“ďábelský pták” jehož skřeky zejména v noci již nejednoho člověka přesvědčili o existenci ďábla a tedy i Boha).
treebeard says:
May 30, 2013 at 5:56 pm
Práve som videl v TV ďalšiu ukážku fixného programu. Krokodíly morské, žijúce v ústí nejakej rieky klasickým krokodílím životom plným hierarchie a hašterenia o teritóriá, sa v presnom termíne doplavili na 80 km vzdialený ostrov oceáne, aby tam lovili liahnúce sa karety. N tomto malom ostrove sa krokodíly dobre znášali, akob vedeli, že potravy je pre všetkých dosť. Nechali dokonca ujsť opozdenú dospelú karetu, hoci normálne ich lovia. Pohodlne si ľahli a čakali na liahnutie.
Dokonalý fixný program.
Stefan says:
May 30, 2013 at 8:37 pm
Niekedy rozmyslam nad tym ako sa ateisti a veriaci podielaju na formovani sveta, na jeho vytvarani. Vela umelcov Bach, Monteverdi, Vivaldi atd. atd. vytvorilo obrovske mnozstvo diel, ktore ak by neboli veriaci, tak by nikdy nemohli vzniknut. Architektura tiez. Celkovo nabozenstvo je velmi spojene s hudbou, spieva sa, hraje sa, oslavuje sa existencia, Boh, rozne osobnosti z nabozenskeho zivota. To vy, ked sa stretavate na vasich stretnutiach, tiez tam oslavujete tie vase veci? Prezivate aj stavy nejakeho ateistickeho vytzenia?
Skeptik says:
May 30, 2013 at 9:02 pm
Je-třeba si uvědomit že existence posmrtného života (ať už strašidla v metru nebo pobyt v nebi) nedokazuje existenci boha. Tak jako existence blesku nedokazuje existenci Peruna co blesky metá. A to samozřejmě nemluvím o tom že o existenci blesku máme větší jistotu než o existenci posmrtného života.
Hehe – vlastně to znamená že i v nebi může atesita zůstat ateistou
Prostě “bůh” a “posmrtný život” jsou dvě různé věci co nemusí mít mezi sebou žádnou sovislost. Židé věřili v boha a nevěřili v posmrtný život. Znám lidi co nevěří v boha a věří v posmrtný život – většinou jsou šmrnclí východníma naukama (budhismus a podobně).
protestant says:
May 31, 2013 at 6:56 am
treebeard says:
May 30, 2013 at 5:56 pm
Práve som videl v TV ďalšiu ukážku fixného programu. Krokodíly morské, žijúce v ústí nejakej rieky klasickým krokodílím životom plným hierarchie a hašterenia o teritóriá, sa v presnom termíne doplavili na 80 km vzdialený ostrov oceáne, aby tam lovili liahnúce sa karety. N tomto malom ostrove sa krokodíly dobre znášali, akob vedeli, že potravy je pre všetkých dosť. Nechali dokonca ujsť opozdenú dospelú karetu, hoci normálne ich lovia. Pohodlne si ľahli a čakali na liahnutie.
Dokonalý fixný program.
protestant:
A na jiném ostrově se stejnými podmínkami (dostatek potravy) se chovají jinak?
S.V.H. says:
May 31, 2013 at 7:02 am
Stefan says:
Niekedy rozmyslam nad tym ako sa ateisti a veriaci podielaju na formovani sveta, na jeho vytvarani. Vela umelcov Bach, Monteverdi, Vivaldi atd. atd. vytvorilo obrovske mnozstvo diel, ktore ak by neboli veriaci, tak by nikdy nemohli vzniknut. Architektura tiez. Celkovo nabozenstvo je velmi spojene s hudbou, spieva sa, hraje sa, oslavuje sa existencia, Boh, rozne osobnosti z nabozenskeho zivota. To vy, ked sa stretavate na vasich stretnutiach, tiez tam oslavujete tie vase veci? Prezivate aj stavy nejakeho ateistickeho vytzenia?
S.V.H.:
Možná Vás to překvapí, ale drtivá většina lidí v historii byla věřící. Od toho se odvíjí i podíl na kulturním či vědeckém bohatství lidstva. V minulosti byla navíc církev největším “zadavatelem zakázek”, takže umělci tvořili na témata, která požadovala církev. Často ani neměli na vybranou – nevím, jak by ve středověku dopadl umělec zpracovávající nějakou ateistickou tématiku (případně tématiku odporující tehdejším církevním dogmatům). Nejenže by neprodal, ale asi by to mělo i nějakou dohru.
A pokud by Bach a spol. nebyli věřící (a mohli svobodně tvořit), asi by nevytvořili stejné úžasné dílo, ale nejspíš by vytvořili jiné úžasné dílo. Jestli lepší nebo horší, nemůžeme dost dobře říci. Já osobně bych byl docela zvědav na Bachovu ódu na Velký třesk nebo evoluci člověka.
Machi says:
May 31, 2013 at 7:15 am
Dle wiki byli (jsou) ateisty třeba Bartók, Berlioz, Bizet. Björk, Brian Eno, Janáček, Minchin, Ravel, Prokopjev, Rimský-Korsakov, Šostakovič a
hromada osobností z různých skupin.
To jsou jen co mají co dočinění s hudbou.
Seznam slavných ateistů je na wiki – http://en.wikipedia.org/wiki/Lists_of_atheists.
To jsou samozřejmě jen ti, o kterých je to veřejně známo.
Nepochybuji o tom, že v dřívějších dobách si to většina nechávala pro sebe, protože v mnoha státech existoval
pro ateisty dokonce i trest smrti (jaké překvapení, že žádní nebyli, že).
treebeard says:
May 31, 2013 at 7:28 am
protestant:
A na jiném ostrově se stejnými podmínkami (dostatek potravy) se chovají jinak?
treebeard:
1. fixný program vylučuje, aby živočích vedel, že určitých pár dní v roku sa oplatí ísť na ostrov vzdialený 80 km a vedia to iba staršie krokodíly, nerodia sa s tou vedomosťou.
2. tie krokodíly nenájdu dostatok potravy hneď, ako tam prídu, musia nejaký ten deň počkať. Dovtedy sú teda hladné a fixný program by im mal veliť neznášanlivosť. Rovnako by im fixný program mal veliť napadnúť tie dospelé karety. Ale neurobia to, pretože vedia, že prišli na bezprácnu hostinu na malých chutnučkých karetkách.
Film ukazoval aj ďalšie pozoruhodné správanie, zatiaľ nevysvetlené – napr. aj na austrálskej pevnine občas ukázali krokodíly pozoruhodnú vzájomnú dôveru a malú agresivitu – vedci vyslovili hypotézu, že šlo o “súrodencov” a že teda krokodíly si celý život udžiavajú ideu rodiny. V inom filme som zas videl ako staré krokodíly vedia o termíne ideálneho rybolovu na nejakej umelej hrádzi a tiež sa tam v príslušnom termíne zhromažďujú, zatiaľčo mladé kusy zažívajú práve v tomto období ťažké časy.
treebeard says:
May 31, 2013 at 7:46 am
Stefan says:
Vela umelcov Bach, Monteverdi, Vivaldi atd. atd. vytvorilo obrovske mnozstvo diel, ktore ak by neboli veriaci, tak by nikdy nemohli vzniknut. Architektura tiez.
treebeard:
Je to komplikovanejšie. Z uvedených skladateľov poznám len životopis Bacha. Ten bol “zamestnancom cirkvi” a prežil nie veľmi radostný život plný povinného písania cirkvenej hudby. Robil to preto, aby prežil, nie preto aby oslavoval Boha. Čím nevylučujem, žev Boha veril a že by nejakú cirkvenú hudbu napísal, aj keby nemusel. Ale určite nie štýlom “jeden kus týždenne”. Máme aj významných skladateľov, ktorých tvorba zas bola s vierou spojená ďaleko menej – Mozart, talianski operní majstri. Nevraviac už o dnešnej hudbe.
V architektúre treba priznať, že najväčšie, možno najkrajšie, a určite najnezmyselnejšie stavby sa postavili rôznym bohom, resp. z dôvodu viery panovníkov. Či je to dobre, to už je iná otázka. V stredoveku žili ľudia napr. v nevyhovujúcich životných podmienkach, bez kanalizácie, bez tečúcej vody, ale zato v každom mestečku postavili tak veľký kostol/katedrálu, na akú si trúfli. Ešte aj dediny, kde ľudia žili v polozemľankách si postavili murované kostoly. Mnohé projekty ostali nedokončené (vrátane napr. Chrámu Sv. Víta v Prahe), alebo boli dokončené až v modernej dobe (Kolínsky dóm). Šlo teda o nehorázne plytvanie zdrojmi, ktoré bolo nazoaj možné len z dôvodu viery. Tí ľudia skrátka verili, že si tým kupujú miestenku v nebi.
Cestmír Berka says:
May 31, 2013 at 8:34 am
Troufám si tvrdit, že větší část z miliardy katolíků zná spíš Madonnu Louisu Veronicu Ciccone Ritchie, než Bacha , Monteverdiho či Vivaldiho dohromady. Silně věřící umělci, kteří se ve svých dílech zaobírají jen Bohem a Ježíšem nejsou favorizováni ani věřícími. Nedávno jsem zaznamenal na Facebooku dialog metalisty, který doporučoval několik kapel, hrajících “křesťanský metal” a křesťana, který tuto hudmu označil za “satanskou”. marně mu metalista namítal, že ty skupiny velebí Ježíše.
Mohl by nám dát Stefan příklad nějakého světoznámého umělce, který se zabývá duchovní hudbou? Nebo je známkou kvality, že je skladatel již minimálně sto let mrtvý? Většina současné hudby, která má co do činění s vírou je zoufale prvoplánově agitační, naivní, texty plné různých klišé – kdo nepoznal Ježíše je buď narkoman, zoufalec..vede prázdný život..buď se jako punker válí v kanále, nebo jako vesnický buran zvrací u plotu, nebo je to bezcitný hráč na burze…… černá, nebo bílá.
Jdu si naposlouchat něco křesťanského a současného..od živých: http://spiritualpunks.netlife.sk/index.php?menu=11
martiXXX says:
May 31, 2013 at 8:37 am
Ptám se ateistů…existuje smrt? Z hlediska společnosti, druhých je smrt pouze společenská událost, přestává pro ně tělesně existovat jeden člověk. Ale z hlediska toho člověka žádná smrt není, protože, čím by jí pozoroval jako nicotu?
martiXXX says:
May 31, 2013 at 8:38 am
A myšlenka Treebearda, že smrt je to co si pamatuje před narozením? Co to je za nesmysl? On něčím pozoroval před narozením tu nicotu?
martiXXX says:
May 31, 2013 at 8:39 am
A že ta nicota nekonečná? kdo měří tu nicotu?
protestant says:
May 31, 2013 at 8:58 am
Cestmír Berka says:
….Nebo je známkou kvality, že je skladatel již minimálně sto let mrtvý?
protestant:
To ne, ale známkou kvality je to, že se po letech od jeho úmrtí stále hraje.
Pochybuji, že si někdo na Madonu po sto letech ještě někdo vzpomene.
protestant says:
May 31, 2013 at 9:08 am
J·S. BACH (1685-1750)
“Jedině Bohu budiž sláva!”
napsal: Vilém Schneeberger
Uměleckým vedoucím tohoto ve světě ojedinělého projektu je Helmuth Rilling, který byl od roku 1957 až do svého penzionování v roce 1998 kantorem ve stuttgartské Gedachtniskirche. V tomto kostele, nikoli ve studiu, byly nahrány Bachovy kantáty, neboť, jak říká tento znalec Bachovy hudby, “Bachovy kantáty patří do kostela”. Takové Janovy pašije nebo Matoušovy pašije jsou přímo kázáním.
Johann Sebastian Bach se narodil 21. března 1685 jako šesté dítě eisenašského městského muzikanta. V Eisenachu chodil do latinské školy, do téže školy, kterou dvě století předtím navštěvoval Martin Luther. V té době během osmi
měsíců ztratil oba rodiče a vyrůstal pak v rodině staršího bratra Johanna Christopha. Ten ho vyučuje hře na varhany a kantor na škole v Ohrdrufu pak hře na housle a teorii hudby. Jako sirotek dostal vzhledem k mimořádným úspěchům ve škole stipendium na věhlasném gymnáziu v Lüneburgu. Zpíval tam v žákovském pěveckém sboru a působil jako hudebník,
nakonec byl pomocným dirigentem školního orchestru. Jako chudý hoch bez prostředků nemohl pomýšlet na univerzitní studium, a tak se v osmnácti letech stal varhaníkem v Amstadtu. Už o Velikonocích 1704 je uvedena jeho první kantáta “Neponecháš mou duši v pekle”.
Pak je povolán do Mühlhausenu, kde se ožení se svou vzdálenou příbuznou Marií Barbarou Bachovou. Během deseti let se jim narodí dvě dcery a pět synů. Zde se dostane do ohně sporů mezi pietisty a ortodoxními luterány, což mu brání v tvůrčí práci. Odejde proto na dvůr vévody Wilhelma Ernsta v Sasku – Výmaru. V té době vznikne většina varhanních
preludií a chorálních předeher. Kromě toho musel každý týden napsat jednu církevní kantátu. Když pak roku 1717 přijal místo kapelníka v Köthenu, aniž by se dovolil výmarského vévody, je na měsíc uvězněn a “bez milosti” propuštěn ze služby.
V letech 1717 až 1723 působil na dvoře knížete Leopolda z Anhaltu-Köthenu. Zde vznikly Braniborské koncerty, četné sonáty a velké klavírní cykly. Roku 1720 zemře Bachova manželka Barbara a o rok později se Bach ožení se zpěvačkou Annou Magdalenou Wilckenovou. V letech 1723 až 1742 se jim narodí šest synů a sedm dcer. Na počátku druhého
manželství Bach napsal “Klavírní knížku pro Annu Magdalenu Bachovou” a první svazek “Dobře temperovaného klavíru”, učebnici pro dorůstající syny z prvního manželství, kteří projevili vynikající hudební nadání ..
Vrcholnou dobou je Bachovo působení od roku 1723 jako kantora u Tomáše v Lipsku. Tomuto jmenování předcházely přísné zkoušky nejen z hudby, ale také z teologie, neboť jako kantor musel vyučovat latinu a katechismus. Uvedl se zde premiérou Janových pašijí. Zde pak vznikla většina jeho vrcholných děl, dvěstě kantát, Matoušovy pašije, ztracené Markovy pašije, latinské mešní věty, které byly později seřazeny jako Mše h-mol a Vánoční oratorium. .
Až do roku 1749 pracoval Bach na Umění fugy, potom mu jako důsledek dlouholeté práce při chatrném osvětlení začal slábnout zrak. Záchvat mrtvice zabránil dokončit tento souhrn jeho skladatelského umění. Poslední chorální předehru “Před Tvůj trůn teď vstupuji” diktoval, už slepý, svému zeťovi. Dne 28. července 1750 odešel ke svému Pánu, jehož po celý život oslavoval svým hudebním dílem.
Bachova duchovní hudba je nesporně nejvýraznějším vyznáním víry, které kdy hudebník napsal. Jeho duchovní profil odhalují okrajové poznámky v jeho soukromé Bibli, která se dochovala. Používal Lutherův překlad s vysvětlivkami württemberského profesora teologie Abrahama Calova, který je pokládán za nejvýznamnějšího zastánce čistého luterského učení v 17. století. Bach byl pilným čtenářem Bible. To dosvědčují kantorští učedníci, kteří během výuky bydleli v jeho domě. Bach konal ráno a večer pobožnosti se svým domácím sborem. Slova Písem, kterými zahajoval své kantáty, vybíral Bach na každou neděli církevního roku zřejmě po dohodě s kazatelem. Kompozici těchto děl jistě předcházela meditace nad slovy Bible.
Bach zdůvodňoval svou práci jako církevní hudebník z Bible. Na četných místech, kde je zmínka o hudbě k Boží oslavě, připojil své poznámky. “Při zbožné hudbě je vždy přítomen Bůh se svou milostí,” okomentoval 2 Pa 5,13, kde text hovoří o hudbě při posvěcení Šalomounova chrámu: “Když chválili Hospodina. .. naplnil oblak dům Hospodinův.” Bach věřil, že Bůh se připojí k hudbě svého lidu, který ho chválí. Zatímco pozdější mistři, jako Mozart a Beethoven, zdůrazní autonomii a absolutnost svého umění, Bach ví, že bez Božího požehnání je každá tvorba nedostatečná.
V Mirjamině písni (2.Mojžíšova 15,20n) zpívají muži a ženy Boží chválu střídavě. V Bachových dvousborových motetech a v Matoušových pašijích tato praxe zase ožívá. Je to víc než rafinované využívání” stereofonního vystoupení hudebního tělesa, rozděleného na více kůrů. Bach tomu rozuměl tak, že tím stojí v tradici Bible.
Hudbu při bohoslužbách chápal jako službu z pověření Ducha svatého. K 1 Paralipomenon 28,21, kde jde o práci při Božím domě, si poznamenal: “Krásný důkaz, že Duch svatý vedle jiných pořádků při bohoslužbách skrze Davida také nařídil hudbu.” Bach chápe biblický text podle Luthera jako slovo o “službě v Hospodinově domě” (nikoli “na domě”, jak stojí v našem ekumeníckém překladu).
Toto vědomí, že jako hudebník je nositelem duchovního poslání, je také vidět na jiných jeho písemných projevech. V žádosti o propuštění ze služeb města Mühlhlhausen píše roku 1708, že zde nemůže realizovat “konečný’ cíl, totiž církevní hudbu k Boží oslavě”. Z těchto slov osmadvacetiletého hudebníka vyzařuje jeho životní zaměření: Kde působí Bach, tam hudba není jen ozdobou bohoslužeb, nýbrž jejich důležitou součástí.
Také Bachovo chápání svaté večeře Páně vychází z četby Bible. V 3. Mojžíšově 17,11 stojí, že “v krvi je život těla”. Zvěst o Kristu, který se obětoval a vylil svou krev za hříchy člověka, poznamenala Bachovu zbožnost. Bach věřil
a věděl, že pozemský a věčný život člověka je skryt v krvi Spasitele.
Albert Schweitzer, autor obsáhlé Bachovy biografie a vynikající interpret Bachova díla, napsal: “Hudba mu je bohoslužbou, Bachovo umění a celá jeho osobnost spočívají na jeho zbožnosti. Pro něho zvuky neodeznívají, ale
stoupají k Bohu jako nevyslovitelná chvála.”
“Soli Deo Gloria”, jedině Bohu budiž chvála, napsal Bach na titulní list své “Varhanní knížky”. Podobná slova, ukazující k cíli jeho tvorby, najdeme i na dalších jeho dílech, na většině jeho kantát, i nenáboženských .
Článek vyšel v časopise Život víry.
Vilém Schneeberger byl spisovatel, překladatel, teolog a kazatel Evangelické církve metodistické.
treebeard says:
May 31, 2013 at 11:23 am
martiXXX says:
A myšlenka Treebearda, že smrt je to co si pamatuje před narozením? Co to je za nesmysl? On něčím pozoroval před narozením tu nicotu?
treebeard:
No, a takto vznikajú fámy – ja som nepovedal, že to čo si “pamätám” pred narodením je smrť, ja som povedal, že to je nič. A nemal som to čím pozorovať, pretože to bola moja “ničota”, moja neexistencia. Samozrejme, že kým som neexistoval, vesmír existoval. Ale mne to bolo viac než jedno, pretože som nebol.
Ak si spomenieš, debata začala tým, že po svojej smrti chcem radšej “nič”. Čiže by si mal chápať, aké nič mám na mysli. Je mi srdečne jedno (už teraz), či po mojej smrti bude nejaký vesmír alebo čokoľvek, vrátane Boha. Ak ja nebudem, bude to presne rovnaký stav, ako pre mojim počatím a pokiaľ ide o vedomie a pamäť, tak o stav, ako pre mojim narodením dokonca ešte nejakú chvíľu po ňom.
Skrátka, každý z nás si presne vie predstaviť, čo to je nebyť, pretože každý má reálnu skúsenosť, že jeho pamäť nesiaha ďaleko. A to, čo je pred bodom, u ktorého objektívne viem, že si:
a) nič pred ním nepamätám,
b) neexistuje ani nijaký overený predpoklad, že by som si mal/mohol niečo pamätať (nebola predsa ani moja duša, tá nevznikla pred počatím, veď k nemu dôjsť nemuselo a čo potom s dušou),
to je to nič, tá neexistencia. A všetci vieme, že na nej nič nepríjemného nebolo. Že na nej nebolo naozaj nič.
Niektorí majú aj novšiu skúsenosť, napr. ten Jožo Ráž povedal, že medzi dátumom úrazu a precitnutím nebolo nič. A tiež hovorí, že mu na tom nič nevadilo. Čiže, neexistovať a nič necítiť je možné a predstaviteľné. Z toho, samozrejme, automaticky nevyplýva, že nám takýto stav bude dopriaty. Viera tvrdí, že Boh je natoľko sadistickou a zlomyseľnou entitou, že svojim stvoreniam neumožňuje nebyť. Každý z nás je možno povinný existovať to “polovičné nekonečno” od dátumu narodenia až naveky. Ak ťa to poteší…
martiXXX says:
May 31, 2013 at 11:29 am
Co to je pojem nicota? Lze ho vztáhnout i na neexistenci pozorovatele? Protože jakmile si pamatuju nic, tak je to logický nesmysl.
treebeard says:
May 31, 2013 at 11:31 am
to protestantovo copa-paste: A?
Máločo je nezmyselnejšie, ako meditovanie umeleckých kritikov nad pocitmi umelca. Samozrejme, že veriaci analytik tam nájde plno viery, humanista plno humanizmu, antifašista odpor proti fašizmu
protestant:
…a ateista “nové trhy” 🙂
prosím – smaž ten předchozí přísměvek Michale.
-Mně se líbí co napsala Medea – člověk je omezený ve své existenci prostorově – co je zvláštního na tom že je omezen i časově?
Co se týče smrti – treebeard to myslel tak že to co je po smrti je ekvivalentní tomu co bylo před početím (pro vědomí daného jedince).
A jak už jsem psal – “posmrtný život” a “bůh” jsou dva různé termíny co mohou ale taky nemusí mít žádnou souvislost.
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-110/#comment-71732
martiXXX says:
Řekněme v poslední sekundě vědomého myšlení na něco myslíte a zemřete. Není ten poslední okamžik jak by věčný? Přeci nelze zaznamenat opuštění toho posledního okamžiku, protože nastala smrt
Silno dúfam, že nie. Nechcel by som s jednou myšlienkou tráviť večnosť. Napr. s myšlienkou “asi som nemal predbiehať to auto” 😀
Podľa tá posledná myšlienka jednoducho vyhasne a mŕtvy človek ostane bez akejoľvek myšlienky. To, že sa zomierajúci nedozvie čas svojej smrti, resp. že si neuvedomí, kedy nastala, sa mi zdá nezaujímavé. Nikto to nepotrebuje vedieť.
Já jsem nikdy nevěřil na existenci jakéhosi protikladného nebe a pekla po smrti. Jsem ochoten akceptovat do určité míry myšlenku karmy v sérii znovuzrození jako hypotézu. Ale nevěřím ve finální soud ale spíše v koloběh radosti a utrpení a (možné) osvícení z toho koloběhu 🙂
třeba…vědomí je vesmír? kdo ví……vědomí bez obsahu, kterí se vždy naplňuje nějakým obsahem naším egem a okolním světem, pak tato forma zanikne, vznikne jiná; tvůrčí hra vědomí – vesmíru
které…..
treebeard says:
Silno dúfam, že nie. Nechcel by som s jednou myšlienkou tráviť večnosť. Napr. s myšlienkou “asi som nemal predbiehať to auto” 😀
Podľa tá posledná myšlienka jednoducho vyhasne a mŕtvy človek ostane bez akejoľvek myšlienky. To, že sa zomierajúci nedozvie čas svojej smrti, resp. že si neuvedomí, kedy nastala, sa mi zdá nezaujímavé. Nikto to nepotrebuje vedieť.
S.V.H.:
Pokud doufáte, že s poslední myšlenkou nebudete trávit věčnost, měl byste nyní uvěřit, že se v minulosti odehrála nějaká událost, která tento názor podporuje. Třeba že se někde otevřela země a ozval se hlas: “Po smrti nebudeš myslet jen na jednu věc a zvláště ne na auta!” Být Vámi, tak začnu zvažovat všechny možné historické (i mýtické) události, jestli se některá nedá takto interpretovat. 🙂
treebeard:
1. fixný program vylučuje, aby živočích vedel, že určitých pár dní v roku sa oplatí ísť na ostrov vzdialený 80 km a vedia to iba staršie krokodíly, nerodia sa s tou vedomosťou.
2. tie krokodíly nenájdu dostatok potravy hneď, ako tam prídu, musia nejaký ten deň počkať. Dovtedy sú teda hladné a fixný program by im mal veliť neznášanlivosť. Rovnako by im fixný program mal veliť napadnúť tie dospelé karety. Ale neurobia to, pretože vedia, že prišli na bezprácnu hostinu na malých chutnučkých karetkách.
Toto je len tvoja definicia fixneho programu. Ja som hovoril o prekroceni vlastneho tiena ako to dokaze len clovek. Toto tu uz nepises.
to Stefan:
Tie krokodíly prekročili vlastný tieň. Našli zdroj, ktorý nemali pod nosom a dokázali kvôli nemu zmeniť aj správanie. V podstate sa to temer rovná “Miluj blížneho svojho ako seba samého”, nie? 🙂
Církevní restituce na 99,999% projdou a jsem tomu rád. Možná církev rozšíří svoji charitativní činnost a navíc tady bude další prvek s jiným názorem. To beru pozitivně.
Alebo ešte inak. Kedy človek prekročil svoj tieň? Keď vyrobil počítač, alebo keď prvýkrát hodil zaostrenú palicu. A nebolo prekročením tieňa aj to, keď po zmiznutí lesa prišiel na to, že v savane lepšie prežije vzpriamený?
Tie dávne prekročenia sa od toho krokodílieho podľa mňa nijako zásadne nelíšia.
martiXXX, u nás, na Slovensku, cirkevné reštitúcie prešli už dávno a nič pozitívne sa nestalo.
http://praha.kdu.cz/clanky/Cirkevni-majetek-navod-k-pouziti.html
cituji:
Ve Slovinsku dopadly církevní restituce tak, že slovinská katolická církev se během několika let enormně zadlužila, což vedlo dokonce k odstoupení mariborského arcibiskupa. Na Slovensku se odhaduje, že církve již nemalou část navráceného majetku pozbyly.
A komu tedy má patřit majetek? Státu? Rozdat lidem?
Clovek sa do dnesnej podoby vyvinuj z nizsich foriem zivota. Ziadny veriaci fyzik al. biochemik predsa nebude tvrdit, ze clovek vznikol len tak, ze zrazu tu stal a bolo to. Ved najprv tu boli jednoduche organizmy, evolucia. Nikdy som predsa netvrdil, ze evolucia nie je. To tvrdi len konkretna skupina veriacich. Co znamena prekrocenie tiena ako to dokaze len clovek, to som tu uz vysvetloval. Zvierata a clovek – medzi tymito dvoma skupinami je nepreklenutelna priepast a to aj napriek tomu, ze clovek ma s niektorymi skupinami zivocichov spolocnych vacsinu genov. Tu nejde o prekrocenie tiena v zmysle evolucie, ze najprv chodil po styroch, potom po dvoch, ze zacal pouzivat ohen atd. Tu ide o cloveka, v akom stadiu je dnes. Je to druh uplne specificky stojaci mimo kategoriu vsetkych ostatnych zivocichov. Clovek je vrchol ID – inteligentneho dizajnu. Samozrejme, nie v zmysle ako to chapali nacisti.
Práve som si pozeral údaje o vlastníctve lesov. Medzi rokmi 2005 a 2011 stratila cirkev 5000 ha lesa, takmer pätinu z toho, čo získala.
Zdá se že církevní restituce dopadnou podobně jako kupónová privatizace – různé spolky si už brousí zuby na církevní majetek – jistě jste viděli jaké podivné čachry jsou už nachystány k tomu aby byl majetek církví (až skončí restituce) za babku převeden těmto spolkům – některé spolky jsou napojeny na potentáty v daných církvích jiné nikoli a mají jiné páky – viz třeba pravoslavná církev kde nejspíše ten spolek má nějaké kompromitující materiály.