Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

1,595 thoughts on “Ježíšovo vzkříšení

  1. Jarda

    protestant:
    Mám Michale obavu, že ty jsi to ale pořádně nečetl:

    Bible je božím slovem v tom smyslu, že se nám stává živým oslovením, že k nám skrze ni mluví Bůh, a to tehdy, když rozpoznáme, že se nás týká. Zkušenost, kterou mají křesťané s Biblí, je pradávná a jinak nevysvětlitelná. Proto církev věří – a já s ní – že Bible je nástrojem – nikoliv konzervou – Ducha svatého.
    Prof. Jan Heller ThDr.

    Jarda:
    Prof. Heller ovšem byl evangelík, takže až do II. Vaticana heretik, který nemohl věřícím sdělovat tu pravou pravdu!

  2. S.V.H.

    Michal says:
    Jardo, Médeo, ostatní, znovu se ptám:

    Zkuste mi někdo uvést nějakou historku z Markova evangelia, která se podle vás historickému Ježíši pravděpodobně skutečně stala!

    S.V.H.:
    Když jsem si znovu prošel Marka, tak bych za historicky pravděpodobné považoval:
    – setkání s Janem Křtitelem a pokřtění od něj
    – sbírání následovníků, mnohých ze společensky vyloučených vrstev (námitky farizejů, že se stýká s hříšníky)
    – léčení nemocných (tady bych viděl hlavně to, že jim dal naději)
    – hlásání brzkého příchodu Božího království (s tím byl nejspíš spojen i požadavek na vzdání se majetku a zavrhnutí rodiny)
    – soud a popravu

  3. neruda

    Protestante,
    jak se čte “s pokorou”? Jak si to představujete? S pokorou vůči komu nebo čemu?

  4. protestant

    Jarda:
    Prof. Heller ovšem byl evangelík, takže až do II. Vaticana heretik, který nemohl věřícím sdělovat tu pravou pravdu!

    protestant: pleteš si slova “věřící” a “římský katolík”.

  5. S.V.H.

    protestant says:
    Četl jsi Marka tak, že by tě uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem? Pokud ne, pak jsi jej nečetl pořádně.

    protestant:
    Hlavně s pokorou a bez myšlenek, že já jsem ten první, který to čte správně … 🙂

    S.V.H.:
    Takže víte, jak číst Marka pořádně, ale jste dalek myšlenek, že ho čtete správně. 🙂

  6. bílej kabát

    protestant says:
    April 26, 2013 at 3:07 pm
    to S.V.H

    A proto jej čtu stále znovu….

    bílej kabát.
    … takže vás ještě neuvedl na duchovní cestu do rozhovoru s bohem?

  7. Michal Post author

    Protestante, tebe přivedla na duchovní cestu rozhovoru s bohem bible? Tomu teda nevěřím.

  8. Michal Post author

    SVH: děkuji za odpověď!

    Já se ale ani tak neptal na takové obecné věci, jako že na Markovi je pravdivé že byl Ježíš pokřtěn, že měl učedníky, že v neposlední řadě Ježíš vůbec existoval, že byl souzen a ukřižován. Jde mi spíš o to, která konkrétní historka může být (nebo je pravděpodobně) pravdivá, tak jak byla podána!

    Je asi zřejmé, že Ježíšův křest se, tak jak Marek popisuje, nepochybně neodehrál.
    Ani nábor Ježíšových učedníků jistě neprobíhal tak, jak Marek líčí.
    U léčení nemocných se ptám, který konkrétní příběh myslíte, že může být pravdivý? Uzdravoval Ježíš chromé? Od narození slepé? Vyháněl z lidí démony?
    A k procesu s Ježíšem: Byl osobně předveden před Piláta? Žádaly davy jeho smrt? Nechtěl ho Pilát popravit? Dostaly davy na výběr propustit Barabáše versus Ježíše, a vybraly si Barabáše? Byl Ježíš ukřižován tak, že to čirou náhodou pasuje na Žalm 22? A byl vůbec ukřižován – když trestem za rouhačství bylo ukamenování?

    Kázání o Božím království zatím beru.

  9. bílej kabát

    bílej kabát says:
    April 26, 2013 at 4:12 pm
    protestant says:
    April 26, 2013 at 3:07 pm
    to S.V.H

    A proto jej čtu stále znovu….

    bílej kabát.
    … takže vás ještě neuvedl na duchovní cestu do rozhovoru s bohem?

    protestant says:
    April 26, 2013 at 5:45 pm
    Já myslím že ano. Proč se ptáte?

    bílej kabát:
    ….no, když to čtete stále znovu a znovu a znovu …

  10. Michal Post author

    Malá otázka:

    Potkáte se s člověkem, který vám bude líčit, jak byl před čtrnácti dny v Praze, a tam na Václaváku viděl živého devítihlavého draka, jak tam svým sírovým dechem pálí lidi jak z plamenometu.

    Usoudíte z toho, že ta historka s drakem je sice blbost, ale v Praze na Václaváku ten chlap před čtrnácti dny asi byl?

  11. protestant

    bílej kabát:
    ….no, když to čtete stále znovu a znovu a znovu …

    protestant:
    Bachovy orchestrální suity jsem slyšel alespoň 100x. Vadí to nějak?
    Prostě v různých životních situacích má taková četba různé akcenty.

  12. protestant

    Michal says:
    April 26, 2013 at 6:51 pm
    Protestante, tebe přivedla na duchovní cestu rozhovoru s bohem Bible? Tomu teda nevěřím.

    protestant:
    A co jiného????

  13. Medea

    Michal: “Jde mi spíš o to, která konkrétní historka může být (nebo je pravděpodobně) pravdivá, tak jak byla podána!”

    No, neviem, či to má nejaký zmysel, klásť si takéto otázky. Ježiš nemal vo svojej blízkosti historika alebo kronikára, ktorý by podrobne zaznamenal jeho príbeh. Historický Ježiš je obalený kresťanskou mytológiou. Ako by si z nejakej stredovekej legendy, ktorá popisuje skutočnú udalosť, napr. Pieseň o Rolandovi, vydestiloval historické detaily, keby si mal k dispozícii len túto legendu?

  14. bílej kabát

    protestant says:
    April 26, 2013 at 7:52 pm
    bílej kabát:
    ….no, když to čtete stále znovu a znovu a znovu …

    protestant:
    Bachovy orchestrální suity jsem slyšel alespoň 100x. Vadí to nějak?
    Prostě v různých životních situacích má taková četba různé akcenty.

    bílej kabát.
    Myslím, že srovnáváte nesrovnatelné. Mám také rád barokní hudbu,ale mám také rád hard rock a heavy metal. Ale my se tady bavíme o Markovu evangeliu. Předpokládám, že Bachova hudba vás nepřivádí na duchovní cestu k rozhovoru s bohem.

  15. Medea

    Michal: “Potkáte se s člověkem, který vám bude líčit, jak byl před čtrnácti dny v Praze, a tam na Václaváku viděl živého devítihlavého draka, jak tam svým sírovým dechem pálí lidi jak z plamenometu. Usoudíte z toho, že ta historka s drakem je sice blbost, ale v Praze na Václaváku ten chlap před čtrnácti dny asi byl?”

    Okolo Ježiša sa sformovala skupina jeho stúpencov a tí pôsobili v Jeruzaleme. Ježišov brat Jakub sa stal vodcom židokresťanskej skupiny v Jeruzaleme a o Jakubovi sa zmieňuje aj Josephus Flavius (v dobe Jakubovej smrti mal Josephus 25 rokov). Tieto stopy sa vôbec nepodobajú na nejakú šibnutú historku s drakom 🙂

  16. Michal Post author

    Kdybych měl k dispozici jen tu píseň, tak bych usoudil asi něco podobného, jako kdybych měl k dispozici jen např. Markovo evangelium. Usoudil bych, že Roland docela pravděpodobně existoval, ale možná také ne. To samé bych usoudil ohledně Ježíše.

    Jenže, o Ježíšovi máme k dispozici řadu informací (spisů) navíc – a ty v mých očích tu pravděpodobnost, že reálně existoval, poměrně výrazně snižují…

  17. Michal Post author

    ad drak: Já jsem ale nemluvil o samotné existenci Ježíše, ale např. o Ježíšově křtu, protržených nebesích, hlasu z nebe, holubici která na něj slétla, atd. Moje analogie s drakem měla nastavit zrcadlo úvaze, že nadpřirozené jevy do historky o Ježíšově křtu byly dodatečně přidány, ale pravdivý základ ta historka pravděpodobně má…

    Celé tohle vlákno začalo mou otázkou, které historky z Marka se podle vás pravděpodobně staly (řekněme alespoň přibližně!) tak, jak je Marek popisuje.

Comments are closed.