Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Vždyť se na spoustě věcí neshodnete ani mezi sebou v rámci jedné denominace- a to máte společného šéfa- zástupce Boha na Zemi, společnou Bibli. Jste na tom ještě hůř, než právníci!
Ale toje fakt. Zase na druhou stranu znám nějaké rčení, něco jako, že krása je v mnohosti a různosti.
S.V.H.:
Ok, to chápu a beru. Já sice nehledám Boha ale (ač to zní nadneseně) pravdu. Což, jestli Bůh existuje a přesto mě nepřivádí k víře (tedy v tom případě k pravdě), je od něj docela nesportovní.
Třeba přivádí, ale nejde to teď hned vidět. U mě to trvalo 30 let. Ale taky jsem hledal pravdu. Esoterika, meditace, UFO, Aštar Šeran, to je prostě nějak v člověku zakódované to hledání. Byly doby kdy mě to opravdu pálilo jak to teda vlastně je. Tím, že jsem uvěřil jsem se ptát nepřestal, to by ani nešlo. Kde už nejsou žádné otázky a je to tak, že už vím a nestarám se, to je podle mě špatně.
Mě by vlastně asi docela děsilo kdybychom se shodli na všem nebo tak nějak. Jako, že bych se modlil stejně jako někdo jiný a na nic bych se už nemusel ptát protože bychom to měli stejně. Promiňte teď to není politikum, ale je to jako přijít za komunistů do obchodu ať v Brně nebo v Praze všude měli v regálech to stejné.
“Zase na druhou stranu znám nějaké rčení, něco jako, že krása je v mnohosti a různosti.”
aha, tak proto je tolik stovek věrouk, denominací, sekt- aby bylo na světě krásně 🙂 .
Tomu se říká: z nouze ctnost
“Promiňte teď to není politikum, ale je to jako přijít za komunistů do obchodu ať v Brně nebo v Praze všude měli v regálech to stejné.”
No jasně- ať v Brně, nebo v Praze- všechno je z Číny ( PRC)
Jirka says:
Tak shodnout se se všemi, to zní jako utopie…
A já si myslím, že by to právě někam vést mohlo. Můžeme se bavit o praktických aplikacích na život a jiných věcech, které souvisejí s životem aŤ už podle víry nebo nevíry. Mohlo by to být docela zajímavé.
S.V.H.:
Ateista se s věřícím může bez potíží shodnout v mnohých oblastech, kam nezasahují ony “teologické pravdy”. Pokud je diskuse jen o argumentech a důkazech, záleží jen na diskutujících – do jaké míry jsou racionální, aby dokázaly argumenty zvážit, a charakterní, aby je dokázali přijmout. Ale jakmile se někam začnou plést “teologické pravdy” (viz diskuse zde o potratech, antikoncepci nebo stvoření), nikam se nedostaneme. A to platí i mezi jednotlivými náboženstvími a náboženskými frakcemi. Přes “teologickou pravdu” prostě nejede vlak…
aha, tak proto je tolik stovek věrouk, denominací, sekt- aby bylo na světě krásně .
Tomu se říká: z nouze ctnost
Já bych spíš řekl, aby nebyla taková nuda.
Ostatně názorová pluralita jistě existuje i mezi ateisty. Určitě si všichni nemyslíte to stejné vždy a všude a za všech okolností.
viz diskuse zde o potratech
Mylím, ale , že o tom je třeba diskutovat. Proč a a proč b atd. Praktická aplikace je pak věcí druhou.
Přes “teologickou pravdu” prostě nejede vlak…
ale jede, jen je třeba argument, který bude dobrý a nebude ve zjevném rozporu např. s rozumem a pak myslím není problém.
S.V.H.:
Ok, to chápu a beru. Já sice nehledám Boha ale (ač to zní nadneseně) pravdu. Což, jestli Bůh existuje a přesto mě nepřivádí k víře (tedy v tom případě k pravdě), je od něj docela nesportovní.
protestant:
On také není sportovec… 🙂
Jirka says:
viz diskuse zde o potratech
Mylím, ale , že o tom je třeba diskutovat. Proč a a proč b atd. Praktická aplikace je pak věcí druhou.
S.V.H.:
Netvrdím, že by se o potratech nemělo diskutovat. Naopak. Ale neměly by se do diskuse zanášet “teologické pravdy”. Jakmile někdo prohlásí “zygota je živý člověk a BASTA, protože tomu zkrátka věřím a tvrdí to můj Bůh”, tak se opravdu nikam nedostaneme.
ale jede, jen je třeba argument, který bude dobrý a nebude ve zjevném rozporu např. s rozumem a pak myslím není problém.
S.V.H.:
Hm, sám jste zde citoval, že “biblický text vyslovuje teologickou pravdu, že vše pochází od Boha”. Jakým argumentem to chcete podpořit? Je výrok, že “vše pochází od Boha” udržitelný i v případě, že Bůh neexistuje? Pokud ne, závisí na víře v existenci Boha. Mohu Vám tento výrok vyvrátit, aniž bych vyvrátil existenci Boha? Věříte v Boha, od kterého vše nepochází?
Čestmír Berka says:
January 10, 2013 at 1:31 pm
“tudíž bychom měli připustit možnou pravdivost toho výroku.” – Podal jsi to jako fakt a ne možnost.
Protestante, většina lidí, co sem píšou chápe, o jaké logice se mluví a co znamená, když se řekne, že je něco nelogické- ale to ty logicky nemůžeš pochopit
protestant:
Já to chápu. Bohužel ateisté nechápou, že chtít po bohu aby se choval logicky je směšná.
Logika je stejně jako vše ostatní božím stvořením. A Bůh svému stvoření nepodléhá.
protestant:
On také není sportovec…
S.V.H.:
🙂 To je možné. A je spravedlivý? Férový?
Colombo: MartiXXX: “já” je jen paměť na předchozí události. Přijal si jednu poruchu osobnosti danou nefungováním specifických oblastí mozku, proč nepřijmeš i jiné? Pacienty s amnésií, kteří vůbec neví, kdo jsou?
Ano, neví kdo jsou ale snad nepopřeš, že jsou. O to, že jsou “já” mi jde. Bez ohledu na to, že se jeho obsah paměť, myšlení, osobní já apod. byl zničen nebo poškozen. Neví kdo jsou, ale jsou já …jde mi o tu neuvěřitelnou kontinuitu toho já bez ohledu na to jestli je zničeno myšlení či paměť; po bezvědomí, spánku atd. se vždy objeví to stejné základní “já” ačkoliv by logicky mělo umřít, jako umírá pamě’t, myšlení nebo jako se mění paměť, myšlení, nálady…..
” chtít po bohu aby se choval logicky ” – nám by myslím stačilo, kdyby se logicky chovali věřící- po Bohu to chtít nemůžem, když žádný není. Jakmile věřící vysloví nějaký výrok, můžeme jej posuzovat logikou. My se s věřícími nebavíme výlučně o jejich Bohu.
martiXXX: zase zklouzáváš k mystičnosti.
To, co potřebuješ, je značně krátkodobá paměť.
Fakticky nedokážeš rozlišit, jestli jsi existoval před sekundou nebo jsi byl v tom stavu stvořen.
Mimo to, operuješ s termíny, které si pořádně neohraničil. Ona definice “já” není zrovna jednoduchá.
S.V.H.:
To je možné. A je spravedlivý? Férový?
protestant:
To jsou ale lidské vlastnosti. Mimo lidskou společnost tato slova nic neznamenají.
Existuje spravedlivá hvězda, nebo férova galaxie? Nebo třeba bakterie?
Čestmír Berka says:
January 10, 2013 at 3:20 pm
” chtít po bohu aby se choval logicky ” – nám by myslím stačilo, kdyby se logicky chovali věřící- po Bohu to chtít nemůžem, když žádný není. Jakmile věřící vysloví nějaký výrok, můžeme jej posuzovat logikou. My se s věřícími nebavíme výlučně o jejich Bohu.
protestant:
Výlučně ne, ale převážně.
A v té převážné části nelze použít logiku. Ve všech ostatních případech s použitím logiky není problém.
protestant:
To jsou ale lidské vlastnosti. Mimo lidskou společnost tato slova nic neznamenají.
Existuje spravedlivá hvězda, nebo férova galaxie? Nebo třeba bakterie?
S.V.H.:
Neřekl bych výlučně lidské. Mohl by být marťan spravedlivý? Určitě. Na druhou stranu můžeme mluvit o spravedlnosti u kojence? Řekl bych, že jsou to vlastnosti, které můžeme očekávat u každé bytosti s určitým stupněm inteligence a uvědomění si sebe sama. Je Bůh inteligentní? Má vědomí?
Hmm, nemůžeme říci, jestli je Bůh spravedlivý, ale s jistotou tvrdíme, že je dobrý a že lidi miluje a že se obětoval ve formě Ježíše, ale nemůžeme říci, jestli je mužského pohlaví, i když v jím inspirované/sepsané ( dosaď dle libosti a modernosti) Bibli čteme, že je Otec…
S.V.H.:
Neřekl bych výlučně lidské. Mohl by být marťan spravedlivý? Určitě. Na druhou stranu můžeme mluvit o spravedlnosti u kojence? Řekl bych, že jsou to vlastnosti, které můžeme očekávat u každé bytosti s určitým stupněm inteligence a uvědomění si sebe sama. Je Bůh inteligentní? Má vědomí?
protestant:
To pouse promítáte lidské vlastnosti jinam.