Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. protestant

    Karel: Myslím si, že to není tak úplně pravda. Píše o tom samém jako teista, o představě o Bohu, své nebo cizí.

    Pro ateistu Bůh neexistuje. Je pro něj ničím. Tedy i představa o tom ničem je nic. Jinak by nebyl ateistou.

  2. Medea

    Hermes: “Píše-li ateista o osobním Bohu, píše o ničem.”

    Ktokoľvek môže analyzovať teistické teórie. Teória je predsa množina nejakých tvrdení a pri ich korektnej logickej analýze nehrá viera žiadnu úlohu.

    Hermes, ak vyhlásite, že na lúke tancovalo 12 víl, z toho 7 malo motýlie krídla a 7 modré vlasy, pričom každá z 12 víl mala motýlie krídla alebo modré vlasy, tak potom môžem ľahko zistiť, že práve 2 víly na lúke (v rámci popisovanej situácie) mali súčasne motýlie krídla a modré vlasy a moje zistenie je nutným dôsledkom Vášho popisu. A to či verím alebo neverím v reálnosť víl je irelevantné, ak by nastala Vami popisovaná situácia, tak práve 2 víly na lúke, by mali súčasne motýlie krídla a modré vlasy. Ak by ste Vy namietali, že boli 3, tak zaručene nemôžete mať pravdu, pretože popisujete nemožnú situáciu 🙂

  3. Hermes

    Ano, i v rámci psaní o ničem, lze určit pravdivostní hodnotu výpovědí. Náš učitel logiky kdysi vymyslel sylogismus obsahující pro větší názornost větu “Každý zelený medvěd má šest nohou.” Náramně didaktické. Dodnes nevím, co chtěl říct.

  4. protestant

    Medea says:
    December 26, 2012 at 8:37 pm
    Hermes: “Píše-li ateista o osobním Bohu, píše o ničem.”

    Ktokoľvek môže analyzovať teistické teórie. Teória je predsa množina nejakých tvrdení a pri ich korektnej logickej analýze nehrá viera žiadnu úlohu.

    Hermes, ak vyhlásite, že na lúke tancovalo 12 víl, z toho 7 malo motýlie krídla a 7 modré vlasy, pričom každá z 12 víl mala motýlie krídla alebo modré vlasy, tak potom môžem ľahko zistiť, že práve 2 víly na lúke (v rámci popisovanej situácie) mali súčasne motýlie krídla a modré vlasy a moje zistenie je nutným dôsledkom Vášho popisu. A to či verím alebo neverím v reálnosť víl je irelevantné, ak by nastala Vami popisovaná situácia, tak práve 2 víly na lúke, by mali súčasne motýlie krídla a modré vlasy. Ak by ste Vy namietali, že boli 3, tak zaručene nemôžete mať pravdu, pretože popisujete nemožnú situáciu

    protestant:

    Ano. I o NIČEM se dá psát dlouho a komplikovaně. Nic to ale nemění na faktu, že píšete o NIČEM.

  5. protestant

    Víra je vírou navzdory:

    Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
    Římanům 8:24 – Římanům 8:25 (CEP)

    Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
    Židům 11:1

    Tedy navzdory procentům.

  6. protestant

    Víra bez důkazů. Je to živě napsané svědectví o tom, že věřit neznamená, že já vnějšně uznám nějaká nepopiratelná fakta. Víra je naopak spíš riskantní, ale na druhé straně naprosto pevnou důvěrou v pravdivost Ježíšových slov, která utvářejí a přetvářejí můj život a to často navzdory všemu. Víra navzdory. O tom dovede tak přesvědčivě psát Tomáš Halík. Už Janovo evangelium zaznamenalo Ježíšův výrok: Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. A také apoštol Pavel připomíná, že chodíme a jednáme ve víře, ne ve vidění (2 K 5, 7). Víra jako pomoc k životu nespočívá ve vnějších důkazech. Ani dnes. Je spíš vyznáním lásky a důvěry.
    http://horni-pocernice.evangnet.cz/Mt12_38-42.html

  7. Karel

    protestant: Pro ateistu Bůh neexistuje. Je pro něj ničím. Tedy i představa o tom ničem je nic. Jinak by nebyl ateistou.

    Karel: Představa nemůže být “nic”. Pokud by tomu tak bylo, nemohly by představy existovat.

  8. Karel

    protestant says: …Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme….

    Karel: Aby jsi mohl věřit Bohu, musíš mít o tom Bohu nějakou představu, třeba to, že se Bůh odplácí těm, kteří Jej hledají. Vzhledem k tomu, že jde o víru, tak vlastně vyznáváš, že nevíš, že tomu tak je, neboť kdyby jsi to věděl, jíž by jsi nebyl věřící, ale vědoucí. A pokud nevíš, co potom jiného jsou tvé názory o Bohu než jen tvé představy?

  9. Michal Post author

    Protestant: Jak napsal Marti – představou chleba se nezasytím. Je to nic.

    Hm, Bohem se ale taky nezasytím. Je tedy Bůh nic? 😉

  10. protestant

    Michal says:
    December 27, 2012 at 8:49 am
    Protestant: Jak napsal Marti – představou chleba se nezasytím. Je to nic.

    Hm, Bohem se ale taky nezasytím. Je tedy Bůh nic?

    protestant:
    Pro tebe určitě Michale. Proto, jak napsal marti. píšeš o ničem. 🙂

  11. protestant

    Karel: Aby jsi mohl věřit Bohu, musíš mít o tom Bohu nějakou představu,

    protestant:
    Nemusím. To je jen vaše víra, že musím.

  12. Cestmír Berka

    To už tu bylo. Bůh sice podle věřících všechno stvořil ( neutrina, dinosaury, člověka, tasemnice…), miluje nás ( podle človíčka dokonce řve bolestí, když pášeme zlo), má vyvolený národ ( jen ho občas nechá podusit okolními kmeny, nebo jich pár nechá zahubit nacisty)…ale to se nesmí říkat, protože nám to Bůh zakázal- nesmíme ho zobrazovat. Všechno důležité nám sdělil v Bibli, kterou a)sepsal osobně b) nesepsal osobně, lae inspiroval ( jelikož křesťanství není totalitní, mají věřící na výběr). Bible je velmi důležitá, jelikož odjinud bychom se o Bohu nedozvěděli- ti, co se s ním potkali už nějaký čas nežijí a i kdyby žili, mluvili jinými jazyky. Bůh sice chtěl, aby ho poznali 6idé, a tak byl dost aktivní, ale my jsme moc chytří a měli bychom to moc snadné s vírou, tak se nyní schovává a za nic nemůže. Bůh má rád tajemno. Ale to nemůžem říct, protože o něm nemůžem nic říct. Někteří křesťané sice Boha popsat umí, ale ti věří špatně….

  13. protestant

    Cestmír Berka says:
    December 27, 2012 at 10:25 am
    To už tu bylo.

    protestant:
    Vše už tu bylo. I Marxovo označení náboženství za opium lidstva, i tvrzení komunistů, že náboženství do jedné generace skončí…. 🙂

  14. S.V.H.

    Karel: Aby jsi mohl věřit Bohu, musíš mít o tom Bohu nějakou představu,

    protestant: Nemusím. To je jen vaše víra, že musím.

    S.V.H.: V tom případě Váš Bůh patrně spadá do Michalovy první kategorie – “Bůh, o kterém nelze nic říct”.

  15. protestant

    to S.V.J:
    Pro mne ano. Pro Michala jsou všechny kategorie popsány slovy – Bůh který neexistuje = nic.

Comments are closed.