Spirituální zážitky

Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.

Dva příklady:

William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:

A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.

Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.

Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.

***

Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.

Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.

Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.

***

William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.

Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?

Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.

***

Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?

Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…

Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.

A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.

***

Spirituální kontakt by přitom bez problémů mohl být takového druhu, že by se naturalistické vysvětlení hledalo jen obtížně. Bůh by např. dotyčné osobě mohl telepaticky zjevit nějaké ověřitelné informace. Mohl by jí sdělit, co se stane v dohledné budoucnosti. Přesně den a místo, kdy se zřítí letadlo, nebo vykolejí vlak, z příčin nezaviněných člověkem. Mohl by věřící osobě sdělit řešení nějakého matematiky za stovky let nevyřešeného problému. Mohl by více osobám najednou sdělit tu samou netriviální představu, a ty by si pak mohly své představy porovnat. Mohl by … vždyť si to pojďme vyzkoušet!

Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je

47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb

Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.

Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?

Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!

Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.

Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.

Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.

***

Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.

Závěr

Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.

Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.

Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.

Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).

1,159 thoughts on “Spirituální zážitky

  1. protestant

    jack:
    Asi nechápete,že to nevylučuje skutečnost o které diskutujeme,tedy že noty ke tvorbě a hlavně POSLECHU hudby (formy zvuku) nepotřebujete.

    protestant:
    A kdo tvrdí, že noty k poslechu potřebujeme? Kde jsem to napsal?

  2. protestant

    jack:
    Panebože,co to zase melete. O tom nikdo nediskutuje. Diskutuji o tom,že právě špatné provedení škodí hudebnímu dílu,protože negativně ovlivňuje jeho hodnocení!!!

    protestant:
    Které provedení? Co když je těch provedení naráz několik. Z toho několik výborných a několik hrozných. Jak tato provední zaráz negativně ovlivňují hodnocení toho jednoho díla. Kladně, nebo záporně?

  3. protestant

    jack:
    Panebože,co to zase melete. O tom nikdo nediskutuje. Diskutuji o tom,že právě špatné provedení škodí hudebnímu dílu,protože negativně ovlivňuje jeho hodnocení!!!

    protestant:
    To je ale pitomost. Už vidím, jak pouliční šumař svým provedením negativně ovlivňuje hodnocení Bachova chorálu Jesus bleibet meine freude z kantáty BWV 147….. 🙂

  4. protestant

    jack says:
    December 13, 2012 at 6:26 pm
    Protestant:

    …Hudební dílo je dále odlišné od jeho jednotlivých provedení různými interprety…
    musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_uvod.pdf

    jack:
    Právě jste potvrdil to,co tvrdím od začátku. Tedy,že provedení má vliv na hudební dílo,někdy je to vliv negativní a dílu škodí!!!

    protestant:
    Přesto se ptejme, co se stane s Beethovenovou Devátou, když z Beethovenova
    autografu Deváté vymažeme poslední notu, ptejme se, co se stane s Beethovenovou Devátou,
    když ji na nějakém koncertě orchestr zahraje bez posledního tónu. Beethovenově Deváté se
    podle našich základních intuic nestalo nic. Následkem hérostratovské akce tu prostě máme jen
    poničený autograf a následkem sabotáže příslušným hudebníkem pokažené provedení.
    http://www.phil.muni.cz/~raclavsky/texty/ontologie_hudebniho_dila.pdf

  5. protestant

    to jack:

    …. V čistě
    estetickém postoji při poslechu konkrétního provedení [nějakého díla] vyposloucháváme
    nějakým způsobem z jednotlivých zvuků nebo zvukových útvarů vyššího řádu č i s t é
    hudební kvality či s o u b o r y [těchto] k v a l i t , jež se neváží na způsob reálné
    existence. Posloucháme-li nějaké provedení, ale jsme-li přitom zaměřeni [„nastaveni“] na
    samotné dílo, pak jakoby mimovolně pomíjíme individuální způsob existence konkrétních
    zvuků, kterým právě nasloucháme, a z tohoto pro nás právě přítomného concretum [jakoby]
    vylamujeme samotné dílo, vybudované z „nadindividuálních“ kvalit [kvalit, jež nejsou
    individualizovány]: tutéž a jedinou Sonátu h moll v její „vlastní podstatě“.
    http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap4.pdf

    Doufám že ten text je pro vás pochopitelný…

  6. jack

    Čestmír Berka says:
    December 13, 2012 at 7:43 pm

    Podle Protestanta je hudba jen to, co někdo složil a zapsal do not. Když někdo improvizuje, už to není hudba. Když hraje slepej muzikant nádherné blues někde na ulici, není to hudba…

    jack:
    Asi jsem pochopil Protestantův přístup,proč provedení hudebního díla nemůže ovlivnit (poškodit) dílo zapsané do partitury.
    Protestant asi vychází z názoru,že všichni lidé na světě umí číst partituru,to je základ.
    Před každým POSLECHEM konkrétní hudby si konzument přečte partituru a ví,jak má hudební dílo SPRÁVNĚ znít. Pokud tedy bude hodnotit dílo podle partitury,tak ví naprosto přesně co hudební skladatel vytvořil a jakékoliv provedení (třeba z mobilu) nemůže jeho názor na dílo ovlivnit.
    Problém je,že takto to v praxi nefunguje! Stalo se tedy pravděpodobně to,o čem jsem už psal. Protestant ztratil kontakt s realitou dokonce i mimo náboženská témata.
    Hodnocení provedení hudebního díla a jeho vliv na dílo samotné,o kterém píší hudební kritici to pouze dokazují!
    Většina lidí se v partituře vůbec nevyzná a většina lidí hudební díla “konzumuje” sluchem. To znamená,konkrétním provedením. Podle tohoto provedení konkrétní dílo hodnotí. Pokud je PROVEDENÍ či REPRODUKCE špatné,může posluchač dojít k názoru,že je špatné SAMOTNÉ HUDEBNÍ DÍLO. Takové hodnocení tedy ubližuje samotnému hudebnímu dílu a prakticky i samotnému skladateli.

  7. jack

    protestant:
    Které provedení? Co když je těch provedení naráz několik. Z toho několik výborných a několik hrozných. Jak tato provední zaráz negativně ovlivňují hodnocení toho jednoho díla. Kladně, nebo záporně?

    jack:
    Panebože,provedení které právě poslouchám a které ovlivňuje můj názor na dílo!!
    Nemohu být přece současně na více koncertech. Mohu vyslechnot jedno jediné provedení,například na přítelově mizerné aparatuře a do konce života budu tvrdit,že Bach a jeho hudba je sračka!! Pořád nic!! Přitom si jeho dílo třeba takové hodnocení nezasloužilo a chyba není v jeho díle,ale v reprodukci tohoto díla.

  8. jack

    protestant:
    To je ale pitomost. Už vidím, jak pouliční šumař svým provedením negativně ovlivňuje hodnocení Bachova chorálu Jesus bleibet meine freude z kantáty BWV 147….. 🙂

    jack:
    Pitomost je to od vás,protože podle vás je úplně jedno,jestli v Carnegie Hall zahrají Bachovo dílo světoví muzikanti se světovým dirigentem nebo školáci z hudební školy na 5th Avenue.

  9. jack

    protestant says:
    December 13, 2012 at 10:41 pm

    to jack:

    …. V čistě
    estetickém postoji při poslechu konkrétního provedení [nějakého díla] vyposloucháváme
    nějakým způsobem z jednotlivých zvuků nebo zvukových útvarů vyššího řádu č i s t é
    hudební kvality či s o u b o r y [těchto] k v a l i t , jež se neváží na způsob reálné
    existence. Posloucháme-li nějaké provedení, ale jsme-li přitom zaměřeni [„nastaveni“] na
    samotné dílo, pak jakoby mimovolně pomíjíme individuální způsob existence konkrétních
    zvuků, kterým právě nasloucháme, a z tohoto pro nás právě přítomného concretum [jakoby]
    vylamujeme samotné dílo, vybudované z „nadindividuálních“ kvalit [kvalit, jež nejsou
    individualizovány]: tutéž a jedinou Sonátu h moll v její „vlastní podstatě“.

    jack:
    Ale proč to vypisujete,když to vůbec nesouvisí s naším tématem?

  10. jack

    To Protestant:
    Vraťme se k náboženství. Malá rekapitulace toho,co jsme se zatím od vás dozvěděli!
    – Nedokážete vysvětlit,jak se z vás (ateisty) stal teista.
    – Nevíte nic o bytosti,které říkáte Bůh,ale pouze věříte,že taková bytost existuje a má konkrétní vlastnosti!

    Bavme se tedy o tom,čemu vlastně věříte! Začneme pomalu.
    – Zajímá mě,v jaké podobě existuje vaše bytost. Je to nějaká forma hmoty,energie či něčeho jiného? V jakou podobu vlastně věříte?

  11. Josef Komínek

    Myslím, že nám může být zcela lhostejné, jakému sebeklamu podléhají věřící v Boha, jak a čím si vysvětlují své niterné zážitky, každý je má v té či oné míře, intenzitě, “lidská duše se obrací v to, čím se živí”, naprosto odmítám, že bych tyto zážitky měly být výsadou věřících, extáze estetického, emočního, milostného, tvůrčího, prožitku jsou zcela plnohodnotné a psychicky rovnocenné těm, které jsou vyvolány náboženskou indoktrinací, nakonec v “nebi” není nic, co by předtím nebylo ukradeno životu, stále je to produkt lidské imaginace když se někdo se vztahuje k ideji Boha, což automaticky nezaručuje, že jeho prožitek musí být něčím vyjímečným a nesrovnatelným, může být nesmírně chudý ve srovnání s obsažností niterných prožitků ateisty. Zde záleží na osobnosti a skutečném duchu každého člověka, jeho kulturnosti, kultivovanosti apod.
    Niterné prožitky nábožensky naformátovaných lidí mi nikdo nebude předhazovat jako nějakou normu či nedostižný vzor, já jim je neberu, ale ať s nimi neotravují a nepovyšují se nad ostatní, tito pokorní křesťané.

  12. Michal Post author

    Protestante, co si myslíš o víře některých Muslimů, že Alláh chce aby nevěrné ženy byly ukamenovány před očima své rodiny?

    A co si myslíš o víře mnoha Afričanů, že ženská obřízka je prospěšná a potřebná a dobrá věc?

  13. protestant

    Michal says:
    December 18, 2012 at 5:46 pm
    Protestante, co si myslíš o víře některých Muslimů, že Alláh chce aby nevěrné ženy byly ukamenovány před očima své rodiny?

    A co si myslíš o víře mnoha Afričanů, že ženská obřízka je prospěšná a potřebná a dobrá věc?

    protestant:
    Myslím, že je to špatné. Špatné je podle mne ale také drancování přírody, ničení atmosféry automobilismem, přílišná energetická náročnost západní civilizace apod.

  14. protestant

    jack says:
    Bavme se tedy o tom,čemu vlastně věříte! Začneme pomalu.
    – Zajímá mě,v jaké podobě existuje vaše bytost. Je to nějaká forma hmoty,energie či něčeho jiného? V jakou podobu vlastně věříte?

    protestant:
    Nevím. Prostě věřím v JHVH.

  15. jack

    protestant:
    Nevím. Prostě věřím v JHVH.

    jack:
    To už jsme se dozvěděli,ale mě zajímá co si za tím “JHVH” sám představujete?
    Zatím jsme pochopili,že je to nějaká ŽIVÁ bytost. Ale v jaké formě života si tuto bytost představujete právě vy?

  16. protestant

    jack:
    To už jsme se dozvěděli,ale mě zajímá co si za tím “JHVH” sám představujete?
    Zatím jsme pochopili,že je to nějaká ŽIVÁ bytost. Ale v jaké formě života si tuto bytost představujete právě vy?

    protestant:
    Popisem Boha jako ŽIVÉ BYTOSTI. jste porušil příkaz Desatera nezobrazit Boha ničím co je na nebi, na zemi ani pod zemí …. 🙂

  17. protestant

    to Michal:
    Já ale Michale nejsem Bůh, který jediný spolehlivě pozná a oddělí dobré od zlého.

Comments are closed.