Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
“Myslím si, že je důležité, aby byly zákony státu Severní Karolína v souladu s přírodou, ale mnohem důležitější je, aby byly v souladu s Bohem,” řekl agentuře AP Joe Easterling. Muž, jenž sám sebe označuje za “oddaného křesťana”, hlasoval pro změnu ústavy.
martiXXX says:
November 25, 2012 at 6:55 pm
jack? tak proč tak bojujete vy ateisti proti folkloru a umění 🙂
jack:
Protože foklór vymývání mozků není vhodný pro vývoj společnosti. Naštěstí to už spousta společností pochopila.
Ale nebojte se,nejsem zaujatý proti konkrétním náboženským názorům. Nelíbí se mi žádné vymývání,ať křesťanské,scientologické či jakékoliv jiné! V tomto jsem objektivní.
Americká měna nese národní motto “V Boha důvěřujeme.”
Obě federální sněmovny zaměstnávají kaplana a Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti) co zákonodárci recitují obsahuje větu “jeden národ, pod Bohem”.
Pro amerického zákonodárce je obvyklé se veřejně modlit a končit řeč slovy “Požehnej vám Bůh”. Nejvyšší soud otvírá své řízení zvoláním “Bože chraň tyto Spojené Státy a tento počestný soud!” a federální vláda rozeznává svátky jako Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) a National Day of Prayer (Národní den modlitby).
ad jack: to je folklor?
proč pravice prosadila restituce církvím a proti byli jen tzv. sockomunisti (KSČM a ČSSD)?
Ad jack? jaké společnosti to pochopili? česká s pravicovými restitucemi církvím? Severokorejská?
martiXXX says:
November 25, 2012 at 6:55 pm
americká ústava, základní zákon nejmocnější země světa silně počítá s bohem..hmmm 🙂
jack:
Napište mi,která část ústavy ve vás vyvolává tento názor. Tolerovat víru v bohy ještě neznamená,že s nimi počítám v organizaci státní správy! 🙂 A já nevím o tom,že by se tak v USA dělo. I o tom mluvil můj americký přítel,který to označil za největší pokrytectví v USA.
Jack? četl jste můj další odkaz? Tam to berou vážně -)…a co ta česká pravice s restitucemi??? taky folklor..jen se směju, jak neumíte reagovat na argumenty…připadá mi to, jako, že jste pravičáci ale vyhýbáte se pravicové restituční a náboženské realitě ..i v česku 🙂
restituce…to už je závažné počítání s organizací státní správy 🙂
itt Romney cítí stále, jako by měl problémy mezi potenciálními voliči s tím, že je mormon. Původní mormoni hlásali mj. mnohoženství. Teď mají až nečekaně pro dnešní dobu pevné manželské svazky; dokonce je součástí jejich života tradice věnovat se jeden den v týdnu rodině plně. Mormonské rodiny mívají více dětí. Uznávají, že Ježíš je syn boží, ale jejich základní knihou víry je kniha „Mormon“ (z roku 1830).
Romney považuje za potřebné přesvědčit pro začátek aspoň republikánské voliče, že je jeho víra „křesťanská“, ač o tom velmi mnozí pochybují. Ve své řeči pro média (6. 12. 2007) se snažil ujišťovat o tom, že ho nebude ovlivňovat jeho církev v úřadě, pokud by byl zvolen. (J. F. Kennedy před 47 lety slíbil, že v úřadě by neposlouchal papeže.) Podotkl ovšem, že Amerika má pozoruhodnou tradici náboženské víry. A na účet Evropy poznamenal: „Navštívil jsem mnohé z nádherných katedrál Evropy. Jsou tak inspirující… tak velkolepé… a tak prázdné.“ Na rozdíl od Kennedyho prohlášení o nutnosti „absolutního“ oddělení církve a státu ale cítil potřebu říci následující: „Zakladatelé [rozumí se zde: tvůrci „Unie“] postavili mimo zákon ustavení státního náboženství, ale neschvalovali vyloučení náboženství z veřejného prostranství.“ K tomu cítil potřebu hned dodat následující větu: „Jsme národem vedeným Bohem a Bohu také vskutku důvěřujeme.“ Romney slíbil, že oddělí vládní záležitosti od náboženství, ale „nechci nás oddělit od toho Boha, který nám dal svobodu“.
Je problematické, zda mezi americkými republikánskými „evangelikály“ získá Romney tolik potřebnou oporu, i když nevěří v evoluci. Je samozřejmé, že ne jen náboženským přesvědčením žijí američtí voliči. Jistě je pálí problémy s bezpečností ve státě, ilegální migrace, vojenská situace v Iráku, sociální otázky (včetně organizace zdravotnictví), zaměstnanost v průmyslu nebo orientace zemědělské výroby (podle specifiky jednotlivých oblastí). Ve vzduchu lze cítit, že mnozí touží po změně stylu vládnutí v USA. Existují také jisté rozpaky vůči jakoby „dynastickému dědění“ prezidentského úřadu. Romney teď vyhrál republikánské primárky ve státě Wyoming; slíbil posluchačům, že se zasadí o zvýšení zaměstnanosti. Do republikánských primárek zatím nepromluvil z vážných kandidátů Rudy Giuliani. V celonárodních zatímních odhadech zatím jako kdyby měl mezi republikány největší šance pořád John McCain. — Mezi demokraty považovala Hillary Clintonová za potřebné veřejně zdůraznit, že se modlí. Ani Baracku Obamovi není lhostejné vyjádřit se k náboženským otázkám; už proto, že kolovaly zvěsti, že také nějakou dobu procházel muslimskou indoktrinací. Bylo důrazně zveřejněno, že chodil dva roky do katolické školy a že je nyní praktikujícím křesťanem u Sjednocené Kristovy církve v Chicagu.
Jednak mě fascinuje, že si někdo ještě v dnešní době myslí, že víru nebo nevíru v něco lze zpracovávat na úrovni argumentů, což je úplně na hlavu, protože je to asi jako vyargumentovávat někomu, že se vlastně necítí dobře, že někoho miluje nebo třeba že je mu zima. Je to naivní a kromě toho je to ztráta času.
Druhak je zarážející touha ateistů, rovna do posledního detailu vervě organizovaně věřících, do někoho cpát svoje vysvětlování toho, proč něco nějak je. Blíží se to mnohem víc touze utvrdit se, že máme pravdu (hojně zmíněné v článku samém) než jakémukoliv autentickému pokusu o osvětu
martiXXX says:
November 25, 2012 at 6:58 pm
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=744057
jack:
To se ale netýká našeho tématu. Když píši o tom,že “nepočítá s Bohem”,tak tím nemyslím odkazy na to,jaké názory lidé Bohu přisuzují. Myslím tím skutečnost,že v zákonech a vůbec ve vedení státu se nepočítá s tím,že by Bůh mohl do života lidí jakýmkoliv způsobem zasahovat!
jack – proč by měl zasahovat? Znám lidi nábožensky založené, ale o nějakém zasahování nemluví. naopak jsou velmi pragmatičtí.
to jack:
Vedení státu USA opravdu nepočítá s Bohem……
Pouze :
Americká měna nese národní motto “V Boha důvěřujeme.”
Obě federální sněmovny zaměstnávají kaplana a Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti) co zákonodárci recitují obsahuje větu “jeden národ, pod Bohem”.
Pro amerického zákonodárce je obvyklé se veřejně modlit a končit řeč slovy “Požehnej vám Bůh”. Nejvyšší soud otvírá své řízení zvoláním “Bože chraň tyto Spojené Státy a tento počestný soud!” a federální vláda rozeznává svátky jako Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) a National Day of Prayer (Národní den modlitby).
Jste komik jacku …….
🙂 🙂 🙂
martiXXX says:
November 25, 2012 at 7:03 pm
“Myslím si, že je důležité, aby byly zákony státu Severní Karolína v souladu s přírodou, ale mnohem důležitější je, aby byly v souladu s Bohem,” řekl agentuře AP Joe Easterling. Muž, jenž sám sebe označuje za “oddaného křesťana”, hlasoval pro změnu ústavy.
jack:
Vám musí toto vyjádření připadat velmi hloupé. Psal jste,že Bůh je transcedentní a že nás tato skutečnost převyšuje. Pana Easterlinga to asi nepřevyšuje,když dokonce ví co je a co není v souladu s touto transcedentní bytostí. 🙂 🙂
Amerika je opravdu zvláštní země,na jedné straně nám dává spoustu skvělých vědeckých objevů a na druhé straně je to zem nevzdělaných hlupáčků.
ale no tak 🙂 pohani i křesťani by měli žít v míru 🙂
jestli náhodou tím nevzdělaným hlupáčkem nejste vy jacku….. 🙂
protestant says:
November 25, 2012 at 7:05 pm
Americká měna nese národní motto “V Boha důvěřujeme.”
Obě federální sněmovny zaměstnávají kaplana a Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti) co zákonodárci recitují obsahuje větu “jeden národ, pod Bohem”.
Pro amerického zákonodárce je obvyklé se veřejně modlit a končit řeč slovy “Požehnej vám Bůh”. Nejvyšší soud otvírá své řízení zvoláním “Bože chraň tyto Spojené Státy a tento počestný soud!” a federální vláda rozeznává svátky jako Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) a National Day of Prayer (Národní den modlitby).
jack:
A přesně tady je to pokrytectví,které se nelíbí i spoustě američanů.
Soud otvírá řízení zvoláním o Bohu,ale v řízení na Boha nevěří!!
Jacku. Pokrytectví je základem světa. I já občas hraju pohana. 🙂
martiXXX says:
November 25, 2012 at 7:06 pm
ad jack: to je folklor?
proč pravice prosadila restituce církvím a proti byli jen tzv. sockomunisti (KSČM a ČSSD)?
jack:
Vždyť to tady už nekdo rozebral. Jen špinavá politika!