Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
michal: ad humeova břitva; za zázrak je možné považovat jakýkoliv jev, který nesplňuje definice jevu opakovatelného za stejných okolností, tj. něco co není a nemůže být subjektem vědeckého poznání. lze komunikaci s kristem opakovatelně navodit? 😉
zase obecně, jistě podrobnou argumentaci vynechávám i já, poněvadž je často obsáhlá a netriviální, proto radši odkazuju na zdroje. tady jde argumentovat jen daty a jejich interpretací, klasická tvrzení zde nejsou k ničemu. když prohlásím, že mysl má tendenci doplňovat data, tam kde buď nebyla (přímá senzorická deprivace) nebo kde “chybí” (tzv. falešné vzpomínky), tak je tvrzení proti např. protestantově tvrzení “hele, kecáš” 😉 ale existují experimentální doklady této tendence a ty tu není možné reprodukovat, ne ve stručnosti a ne bez rizika ztráty informace.
protestant:
V hudbě nic jako desetiboj není. Buď hrát umíte, nebo jste šumař.
jack:
Já ale znám muzikanty,kteří umí hrát na více hudebních nástrojů a nikdo je za šumaře nepovažuje,spíše naopak a to přesto,že ani v jednom nástroji nepatří mezi špičku!
protestant: k čemu je být průměrně poučený o desítkách vědních oborů. Není lepší být odborníkem v jednom?
pak by člověku chyběl znalostní kontext. věda není směs nezávislých odvětví, ale celek. věda je jedna. kdo se nepohybuje, alespoň na bázi průměrné poučenosti, v mnoha oborech, skončí jako ta pověstná kobyla s klapkami na očích, nevidící nic než cestu před sebou.
jack:
Koukám,že skáčeme od hudebních nástrojů přes sport až k vědě,ale nevadí.
Váš názor nezdílím a nejsem sám. Společnost se svým vzdělávacím programem je také toho názoru,že vzdělání má mít dost široký záběr. Nějak si nedovedu představit špičkového matematika,který by například nevěděl kde leží Paříž nebo kdo to byl Karel IV.
Ale je to váš názor a já vám ho neberu!
protestant:
To ale mluvíte o něčem úplně jiném.
Já si nedovedu představit špičkového matematika který je zároveň špičkový historik a špičkový biolog a špičkový sociolog.
Všeobecné vzdělání na nějaké základní úrovni je samozřejmě naprosto nutné.
Pokud si ale vyberete těch oborů příliš mnoho zůstanete ve všech pouze na tom základním, všeobecném stupni. A po takových lidech podle mne moc velké poptávka není.
protestant:
Měl byste být nejprve hledačem. Pokud nehledáte, nemůžete najít.
jack:
Ale hledačem čeho??? Myslíte,že mohu najít víru v křesťanského Boha,když budu hledat Atapalona? A co když budu hledat řecké bohy?
Mám hledat bohy nebo už si mám předem nějakého vybrat.
A nenašel jste vy přesně toho boha,kterého jste hledal? Neměl jste už předem vybráno?
Říká se,že kdo chce najít boha,najde ho i v dršťkové polévce!
Ianvs says:
November 28, 2012 at 3:45 pm
protestant: k čemu je být průměrně poučený o desítkách vědních oborů. Není lepší být odborníkem v jednom?
pak by člověku chyběl znalostní kontext. věda není směs nezávislých odvětví, ale celek. věda je jedna. kdo se nepohybuje, alespoň na bázi průměrné poučenosti, v mnoha oborech, skončí jako ta pověstná kobyla s klapkami na očích, nevidící nic než cestu před sebou.
protestant:
Současný rozsah vědy už neumožňuje být Leonardem da Vinci. Specializace je bohužel nutná.
Stejně tak vás žádná filharmonie nezaměstná proto, že umíte trochu na housle, trochu na flétnu, trochu na hoboj a trochu dirigovat.
jack says:
A nenašel jste vy přesně toho boha,kterého jste hledal? Neměl jste už předem vybráno?
protestant:
Kdo ví? Ale myslím, že ne.
protestant:
To tvrdíte vy. Já to nevím. Nemohu to posoudit. Je to jen hypotéza.
jack:
Přemýšlejte trochu. Mluvíme pouze o principu vašeho vyjádření.
Napsal jste,že vás ovlivnili křesťané a ateisti okolo vás. Nakonec jste křesťanem.
V principu můžeme místo křesťanů dosadit vliv čehokoliv a vyjde nám zase stejný logický závěr!
To opravdu nezvládnete jednoduchou logickou úvahu??
jack says:
November 28, 2012 at 3:53 pm
protestant:
To tvrdíte vy. Já to nevím. Nemohu to posoudit. Je to jen hypotéza.
jack:
Přemýšlejte trochu. Mluvíme pouze o principu vašeho vyjádření.
Napsal jste,že vás ovlivnili křesťané a ateisti okolo vás. Nakonec jste křesťanem.
protestant:
Kdepak. Já napsal, že toho bylo velmi mnoho co mne ovlivnilo. Tohle byl je jeden z mnoha faktorů.
protestant:
To ale mluvíte o něčem úplně jiném.
Já si nedovedu představit špičkového matematika který je zároveň špičkový historik a špičkový biolog a špičkový sociolog.
Všeobecné vzdělání na nějaké základní úrovni je samozřejmě naprosto nutné.
Pokud si ale vyberete těch oborů příliš mnoho zůstanete ve všech pouze na tom základním, všeobecném stupni. A po takových lidech podle mne moc velké poptávka není.
jack:
Vraťme se z vašich divných přirovnání zase k tématu. Špičkový vědec je určitě výhra pro každé vědecké pracoviště,ale mluvili jsme o náboženství. Vy jste všeobecně obeznámen se všemi druhy náboženství? A vy jste špičkový v tom svém?
A v čem ta špičkovost spočívá a hlavně k čemu je to dobré??
protestant:
Kdo ví? Ale myslím, že ne.
jack:
Myslíte? A jak jste tedy začal hledat. A jak se vůbec hledá bůh?
Michale, okolností cos uvedl jsou si křesťanští “misionáři” nejspíš dobře vědomi. Nedovedu si je ani představit na místech kde jsou šťastní lidé jako třeba pláže. Naopak tam, kde se dají očekávat lidé nešťastní, třeba ve vězení není jejich výskyt vůbec neobvyklý. Na první pohled se tak zdá, že se snaží pomáhat těm co to potřebují.
Protože ale náboženství nešťastné lidi přímo potřebuje, může tak prokazovat svoji užitečnost, je možná nejúčinnější způsob jak se ho zbavit, učinit ho bezpředmětným, tedy vyřešit tu pomoc lidem v nouzi světskými prostředky lépe než náboženství.
A náboženství se ve vyspělém světě skutečně stane nadbytečným divošským kulturní artefaktem a zmizí samo. Na(ne)štěstí to je asi utopie. 🙂
protestant:
Kdepak. Já napsal, že toho bylo velmi mnoho co mne ovlivnilo. Tohle byl je jeden z mnoha faktorů.
jack:
Tak jinak. Máte nějaké logické vysvětlení,proč převážná většina lidí na této planetě,nejsou křesťané? Připouštíte,že by je mohlo ovlivnit zase jejich okolí,odlišné od toho vašeho?
protestant: současný rozsah vědy už neumožňuje být leonardem da vinci. specializace je bohužel nutná.
ale já nemluvil o polyhistorech jako byl leonardo, já mluvil o, cituji, “průměrné poučenosti, v mnoha oborech”.
jsem vědec a krom své specializace musím sledovat vědu v mnoha příbuzných i nepříbuzných oborech, pokud bych tak nečinil, nebudu dobrým odborníkem ani ve své specializaci. věda je jeden systém, kde vše souvisí se vším, principiálně. ano, průměrný výzkumník se může spokojit s úzkou specializací, ale pak snadno přehlédne souvislosti, které by i při jen průměrné poučenosti v jiném oboru zaznamenal. proto je většina dnešní vědy interdisciplinární. to není jen módní slovíčko do novin, to je realita. a určitě existují lidé, kteří dokáží spojit špičkové znalosti v matematice a biologii, nebo fyzice a chemii, chemii a biologii, nebo i tak odlehlých oborech jako je chemie a historie; pár jich znám.
Ked sa Krista pytali, ze kde je jeho kralovstvo, tak povedal, ze ho mame hladat v sebe. V nas samotnych. Jediny sposob ako ho dosiahnut je cez meditaciu. Lenze aj tu sa treba naucit. Meditacia je praca s vedomim.
Stada: Protože ale náboženství nešťastné lidi přímo potřebuje, může tak prokazovat svoji užitečnost, je možná nejúčinnější způsob jak se ho zbavit, učinit ho bezpředmětným, tedy vyřešit tu pomoc lidem v nouzi světskými prostředky lépe než náboženství.
A náboženství se ve vyspělém světě skutečně stane nadbytečným divošským kulturní artefaktem a zmizí samo. Na(ne)štěstí to je asi utopie.
V Nemecku – v Stuttgarte, kde zijem je vela ludi veriacich, ludia tu dokonca nosia kriziky na krku. Kriziky tu vidim aj v drahych autach zavesene na spatnom zrkadle. Dost ludi aj ti bohati tu prejavuju nazory, ze su veriaci. Nemyslim si, ze plati´nestastny clovek = dam sa na nabozenstvo´.
“Nemyslim si, ze plati´nestastny clovek = dam sa na nabozenstvo´.”
Nikdo netvrdí, že na víru se dá jen nešťastný člověk. Ty lidi v Německu se asi nestali křesťany až v dospělém věku, ale v křesťanských rodinách vyrostli. Podle mne je ale pravda, že často se dá na víru člověk po nějaké ráně osudu, smrti nebo nemoci blízkého člověka. Srovnaný a spokojený člověk víru nemá za potřebí.
OK, veriaci al. neveriaci. dovod taky al. onaky. Na svojom profile na facebooku som publikoval nejake fotky oblohy. Najdete ma pod menom Stefan Copik. Mozete tvrdit, ze som ich dal vyrobit nejakemu trikovemu studiu a pod. Ale ja hovorim, ze su to ozajstne formacie mrakov na oblohe. Ako mi toto chcete vysvetlit, ze nieco take je mozne?
Je mi jedno, či je niekto veriaci alebo neveriaci. Ja len chcem žiť v sekulárnej a liberálnej spoločnosti, v ktorej je náboženstvo súkromnou záležitosťou a nikomu sa nevnucuje, nikoho neobťažuje, v spoločnosti kde veriaci konzumujú svoje náboženstvo kultivovane.
jack:
Tak jinak. Máte nějaké logické vysvětlení,proč převážná většina lidí na této planetě,nejsou křesťané? Připouštíte,že by je mohlo ovlivnit zase jejich okolí,odlišné od toho vašeho?
protestant:
Samozřejmě, že toto člověka ovlivňuje. Stejně tak mne ovlivnil ateismus mých rodičů