Spirituální zážitky

Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.

Dva příklady:

William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:

A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.

Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.

Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.

***

Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.

Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.

Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.

***

William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.

Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?

Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.

***

Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?

Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…

Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.

A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.

***

Spirituální kontakt by přitom bez problémů mohl být takového druhu, že by se naturalistické vysvětlení hledalo jen obtížně. Bůh by např. dotyčné osobě mohl telepaticky zjevit nějaké ověřitelné informace. Mohl by jí sdělit, co se stane v dohledné budoucnosti. Přesně den a místo, kdy se zřítí letadlo, nebo vykolejí vlak, z příčin nezaviněných člověkem. Mohl by věřící osobě sdělit řešení nějakého matematiky za stovky let nevyřešeného problému. Mohl by více osobám najednou sdělit tu samou netriviální představu, a ty by si pak mohly své představy porovnat. Mohl by … vždyť si to pojďme vyzkoušet!

Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je

47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb

Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.

Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?

Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!

Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.

Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.

Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.

***

Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.

Závěr

Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.

Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.

Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.

Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).

1,159 thoughts on “Spirituální zážitky

  1. Jarda

    Dočetl jsem knihu prof., ThDr., Mons., P. Tomáše Halíka Co je bez chvění, není pevné. Píše tam také, že když se modlil v budhistické svatyni v Hirošimě, že se mu zjevil Ježíš. Protože se o této události více nerozepisoval, napsal jsem mu tento dotaz:

    Vážený pane profesore. V knize Co je bez chvění, není pevné, uvádíte, že se vám, při modlení v budhistické svatyni v Hirošimě, zjevil Ježíš. To mě velice zaujalo. Jak Pán Ježíš vypadá? Je podobný obrazu na Turínském plátně? Nebo se vám zjevil v jiné podobě? A řekl vám něco, nebo sdělil něco světu? Nebo jste na sebe jen tak hleděli?
    Vy ve svých knihách uvádíte, že nemůžete věřit, že by spaseni byli jen katolíci a že by dobrotivý Pán Bůh vynechal upřímně věřící muslimy, Židy, budhisty, hinduisty. Odvoláváte se ve svém názoru i na II. Vat. koncil i na názory Jana Pavla II. a souč. papeže. Ale Pán Bůh přece po 2000 let vnukával Magisteriu i vzkazoval po různých světcích, že aby se člověk dostal do nebe, musí uznat Ježíše za svého Pána a být pokřtěn. To snad Pán Bůh nyní změnil názor, když II. Vatic., papežům i vám, katolickému knězi, vnukává jiné představy? Nezeptal jste se Pána Ježíše na to?

    Dále ovšem v knize stále píšete, že věříte. Když se vám ale Pán Ježíš zjevil, tak už přece víte. Informoval jste o tom biskupy a papeže? Vy jste vzdělaný a chytrý člověk, jistě by vás nepodezírali že si vymýšlíte nebo že je chcete podvést či že jste měl nějaké vidiny.

    Přeji vám pěkné dny a těším se na odpověď.

    Dodal bych ještě, že jsem se několikrát zúčastnil holotropního dýchání. Při tom někteří účastníci měli rozličná vidění – jistě, o některých jsem přesvědčený, že si vymýšleli. Ale někteří určitě ne. Já sám jsem nic neprožíval, ale když jsem viděl, že nikdo žádný “hodnotný” zážitek neměl, začal jsem vykládad jak jsem sestoupil kamsi do hlubin a potkal tam rozličná zvířata a popisoval děj, který jsem prožíval (řekl bych asi jako Vl. Železný o víně: “Vzít malý doušek do úst, poválet na jazyku, zamyslet se, a popustit uzdu fantazii) a šaman Míra pak ty moje “zážitky” interpretoval.

    Tož tak.

  2. Jarda

    Život Blahoslavené Panny Marie, Dr. Josef Miklík C.SS. R., Praha 1934, Reprint – Šesté vydání, Vydal Martin Železník, nakladatelství Michael S.A.

    “Třetí rok se rychle blížil ke konci. Svaté dítě se zatím stalo miláčkem všech a již pouhá myšlenka na brzké rozloučení hluboce zraňovala citlivou duši sv. Anny. Ale pokaždé jí napadla vážná slova Písma sv.: „Slíbil jsi-li co Bohu, neprodlévej to splnit.“

    “Sv. Anna se nemohla dlouho odhodlat, aby pověděla milované dívence o svém slibu. Bála se, aby ji nezarmoutila. Až jednoho dne, když byly samy doma, zavolala k sobě svoje dítě, přivinula je na svá rozechvělá prsa a se slzami v očích ji vypravovala, že se musí brzy rozloučit. Malá Maria nebyla kupodivu ani překvapena. Právě naopak! Její čistá duše již dávno toužila po tom, aby směla jako holubice zaletět k Božímu oltáři. ”

    “Nevíme, co se dělo v tu chvíli v duši svatého dítěte. Ale jistě se nedopustíme chyby, když řekneme, že se jeho nitrem ještě chvěla slova poutnické písně, kterou slyšelo cestou tolikrát zpívat: „Jak jsou milé příbytky tvé, Hospodine zástupů!…”

    “Slíbila, že jí bude hodnou matkou, a vyzvala, aby se rozloučila se svými rodiči slovy žalmu: „Slyš, dcero, viz a nakloň své ucho: zapomeň na svůj národ a domov, aby Král zatoužil po tvé kráse.“

    Kdo by mohl popsat bolest, která drásala citlivé srdce svatých rodičů, když k nim jejich dítě přistoupilo, děkovalo jim za jejich lásku a prosilo za požehnání. Bohaté slzy stékaly po jejich ustaraných tvářích, když kladli ruce na hlavu milované dcerušky a pohnutým hlasem pronášeli požehnání. Ještě jedno vroucí políbení, ještě jeden dlouhý pohled a brána za jejich pokladem – se zavřela.”

  3. Michal Post author

    Ten dopis Halíkovi je zajímavý, Jardo! Zrovna od něj bych teda tvrzení, že se mu zjevil Ježíš, nečekal :/

  4. protestant

    Michal says:
    November 25, 2012 at 7:46 am
    Ten dopis Halíkovi je zajímavý, Jardo! Zrovna od něj bych teda tvrzení, že se mu zjevil Ježíš, nečekal :/

    protestant:

    Každému křesťanovi se zjevuje.

  5. Michal Post author

    Ne Protestante. Ty VĚŘÍŠ že se každému křesťanovi zjevuje, a zejména JEN věříš, že se zjevuje i tobě. Žádné skutečné zážitky nemáš, JEN věříš v jakýsi naprosto abstraktní, transcendentní kontakt. Pokud by neexistoval ani Bůh, ani by nebyl vzkříšen Ježíš, tak na tvé víře a na tvých pocitech by to vůbec nic nezměnilo. To je klíčové.

    A opakovaně vydáváš svou absolutně ničím nepodloženou a totálně ve vzduchoprázdnu plovoucí víru za fakt, viz teď tvůj poslední příspěvek.

  6. protestant

    Spirituální (tj. duchovní) zážitky zažívají i posluchači dobré hudby, návštěvníci galerií a čtenáři beletrie. Není to nic výjimečného a nadpřirozeného

  7. Michal Post author

    Kromě toho, Halík psal o tom, že se mu Ježíš zjevil v konkrétním okamžiku a na konkrétním místě. To je evidentně docela jiný kontext, než v jakém o “zjevování Krista” a “kontaktu” s ním píšeš ty.

  8. Michal Post author

    Protestant: Spirituální (tj. duchovní) zážitky zažívají i posluchači dobré hudby, návštěvníci galerií a čtenáři beletrie. Není to nic výjimečného a nadpřirozeného

    🙂 OK! Pokud to stavíš takhle, tak nemám ani ten nejmenší problém.

  9. protestant

    Michal says:
    November 25, 2012 at 9:03 am
    Kromě toho, Halík psal o tom, že se mu Ježíš zjevil v konkrétním okamžiku a na konkrétním místě.

    protestant:
    Ano. Tak se to křesťanům stává. Na konkrétním místě v konkrétním okamžiku.

  10. Aniryba

    Spirituální (tj. duchovní) zážitky zažívají i posluchači dobré hudby, návštěvníci galerií a čtenáři beletrie. Není to nic výjimečného a nadpřirozeného
    YES!

  11. Michal Post author

    Nechápu, jak ty dva odkazy souvisí se zjevováním Krista, nebo se zjevením Ježíše Halíkovi při návštěvě Buddhistické svatyně v Hirošimě. Duchovní zážitek a zjevení Krista je přece dost zásadní rozdíl. Popírat duchovní zážitky (na koncertě či v divadle nebo jinde) by mě ani ve snu nenapadlo. Nepopírám koneckonců ani reálnost spirituálních zážitků – jen tvrdím, že mají původ výhradně v tom dotyčném člověku, v jeho mozku. Nejsou důsledkem žádného reálného kontaktu s “žijícím Kristem” nebo “Duchem Svatým”.

  12. martiXXX

    Je jasné, že chemie může za mnoho věcí. Ale můj názor je, že existují stavy, které jsou jaksi “za mozkem”. Navíc když zůstaneme u chemie, tak zážitky třeba s takovou ayahuascou dovedou lidem otočit život. Jsou přesvědčeni, že chápali vesmír (ne jen, že se cítili skvělě). Trošku bych se zamyslel nad vztahem chápání x pocit. Protože spousta lidí tvrdili, že najednou pochopili vesmír.

  13. protestant

    Michal says:
    jen tvrdím, že mají původ výhradně v tom dotyčném člověku, v jeho mozku. Nejsou důsledkem žádného reálného kontaktu s “žijícím Kristem” nebo “Duchem Svatým”.

    protestant:
    To je ovšem zase tvoje víra Michale. 🙂

  14. martiXXX

    myslím, že v rámci vědeckého zkoumání by taky mohli ateisti zkusit ayahuascu nebo třeba jen LSD…….. zajímavé je, že tyto drogy většinou zakazovali represivnější politici jako komunisti nebo konzervativci. Nevidím velký rozdíl mezi Reaganem, Bushem či Husákem nebo Brežněvem.

  15. Medea

    Protestant: “To je ovšem zase tvoje víra Michale. :-)”

    Rozumne odôvodnená (empirickou indukciou) viera 😉 ľudia halucinujú už celé veky. Pokiaľ sa tie “zjavenia” neprejavia objektívnejšie (Michal vo svojom článku naznačil ako by sa mohli prejaviť), potom sú neodlíšiteľné od halucinácií a keď je niečo čierne ako vrana a kráka to ako vrana, prečo by sme mali predpokladať, že je to labuť? 😀

  16. martiXXX

    Není ale víra v rozum a vědu také svým způsobem halucinací? Víra v “stávání se inteligentnějšími, bohatšími, š’tastnějšími, silnějšími”. Není to spíše důsledek stále většího strachu?Hodnotící kritéria a kritéria dosahování a subjektivní postoje jsou přeci nevědecké. Jak chcete změřit štěstí, strach, naplněnost?

  17. Michal Post author

    Protestant: “To je ovšem zase tvoje víra Michale.”

    Jak psala Médea 🙂 Jde o to, že moje víra je relativně slušně podložená, racionálně odůvodněná (což jsem popsal v tom článku), zatímco tvoje víra je absolutně nepodložená. Tvoje víra je “ryzí víra”, zatímco moje víra je racionálně podložený názor.

  18. Michal Post author

    MartiXXX: Není ale víra v rozum a vědu také svým způsobem halucinací?

    Produktem víry v rozum a vědu je veškerá technika, a v zásadě celá naše civilizace. Jsou mrakodrapy halucinace? Jsou jiné komplikované stavby halucinace? Je nesmírný pokrok medicíny halucinace? Jsou halucinací atomové zbraně? Jaderné elektrárny? Jsou mobily halucinace? Je internet halucinace? Je naše diskuzní fórum halucinace? To vše je produktem rozumu a vědy.

    To je myslím sakra pádný argument, že rozum a věda nejsou halucinace.

Comments are closed.