V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Co když celá Bible je skutečně jen metafora…trošku hermeutická…má své symboly, které sice umožňují prvoplánový výklad…..ale tehdy žádná jiná symbolika jakou používá logika nebo matematika nebyla k dispozici..třeba je to matematika života….podobně jako je dnes matematika se svými symboly..rád čtu texty Krishnamurtiho, kterého myslím obdivoval i teoretický fyzik Bohm…všímá si života..a vytváří něco jako matematiku života…ještě jsem nenašel v jeho relativně abstraktních textech nic co by nebylo pravda
jack says:
November 6, 2012 at 6:19 pm
protestant:
Ano. Tohle si někteří ateisté nalhávají…
jack:
Tak já ničemu nerozumím,ale vy rozumíte ateistům lépe než ateisté sami sobě!
Není vám to už trochu trapné,co tu předvádíte?
protestant:
Byl jsem dlouho ateistou. Minimálně 35 let.
Proč bych tedy ateismu neměl rozumět? 🙂
jack says:
Z mého pohledu má křesťanská ideologie základní parametry diktatury.
Má JEDNOHO nejvyššího (diktátora),který určuje pravidla.
Má JEDNOHO nejvyššího (diktátora),který určuje tresty za porušení těchto pravidel.
Má JEDNOHO nejvyššího (diktátora),který zastává funkci žalobce,soudce a dokonce i vykonavatele.
Prvky demokracie tedy určitě žádné nevidím!
protestant:
I já jako ateista jsem takový primitivní pohled zastával…. 🙂
protestant:
“Byl jsem dlouho ateistou. Minimálně 35 let.
Proč bych tedy ateismu neměl rozumět? 🙂 ”
Můžeš rozumět ateismu, ale to neznamená, že rozumíš všem ateistům. Já si nic nenalhávám. Jak to mají jiní si netroufám odhadovat. Paušální soudy bych si odpustil, být tebou.
Občas máš pubertální reakce, přes svůj věk. Ale to, že tě někdo označí za debila se mi taky nelíbí.
Však jsem také napsal že rozumím ateismu a ne ateistům. Dokáži odhadnout pohled ateisty na víru, protože si dokážu vzpomenout na svůj postoj a své názory.
Nikdy a nikde jsem také neoznačil ateisty za “ty horší” ani za “ty pomýlené”.
Nikdy a nikde jsem také neoznačil ateisty za “ty horší” ani za “ty pomýlené”.
Hmm. To mě rozhodně nerozhodí 😀 , když mě tak někdo označí. Já to tady tak “nežeru” . Pro mě jsou křesťané jen částí zvláštně uvažujících lidí a jak už jsem psal, spíš se setkávám s esoteričkami, příznivkyněmi homeopatie, odpůrci očkování a příznivci konspiračních teorií. Kdybych to měl všechno brát vážně, asi by mi nepřeskočilo, ale měl bych otrávenej den. Nevím, jestli mě víc udivuje víra pastevců a středověku a nebo pošuci s chemtrails, HAARPem, orgonitem a nebo OSHO
Pro ilustraci jeden můj kamarád napsal před lety toto:
http://oobaro.tripod.com/pochyby.htm
Kdo to dočte do konce, má u mě tichou vzpomínku. Je v tom léčitelka, mimozemšťané i Bible…
Slávek: “Navíc tvrzení, za kterým si stojím je, že křesťanství může být kompatibilní s komunismem.”
Slávku, ja som včera jasne napísala, že členovia KS môžu byť veriacimi kresťanmi. Ale ak sa pod komunizmom myslí na marxizme založená ideológia, ktorej súčasťou je ateizmus, potom stúpenec takejto ideológie je z definície ateista, teda nie je kresťan. Ak si však niekto z takejto ateistickej ideológie povyberá bombóniky (heterodoxný alebo nedôsledný stúpenec/vyznavač) a na ateizmus sa vykašle, potom samozrejme môže byť veriaci.
Sú to triviliaty. Podľa mňa nie je žiaden skutočný spor medzi nami, riešime nejaký, pre mňa nepochopiteľný, pseudoproblém.
souhlas medea, nechme toho.
vedeli jste o tomto: http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_atheism
Santiago napísal: ” ‘inverzni rychlost’ je 1/x^2, coz jsou tak pomale ‘prirustky casu’, ze cas konverguje k nejakemu pevnemu okamziku a pozdejsiho casu se nikde nedosahne (coz je jinymi slovy to, ze v ten cas bude vzdalenost nekonecna).”
Santiago, Vy teda tvrdíte, že keď je derivácia nejakej derivovateľnej funkcie f(x) v bode ∞ limitne rovná 0, tak potom je táto funkcia ohraničená, ale to nie je pravda. Uvažujme napr. funkciu f(x)=ln(x) na [1,∞), táto funkcia má deriváciu 1/x, ktorá má limitu rovnú 0 v bode ∞, ale f(x) je aj napriek tomu neohraničená na [1,∞).
Slavek says:
November 6, 2012 at 9:23 pm
souhlas medea, nechme toho.
vedeli jste o tomto: http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_atheism
protestant:
Jediné co nechápu, proč je to nazváno KŘESŤANSKÝ ateismus. To přece nemá logiku. Nevzkříšený Ježíš není Kristus a tedy nemá smysl mluvit o něčem křesťanském.
Médeo, tohle podle mě Santiago netvrdí. Mě totiž přesně ta jeho úvaha napadla taky, a docela bych si za ní stál. Vtip je přesně v tom, jak píše Santiago, že řada 1/x^2 je konvergentní, a čas tedy konverguje k nějaké konečné hodnotě.
Já jsem uvažoval takto: V čase t jsme ve vzdálenosti y(t) a pohybujeme se rychlostí y(t)^2. Za jak dlouho urazíme jednotkovou vzdálenost? No za čas dt=1/y(t)^2, a po tomto čase budeme ve vzdálenosti y(t)+1. Než urazíme další jednotky, tj. y+2, y+3, … až do nekonečna, tak nám to zabere čas 1/y^2+1/(y+1)^2+1/(y+2)^2+… což je konvergentní řada, a nekonečna proto “dosáhneme” v konečném čase.
U funkce ln(x) je derivace 1/x, přičemž řada sum{1/x} je divergentní, čili ten tvůj protipříklad nefunguje. (my jsme vyšli z toho, že sum(1/x^2) je konvergentní)
Jinak, samozřejmě není nad korektní a správné řešení tou diferenciální rovnicí – ale ta Santiagova a moje úvaha je IMHO užitečná v tom, že je z ní tak nějak selským rozumem vidět, jak to může “v konečném čase doletět do nekonečna” 🙂
Mě napadla ještě jedna věc:
Někomu by se třeba mohlo zdát, že jakási diskrétní analogie tohoto problému je rekurentně daná posloupnost
a(0)=c=např. 2, a(n+1)=a(n)^2.
Tato posloupnost, ačkoliv roste extrémně rychle (je dvojitě exponenciální, tedy a(n)=2^2^n), tak je, na rozdíl od toho našeho příkladu, definována pro každé přirozené n. U této posloupnosti se “do nekonečna” dostaneme právě “až v nekonečnu”.
Proto by se mohlo zdát matoucí, že u našeho původního příkladu s tryskomyší se dostaneme do nekonečna v konečném, a navíc tak krátkém čase (1 sekunda). Žel, ta analogie prostě nesedí, a ty dva problémy nemají mnoho společného 🙂 Ta podobnost je prostě jen zdánlivá. Zase ten selský rozum, ach jo 🙂
Dobrou noc všem.
Michal: “my jsme vyšli z toho, že sum(1/x^2) je konvergentní”
No, vyjadrili ste to dosť vágne 😉 Keby si napísal, že integrál 1/x^2 je od 1 po nekonečno konverguje, tak nič nepoviem.
Michal: “U funkce ln(x) je derivace 1/x, přičemž řada sum{1/x} je divergentní, čili ten tvůj protipříklad nefunguje. “
No, pokiaľ by Santiago tvrdil to, čo som napísala: “Vy teda tvrdíte, že keď je derivácia nejakej derivovateľnej funkcie f(x) v bode ∞ limitne rovná 0, tak potom je táto funkcia ohraničená”, tak môj protipríklad funguje.
Ale možno to Santiago netvrdil, bežný jazyk je dosť vágny 🙂
Protestant: “Jediné co nechápu, proč je to nazváno KŘESŤANSKÝ ateismus.”
No, nejako TO chceli pomenovať, tak zvolili takéto pomenovania.A pretože je úplne jasné čo tým “KŘESŤANSKÝM ateizmom” označujú, tak tu nie je tu žiaden problém.
Medea: Santiago, Vy teda tvrdíte, že keď je derivácia nejakej derivovateľnej funkcie f(x) v bode ∞ limitne rovná 0, tak potom je táto funkcia ohraničená, ale to nie je pravda.
Ne, myslel jsem to tak, jak psal Michal (tedy z konvergence sumy 1/x^2, ktera zhruba aproximuje onen integral). Kdyby byly ‘prirustky casu’ 1/x, tak by to samozrejme nekonvergovalo.
Santiago: ” ‘inverzni rychlost’ je 1/x^2, coz jsou tak pomale ‘prirustky casu’ “
Teda dt=dx/x^2 sú tie “pomale ‘prirustky casu’ ” a nie ‘inverzni rychlost’ (derivácia inverznej funkcie), tak potom je všetko OK 🙂
No, rychlost je dx/dt (tedy ‘prirustky vzdalenosti’), ‘inverzni rychlosti’ tedy oznacuji dt/dx (tedy ‘prirustky casu’).
Ale to se asi jen motame ve vagnich, nedostatecne dopredu vymezenych pojmech.
Ja Michalovu snahu vymýšľať nejaké “zdravorozumové” interpretácie nechápem. Však už samotný pojem premenlivej rýchlosti si vyžaduje diferenciálny počet a pojem dráhy pri premenlivej rýchlosti si zase vyžaduje integrálny počet.
Buď vyriešime tú dif. rovnicu alebo vypočítame integrál od 1 po ∞ z funkcie 1/x^2 a máme čas trvania pohybu tryskomyši 1 sekundu, teda je jasné, že musela prejsť za sekundu nekonečnú vzdialenosť.
Ona ta snaha o ‘zdravorozumovou’ interpretaci mozna spis souvisi s tim, jak namapovat matematicke vztahy a vysledky na puvodni interpretaci v one pseudofyzikalni uloze. K tomu bych poznamenal, ze to, co ma matematicky smysl, nemusi davat smysl fyzikalni.
Matematicky vysledek: Z puvodniho popisu rychlosti vychazi vztah, ktery ma v 1 limitu v nekonecnu.
(pseudo)fyzikalni interpretace: objekt (pokud nezanikl) ma v kazdem case od sveho vzniku vlastni pozici, reprezentovanou realnym cislem (tedy konecnou). Pohyb objektu v case je spojity.
Celkovy zaver: puvodni popis rychlosti tryskomysi v zavislosti na vzdalenosti neni smysluplny v ramci onoho pseudofyzikalniho modelu.