Apokalypticismus

V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.

Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.

Co je apokalypticismus?

Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.

Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.

Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.

Historické pozadí

Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.

Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…

Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.

Apokalypticismus v Synoptických evangeliích

Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)

Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.

Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!

Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.

Kdy k tomu všemu dojde?

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)

To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!

Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62

Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!

V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.

Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.

Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:

Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.

Ještě chci zmínit verš
Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.

Pavel a ostatní autoři epištol

Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:

Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)

Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!

V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…

Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)

Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).

I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)

Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.

Globální pohled

Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.

Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.

Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).

Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.

Závěr

Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.

Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.

Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.

Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.

2,543 thoughts on “Apokalypticismus

  1. Čestmír Berka

    Médeo, můžem to uzavřít tím, že soudobé křesťanství je dostatečně “pružné”, aby obsáhlo i extrémy. Prostě modernost je v módě i mezi křesťany.

  2. Čestmír Berka

    No to jo, když Klansman lynčoval, nesměl opustit Boha. To je jasný. To by potom nebyl křesťan. Je zajímavé, že kromě černochů, komunistů a Židů nenáviděli i “katolíky” .

  3. protestant

    A on byl křesťan?

    Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
    Matouš 7:21

  4. Skeptik

    protestant says:
    November 5, 2012 at 9:19 pm

    A on byl křesťan?

    Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
    Matouš 7:21

    Stejnou fintu používají dnešní komunisti – říkají: ti co posílali do uranových dolů nebyli praví komunisti – ti komunistickou ideu překroutili. No co – naučili se to od křesťanů – z výroku: to není pravý křesťan. Vůli otce si můžete přečíst ve starém zákoně: běžně tam “otec” vyzývá k vyhlazení města včetně žen a dětí a někdy dokonce i dobytku.

  5. Slávek

    protestante, díky za naprosto ukázkovýho skota:

    No true Scotsman is an informal logical fallacy, an ad hoc attempt to retain an unreasoned assertion. When faced with a counterexample to a universal claim, rather than denying the counterexample or rejecting the original universal claim, this fallacy modifies the subject of the assertion to exclude the specific case or others like it by rhetoric, without reference to any specific objective rule.

  6. Medea

    Čestmír: “Ženy mají Ordinaci v růžové zahradě”

    No, tak pindy z gyndy ma nikdy nebavili, moje seriály sú: Zúfalé manželky, Ally McBeallová, Ženy z rodu Gilmorovcov, …

  7. Skeptik

    protestant says:
    November 5, 2012 at 9:42 pm

    Nejde o fintu, ale Ježíšovu větu z NZ.

    Ježíš taky řekl: Chceš-li mně následovat, majetek svůj prodej a peníze rozdej chudým.
    Kolik křesťanů se tím řídí?

  8. Medea

    Ježiš je tu predsa pre všetkých kresťanov. Teda aj pre kresťanských vrahov, kresťanských rasistov, kresťanských fašistov, kresťanských zlodejov, kresťanské prostitútky, kresťanských komunistov, … 🙂

  9. Medea

    Čestmír: “Médeo, můžem to uzavřít tím, že soudobé křesťanství je dostatečně “pružné”, aby obsáhlo i extrémy.”

    Čestmír, v rámci niektorých kresťanských denominácií sa dá jasne vymedziť pravovernosť, teda u príslušníkov takejto denominácie sa dá hovoriť o orto- alebo hetero- doxnosti (prípadne o heretizme).
    Ale inak s Tebou súhlasím.

  10. Michal Post author

    Kdepak Médeo. Křesťanští vrahové, křesťanští rasisté, fašisté, zloději, křesťanské prostitutky nebo komunisti – to jsou všechno protimluvy 🙂 Kdo totiž činí kteroukoliv z těchto a mnoha dalších věcí, nemůže být “následovníkem Krista”, nemůže být “v kontaktu s Živým Kristem”, a nemůže tedy býti křesťanem. Křesťan musí být z definice jen dobrý člověk, jako např. náš Protestant.

    On vlastně křesťan může být jedině ten, komu to odsouhlasí náš Protestant. Protestant je totiž vrcholná, vlastně definující autorita v otázce, kdo je a kdo není křesťanem.

    Takže teď už tomu, Médeo, doufám rozumíš.

    Dobrou noc 🙂

  11. protestant

    Michal says:
    On vlastně křesťan může být jedině ten, komu to odsouhlasí náš Protestant. Protestant je totiž vrcholná, vlastně definující autorita v otázce, kdo je a kdo není křesťanem.

    protestant:
    To nerozhoduji ani já, ale ani ty či jiní ateisté….. 🙂

  12. protestant

    A v těch sborech se objevil rozpor a otázka, kdo vlastně je skutečný křesťan, kdo je skutečně dobrý věřící člověk, kdo je Boží
    člověk, kdo žije podle Božího zákona a plní jej. Přišli tam totiž někteří učitelé, kteří hlásali, že když chceme být křesťany, je potřeba
    zachovávat i židovské zákony, protože křesťanství vzniklo ze židovství. To byl velký spor. Stačí jenom oběť Ježíše Krista, anebo je
    k víře třeba ještě něco přidat, splnit ještě nějaké další předpoklady? A dá se vůbec nějak rozlišit toho opravdu věřícího křesťana od
    křesťana, který je křesťanem podle jména? A Pavel tady na tuto otázku odpovídá. Nekličkuje, nemlží, ale jednoznačně říká, kdo je
    opravdový křesťan, jak se pozná pravá víra, kdo je duchovní člověk. Určuje to podle účinku, podle projevu.

    To, podle čeho se pozná opravdový křesťan, není to, jestli dodržuje ustanovení Mojžíšova zákona, ani
    to, jestli je pravidelným návštěvníkem bohoslužeb ani to, že je členem té správné církve. Podle výsledku, podle toho, jak se člověk
    „vybarvuje“, podle ovoce se rozlišuje, jestli se jedná o duchovního člověka, jestli se jedná o křesťana, který to s vírou, se svým
    křesťanstvím myslí vážně. Tím výsledkem, tím znamením je ovoce Ducha svatého. Víme, které to jsou: Láska, radost, pokoj,
    trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání.
    http://hostalkova.evangnet.cz/wp-content/uploads/2012/07/20120701_zdenek_zamboch.pdf

  13. protestant

    Křesťana z člověka nedělá křesťanská výchova ani členství v církvi.
    Křesťanem se člověk nestane jednoduše tím, že je pokřtěn. Po světě
    chodí mnoho pokřtěných pohanů. Křesťana z člověka nedělá to, že chodí
    do kostela. Kdo je křesťan, ten samozřejmě chodí do kostela, a nedovede
    si představit, že by nechodil, ale návštěva kostela z pohana křesťana ne-
    udělá. Křesťana z člověka neudělá slušné a poctivé chování.
    Křesťana z člověka nedělá znalost křesťanského učení, ani to, že si čte
    v Bibli. I to je nesmírně potřebné a nutné, velmi důležité, ale o teologii
    toho mnoho vědí a Bibli si čtou i lidé, kteří s vírou nemají mnoho nebo nic
    společného. Křesťana z člověka neudělá ani církevní funkce. Ani to, že je
    zaměstnancem církve, z něho křesťana neudělá, může být třeba farářem
    a není mu to nic platné.
    http://jizni-mesto.evangnet.cz/postila/11-12/Lk-09,20-Za-koho-ty.pdf

  14. Čestmír Berka

    Opatrně s tím výčtem, Protestante. Aby ti pak nějaký křesťan vůbec zbyl 😀 ( samozřejmě přeháním- ale přesto opatrně! 🙂 )

  15. Skeptik

    Ano – s touhle taktikou jsem se taky setkal – dá se tolik pravidel pro “skutečného křesťana” že to pak splní tak 5 lidí na celé planetě 🙂
    Určitě se skutečný křesťan i řídí slovy Ježíše – třeba těmi co jsem psal výše: Chceš-li mně následovat, prodej svůj majetek a peníze rozdej chudým.
    Pak by ovšem neměli titíž lidé říkat, že křesťanů je na zeměkouli 2 miliardy. Pardon křesťanů vlastně je 2 miliardy, ale skutečných křesťanů asi tak 5 (ne miliard ale jednotlivců).

  16. protestant

    Ale vždyť to tak není jak ukazuje pokračování předešlého:

    ……Křesťana z člověka dělá vyznaná víra v Ježíše Krista. Je to tu řečeno
    nesmírně jasně a zřetelně: Kristovým následovníkem, křesťanem, dělá
    z člověka jedině a teprve osobní vztah k Ježíši, poznání, přijetí a vyznání
    úst i celého života: „Ježíši, ty jsi Kristus.”.
    „Ježíši, ty jsi číslo jedna v mém životě. Uznávám a přijímám, že jsi
    můj Pán a chci, abys měl první místo a hlavní slovo ve všech oblastech
    mého života, v mých myšlenkách, slovech i činech. Ty jsi moje naděje, ty
    jsi moje budoucnost. Ty jsi můj Pán. Vydávám se ti a patřím ti.
    Tak to vyznal Petr. A po něm tisíce a milióny dalších, kteří uslyšeli je-
    ho osobní otázku.

    http://jizni-mesto.evangnet.cz/postila/11-12/Lk-09,20-Za-koho-ty.pdf

Comments are closed.