Apokalypticismus

V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.

Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.

Co je apokalypticismus?

Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.

Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.

Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.

Historické pozadí

Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.

Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…

Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.

Apokalypticismus v Synoptických evangeliích

Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)

Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.

Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!

Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.

Kdy k tomu všemu dojde?

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)

To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!

Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62

Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!

V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.

Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.

Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:

Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.

Ještě chci zmínit verš
Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.

Pavel a ostatní autoři epištol

Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:

Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)

Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!

V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…

Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)

Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).

I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)

Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.

Globální pohled

Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.

Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.

Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).

Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.

Závěr

Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.

Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.

Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.

Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.

2,543 thoughts on “Apokalypticismus

  1. jack

    protestant says:
    November 5, 2012 at 7:41 am

    …..O jaké náboženství by mělo jít? Kdo by se měl stát od nynějška předmětem náboženského uctívání? Feuerbach to vyjádřil za sebe i ostatní moderní ateisty, když říká: „…musíme lásku k bohu nahradit láskou k lidem, jakožto jediným, pravým náboženstvím, bohovíru věrou člověka v sama sebe, ve svou sílu, věrou, že osud člověka nezávisí na nějaké bytosti mimo něj, neb nad ním, nýbrž na něm samém, že jediným ďáblem lidí jest nevzdělaný, pověrčivý, samolibý, zlý člověk, avšak také, že jediným bohem lidí je člověk sám.“6

    jack:
    Kdyby si Feuerbach nastudoval definici slova “bůh”,tak by nemohl napsat takovou hovadinu,že bohem ateistů je člověk sám? Zase někdo s vymydleným mozkem!

  2. jack

    Michal:
    Když uvážím, k čemu vedly ideje rostoucí z humanismu, a jak vypadal svět před nástupem humanismu – což je právě moc pěkně popsáno v Pinkerově knize, kterou jsem si před pár dny koupil na doporučení Médei – a když teď čtu to co tu cituje Protestant, tak je mi ze vší té tuposti opravdu zle.

    jack:
    Připojuji se,i mě je zle a už chápu proč se říká,že nejnebezpečnější na celém světě je lidská hloupost!!

  3. Medea

    Feuerbach to myslel metaforicky. Teda, ak si niečo zaslúži mimoriadnu úctu, tak by to mal byť človek resp. ľudstvo (podľa Feuerbacha).

  4. jack

    Protestant:
    Víra je právě proto vírou, že je spojena s pochybností a nejistotou.

    jack:
    Vy tedy pochybujete o existenci Boha??

  5. Slávek Černý

    Médea, ale potom je naprosto nesmyslné se zabývat kompatibilitou oficiálních ideologií, když žádné takové neexistují. Jediný rozumný způsob je se podívat, zda je možné myšlenky těchto hnutí prakticky skloubit. No a to jsem udělal a výsledek doložil. Vše ostatní jsou jen kecy, protože nikdo z nás není arbitrem toho, co je správná víra v boha a co je správný komunismus.

  6. protestant

    toSlávek:

    Ale tímto se nám mohou tato hnutí vylít z břehů. Můžeme pak tvrdit, že všichni sociálně zaměření lidé jsou komunisté a ti pro které je návštěva kostela jen společenská událost křesťané.

  7. Čestmír Berka

    Docela zajímavé povídání: http://www.tedeum.cz/1_2012/komunismus_rozhovor_0112.htm
    “Komunismus nebyl nikdy ničím jiným než krajním projevem liberalismu. Komunista říká, že Bůh není. Novodobý liberál žije, jako kdyby nebyl. Rozdíl mezi nimi je pouze rozdílem mezi hlásaným ateismem a praktickým ateismem.“ Otevřeně revoluční boj dnes nahradila podvratná činnost, ale cíl zůstal stejný: bezbožná společnost.”

  8. protestant

    jack:
    Kdyby si Feuerbach nastudoval definici slova “bůh”,tak by nemohl napsat takovou hovadinu,že bohem ateistů je člověk sám? Zase někdo s vymydleným mozkem!

    protestant: Kdo ví jaká byla tehdy před skoro 200 lety definice slova bůh. Definici tvoří lidé.

  9. Čestmír Berka

    K Marxovi, Feuerbachovi: Zatímco Feuerbach chtěl vytvořit humanistické polonáboženství, ve kterém Člověk „uctívá“ svou vlastní podstatu, Marx toto shledával zcela zbytečným. Skutečným úkolem bylo bojovat proti skutečným sociálním příčinám nejistoty a utrpení a překonat je. Jen poté bude nezbytnost náboženského opia postupně mizet.

    Zaujmutím tohoto stanoviska se Marx radikálně rozešel s buržoazním ateistickým názorem, že náboženství je hlavní příčinou sociálních problémů či že šíření vědecké a protináboženské propagandy je v tomto boji hlavní zbraní. Stejně tak odmítal anarchistický pohled, že Bůh je ideologickým ztělesněním „Autority“ a že s odstraněním státu bude, jak se říká, skoncováno i s Bohem.

    Marxismus nenalézá příčinu lidského vykořisťování a zotročení v žádné ideologii, včetně náboženství. To vysvětluje proč Marx, Lenin i Trockij odmítli začlenit atheismus do programu revoluční strany. Bakunin a pozdější anarchisté na druhé straně kladli boj proti náboženství do popředí a představovali si, že je stejně tak snadné zrušit Boha jako zrušit nerovnost, stát, peníze a vlastnictví.
    http://sop.revoluce.info/index.php?id=29,269,0,0,1,0

  10. Čestmír Berka

    Myslím, že téma : levice, pravice, konzervatismus a liberalismus vs křesťanstí by si zasluhovalo samostatnou kategorii .
    BTW, blíží se konec světa a tady to nikdo neřeší….

  11. Čestmír Berka

    “Z čeho nám to proboha citujete?
    Úplně jsem se vyděsil.”

    Když chci znát názory marxistů, tak se podívám, co hlásají, ne? V katechismu se to nedozvím.

  12. Slávek

    Protestante, ty tu tvrdíš, že komunista nemůže věřit v Boha, nebo že křesťan nemůže být komunista. Tak to prosím dokaž. V tuto chvíli je to jen plácnutí do větru.

  13. Čestmír Berka

    Oprava! Názory části marxistů! Jiný marxista to vidí třeba takhle: Jedním z pout, kterých má být člověk podle Marxovy vize zbaven, je ideologie. Ideologie jako „duchovní aroma” (materiální) skutečnosti je v neuspokojivém stavu společnosti, tedy takovém, v němž není uskutečněna lidská svoboda, „falešným vědomím”, fikcí. Ideologie podle Marxe realitu nutně překrucuje, protože člověk nespokojený se svým životem a místem na světě se svou situaci snaží změnit alespoň iluzorně. V Úvodu ke kritice Hegelovy filosofie práva Marx píše: ” Náboženství je fantastickým uskutečněním lidské podstaty, protože lidská podstata nemá opravdovou skutečnost.”
    http://egonbondy.info/49-o-bondyho-filosofii/70-tippelt-hynek-zruseni-filosofie-nesubstancni-ontologii/O+Bondyho+filosofii

  14. Medea

    Slávek: “Médea, ale potom je naprosto nesmyslné se zabývat kompatibilitou oficiálních ideologií, když žádné takové neexistují.”

    Takýto pohľad: buď všetko alebo nič je absurdný!
    RKC predsa má svoju oficiálnu doktrínu vymedzenú dogmami, kanonickým právom, kánonmi koncilov a dokumentami pápežov. Konkrétne komunistické strany v konkrétnom období mali ideologicky jasný smer.
    Nezmyselné je však hľadať oficiálnu ideológiu/doktrínu pre celé kresťanstvo alebo pre celé komunistické hnutie. Môžeš však hľadať prieniky medzi ideológiami/doktrínami v rámci kresťanstva alebo komunizmu.

  15. protestant

    Podle mne je komunismus vzetí spravedlnosti do vlastních lidských rukou. To odporuje křesťanství, která naopak nabádá k tomu, že jedině Bůh má právo soudit člověka.

    Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´
    Římanům 12:19

  16. Michal Post author

    Médeo, je Protestant křesťan? Jakou oficiální linii podle Tebe zastává? Už ho tu čteš nějakou dobu, tak by mě zajímal Tvůj názor.

    Já se musím přiznat, že souhlasím spíš se Slávkem. IMHO komunismus je podobně rozbředlá a nejednoznačná ideologie jako křesťanství (křesťanství teda pravděpodobně ještě víc), a každý komunista věří ve finále něčemu jinému, a má k té či oné oficiální linii strany či praxi komunistického režimu ty či ony výhrady.

    Jinak, že křesťané mohou být komunisti je naprosto zjevné, viz třeba v Polsku. Evidentně tam věřilo bezmála sto procent lidí i za komunismu, a přitom komunistická strana měla víc než naprosté minimum členů, a zejména na samém začátku ty komunisty někdo VOLIL, a lidí kteří je volili a podporovali bylo evidentně proklatě hodně.

  17. Medea

    Michal: “Já se musím přiznat, že souhlasím spíš se Slávkem. IMHO komunismus je podobně rozbředlá a nejednoznačná ideologie jako křesťanství (křesťanství teda pravděpodobně ještě víc)”

    Kresťanstvo nie je jedna ideológia zahŕňa mnoho ideológií, ale aj individuálne postoje jednotlivcov, ktoré sa ideologicky zatriediť nedajú.

  18. Medea

    Michal, Slávek, podľa mňa robíte chybu, keď sa príliš zameriavate na jednotlivých kresťanov, na nejaké amorfné rôsolovité kresťanstvo. Vhodnejšie by bolo, podľa mňa, zamerať sa na väčšie cirkvi, vplyvných teológov, vplyvných kresťanských filozofov a tých kritizovať. Jednoducho zdá sa mi zmysluplnejšie zatriasť autoritami a ukázať ich myšlienkovú slabosť. Tieto autority totiž dávajú kresťanstvu jeho dogmatický anti-sekulárny a anti-liberálny charakter.

Comments are closed.