V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Medeo, a co teprve 1+2=3. Druhá Božská operace, z níž povstává Prvočíslo. Matematika byla určitě před stvořením a křesťanství je jediné monoteistické náboženství, které to vyznává.
Herme zapomněl jsi na 1+1+1=1. To nevím jak Medea rozchodí.. 🙂
Zrovna o tom čtu u Jana Chrysostoma…
Ono je to ale 1*1*1=1
Primární operace je multiplikace Božství.
Teď už půjdou úplně do vrtule. 😉
Lidský zápis matematických symbolů je jen otázkou dohody.
Klidně místo křížku přijmu hvězdičku.
No já z vás každopádně do vrtule jdu, to teda musím přiznat. Tolik inteligence najednou – to mě prostě poráží… 🙂
dá se logikou vyjádřit proč existuje spíš něco než nic? čas měl počátek v bing bangu…je to logické?
Martine, v první aproximaci řekněme že ne, že na to nemáme odpověď.
Ale uvědom si, že náboženství nás k té odpovědi ani v nejmenším nepřibližuje: Bůh stvořil Vesmír, OK – ale proč samotný Bůh existuje, místo toho aby neexistoval?
Náboženství tu otázku jen posouvá o level výš.
Takže já uzavírám: nevíme, ale náboženství nám v tom nijak nepomůže.
K počátku času v Big bangu – v prvé řadě je zase potřeba říct, že nevíme. Nejsou data, a naše teorie v podmínkách těsně po velkém třesku nefungují.
Pokud se ptáš na můj názor, tak já si nemyslím, že to tak bylo. Myslím, že čas existuje V NĚJAKÉ FORMĚ “odjakživa”. Myslím také, že Big Bang nebyl singularitou. Prostě tomu celému zatím málo rozumíme.
Nicméně o hypotézách, co bylo před velkým třeskem, píší fyzikové knihy, takže evidentně s tím názorem nejsem sám.
martiXXX: “dá se logikou vyjádřit proč existuje spíš něco než nic?”
Martix, použitím predikátovej logiky 1. rádu, z prázdnej množiny predpokladov, iste nevyvodíte, že “existuje spíš něco než nic” 😀 (A aj Gödelov ontologický dôkaz, v modálnej logiky 2. rádu s kvantifikátormi, nie je dôkazom z ničoho, ale je dôkazom vychádzajúcim zo systému axióm. A ak aj máte dôkaz v nejakom formálnom systéme, potrebujete ešte vhodnú sémantiku, ktorá formálny systém prepojí s naším aktuálnym svetom.) Logika skôr odpovedá na otázku, čo nutne vyplýva z danej množiny predpokladov. Vaša otázka skôr patrí do metafyziky 😉
Michal: “K počátku času v Big bangu – v prvé řadě je zase potřeba říct, že nevíme. Nejsou data, a naše teorie v podmínkách těsně po velkém třesku nefungují.”
Zo súčasných pozorovaní a fyzikánych teórií plynie, že vesmír bol v istom čase pred cca. 13,7 miliardami rokov superhustý a superhorúci. Čo bolo pred týmto časom, smerom k Big Bangu, nám súčasné (validné) fyzikálne teórie nemôžu nič povedať, pretože GTR sa tvári, že kvantový svet neexistuje a QM zase nepočíta s gravitačnou silou. Ale v čase blízkom k BB je vesmír tak superhustý, že gravitačná sila na kvantovej úrovni sa nedá zanedbať, teda potrebujeme novú fyzikálnu teóriu, nejakú teóriu kvantovej gravitácie.
Michal, ale MartiXXX si kladie podľa mňa fundamentálnejšiu otázku, teda nie ako sa vesmír vyvíjal, ale prečo je vôbec niečo a nie je nič? 😀
Michal: “Pokud se ptáš na můj názor, tak já si nemyslím, že to tak bylo. Myslím, že čas existuje V NĚJAKÉ FORMĚ “odjakživa”. “
My sme obvykle už od detstva trénovaný v tom, že si predstavujeme čas ako priamku a potom máme problém, pri predstave ohraničeného času, ale podľa mňa je to len predsudok. Ja vôbec nemám problém s konečným časom. Na polpriamke, alebo množine prirodzených čísel vychádzajúcich z 0 nie je nič nelogické 😉 prečo, by mal byť čas ako priamka a nie ako množina elementárnych okamihov 0, 1, 2, 3, … ? 😀
Moja predstava je taká, že na počiatku, v čase 0, existoval vesmír v nejakom elementárnom, základnom kvantovom stave a toto elementárne “kozmické vajce” je prvou príčinou nášho sveta 🙂
Existuje aj úplne iné a podľa mňa veľmi elegantné stanovisko k času (i keď ho zatiaľ nezastávam) – etermalizmus:
Prečo, by malo byť nejaké konkrétne „teraz“, ontologicky privilegované voči inému „teraz“ v časopriestore? 😉
Eternalizmus je filozofický názor, podľa ktorého všetky udalosti, ktoré bežne považujeme za minulé, budúce alebo prítomné, existujú paralelne vedľa seba a majú rovnocenný ontologický status. Teda podľa eternalizmu existuje celý časopriestor naraz a jednotlivé „teraz“ sú len špecifickými rezmi časopriestoru. Myslím, že eternalizmus je úplne prirodzený pre teóriu relativity.
Teda ak je eternalizmus správny, potom Džingischán sediaci na koni, Kurt Cobain páchajúci samovraždu a prvé pristátie ľudskej posádky na Marse, sú ontologicky rovnocenné a časopriestorovo paralelné udalosti. Tieto udalosti sa líšia svojím temporálnym umiestnením v časopriestore, ale ich ontologický status je rovnaký.
Ak je eternalizmus správny, potom naše „nyní“: Nerónovo „nyní“, Voltairovo „nyní „, moje „nyní“, … sú ontologicky rovnocenné a súčasne existujú v jednom časopriestore 😀
Trochu temporálnej metafyziky: http://plato.stanford.edu/entries/spacetime-bebecome/#2.1
Myslím, že tato diskuze se už dávno odchýlila od svého původního zaměření. Dovolil bych si ji trochu vrátit do “starých” kolejí:
Pricipy liberalismu
Msgre. Marcel Lefebvre
Nejprve musíme předeslat krátkými slovy definici liberalismu, jehož nejtypičtějším historickým příkladem je protestantismus: Liberalismus chce osvobodit člověka od každého nátlaku, který si člověk nepřeje, od každé autority, s kterou nesouhlasí.
První osvobození plynoucí z liberalismu je takové, že zbavuje lidskou inteligenci každé objektivní, dané Pravdy. Pravda prý může být přijímána rozdílně, podle individuálního nebo skupinového chápání. Pravda je tedy nutně rozdělena. Podle liberálů je nekonečně vytvářena a objevována (pozn. překl. – nikdy není možné najít konečnou absolutní pravdu). Nikdo prý nemůže tvrdit, že jedině on má výhradní a plnou pravdu. Je průhledné, jak velmi je liberalismus namířen proti našemu Pánu Ježíši Kristu a proti Jeho Církvi.
Druhé tzv. osvobození, které přináší liberalismus, se týká oproštění člověka od víry, která nám vnucuje dogmata, jež jsou s konečnou platností závazně definována a jimž se musí lidská inteligence a vůle podřídit. Podle liberálního učení musejí být dogmata přezkoušena lidským rozumem a vědou. Musejí být přezkušována stále a opakovaně vzhledem k nejnovějšímu vědeckému pokroku. Z důvodů tohoto neustálého vývoje je prý nemožné připustit existenci jedné, pro všechny časy definované zjevené pravdy. Zcela evidentní je protiklad mezi tímto liberálním principem a Zjevením našeho Pána a Jeho božskou Autoritou.
Třetí tzv. osvobození se konečně týká zákona. Podle liberálního učení omezuje zákon lidskou svobodu a vyvíjí vůči ní nejprve morální a poté psychický nátlak. Zákon a jeho důsledky mají údajně směřovat proti lidské důstojnosti a proti důstojnosti lidského svobodného svědomí. Individuální svědomí je prý nejvyšší zákon.
Liberál zaměňuje svobodu za neomezené a nekorigované lidské chování. Náš Pán Ježíš Kristus je žijícím zákonem, protože On je Slovem Božím. Uvažme jen, jak hluboký je protiklad mezi liberálem a naším Pánem.
http://katolikrevue.ath.cx/osobnosti/lefebvre/pricipy_liberalismu.htm
Po svém hříchu Adam skutečně ztratil království Boží, které mu Bůh zamýšlel dát, aby ho zavedl na zemi. Království, které ztratil, převzal ten, který porazil Adama, ďábel, který Adamovým hříchem nabyl ohromnou moc nad přírodou a lidskou společností. Z toho důvodu lze ve velkých říších starověku, jako jsou Asýrie, Egypt, Řecko a Řím nalézt značný vliv ďábla v modloslužebnictví většiny starověkých náboženství. Písmo praví, že všichni bohové těchto náboženství jsou démoni: „Omnes dii gentium sunt daemonia“ (Žalm 95:5). http://rexcz.blogspot.cz/2012/10/revoluce-kontrarevoluce-2005.html
Jak je vidět, i “moderní” katolíci (a to včetně papežů) jsou stále přesvědčeni, že Svět, čili Vesmír, byl stvořen před nějakými těmi 6500 lety, tak jak je popisováno v Bibli – tedy s Rájem, Adamem, Evou, mluvícím hadem, ohlodaným ovocem ……
Jardo, to jste jako chtěl diskusi vrátit k tématu? Zase vedle. A dokonce jste minul i cílovou skupinu. I když věřím, že zdejší pány a dámy bude diskuse s vámi bavit 🙂
Herme, koukám že jste se mi od včerejška až do teď nepokusil vysvětlit, jak je to s těmi výroky “Logika JE sám Bůh” nebo “Bůh JE láska”, kterým jsem nerozuměl a nerozumím do teď, a připadaly mi a připadají mi doteď jako nesmyslné.
Vy jste v tomto mém neporozumění viděl nějaké absurdní chování z mé strany, nebo že jsem úplně blbý, bojkotuji rozumnou diskuzi či co já vím – každopádně ale jsem na úrovni svině, který přece vy nebudete házet perly…
Že byste to dnes přece jen zkusil? Vždyť je to tak samozřejmé, určitě to při troše snahy z vaší strany pochopím!
Michale, vy jste si to tak bral, že to ještě dnes máte v sobě? A když jsem vám nenabídl k rozcupování žádný svůj nejcennější výrok Písma, potřebujete cupovat alespoň “Bůh je láska”? “Logika je sám Bůh” patřilo Medei a ta vtip pochopila. K tomu se nebudu vracet. K “Bůh je láska”: Jistě víte, že všechno, co se predikuje o Bohu, musejí být metafory. “Láska” je jedna z metafor.