Dnes se chci zamyslet nad následující vzájemně provázanou skupinou tvrzení, jejíž různé modifikace jsou pro věřící velmi typické.
T1) jedinou přirozenou morálkou ateistů je absolutní egoismus
T2) pro ateistu by mělo být naprosto přirozené kohokoliv zavraždit, kdykoliv se mu to hodí
T3) pokud ateista nevraždí na potkání, nečiní tak jedině proto, že ve skutečnosti (kvůli pozitivnímu vlivu okolních věřících?) nejedná tak, jak by vzhledem ke svému přesvědčení (ateismu) jednat měl
T4) neexistuje způsob, jak by ateista mohl (bez přihlédnutí k “objektivní” morálce věřících) poznat, zda zavraždit někoho (znásilnit, okrást) je správné, nebo ne
V následujícím ukážu, proč jsou tyto a podobné úvahy zkreslené, zmatečné až nepravdivé.
Primární motivace naší morálky
Ačkoliv se to mnohým jistě nemusí líbit, a ačkoliv by mnozí chtěli vidět Člověka v lepším světle, přesto platí:
Každý usilujeme primárně o své vlastní dobro, resp. z evolučního hlediska o dobro pro své geny.
Z tohoto pohledu je bod (1) dost možná pravdivý – opravdu jsme všichni primárně egoisté. Háček je ovšem v tom, jak lze pozorovat prakticky napříč celou živočišnou říší, že i primárně egoistická motivace může vést a velmi často také vede k reálně altruistickému chování.
U člověka, vzhledem k jeho schopnosti racionálního a abstraktního myšlení, vedl vývoj k mnohem nečekanějším výsledkům.
Kámen úrazu
Právě opomíjení lidského abstraktního myšlení, naší schopnosti “vidět dál” než “bezprostředně před sebe”, zřejmě stojí za všemi těmi námitkami (T1)-(T4). Věřícím, kterým připadají smysluplné, zřejmě nedochází, že člověk je na rozdíl od zvířat právě kvůli svému abstraktnímu myšlení schopen si uvědomit, že rozhodnutí které je pro něj bezprostředně výhodné TEĎ, může být velmi nevýhodné s výhledem do budoucna, a naopak rozhodnutí které je TEĎ nevýhodné, může vést k velmi výhodným důsledkům v budoucnu.
Mnozí křesťané zřejmě chtějí věřit, že když ateista (jako kdokoliv jiný) myslí primárně na svůj vlastní prospěch, tak při tom musí nutně hledět jen na jeden krok dopředu.
Proč je racionální nechovat se amorálně?
Amorální chování definujme jako takové, na jehož amoralitě se shodne výrazná většina společnosti. Chování X je tedy amorální, pokud se výrazná většina společnosti shodne na tom, že způsobem X by se člověk chovat neměl. Amorálnost X může být navíc různě závažná, a dostatečně závažná amorální jednání jsou pak na základě společenského konsensu trestána dle zákona.
Jaké tedy mohou být racionální, egoistické motivace nechovat se amorálně?
M1) člověk se může snažit chovat v souladu s (Bohem danou) morálkou proto, že věří že v důsledku toho (on!) obstojí při posledním soudu a půjde do Božího Království, a že chování v rozporu s těmito pravidly povedou naopak k věčnému zatracení, tedy ke krajně nepříjemné záležitosti
M2) člověk se může chovat v souladu s morálkou (morálka je z definice souhrn názorů na to, jaké chování je v dané společnosti považováno za správné) proto, že je pro něj prostě uspokojivé chovat se správně (činí ho to spokojeným, způsobuje mu to příjemné pocity) a naopak je mu nepříjemné, chovat se nesprávně, nemorálně
M3) součástí morálky bývá i morálnost (a tedy vhodnost, správnost) negativního pohledu na lidi, kteří se chovají amorálně; lidé se nechovají amorálně bezpochyby i proto, že by jim to působilo zcela reálné zhoršení společenského postavení, a tím i životní situace
M4) jednání, jehož amorálnost překračuje jistou mez, bývá v rozvinutějších společnostech ošetřeno zákony, a podle nich i trestáno. Poslední motivací, pro ty “nejotrlejší”, proč se chovat morálně, je tedy hmatatelné riziko potrestání podle zákona.
Racionální zdůvodnění základních morálních pravidel
Proč by ve společnosti měla platit vůbec nějaká morálka? Proč by si neměl každý stanovit morálku podle sebe? Vždyť žádná absolutní morálka neexistuje, viz. minulý článek!
Morálka je vždy soubor pravidel, platící pro danou společnost. Tento soubor pravidel se vyvíjí v čase v důsledku nejrůznějších vlivů, naznačených v minulém článku. Relativita morálky spočívá v tom, že existuje množství morálních otázek na něž se názory různých společností v různých dobách liší. To ale samozřejmě neznamená, že několik základních morálních pravidel není součástí téměř všech souborů morální pravidel (morálek).
A proč by vůbec nějaká morálka měla platit? No zjevně proto, že člověk je společenský tvor, a společnost je založena na spolupráci. Pokud by v dané společnosti nebylo považováno za krajně amorální např. zabít někoho např. za účelem jeho následného okradení, a v dané společnosti by takové chování bylo považováno za mravně indiferentní, pak by si nikdo v takové společnosti nemohl být jist svým životem, a tedy pro každého by bylo značné riziko v takové společnosti žít. Pro každého obyvatele takové lidské společnosti by bylo výhodnější žít mimo tuto společnost, co nejdál od ostatních – aby pro sebe minimalizoval riziko.
Tato společnost by se tedy nutně záhy rozpadla na jednotlivce, kteří by se snažili být co nejdál od sebe. Jenže žít ve společnosti přináší až extrémní výhody, plynoucí ze vzájemné spolupráce – vždyť všeho, čeho jsme jako civilizace až dodnes dosáhli, jsme dosáhli právě díky spolupráci!
Proto je maximálně racionální přijmout ve společnosti (v každé společnosti, tedy i ateistické!) taková pravidla (a postarat se o vynucování těch nejdůležitějších z nich), aby tato umožnila rozvoj společnosti a spokojený život jejich členů. Totéž lze vyslovit i v podobě mravního přikázání pro každého člena společnosti, čímž dostaneme tzv. zlaté mravní pravidlo: nečiň jiným to, co nechceš aby ostatní činili tobě.
Proč ve značné většině společností platí za nemravné krást? No protože věnuji-li na získání něčeho své úsilí, a bude-li platit za zcela morální pro kohokoliv ukradnout mi to, přivlastnit si to, pak nebude mít cenu vynakládat úsilí na získávání čehokoliv.
Stojí jistě za zmínku, že existují takové lidské společnosti, kde krást nemravné nebylo – a samozřejmě nikoliv náhodou jsou to právě různé historické společnosti “rajských ostrovů”, kde byl všeho dostatek a žádné nástroje atd., prostě nic “hodnotného” si lidé nevyráběli.
Proč je nemravné znásilňovat? Tentýž princip: kdyby nebylo znásilňování nemravné, hrozilo by každé ženě riziko, že počne dítě s někým koho nechce, přičemž navíc hrozí riziko tělesné újmy, a každému muži by hrozilo, že jeho žena otěhotní s cizím mužem aniž by tomu mohl zabránit, což je pro něj krajně nepříjemné z dobrých evolučních důvodů. (hrozí riziko, že bude muset vychovávat a investovat velké množství svých prostředků do výchovy nositele cizích genů).
Analogicky u dalších morálních otázek. Vždy je ale nutno mít na paměti to co jsem popsal v minulém článku, tedy zásadní důležitost vývoje lidské společnosti, zahrnující reflexi toho co se stalo v minulosti, a s tím spojeného vývoje morálky.
Morálka a náboženství
Všimněme si, že nikde ve výše popsaném odvození základních morálních principů jsme nepoužili náboženskou víru. Proto výše naznačené odvození platí jak pro věřící, tak pro ateisty. Věřící si jen přidávají pro vynucování své morálky (tedy těch morálních pravidel, skutečně potřebných pro fungování společnosti, navršené o hromadu dalších, zhusta nesmyslných pseudo-morálních pravidel, plynoucích z jejich víry) boží bič v podobě pravidla (M1).
Věřící dále často velice vehementně tvrdí, že i pro smysluplné definování morálky jsou zapotřebí zjevené informace od jejich Boha (viz. úvodní teze), což jsem výše uvedeným vyvrátil.
V této souvislosti si nelze nepoložit otázku: Co kdyby se ukázalo, že např. bůh sice existuje, ale na rozdíl od toho, čemu křesťané věří, ve skutečnosti nemá žádné požadavky ani preference ohledně lidského chování. Lidé jsou mu lhostejní. Znamenalo by to snad, že by se tím zhroutily základy morálky? Znamenalo by to, že věřící začnou tím okamžikem vraždit, kdykoliv to pro ně bude výhodné? Jistě že ne – právě proto, že nutnost dodržování základních pravidel jako “nezavraždíš” je zcela zřejmá i bez Boha, a tedy pro ateisty stejně jako pro věřící.
Závěr
Ukázali jsme, že hraní si s “egoistickou motivací” ateistů nemá valného smyslu, protože, striktně vzato, všichni se chováme primárně egoisticky, a není na tom nic špatného, bez ohledu na to, že mnozí by jako naši primární motivaci viděli rádi něco “vznešenějšího”.
Dále jsme ukázali, že základní morální pravidla (nezabiješ, nepokradeš, …) nutně vznikají v každé lidské společnosti (tedy i v ateistické), a že členové dané společnosti pak mají racionální motivaci ta pravidla dodržovat. Nic na tom nemění fakt, že v každé společnosti (tedy např. i ve společnosti s vysokou religiozitou) se najdou jedinci, kteří pravidla porušují a chovají se amorálně.
Tím jsme vyvrátili třídu argumentů věřících, založenou na tvrzení že ateisté principielně nejsou sami o sobě schopni poznat, co je dobré a co zlé.
Už na začátku se zachází s chybnou premisou: že na “jako altruistické” chování pomáhá abstraktní myšlení a dlouhodobý vhled. To je ovšem hloupost. Altruistického chování se dopouští i pes a dokonce i mravenci. Všechny tři tyto organismy (počínaje člověkem) mají paměť, dokáží se učit, abstraktní myšlení má jen člověk, něco málo vhledu má i pes a mravenec nemá ani jedno z toho a přesto se chová nejaltruističtěji.
V prvé řadě je nutné si uvědomit, že ačkoliv jsme byli schopni identifikovat cíle evoluce a jednotlivé úrovně (geny, jedinci, populace), neznamená to, že se jedinec, který je vytvořen účinky všech těchto úrovní evoluce, bude VĚDOMĚ chovat egoisticky. Naopak. Jeho vlastní chování bude podmíněno teorií her a soutěží nejrůznějších typů chování tak, aby na každé úrovni maximalizoval svůj výsledek (s těmi úrovněmi je to složitější, protože často můžou jít proti sobě, co je nejlepší pro rozmnožení jedince nebo genu, může poškozovat populaci). Jednotlivé rozhodovací mechanismy budou postaveny tak, aby maximalizoval svůj výsledek, ovšem tento jedinec si to nebude uvědomovat. Organismus tohoto jedince jej bude pro dosažení těchto cílů motivovat. Pro abstrkatnější pojmy si bude říkat, že je to “dobré”. To platí i pro jakousi racionalizaci (vzhledem k tomu, že racionalita je relativní).
Já mám zase problém s posledním odstavcem v Morálka a náboženství.
Píšete zda by se zhroutily systémy morálky kdyby vyšlo najevo že Bůh není (či nemá zájem).To bychom mohli vypozorovat na hlídačích čili Policii.Mnohokrát se již stalo že policie vyhlásila stávku a odmítla pracovat.V této chvíli prudce vzrostla zločinost, začalo se rabovat atd. Ve výsledku nevíme zda více rabovali ateisté či věřící.To co chci říci je , že s náhlým pádem Boha si budou věřící mohou myslet že je nikdo nehlídá…
V tomto tématu si nejsem moc jistý a možná jsem napsal kravinu.
@Colombo: Však to že altruistické chování je běžné i mezi živočichy tam přece píšu:
Háček je ovšem v tom, jak lze pozorovat prakticky napříč celou živočišnou říší, že i primárně egoistická motivace může vést a velmi často také vede k reálně altruistickému chování.
Máš ale pravdu, že mravenec nebo třeba včela se zřejmě opravdu chovají v mnohém altruističtěji než člověk, a proto asi opravdu nelze říct, že schopnost abstraktního myšlení pomáhá altruistickému chování, že prostě míru altruismu nějak zvyšuje.
Ke druhému odstavci – no právě tu snahu o maximalizaci svého výsledku (v různě dlouhém časovém horizontu u různých živočichů) nazývám primárním egoismem…
Každopádně ale myslím, že se bavíme spíš o morálce než o altruismu, protože podle věřících právě morálka má být dána Bohem a ateisté jí nemají být sami o sobě schopni – a morálku, tedy množinu názorů na to, jaké chování je ve společnosti správné a jaké špatné, si myslím že opravdu asi máme nejrozvinutější ze všech živočichů 🙂
Ovšem ať už to tak je nebo ne, tak pro to co jsem chtěl říct to není nikterak podstatné.
@Arkande: Dobrá připomínka, ale bacha, IMHO to jen podtrhuje ten závěr ke kterému jsem došel. Musíme dát pozor:
Faktem je, že skutečně když se zhroutila nebo jinak zastavila nebo byla ochromena činnost policie tak skutečně okamžitě prudce vzrostla zločinnost, došlo k rabování, atd., a to v jakkoliv religiozních společnostech!
Moje pointa je, že KDYBY se ukázalo, že třeba Bůh neexistuje (nebo že nemá zájem na našem chování, jak jsem záměrně napsal v článku), PAK by podle mě k něčemu podobnému NEDOŠLO, protože, velmi vtipně – STÁLE MÁME POLICII!!!
A ten kontrast, který z toho srovnání plyne, je IMHO velmi důležitý a škoda že mě to nenapadlo dřív – myslím že věřící by o tom měli popřemýšlet! 🙂
Ještě jednou, tvoji připomínku, Arkande, považuji za velmi podnětnou, škoda že jsem se o tomhle v tom článku nezmínil… uvažuji jestli to tam nemám ještě dodatečně napsat, co myslíte?
Každopádně oběma (Arkande, Colombo) děkuji za připomínky, a očekávám další od ostatních;
sám jsem si dobře vědom jednoho problému který je s tím co jsem napsal spojen – jsem zvědavý jestli mi to někdo předhodí 🙂 Říkal jsem si ale, že to je téma na samostatný článek, a že o tom raději napíšu příště.
to Michal:Fajn tak na tykání 🙂 a klidně to přidej do svého článku.
Ahoj všichni a díky Michale za fajn článek. Myslím, že jsi pěkně vyvrátil takové ty základní mýty, že když člověk nevěří v Boha, tak se začne chovat jako zločinec, protože mu v tom nic nebude bránit. Tomu věří hodně křesťanů a je potřeba to opakovat.
Naopak ti vzdělanější, kteří vědí, že to tak není tak mohou argumentovat několika způsoby:
1) Bez boha není objektivní morálka, protože si lidé tu morálku určují sami. Jestliže ve společnosti převládne mínění, že žide jsou špatní a je třeba je trestat, tak se tak bude většina společnosti chovat a považovat to za morální. Viz Německo před 2. světovou válkou. To ale neznamená, že to chování je skutečně morální. Nicméně podle tvé definice morálky je.
2) Můžeme poukazovat na okrajové případy, kdy určit nějakou evoluční výhodu konkrétních činů je skutečně těžké nebo nemožné. Ty činy jsou skutečně altruistické, bez jakéhokoliv prospěchu. Proč se tak potom ateisté chovají?
3) To že určité morální zásady jsou evidentně společné všem lidem, aniž by se mohli reálně ovlivnit, může být viděno křesťany, jako důkaz, že lidé jsou stvořeni Bohem. Ve svém nitru vědí že bůh existuje a co Bůh chce. Lidská morálka tedy pramení od Boha, aniž by někdo musel číst Bibli.
Já to vidím mnohem jednodušeji.
Geny se obalily tanky. Tanky jsou různých typů – mravenci, bakterie, lidé.
Geny zkouší různé strategie a ta strategie která za DANÝCH podmínek zabezpečí přežití či zmnožení genů převládne nad strategií které přežití nezajistí. Za jedněch podmínek může být výhodný altruismus, za jiných zase ne. Protože se nedají odhadnout budoucí podmínky, tak se nedá ani odhadnou vítězná strategie.
Vše nad to jsou z pohledu ateisty jen zbytečná slova. Slovo morálka se do tohoto schematu jaksi nehodí.
Já to vidím mnohem jednodušeji.
Geny se obalily tanky. Tanky jsou různých typů – mravenci, bakterie, lidé.
Geny zkouší různé strategie a ta strategie která za DANÝCH podmínek zabezpečí přežití či zmnožení genů převládne nad strategií které přežití nezajistí. Za jedněch podmínek může být výhodný altruismus, za jiných zase ne. Protože se nedají odhadnout budoucí podmínky, tak se nedá ani odhadnou vítězná strategie. Rozvoj rozumu je jen jedna s miliard možných strategií přežití.
Vše nad to jsou z pohledu ateisty jen zbytečná slova. Slovo morálka se do tohoto schematu jaksi nehodí.
Protestant: Vše nad to jsou z pohledu ateisty jen zbytečná slova. Slovo morálka se do tohoto schematu jaksi nehodí.
Slávek: To je jako bych vysvětli princip spalovacího motoru. A potom řekl, že cokoliv nad toto schéma jsou zbytečná slova. ten princip jste vystihl dobře, proč ale zapovídat nám ateistům jeho konkrétní aplikace?
Chtělo by to spíš diskusi s věřícími o kostele. Co tam je a co tam zaznívá. Pak mohou racionálně argumentovat. Prostě přímo ze života, jak to běží.
No já se nebráním žádné diskuzi s věřícími… Klidně i o kostele 🙂
Bohužel ale nejsou lidi. Věřícím se s námi moc diskutovat nechce (čest výjimkám, Protestante a Josefe). Dlouhodobě sem chodí tak dva, v poslední době tři…
Tak se ptejte: Nevím co vás zajímá. 🙂
Škoda, byl jsem nedávno na mši. Všelijaké obrázky a sošky pokroucených svatých, andělíčci s křidýlky. A ta mše sama, ty všelijaké výroky a výkřiky, nesmyslná slova písní, ty modlitby jako z jiné dimenze. Nic racionálního, úplná iracionalita ve všem. A tady v diskusích se chytají všelijakých jemných abstrakcí. To je zavádějící.
” Racionalitu chápejme jako relativní stabilní souhrn pravidel, norem, standardů a etalonů duchovní a materiální činnosti, stejně jako hodnot, které všeobecně přijímají a jednoznačně chápou všichni členové daného společenství ”
http://cs.wikipedia.org/wiki/Racionalita
Tedy spíše to vypadá, že neracionální jste v tom kostele byl vy a ne ti druzí.
pwb:…A tady v diskusích se chytají všelijakých jemných abstrakcí….
Protestant:…Tedy spíše to vypadá, že neracionální jste v tom kostele byl vy a ne ti druzí…
Arkande:To je prostě klasika 🙂
to pwb:Vidíte že ta diskuze s věřícími není vždycky dobrý nápad.
Ať se vím to Arkande líbí nebo ne, tak z definice uvedené na wikipedii to jednoznačně plyne.
@Protestant, Arkande, ad racionalita: Tak to co tu zaznělo je imho zcela nepřijatelná relativizace, zamlžení a překroucení pojmu racionalita. Podle té definice by byl naprosto racionální třeba i šamanismus, nebo kouzla Woodoo, protože celé domorodé společnosti, které je provozuje, tak činí v souladu se svými normami a tak jak jim rozumějí, a mají za to že vše funguje jak má… fakt je to z tohoto důvodu racionální?!
To těžko, Protestante.
Do české wikipedie se dostávají zhusta paskvily. Anglická je na tom vzhledem k počtu svých přispěvatelů mnohem lépe, a nepřekvapivě, tamější definice racionality mě oslovuje mnohem víc:
In philosophy, Rationality is the exercise of reason. It is the manner in which people derive conclusions when considering things deliberately. It also refers to the conformity of one’s beliefs with one’s reasons for belief, or with one’s actions with one’s reasons for action. … A rational decision is one that is not just reasoned, but is also optimal for achieving a goal or solving a problem.
I s tím spojená definice slova Reason se mi na anglické wiki líbí (jak to vůbec česky přeložit? Je adekvátní překlad “rozum”? IMHO ne, čeština patřičné slovo snad ani nemá…):
The faculty of reason (also known as rationality or the faculty of discursive reason, in opposition to “intuitive reason”) is a virtue that governs the exploratory interactions of humans with the universe – such as those employed in our practice of the natural sciences. It is a mental ability found in human beings and normally considered to be a definitive characteristic of human nature.[1] It is closely associated with such human activities as language, science, art, mathematics and philosophy.
Reason, like habit or intuition, is a means by which thinking comes from one idea to a related idea. But more specifically, it is the way rational beings propose and consider explanations concerning cause and effect, true and false, and what is good or bad. In contrast to reason as an abstract noun, a reason is a consideration which explains or justifies some event, phenomenon or behaviour.[2] The ways in which human beings reason through an argument are the subject of inquiries in the field of logic.
Nepřekvapivě, náboženství tam zmíněno není 🙂