Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
Ad video Harris vs. Craig:
Craig – stejné argumenty jako Josef! Teda pokud jste Josefe tyto argumenty nepřevzal od Craiga, pak jste argumentačně na stejné úrovni jako on (profesor William Craig Lane).
Jen nevím jestli to je spíše poklona nebo urážka. 🙂
“………Je třeba vidět, že pro Marxe je ateismus nutným základem komunismu. Naděje lidí leží v dějinách a jen v dějinách. Člověk nepotřebuje žádného vykupitele a všechny představy, které jsou spojeny s ideou nějakého mesiáše nebo vykupitele, jsou nejen iluzorní, ale také nebezpečné. Iluze odvádějí člověka od pravé cesty, která je v souladu svědeckou realitou. Pokusy smířit marxistický ateismus s křesťanstvím musí ztroskotat protože ateismus je podstatnou Částí marxismu a komunismu…..”
Vzestup a pád moderního ateismu Jandourek Jan
No to co píše Jandourek je zjevně zmatečné:
J: Naděje lidí leží v dějinách a jen v dějinách.
M: Proč JEN v dějinách? Resp., proč by mělo být pro komunisty klíčové, aby naděje ležela JEN v dějinách? Vždyť se to dá jednoduše rozdělit: naděje na tomto světě leží v dějinách, naděje po smrti leží ve spasení. Jak prosté…
J: Člověk nepotřebuje žádného vykupitele a všechny představy, které jsou spojeny s ideou nějakého mesiáše nebo vykupitele, jsou nejen iluzorní, ale také nebezpečné. Iluze odvádějí člověka od pravé cesty, která je v souladu svědeckou realitou.
M: Toto už jsou jen tvrzení, bez jakéhokoliv zdůvodňování. Proč by měly být ideje spjaté s Mesiášem, vírou v něhož dojde člověk po smrti spasení, nebezpečné pro komunismus?! A proč by mělo být pro komunismus klíčové, aby lidé nezastávali žádné názory nepotvrditelné vědou?! Vždyť to je blbost…
J: Pokusy smířit marxistický ateismus s křesťanstvím musí ztroskotat protože ateismus je podstatnou Částí marxismu a komunismu
M: Proč by musely? Ukázal jsem, jak snadno lze překlenout to, co pan Jandourek označuje za neslučitelné a nemožné.
Z toho Jandourkova textu čiší jeho přání které je otcem myšlenky. Ateismus mu není sympatický, komunismus je pro něj ztělesněné zlo, a navíc komunisté ateismus prosazovali – tak proč si tu příčinnou souvislost náležitě nepřekroutit, nepřikrášlit, nezveličit a demagogicky nepřetvořit – však on to nikdo zkoumat nebude… Je to neprofesionální a unfair postup.
Navíc, I KDYBY měl nakrásně Jandourek pravdu, a nemám nejmenší důvod domnívat se, že ji má, i vzhledem k tak snadné vyvratitelnosti jeho pokusu o zdůvodnění, pak by to stejně nemělo k “ušpiněnosti” ateismu jakékoliv implikace, viz. analogie s dnešní příslušností k dělnické třídě. Například.
Zatím jsme ale stále v kroku jedna. Potřebujeme dokázat, že ateismus je pro komunismus klíčový, a že bez ateismu by komunistické myšlenky neměly smysl. Nic takového prokázáno nebylo, a to ani náznakem.
Mimochodem, my zde přece máme i empirickou evidenci, jak “klíčový” byl pro komunisty “boj” proti věřícím:
Byly za minulého režimu otevřené kostely? Byly.
Mohli v nich faráři působit? Mohli.
A kdopak že to duchovní platil? Platil je KOMUNISTICKÝ STÁT. To tedy byl “Boj proti víře pojatý skutečně zgruntu.
Existovaly za minulého režimu teologické fakulty na VŠ? Ano, existovaly, a to dokonce přinejmenším dvě: Husitská, a Evangelická.
Jaká strana byla součástí Národní fronty? Správně, byla to Československá strana lidová. Strana věřících.
Měla tato strana ministry ve vládě? Ano měla.
Měla poslance v parlamentu? Jistěže měla.
A to byl v Československu ten příslovečný “boj” proti věřícím pojat ještě tak nejvážněji ze všech komunistických států! Všude jinde, zejména např. v Polsku, v Sovětském svazu, v Rumunsku, i dnes třeba na Kubě, ta antagonie zdaleka taková nebyla.
Tak co to tu vlastně boha řešíme?!
@Michal a Craig: jj. Josef je v tomto jasný. Mě tam ovšem daleko spíše zaujal Harris. Vůbec mi přijde, že co se dívám na ty debaty, tak ti křesťané (Souza, Craig) většinou vystupují daleko sebevědoměji, myšlenky mají jakoby více uspořádané, na každou otázku mají jasnou odpověď. Jako by to tahali ze šuplíku. Naopak ateisté (Harris, Hitchens) mi přijdou daleko skromnější, jakoby nejistí, hledající. Nevím co z toho plyne obecně, takže jen takový postřeh.
Ovšem v písemném projevu je IMHO situace přesně opačná… nevím o žádné knize, zabývající se obhajobou víry, která by na argumenty ateistů jakkoliv uspokojivě odpověděla…
To samé platí i o webových stránkách – nevím o žádném webu, který by se zabýval obhajobou víry a stál by (z argumentačního hlediska) za řeč…
Ostatně není nic snazšího než přijít zde s protipříkladem 😉
Michal: Tak co to tu vlastně boha řešíme?!
Slávek: protestantovu úchylku: komunismus ekv. ateismus, abych použil Josefův slovník 🙂
Slávek:
Já si naopak myslím, že si Harris vedl s Craigem velice dobře. Dokonce bych řekl, že lépe než Hitchens (který je brán jako nejlepší řečník ze “čtyř jezdců”). Craig pořád jen dokola opakoval, že ateismus nemá objektivní morálku (zdravím Josefe 🙂 ) a pořád do toho pletl nacisty. Harris byl mnohem vynalézavější a zábavnější (přestože není nejlepší řečník).
Pravda, něco mi v jeho argumentaci chybělo, možná trošku lepší ucelenost jeho myšlenek, ale vedl si dobře.
Křesťané jsou možná sebevědomější, ale to je nakonec např. i podomní prodavač, který vám jde vnutit bezcenný šmejd. Nic to nemění na tom co prodává.
@Michal: přiznám se, že mě je tak nějak lidsky příjemnější ta pokora a uznání nevědomosti (Hitchensovo: čím víc toho víme, tím víc víme, jak málo toho víme) než Křesťanské tahání důkazů z rukávu, opakování stovky let starých blábolů a jasná odpověď na všechny dotazy: Bůh. Prostě ta nedokonalost je zároveň obrovskou silou. I když v té debatě o morálce měl podle mě Craig vybroušenější argumenty a precizní formulace, v konečném důsledku to jeho neustálé opakování: “…sound foundaition for objective moral values and duties” bylo značně kontraproduktivní. Harris vypadal, že hledá skutečnou odpověď, Craig hledal jen nenapadnutelné argumenty pro svá tvrzení.
A ta Harrisova myšlenka, kdy stanovil základ pro objektivní morálku, jako snahu o “maximize well-beeing of all conscious creatures” a jako měřítko dva extrémy “the worst possible world, where all conscious being are in permanent agony” a opačný pól, mi přijde jako skutečně dobrá. Nastavil objektivní měřítka a definoval míru. Potom ty kecy o ontologicky absolutní morálce vypadají prázdně a falešně.
@Machi: evidentně to vnímáme podobně
Kruciš já jsem tu debatu ani neviděl – jaký že to byl odkaz?
http://www.youtube.com/watch?v=yqaHXKLRKzg
Arkande says: Možná jste již slyšel o posledním pomazání a odpuštění hříchů.V celkovém pohledu to je to co Vám píši já,Roman i Samain.Vraždy budou odpuštěny,znásilnění bude odpuštěno.Vše bude odpuštěno,stačí jenom hezky poprosit.
Představuješ si to jak Hurvínek válku 🙂 Zopakují: Každým hříchem se člověk zatvrzuje více a více, jako by kráčel hlouběji do propasti. Představa, že teď budu vesele hřešit a pak se natáhnu pro záchranou ruku je nesmysl, vaše podivné pochopení toho co je křesťanství. Ta záchrana ruka tam NEBUDE. Dnes je den záchrany, ne někdy v budoucnosti.
Arkande: Ve chvílích kdy člověk stojí před pekelnou propastí za své hříchy…stačí jenom říci:Ježíšku já v tebe věřím,promin mi.A jak praví Bible : těm co žádají, bude odpuštěno…
Byli i takoví, kterým nebylo odpuštěno, ne že by Bůh nechtěl, ale nenalezli místo pro pokání.
Samain: Jestliže jsem doposud vraždila a loupila – teď po ránu se mi “rozsvítí”, uvěřím a poprosím za odpuštění -bude mi odpuštěno. A za půl hodiny mně může přejet autobus.
Ano, bude ti odpuštěno. Jenomže to není tak jak si to představuješ. Nejde žít v hříchu z vypočítavosti. “Teď budu krást, a až to na mne přijde, rychle budu činit pokání?” Když víš, že máš činit pokání a nečiníš, zatvrzuješ se až přijde čas, kdy nebudeš schopna přijmout Boží milost. Bůh není maňásek, ten vidí do srdci lidí, Jej nikdo neoklame. Mate divné představy o Bohu.
Samain: A jestli to není pravda – lhal tedy Ježíš lotrovi po pravici (nebo po levici, už si přesně nevzpomínám a hledat to nebudu)?
Bylo to přesně tak jak řekl Pán Ježíš, bylo mu odpuštěno. Uvědom si, že ten lump z upřímného srdce litoval toho co učinil. Co je upřímného na tomto: “Teď budu krást, a až to na mne přijde, rychle budu činit pokání?” Nic. Nedělejte z Boha blázna.
Samain says: Karel: To, že člověk je za své skutky jíž odsouzen to si většina nepřipouští. Bude mu tedy ukázáno za co je odsouzen – to je ten Soud.
Toto je vskutku geniální šplecht
Mám si tedy myslet, že jsi bezchybná? Nikdy jsi nikomu neublížila, neranila, a když ano, vždy jsi to dala do naprostého pořádku?
Michal says:
July 18, 2011 at 12:54 pm
Ovšem v písemném projevu je IMHO situace přesně opačná… nevím o žádné knize, zabývající se obhajobou víry, která by na argumenty ateistů jakkoliv uspokojivě odpověděla…
protestant:
Nevím o jediném argumentu ateistů, který by zůstal nezodpovězen….
Michal says:
July 18, 2011 at 12:29 pm
Mimochodem, my zde přece máme i empirickou evidenci, jak “klíčový” byl pro komunisty “boj” proti věřícím:
Byly za minulého režimu otevřené kostely? Byly.
Mohli v nich faráři působit? Mohli.
A kdopak že to duchovní platil? Platil je KOMUNISTICKÝ STÁT. To tedy byl “Boj proti víře pojatý skutečně zgruntu.
Existovaly za minulého režimu teologické fakulty na VŠ? Ano, existovaly, a to dokonce přinejmenším dvě: Husitská, a Evangelická.
Jaká strana byla součástí Národní fronty? Správně, byla to Československá strana lidová. Strana věřících.
Měla tato strana ministry ve vládě? Ano měla.
Měla poslance v parlamentu? Jistěže měla.
A to byl v Československu ten příslovečný “boj” proti věřícím pojat ještě tak nejvážněji ze všech komunistických států! Všude jinde, zejména např. v Polsku, v Sovětském svazu, v Rumunsku, i dnes třeba na Kubě, ta antagonie zdaleka taková nebyla.
Tak co to tu vlastně boha řešíme?!
protestant:
A co měl stát dělat, když 95% obyvatel se v roce 50 ještě hlásilo ke křesťanství? Nemohl si dovolit zatím otevřeně proti náboženství vystoupit. Tomuhle říkáte argumenty? 🙂
Michal: Ovšem v písemném projevu je IMHO situace přesně opačná… nevím o žádné knize, zabývající se obhajobou víry, která by na argumenty ateistů jakkoliv uspokojivě odpověděla…
protestant:
Nevím o jediném argumentu ateistů, který by zůstal nezodpovězen….
Slávek: Myslím, že máte pravdu oba dva 🙂
Michal : Toto už jsou jen tvrzení, bez jakéhokoliv zdůvodňování. Proč by měly být ideje spjaté s Mesiášem, vírou v něhož dojde člověk po smrti spasení, nebezpečné pro komunismus?! A proč by mělo být pro komunismus klíčové, aby lidé nezastávali žádné názory nepotvrditelné vědou?! Vždyť to je blbost…
protestant: … protože to už v komunistickém manifestu Marx s Engelsem takto definovali:
Teoretické teze komunistů nejsou naprosto založeny na idejích, na zásadách vymyšlených nebo objevených tím nebo oním správcem světa.