Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
opravuji – to Slávek:
Aristoteles v minulosti reálně existoval, protože jsme mohli zkoumat jeho vlastnosti (užvaněný, koktavý, starý, mladý, krásný, škaredý), dnes již ale neexistuje, protože jeho vlastnosti zkoumat nemůžeme.
protestant:
Všichni vědci ale zkoumají Aristotela dnes. Ne tehdy
Michal:July 11, 2011 at 4:04 pm
Samain, poslední pokus. Pokud to ještě nechápeš, tak Ježíš to ústy Lukáše objasňuje zde:
Lk 10:22 Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
No doufám že teď je to jasné i tobě. Prostě půdorys, nárys, bokorys. Tak prosté to je 🙂
Samain: Já jsem skutečně asi mimořádně tupý jedinec….pořád mi vychází schizofrenik 😀
Slávek Černý says: To Josef: pokud povazujete za SVOBODNOU volbu rozhodnuti, kdy jedna volba znamena vecnou blazenost a druha vecne utrpeni, potom mate pravdu: rozhodnuti zda dar zivota prijmout nebo odmitnout je zcela svobodne.
Nyni kdyz jsem vam dal za pravdu, tak si Josefe uvedomte jednu vec: dnes SVOBODNOU volbu chapeme jako moznost vybrat si ze dvou nebo voce variant, pricemz zadna neni apriori nejak sankcionovana. Pouzivate proste slova ve smyslu tak jak je dnes vetsinou nechapeme. My netvrdime, ze kdyz na vas nekdo miri pistoli a chce penezenku pod pohruzkou zabiti, ze nam dava moznost volby ( i kdyz tomu tak veskutecnosti je: mate moznost zvolit si pravdepodobnou smrt). My dnes chapeme, ze lide behem komunismu meli moznost svobodne volby. Ano realne mohli jit nevolit nebo jit za plentu, ale toto chovani bylo sankcionovano. Tyto situace do kterych jsou a byli lide staveni dnes povazujeme za nemoralni.
Proto muzu zcela subjektivne vyjadrit nazor, ze mi moznosti volby, ktere mi dava Buh povazuji za zvrhle. To s prihlednutim k trestu vecneho utrpeni, k nejasnym podminkam, nemoznosti volbu odmitnout a tvrzeni o jeho nekonecne lasce a vsemohoucnosti zaroven.
Proto, i kdyby Buh existoval, nemohu se na te saskarne ucastnit. Tot vse.
Karel: Jako bych slyšel sám sebe 🙂 V době mé opozice vůči tomu co jsem považoval za křesťanství jsem myslel stejně a i dnes souhlasím. V době mého prvního křesťanského života, jsem měl sen: Přinášel jsem dary mocnému Vládci a k tomu bylo slovo: Mnoho daru přinesl pro Jeho jméno, ne pro lásku k Němu. Bůh mi jednoduchým způsobem ukázal co chce. Ne dary a poslušnost ze strachu, a z lásky k Němu. Poznal jsem, že to první mu je ohavnosti. I když jsem časem odpadl, toto pro mne bylo stěžejní – strach z Boha nebude určovat mé hledání Pravdy. Aby člověk mohl ty dary přinášet z lásky, musí Boha poznat.
Teď k slovům o odměně a trestu. Trest či odměna není za to, že člověk neuvěřil, ale za to co v životě vykonal, za nic jiného. Nasleduje po Soudu. A Bůh nám v Kristu nabízí možnost jak se tomu Soudu vyhnout, a to těm, kdo poznají svou zvracenost, hříšnost, nedostatečnost k tomu aby na tom Soudu obstáli. Ti co se pokládají za spravedlivé samozřejmě tuto milost nepřijmou, protože jsou přesvědčení, že nejsou tak špatní. Proto Pán Ježíš řekl, že nepřišel pozvat spravedlivé, ale hříšné.
Michal:copak jste neviděl člověka, který se zlobí na počítač, že mu “udělal” něco “špatného”? (zatuhl, ztratila se mu kvůli tomu práce, atd.)
Samain: Můj případ. Mám ve zvyku si věci personifikovat, svéu počítači říkám Kamil a nadávám mu každou chvíli 😀
to Karel:Vidíš jak je možné souhlasit s Ateistou 🙂
Církev se plete kam nemá-což je hlavní problém s jakoukoliv vírou.Bohužel se neplete tam kam má,např.aby zastavila či alespoň odsoudila křesťanské teroristy jenž zabíjejí homosexuály,ateisty a pokládají bomby do gay klubů a porodnic.V tomto případě je největším problémem křesťanství samotná Římsko-Katolická církev,členství v ní je stejné jako členství v komunistické či nacistické straně.Teď jde ale o ideologii.Katolíci zneužili křesťanskou ideologii pro vlastní obohacení a pro moc.Jak víme že ji nezneužijí další církve které přijdou po římsko-katolické?Můžeme to riskovat?…NE…
Karle to je ono.Ty by jsi postižené dítě vychovával,protože si myslíš že na to máš.Já vím zcela jistě že bych na to neměl.To o čem mluvím je volba.Rodiče musí mít možnost se rozhodnout zda se budou starat o postižené dítě.Má žena je zdravotní sestra a švagr nějakou dobu pracoval v ústavu pro mentálně zaostalé takže o těchto postižených toho vím dost.3 a 4 nezvládne většina lidí na světě,to skutečně již nejsou lidé.Zní to hnusně ale je to pravda.Opět ale musím položit otázku.Věřím že by jsi své dítě miloval i vychovával i když by bylo postižené a i když by potřebovalo celý život dohled a i když by po tvé smrti šlo do ústavu…má otázka ale je :Přál by jsi někomu jinému aby měl také postižené dítě?
Čili nemůžeš “požadovat” po nikom a to ani po věřícím aby vychovával postižené dítě a již vůbec nemůžeš po nikom chtít aby si nechal dítě jenž vzešlo ze znásilnění.Takovéto jednání by bylo nemorální.
protestant:
Všichni vědci ale zkoumají Aristotela dnes. Ne tehdy.
Slávek:
Díky, rád uslyším, nějaký příklad, který by mé definici nevyhovoval. Sám jsem proto uvedl příklady, kde jsem ji testoval. Takže: Co přesně dnes vědci zkoumají Protestante?
protestant:
Všichni vědci ale zkoumají Aristotela dnes. Ne tehdy
Slávek: Co přesně dnes vědci zkoumají?
to Karel:Sice mi do toho nic není…jsi křesťan ale k jaké církvi přesněji patříš?Tedy kromě toho ,že k té jedinné správné…
Tady je precizněji formulovaný Josefův důkaz:
Druhá cesta spočívá v pochopení povahy výkonné příčiny. Ve smyslově postižitelných předmětech nacházíme vztahy mezi výkonnými příčinami. Nekonstatujeme však a není ani možné, aby něco bylo výkonnou příčinou sebe sama, protože v tom případě by ono něco existovalo před svým vznikem, což je nemožné. Dále je nemožné postupovat v řetězci výkonných příčin do nekonečna, protože ve všech příčinách tohoto druhu primární příčina je příčinou příčiny střední a tato je příčinou příčiny uzavírající kauzální řetězec, nezávisle na tom, zda jsou střední příčiny mnohé či pouze jedna. Odstranění příčiny implikuje odstranění účinku. Tedy jestliže neexistuje první příčina v řetězci výkonných příčin, není možná existence ani příčiny střední, ani poslední. Budeme-li postupovat do nekonečna ve výkonných příčinách, nebude žádná první příčina, a tedy ani její poslední účinek, ani příčiny intermediální, což je zjevně mylné. Tedy je nutné ustanovit nějakou první eficientní příčinu, kterou všichni nazývají Bohem“ (S. th., I, q.2, 3c).
Karel: Trest či odměna není za to, že člověk neuvěřil, ale za to co v životě vykonal, za nic jiného. Nasleduje po Soudu. A Bůh nám v Kristu nabízí možnost jak se tomu Soudu vyhnout, a to těm, kdo poznají svou zvracenost, hříšnost, nedostatečnost k tomu aby na tom Soudu obstáli.
Slávek: to je zajímavá interpretace. Je to jen vaše, nebo to uznávají ještě i jiní křesťané? Mě to totiž přijde, že je to v přímém protikladu mnoha vyjádření v NZ, Karle.
Slávek Černý says:
July 12, 2011 at 7:43 am
protestant:
Všichni vědci ale zkoumají Aristotela dnes. Ne tehdy
Slávek: Co přesně dnes vědci zkoumají?
protestant:
Zkoumají Aristotela, Bacha, Shakespeare, dinosaury, staré civilizace, vznik naší sluneční soustavy …….
Slávek Černý says:
July 12, 2011 at 7:50 am
Karel: Trest či odměna není za to, že člověk neuvěřil, ale za to co v životě vykonal, za nic jiného. Nasleduje po Soudu. A Bůh nám v Kristu nabízí možnost jak se tomu Soudu vyhnout, a to těm, kdo poznají svou zvracenost, hříšnost, nedostatečnost k tomu aby na tom Soudu obstáli.
Slávek: to je zajímavá interpretace. Je to jen vaše, nebo to uznávají ještě i jiní křesťané? Mě to totiž přijde, že je to v přímém protikladu mnoha vyjádření v NZ, Karle.
protestant: Zajímavá připomínka. V čem je podle vás Karlův pohled v protikladu k NZ.
Karel: Trest či odměna není za to, že člověk neuvěřil, ale za to co v životě vykonal, za nic jiného. Nasleduje po Soudu. A Bůh nám v Kristu nabízí možnost jak se tomu Soudu vyhnout, a to těm, kdo poznají svou zvracenost, hříšnost, nedostatečnost k tomu aby na tom Soudu obstáli.
Slávek: to je zajímavá interpretace. Je to jen vaše, nebo to uznávají ještě i jiní křesťané? Mě to totiž přijde, že je to v přímém protikladu mnoha vyjádření v NZ, Karle.
Karel: Tak buď konkretní. Možná máš na mysli toto místo: J3,18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, JIŽ JE ODSOUZEN, PROTOŽE NEUVĚŘIL ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Hned další věta za tím zvýrazněným ukazuje v čem je ten soud. Přemýšlej nad tím. Problém člověka není v tom, že neuvěřil, to je až sekundární.
Slávek: to je zajímavá interpretace. Je to jen vaše, nebo to uznávají ještě i jiní křesťané?
Karel: Nejde vůbec o mně, ani o to co uznávají jiní křesťane. Jinde jsem psal, že voda je nejčistější u pramene. Když koukám na tyto stránky, spoustu toho co je zde napsané jsou oprávněné námitky. Jenomže ne k té vodě u pramene, ale k vodě daleko od něj a ta voda je plná špíny.
Arkande says: Sice mi do toho nic není…jsi křesťan ale k jaké církvi přesněji patříš?Tedy kromě toho ,že k té jedinné správné…
Patřím ke Kristově církvi. A ta je skutečně pravá. Je napříč všech denominaci. Uvedu příklad: Představ si jednotlivé pole a každé to pole má název, ale nemusí mít název – Římskokatolická, Evangelická, Husitská…. A na každém tom poli roste obili, ale i plevel. Ty jednotlivé pole nejsou CÍRKEV. To OBILI je církev.
Arkande says: Čili nemůžeš “požadovat” po nikom a to ani po věřícím aby vychovával postižené dítě a již vůbec nemůžeš po nikom chtít aby si nechal dítě jenž vzešlo ze znásilnění.Takovéto jednání by bylo nemorální.
Karel: Máš pravdu, nemůžu. Je to věc každého křesťana jak to má s Pánem.
Arkande says: Karle to je ono.Ty by jsi postižené dítě vychovával,protože si myslíš že na to máš.
Já na to nemám, nemám na spoustu věci, ale sílu nacházím v Bohu. Proto věřím, že bych na to měl.
Karel: ok, s ty Bohem mluvíš… dobrá… ale neuvažoval jsi o tom, že my ostatní ne? Že pro nás je prostě málo uvěřit něčemu, když nám tvrdíš, že s tím mluvíš? Taky snad věříš v mimozemšťany, když spousta lidí tvrdí, ze jimi byli uneseni? Taky věříš v duchy, když spousta lidí tvrdí, že s nimi je v kontaktu? Věříš v sílu virgulí? Horoskopy? Křišťálové koule? Výklad karet? Magii? Spousta lidí tvrdí, že to funguje. Ty tomu všemu věříš?
protestant:
Zkoumají Aristotela, Bacha, Shakespeare, dinosaury, staré civilizace, vznik naší sluneční soustavy …….
Slávek: a co o jejich existenci vyzkoumali?
Karel: Tak buď konkretní. Možná máš na mysli toto místo: J3,18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, JIŽ JE ODSOUZEN, PROTOŽE NEUVĚŘIL ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Slávek: Beru, tady to skutečně může znamenat co píšeš
to Karel:Já věděl že to skončí nějakou dezinterpretací…Jsi tedy “free” křesťan?Bez příslušnosti k nějaké církvi?
To Karel: Ale na jiných místech NZ je jasně řečeno, že nevíra v boha je špatná a bůh se na nás za ni hněvá. Je tam o ní psáno stejně jako o jiných špatných věcech. Pokud tedy v Boha nevěřím, tak konám zlé skutky:
Karel: Mt 12,31 Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. Nevidím do lidských srdci, nevím co ze zvěsti o Kristu se těchto srdci dotýká, sám nevím, které slova jsou ty správné, aby byl člověk zasažen evangeliem, to vše ví jen Bůh. Pokud se člověk setká s Bohem, tedy Bůh se dotkne Jeho srdce, ten člověk to ví a přesto Boha odmítne, možná to je ten hřích proti Duchu Božímu, jenž se neodpouští.
Ano, jak sám píšeš: skutečně je to možná hřích který se možná neodpouští. To že je to jistě hřích se dozvíme hned na několika dalších místech:
Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstává na něm Boží hněv.
Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších.”
A tady nás bůh dokonce označuje za ďáblovy děti a zříká se našeho tcovství:
Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal. Proč nechápete mou řeč? Protože nemůžete slyšet mé slovo.Vy jste z otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, neboť je lhář a otec lži.