Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Petře, tím článkem jsem měl v úmyslu přesně to, co v něm deklaruji, totiž vyvrátit argument z designu. Argument z designu říká, že svět se jeví jako designovaný, a že nejpřirozenějším, a vlastně jediným pravděpodobným vysvětlením tohoto designu je inteligentní Stvořitel. Já v tom článku ukazuji, že tento závěr je chybný.
Pozorný čtenář jistě sám vidí, že žádný z vašich zde zmíněných argumentů neukazuje chybnost mých závěrů, a já sám to ještě rozvedu, až budu mít chvíli (teď bohužel nemám čas).
Petr: Kde berete jistotu Michale, resp. důkaz pro své silné tvrzení, že design je s určitostí jenom klam a je vyloučen ?
Nic takového jsem nikde nenapsal. Znovu opakuji: tvrdím, že předpoklad inteligentního tvůrce není ani jediným, ani nejpřirozenějším vysvětlením designu v přírodě (a že navíc Vesmír jako celek ani designovaně nevypadá)
S.V.H.: No v tomto se tedy naše pojetí liší.
Pokud:
a) něco nepovažuji za problém a dochází k tomu v určitém měřítku,
b) začnu to považovat za problém, nicméně nečinně přihlížím jak k tomu dochází v mnohem větším měřítku,
tak to mi tedy spíš přijde jako regres 🙂
petr: …že pokud byste se potkal s nějakým cizím člověkem třeba v hospodě nebo na ulici, tak mu v běžné konverzaci také neřeknete, že si myslíte že halucinuje, je rozpolcený apod.
Takže výsledky experimentu- dva věřící fyzici (katolík a muslim) se necítili vůbec dotčeni nebo uraženi a dokonce to nepovažovali ani za neslušnost. Vlastně to vedlo k velmi zajímavé debatě. Použil jsem pojmy “schizophrenia”, “doublethink” a “double standard”.
Michal:
a) vy tvrdíte, že celkově nevypadá, byť některé aspekty designu zdánlivě má. Já ale mám za to (a nejsem sám), že celkově designovaně působí, byť řada “chyb” tohoto designu je k zamyšlení (všimněte si, že neříkám, že se jedná o zdánlivé “chyby”). Pokud tvrdíte, že argument z designu je vyvrácený a to tvrdíte, prokažte, že můj pohled je chybný a Váš správný.
b) Bůh není jediným vysvětlením vzniku světa, nicméně není ani nepravděpodobný, ani vyloučený.
Každý kdo si Váš článek přečte, tam ty výroky implicitně najde. Váš závěr, že jste argument z designu vyvrátil je chybný a to skutečně každý čtenář vidí. Vy jste maximálně shrnul teorie, které jej (nějakým tu více, tu méně relevantním způsobem) zpochybňují, ale rozhodně nemají sílu k jeho vyvrácení a prohlášení za chybný.
mira: Tak asi na rozdíl ode mne nejsou samonasírací 🙂
petr says:
No v tomto se tedy naše pojetí liší.
S.V.H.:
To asi liší. Pokud dojde v našem morálním cítění ke změně, kdy něco, co jsme za morální problém nepovažovali (utrpení zvířat, podřadné postavení žen, jiných ras apod.), začneme za morální problém považovat, tak to dle mého soudu pokrok je.
Není mi jasné, co jiného by vlastně změna morálního cítění měla být.
petr: …Pokud tvrdíte, že argument z designu je vyvrácený a to tvrdíte, prokažte, že můj pohled je chybný a Váš správný.
Podle mě tady nejde ani tak o “chybný” vs. “správný” jako o “podložený” vs. “nepodložený”. Na čem stavíte ten svůj pohled- co je podle vás to jasné vodítko, které by mě mělo alespoň přimět k úvaze nad inteligentním designem?
mira: Tak asi na rozdíl ode mne nejsou samonasírací 🙂
To nejsou:-)
Petr: b) Bůh není jediným vysvětlením vzniku světa, nicméně není ani nepravděpodobný, ani vyloučený.
Petře, to je přece jasné. Souhlasím. Nic takového jsem ale nikdy netvrdil. Mě by opravdu nikdy v životě ani nenapadlo dokazovat, že design ve světě (zdánlivý nebo skutečný) svědčí pro NEEXISTENCI Boha 🙂
Znovu opakuji: argument z designu se snaží dokázat existenci Boha. Tvrdí, že design ve světě implikuje jeho existenci, že Bůh je nejpřirozenějším a nejpravděpodobnějším vysvětlením designu ve světě. Já argumentuji, že toto není pravda. NEDOKAZUJI v tomto článku Boží neexistenci.
S.V.H.: No mne to přijde, jako kdybychom třeba u těch žen nazřeli, že mají stejná práva jako muži a pro jistotu jsme je v důsledku naší pohodlnosti a ekonomických zájmů ještě víc přidusili 🙂
Tedy pak by se ten pokrok měl projevit tím, že jsme teoreticky něco pochopili, ale prakticky jim sebereme i ta práva co už mají a ještě k tomu přidáme pořádnou dávku vlastní lhostejnosti a pokrytectví. Při této představě pokroku se nepřestávám trochu kroutit 🙂
Ale zase na druhou stranu mne to vede k zamyšlení, zda to není přesně ten druh pokroku, který by mi vyhovovalo realizovat ve firmě 🙂
Kreacionismus ve vesmíru od vědce-křesťana Hořejšího
http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=22469
http://www.novinky.cz/domaci/330772-komunisticky-navrh-na-referendum-o-restitucich-neprosel.html
Michale, v článku jste uvedl:
“Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět….”
Následně jste uvedl některé skutečnosti, které lze objektivně považovat za sporné, mimo jiné, že vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně .
Znovu opakuji, myslíte si, že člověk, který ve vesmíru vidí Tvůrce, viz. již citovaný fyzik T. Týc se zásadně mýlí a nebo je jeho estetické vnímání nějak perfidní ? Pokud ano, prokažte, že se nejedná o Váš subjektivní postoj (že svět je místo, které design nevykazuje). Prokažte, že se tetelí chybně.
Pak se můžeme pohnout dál.
Michale, v článku jste uvedl: “Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět….”
Následně jste uvedl některé skutečnosti, které lze objektivně považovat za velmi sporné, mimo jiné, že vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně.
Znovu opakuji, myslíte si, že člověk, který ve vesmíru vidí Tvůrce, viz. již třeba namátkou citovaný fyzik T. Týc – se zásadně mýlí a nebo je jeho estetické vnímání nějak perfidní ? Pokud ano, prokažte, že se nejedná o Váš subjektivní postoj (a že svět je objektivně esteticky místo, které design nevykazuje).
Prokažte, že se tetelíme chybně :
http://www.youtube.com/watch?v=3F3t5Fr-DKc
Pak se můžeme pohnout dál.
Michal says:
Nic takového jsem nikde nenapsal. Znovu opakuji: tvrdím, že předpoklad inteligentního tvůrce není ani jediným, ani nejpřirozenějším vysvětlením designu v přírodě (a že navíc Vesmír jako celek ani designovaně nevypadá)
protestant
Ale kdepak Michale. Napsal jsi jasně a zřetelně : VYVRÁCEN….
Michal says:
Petře, vy ale tvrdíte, že pod článkem o potopě jsem (někam, kamkoliv) frontálně ustoupil?! To si děláte legraci? Považuji za máloco v Bibli za jasnější, a silněji doložitelné, než že globální potopa nenastala!
protestant:
Všechny planety
sluneční soustavy, jejich měsíce i naše Země je bombardována obrovským množstvím
meteoritů. Jejichž materiál byl pozůstatkem hmoty disku, z kterého byla vytvořena sluneční
soustava. Meteority obsahovaly krystalky minerálů bohatých na vodu. Tato intenzivní sprcha
meteorů trvala víc než 20 milionů let. Další velké množství vody se dostalo na Zem z komet.
Období značného „ostřelování“ Země kometami a meteory je známé pod názvem Velké
bombardování. Na povrchu chladnoucí Země se vytvořila zemská kůra a na ní přibylo
obrovské množství vody, celý povrch Země byl ponořen do oceánu.
http://media1.webgarden.name/files/media1:4e16e7276954a.pdf.upl/Vznik%20a%20v%C3%BDvoj%20%C5%BEivota%20na%20Zemi.pdf.pdf
K tým zvieratám:
Peter, napr. Francúzy minulých storočí mali “krásny” zvyk upaľovať mačky (prípadne líšky) zaživa. Živé mačky boli uzavreté do klietky a zapálené. Po tomto “grilovaní”, si ľudia brali domov z pahreby popol a uhlíky pre šťastie. Takýmto spôsobom sa bavili aj králi a dvorania 🙂 Alebo niektorí stredovekí kronikári zaznamenali hostiny, pri ktorých sa zvieratá opekali zaživa. Ľudia minulých storočí si často bez škrupúľ dopriali kruté zábavy, pri ktorých by asi väčšine dnešných zmäkčilých Európanov bolo nevoľno 🙂
Francúzi …
Vzhledem k aktuálním událostem mě napadlo:
nemohli by někteří ze zdejších křesťanů zařídit, aby se sešli dva nebo tři v Jeho jménu a zeptali se Spasitele, kam zmizelo to ztracené malajsijské letadlo?
Spousta lidí by takovou informaci ocenila.