Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. Objasnitel

    Michal says:
    February 27, 2014 at 6:25 pm

    Médeo, jednoduchý důkaz neexistence Tvého Boha 😉

    1) Dle předpokladu je všemohoucí. Tedy může způsobit, aby zemřel (a dále proto neexistoval). Každý člověk je tohoto schopen, tím spíše tedy všemohoucí bytost.
    2) od určitého okamžiku tedy může neexistovat. Proto neexistuje nutně, a to je spor s definicí.

    No tak to je chybná úvaha. Člověk je tvor a ne tvůrce. Navíc Kristovým posláním bylo lidem ukázat, že smrt není. On umřel a znovu vstal z mrtvých. Zjevoval se apoštolům v podobě nějaké formy bytí. Je totiž zajímavé, že ho jeho učedníci nepoznali. Je tedy možné, že se mohl zhmotnit v podobě z jeho svobodné vůle. (Kdoví jaké formy existence se dají volit v božím království – to je krásné).

  2. Medea

    Oprava môjho príspevku: http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-2/#comment-92874

    1) Dle předpokladu je všemohoucí. Tedy může způsobit, aby zemřel (a dále proto neexistoval). Každý člověk je tohoto schopen, tím spíše tedy všemohoucí bytost.
    2) od určitého okamžiku tedy může neexistovat. Proto neexistuje nutně, a to je spor s definicí.

    Michal, a čo keby sme všemohúcnosť explikovali, ako: schopnosť robiť všetko, čo nie je v rozpore so zákonmi logiky 😉 (Teda ak by nejaká bytosť existovala logicky nutne, tak by jej neexistencia bola v rozpore so zákonmi logiky, teda nemožnosť jej samovraždy by nemusela byť v rozpore s jej všemohúcnosťou v tomto poňatí.)

  3. treebeard

    Protestant: Jde o to, že takové jméno Bible neobsahuje.

    To len tvoj preklad Biblie ho neobsahuje. Teda, ako sa to vezme. Napr. tvoj Ježiško to meno použil, ale len v gréčtine. Povedal Ego Eimi.

  4. treebeard

    Medea, raz som v diskusii došiel k tomu, že Boh ako ho chápu kresťania, nedokáže urobiť nič nezvratné. Teda ani zomrieť, ani stvoriť ten kameň, ktorý by nezdvihol, ani nič podobné 🙂

  5. Objasnitel

    treebeard: On už všecko závratné udělal – dal život (fyzický i posmrtný), svobodu vůle a vyměřil čas.

  6. Medea

    “Teda ani zomrieť, ani stvoriť ten kameň, ktorý by nezdvihol, ani nič podobné :-)”

    Ako som už spomínala, Tomáš Akvinský tvrdí, že Boh môže urobiť len to, čo je logicky možné.

  7. Medea

    “navíc jsme v křesťanském kontextu, ve kterém jasně vidíme, že bůh Ježíš mohl zemřít, čili výše uvedené je zcela relevantní”

    Ale Ježišova smrť nebola nebytím osoby Syna 🙂

  8. treebeard

    Boh sa skrátka nemôže definitívne rozhodnúť. Nemôže napr. niekoho natrvalo zabiť, pretože ho vždy môže oživiť.

  9. Objasnitel

    treebeard: On natrvalo nemůže někoho zabít. Satan to umí. Jestli Vám jde o tohle, tak se o Boha dál nezajímejte a dočkáte se.

  10. protestant

    Lukas Balaban says:
    Samozřejmě, můžeme se dohadovat o tom, jaké vokály se vyslovovaly mezi uvedenými konsonanty původně, ale předpokládám, že existujou analýzy vývoje vokalického systému hebrejštiny, ostatně, člověk má jedny ústa, a jeden jazyk, kterými dokáže vyluzovat pouze přední, střední a zadní, resp. vysoké, středové a nízké vokály, takže by nemusel být až takový problém tu výslovnost rekonstruovat za předpokladu, že k tomu bude dostatek vstupních dat.

    protestant:
    Jenže ony se nevyslovovaly. Boží jméno židé vždy nahrazovali. Tedy nemá smysl rekonstruovat něco co nikdy nezaznělo….. 🙂

  11. treebeard

    O Satanovi v Biblii toho veľa nenájdeme, podľa súčasného názoru tých kresťanov, ktorí v Satana veria, Satan nezabíja ale slúži Bohu ako trvalý mučiteľ 😉

    Ono je v tom celkom zmätok. JHVH podľa väčšiny kníh Starého zákona zabíjal a to trvalo. Nesmrteľná duša neexistovala. Až pomerne neskoro prebrali Židia (napr. farizeji) predstavu nesmrteľnej duše od pohanov. Čiže kedysi Boh mohol zabiť, hoci možno nie definitívne – oživiť asi mohol. Dnes vlastne, podľa prevládajúceho presvedčenia, dušu zabiť ani nemôže.

    A pokiaľ ide o trvalú smrť – ja chcem tú. Nemám chuť sa v tomto vesmíre otravovať večne. 😉

  12. Objasnitel

    treebeard: To je pravda ani Satan nedokáže zabít, ale po smrti vlastní duši a mučí ji na věky. takže je to taková trvalá smrt. A raději si svobodně lítat po Vesmíru než brečet někdě v hnusu.

  13. treebeard

    Spýtaj sa Protestanta, ten asi v Satana neverí. Tipujem. Ale môžem potvrdiť, že v peklo neverí značná časť kresťanov, možno nadpolovičná väčšina.

  14. Medea

    “Boží jméno židé vždy nahrazovali.”

    To nie je pravda. Keď ho začali Židia nahradzovať, bol už Pentateuch dávno napísaný 🙂

  15. Medea

    “Vyrobiť kameň, ktorý nedzvihnem, je logicky možné. Ja to dokážem.”

    Aby bolo jasné, nie je logicky možná súčasná existencia kameňa, ktorý nezdvihne žiadna bytosť, a bytosti, ktorá zdvihne každý kameň 🙂

    (Nedzvihnuteľnosť a schopnosť zdvihnúť všetko, chápem ako dispozičné vlastnosti.)

Comments are closed.