V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
ale na vrahov má predsa Biblia celkom iné ustanovenia… No ale OK, vidím, že ten výklad môže byť veľmi pružný – ľubovoľný verš sa dá aplikovať na ľubovoľnú osobu/jav/hnutie. Dodnes sa tomu hovorí “hon na čarodejnice” 😉
Problém je v tom, že tie čarodejnice (mimochodom, ženský rod) neohrozovali spoločnosť ani vtedy. Bolo to len fiktívne ohrozenie. U atentátnika vieme to ohrozenie preukázať.
Ano, poezie se dá vyložit různě, já vidim v Bibli návod k potratům
Buď je bible doslovná blbost a nebo pohádka, tak si ji vykládejte jak chcete, třeba jako řecký báje, ale necpěte to lidem kolem sebe…
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/iron-maiden/alexander-the-great-bc-21390
Iron Maiden -Alexander the Great (1986)
BAAL says:
January 6, 2014 at 11:43 pm
Však byla silná zemětřesení, no jak by se jinak ty dva ztracené židovské kmeny dostaly ve starověku do Arizony ? Přesunuly se tam díky výbuchu sopky, která je tam tlakem naházela na hromadu
bílej kabát:
O Husovi se také říká, že to byl první kosmonsut, ale uhořel při startu. 😀
Co kdybychom vyvinuli iniciativu, aby se v příštím sčítání lidu nebo nejlépe dřív zařadil do kolonky “náboženství” či “víra” sekulární humanismus či ateismus? Mohli bychom lépe ovlivňovat dění, než při “bez vyznání”, pak nám protestant řekne, že pro ne-zahrádkáře pořady dělat nebudou, ale pro 6 milionů sekulárních humanistů už by mohli …
Lukáši Balabáne, i kdybych připustil (což nehodlám), že nad Písmem nedrží Bůh ochranou ruku, tak i v takovém případě, který uvádíte, (tedy možná ztráta informace vyplývající z překladů apod.) je stále zachování informace v oněch čtyřech evangeliích naprosto jedinečné.
Mýtus o nespolehlivosti evangelií (legenda o legendě) vznikl především z chybné hypotézy vzniku evangelií až na konci 2. století (podle Baura). Tato hypotéza (tedy že byla sepsána až koncem 2. století) padla, ale mýtus zůstal.
Shora uvedený příspěvek je můj, opět omylem nepřihlášen…
Petr, aby sme mohli hovoriť o zachovaní informácie, museli by sme poznať tú pôvodnú informáciu.
S.V.H.
Šlechtění je také evoluce (viz níže)
Ne! Není. Je to jen zákeřná evolucionistická demagogie, čímž matete laickou veřejnost. Je to zcela jiný typ procesu, který však prokazatelně funguje. Jenže není to evoluce. Při šlechtění využíváme potenciál od Stvořitele avšak z evolučního hlediska máte vysvětlit původ tohoto genetického potenciálu.
Máte nějakou představu, kolik těch pratypů by Noe měl vzít na archu? A které by to byly?
Nevím a ani to vědět nemusím. Vy také víte všechno ??? Kdyby se platnost nějaké teorie měla posuzovat dle “vševědění”, evolucionisté by to museli už dávno zabalit.
Noe měl na arše taková zvířata, která vyprodukovala současnou bohatost na planetě. Čili jich měl podstatně méně. Stejně jako by nemusel nakládat všechny současné psy, neb ti byli vyšlechtěni z nějakých šesti původních plemen.
A to je to nejpodstatnější.
Pokud nějaká hypotéza predikuje, že by se měly nacházet všude po světě a ve všech vrstvách, ale ony se nacházejí jen v jasně ohraničené oblasti a určitých vrstvách, můžeme to považovat za důkaz v neprospěch té hypotézy.
Nikoliv. To je jen jednostranná interpretace. Rozvrstvení živočichů, je zapříčiněno průběhem potopy, tedy schopností před vodami potopy utíkat. Pak v neprospěch evoluční hypotézy svědčí fakt, že většina zkamenělin je mořských.
Takzvané evoluční rozdělení je problematické ještě z mnoha jiných důvodů. Zkameněliny jsou něco zvláštního a vznikají jen při náhlých katastrofách. Tvor musí být zavalen a zasypán. Většina tvorů žijících před potopou se utopila, plavala na hladině a byla rozložena či sežrána rybami.
Vačnatci se vyvinuli v Asii, odtud se šířili do Evropy a Severní Ameriky a teprve později i na jižní polokouli.
Takže žádný problém, aby nějaké Noe naložil. Navíc to jsou zvířata poměrně malá.
Definice z wikipedie: Evolution is the change in the inherited characteristics of biological populations over successive generations. Nebo: In biology, evolution is change in traits of a population of organisms over time (due to a number of mechanisms and processes).
Ideologicko-policko-korektní bláboly. Hlavně se evolucí vysvětluje naše existence a mě zajímá z pohledu filozofického. Pokud si nějaká teorie dělá ambici na vysvětlení existence všeho živého, pouhým náhodným bastlením hmoty, musí mít i značné filozofické implikace. A ty evoluční ideologie vskutku má a nejsou vůbec pěkné!
Šlechtění je také evoluce – jen hlavním mechanismem je umělý výběr. V přírodě je v evoluci hlavním (i když ne jediným) mechanismem přírodní výběr. Je jedno, jestli se ty dědičné vlastnosti předají do příští generace kvůli tomu, že jedince k rozmnožování vybere člověk, nebo jedinec přežije dostatečně dlouho, aby se mohl rozmnožovat, nebo jedince k rozmnožování vybere jeho partner (většinou partnerka). Všechno je to evoluce
Ne není. Jedná se o úplně jiný druh procesu. Který pouze zneužíváte, když očividně fungujícím procesem vysvětlujete domnělý a nikým nepozorovaný proces vzniku všeho z jedné jediné praprabuňky. Pak se stírá rozdíl mezi evolucí a evolucí.
Světové mocnosti to jistě byly, ale nebyla mezi nimi Římská říše.
Samozřejmě že byla.
2. Většina odborníků se shoduje, že to nebylo proroctví o Římské říši. Jednalo se o Makedonskou říši, případně Seleukovskou.
Alibistické vymlouvání na odborníky si moc nepomůžete. Umíte číst, tudíž disponujete dostatečnými intelektuálními schopnostmi, že toto proroctví se týkalo Říma jeho rozpadu, mísení národů po něm a hlavně neustálá přítomnost železa až do konce světa (Katolický Řím).
Vy to napasováváte na Římskou říši. Kdybych si dal trochu práce, mohl bych to nejspíš napasovat na rozpad východního bloku.
Východní blok bezprostředně, svým vznikem, vycházel ze Seleukovské či Makedonské říše…..??? 😀 😉
treebeard
Pane hrábě: jedna z medzier.
Ano, jedna. To je vskutku ohromující důkaz….
Řekl bych docela hodně….
málo…. 😀 😀 😀
Until recently, the oldest known fossil turtles, dating back about 215 million years, had fully developed shells, making it hard to see the sequence of evolutionary events that produced them.
To bude asi řeč, o té “přehršly” mezičlánků, kterou se evolucionisté neustále chvástají…. 😀
“The turtle shell is a complex structure whose initial transformations started over 260 million years ago in the Permian period ,” says Tyler Lyson of Yale University and the Smithsonian.
(údajných)260 000 000 let a jen jedna (údajná) (pra)želva.
To zní skutečně důvěryhodně.
Mimochodem, nevíte náhodou, kolik mláďat má průměrně jedna želva za rok…?? (x 260 000 000)
😀
protestant:
Drží se pevně TEXTU Bible, ne VÝKLADU….
V tom je ten problém.
Poezie se drží pevně jako literatury faktu….. 🙂
jack:
Oni se výkladu drží, akorát že mají jiný výklad než vy. A takových výkladů jsou možná miliony, tedy podle vás určitě, když je Bible jako zrcadlo.
Přesto to vypadá, že jejich výklad je mnohem blíže textu, než ten váš.
Kreacionisté jsou určitě blíže takovému výkladu, který měli teologové a věřící, kteří měli časově blíže ke Kristu. Z tohoto pohledu jsou určitě pravějšími křesťany než jste vy!
A co má zase znamenat to přirovnání s poezií a fakty.
Už se tedy jasně vyjádřete. Je existence Krista a Boha faktem nebo se jedná o vymyšlené bytosti poetické knihy zvané Bible??
Pane hrábě koľko článkov vám chýba?
Pelagius says:
January 8, 2014 at 10:13 am
Já říkám, že Bible má velkou hodnotu, ale je třeba jí rozumět – tj. snažit se chápat, jak ty texty fungovaly v době, kdy byly napsány, a co říkaly lidem v době, kdy byly napsány. A to je právě to, co ateistům ani fundamentalistům “mozek nebere”.
jack:
Neřešíme hodnotu ani to co měli texty říkat lidem. A to ani v době napsání ani dnes.
Řešíme, jestli jsou ( či byli) bytosti a osoby popisované v této knize existující a jestli příběhy popisují skutečnost. To jste vážně doteď nepochopil?
A, pán hrábě, skúste nájsť v mori kostry tých mláďat, ktoré majú dnešné korytnačky za rok. Dospelosti sa nedožije ani jedna z tisíc. V hľadaní tých kostier vám prajem veľa šťastia.
Donedávna nikto nevedel nájsť tie “stredné” morské korytnačky. Poznali sme len mláďatá, na ktoré sa húfne vrhali predátori a časť z nich , a dospelé kusy. Až nedávno sa zistilo, že tie stredné žijú v mangrovových porastoch. Pokiaľ ide o kostry, čím menšie, tým ťažšie sa zachovajú (aj u ľudí zo stredoveku sú detské kostry vzácne) a, čo chápe každý, pokiaľ nie je chudobný duchom, čím dlhší čas, tým ťažšie sa tá kostra zachová (opäť už zachovanie ľudskej kostry zo stredoveku nie je pravidlo, mnohé z kostier sa stratili alebo z nich ostali len zbytky). Zachovanie kostry z druhohôr si vyžaduje veľmi špecifické podmienky. A nájdenie takej fosílie je tiež ťažké. Takže váš údiv sa dá okomentovať len Kopeckého slovami “kdyby hloupost nadnášela…”.
jack says:
A co má zase znamenat to přirovnání s poezií a fakty.
Už se tedy jasně vyjádřete. Je existence Krista a Boha faktem nebo se jedná o vymyšlené bytosti poetické knihy zvané Bible??
protestant:
Celý počátek Genesis je poezie.
HMC 2011 says:
Ideologicko-policko-korektní bláboly.
S.V.H.:
To je reakce na definici evoluce.
Jestli budete jako jediný člověk na světě (dobrá, jeden z mála lidí na světě) používat vlastní definici evoluce, asi se nikdy s nikým nedomluvíte. Doporučuji Vaší hypotézu vzniku druhů nenazývat evolucí, ale třeba “vznik-druhů-z-blesků-a-vody”. Všichni s Vámi pak budou souhlasit, že šlechtění není “vznik-druhů-z-blesků-a-vody”, a nebudete muset popírat zjevný fakt, že šlechtění je evoluce.
HMC 2011 says:
Nevím a ani to vědět nemusím. Vy také víte všechno ??? Kdyby se platnost nějaké teorie měla posuzovat dle “vševědění”, evolucionisté by to museli už dávno zabalit.
Noe měl na arše taková zvířata, která vyprodukovala současnou bohatost na planetě. Čili jich měl podstatně méně. Stejně jako by nemusel nakládat všechny současné psy, neb ti byli vyšlechtěni z nějakých šesti původních plemen.
S.V.H.:
To neměl být test znalostí – jen mě zajímalo, jestli si s tím někdy nějaký kreacionista dal práci. Nemělo by té být tak těžké odhadnout – rozměry archy jakž takž známe, můžeme odhadnout, jak bude průměrně velký nějaký pratyp (v případě savců v průměru třeba jako králík?), zjistit, kolik zvíře dané velikosti potřebuje na danou dobu potravy a vody (odhlédneme od toho, že by se zásoby potravin i vody kazily), odhadnout, kolik by to všechno zabíralo místa, vynásobit to dvěma (podle jiného verše u čistých zvířat čtrnácti) a rozměry archy, ze kterých předtím odečteme místo pro 7 lidí a zásoby pro ně, tím vydělit. Zjistili bychom přibližný počet pratypů v arše a získali tak představu, jak hluboko ve stromě života musíme pro dané pratypy jít. Jestli bychom mohli nalodit pratyp medvěda anebo bychom museli hlouběji a vzít třeba pratyp šelmy.
HMC 2011 says:
Nikoliv. To je jen jednostranná interpretace. Rozvrstvení živočichů, je zapříčiněno průběhem potopy, tedy schopností před vodami potopy utíkat. Pak v neprospěch evoluční hypotézy svědčí fakt, že většina zkamenělin je mořských.
S.V.H.:
Měl jsem vždycky spíše za to, že tento argument je vtip. 🙂
Námitka, která napadne asi každého: Zkameněliny by v tomto případě musely být rozvrstveny pouze statisticky. Většina pozůstatků lidí by se našla v horních vrstvách, ale některé určitě i ve spodních. Většina trilobitů by se našla ve spodních vrstvách, ale někteří i ve svrchních. Proč žádného savce nenajdeme v prekambriu? Proč žádného dinosaura (kromě samozřejmě ptáků) nenajdeme v pleistocénu? Utíkali snad všichni tyranosauři pomaleji než všichni lenochodi?
Ale dobrá, potopa nám jakože vysvětlila rozmístění zkamenělin v geologických vrstvách. A co vysvětlí geografické rozmístění zkamenělin? Také potopa?
HMC 2011 says:
Vačnatci se vyvinuli v Asii, odtud se šířili do Evropy a Severní Ameriky a teprve později i na jižní polokouli.
Takže žádný problém, aby nějaké Noe naložil. Navíc to jsou zvířata poměrně malá.
S.V.H.:
Věda nám říká, kde se vačnatci vyskytovali, ale také kdy se tam vyskytovali. Už jsem na to poukazoval na příkladu s popíráním existence kyslíku. Nemůžete si z vědeckého závěru vyškrtat pasáže, které se Vám nehodí, a zbytek vydávat za vědecký závěr. Klidně si tvrďte, že za časů Noema byli vačnatci v Palestině, ale neodkazujte se při tom na wikipedii, protože ta nic takového netvrdí.
HMC 2011 says:
Alibistické vymlouvání na odborníky si moc nepomůžete. Umíte číst, tudíž disponujete dostatečnými intelektuálními schopnostmi, že toto proroctví se týkalo Říma jeho rozpadu, mísení národů po něm a hlavně neustálá přítomnost železa až do konce světa (Katolický Řím).
S.V.H.:
Ti odborníci také umí číst a také mají dostatečné intelektuální schopnosti. A patrně větší znalosti v daném oboru než Vy nebo já. Ale můžete se nás pokusit přesvědčit argumenty. Zatím jen něco tvrdíte; já se při svém nesouhlasu mohu alespoň opřít o mainstreamovou vědu.
treebeard:
No to si nemyslím.
Domnívám se naopak, že vzhledem k znalostem, které máme o 2 tisícileté historii evangelií, tak vykazuje tendence zůstávat až na nepodstatné části ucelená a v jádru neporušená.
Abych upřesnil – vezmeme-li třeba Lutherův překlad Bible, pak zde dochází k určité ztrátě informace (zde to beru ze svého katolického hlediska, pro kolegy z protestantských denominací můžeme hovořit ekumenicky o posunu významu té informace), nicméně i pro střízlivého katolického čtenáře se z ní dá spolehlivě usuzovat na celkový smysl a obsah, aniž by se tato ztráta (posun) projevila jakkoliv fatálně.
Taktéž nepochybně pro čtenáře, který neumí řecky, či latinsky a nezná dobové souvislosti dochází při četbě Písma či evangelia k posunu informace, a i její částečné ztrátě, ale opět nijak fatálním způsobem (aby nemohl pochopit a dokonce uvěřit, kým Kristus byl).
Z této znalosti velmi nízké entropie při předání evangelia v průběhu tisíciletí je velmi pravděpodobné, že míra entropie od původního pramene Q je též velmi nízká (pokud vůbec nastala, což je už při momentální mainstreamové dataci vzniku evangelií s velkými otazníky.)
protestant:
Celý počátek Genesis je poezie.
jack:
Mě by zajímala konkrétní odpověď na konkrétní otázku.
Je existence Krista a Boha faktem nebo se jedná o vymyšlené bytosti poetické knihy zvané Bible??
Protestante, když nevíš nic konkrétního o bohu, když nevíš co chce a Bible je pohádka/poezie/zrcadlo – jako třeba Máchův Máj, nejsi spíš něcista než křesťan? Pro tebe je stvoření světa a Adam a Eva poezie, i prvotní hřích, čili nevěříš na základ křesťanství, křesťané na dědičný hřích věří ne? U tebe je to ale pohádka a Adam s Evou nebyli, byla evoluce 😀