V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Pelagius, Bibliu je treba chápať ako pomerne primitívnu zbierku mýtov a povestí, ktorá tu a tam obsahuje aj nejakú tú dobrú myšlienku. Starý zákon ako knihu, ktorá bola vytvorená ako ideový základ pre expanziu jedného malého národa, pre expanziu ktorá nakoniec zlyhala, čo sa v knihe stihlo aj odzrkadliť a dáva jej “taký zvláštny” náboj. Nový zákon zas treba chápať ako knihu neurčitých spomienok na neúspešného apokalyptického proroka, ktorý zaujal svojimi myšlienkami (viaceré z nich sú pekné) a ktorého násilná smrť (a údajné zmŕtvychvstanie) bola symbolicky vyložená a využitá ľuďmi, s ktorými by Ježiš sám možno nechcel nič mať. Ježišovým posolstvom bolo jednoduché “zanechajte všetko a kajajte sa, koniec je blízko”, z čoho sa, kuriózne, stalo posolstvo “uverte, že jeho smrť má pre nás zásadný význam”. Ako údajné Ježišove výroky sa nám dochovali len útržky, občas múdre, občas priemerné, občas aj mylné, časť z nich bola dodatočne ilustrovaná vymyslenými príbehmi.
Problémom tejto knihy je, že sa po tisícoch rokov už nedá príliš použiť, takže je snaha ju rôzne vykladať. Lenže mnohé z tých vykladaných častí sa v skutočnosti vykladať nesmú – sú napr. priamymi príkazmi Boha, ktorý nepoužíva nijaké podobenstvá, ale priamo hovorí, koho zabiť, ako mu pripraviť obeť, za čo trestať, čo nejesť… Potom sú tam pseudohistorické časti oslavujúce genocídu a násilie, ktoré tiež nemajú nijaký výklad okrem toho, že Židia boli na svoje (často prikrášlené) víťazstvá hrdí a cítili sa byť viac ako susedia. Evanjeliá zas už samé sú výkladom udalostí a fám, ich výklad je teda výkladom výkladu.
Obávam sa, že ateisti, teda informovaní ateisti napr. na tomto fóre, chápu celkom dobre, ako tieto texty fungovali a čo ľuďom hovorili. A z toho vyplýva aj pochopenie, že tie texty sú už dávno prekonané. Neinformovaným ateistom zas tie texty, pokiaľ im ich niekto cituje, pripadajú jednoducho divné. Veriacim bol, pre zmenu, výchovou vnútený názor, že tie textu sú úžasné, rozpor s realitou riešia často tak, že čítajú len odporučené citáty a komentáre k nim, nie Bibliu samotnú.
38
“A všechna místa , kde bydlí lidé, polní zvěř a nebeské ptactvo, dal ti do rukou a dal ti moc nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.”
To jako fakt? On panoval nad celým světem a DOKONCE I NAD NEBESKÝM PTACTVEM..fíha.
Dneska by mohl zavolat věštci nebo do EZO.TV a dostal by lepší odpověď. Obvyklá katolická nadutost- střed světa je v krajinách Bible- říše v Číně? Japonsku? Americe jižní i střední?..Pche, vždyť celý Svět je babylon, Persie, Egypt a Řím
Já říkám, že Bible má velkou hodnotu, ale je třeba jí rozumět – tj. snažit se chápat, jak ty texty fungovaly v době, kdy byly napsány, a co říkaly lidem v době, kdy byly napsány. A to je právě to, co ateistům ani fundamentalistům “mozek nebere”.
Pelagie,
můj mozek „bere“ především to, že křesťané se už od počátků křesťanství snaží „chápat, jak ty texty fungovaly v době, kdy byly napsány, a co říkaly lidem v době, kdy byly napsány”. Například Starý zákon byl předmětem takových snah už v písmech, později sebraných do Nového zákona, a systematická snaha o pochopení toho, oč v SZ jde, se datuje nejméně od Origena. Problém je v tom, že s postupujícím časem se pochopení toho textu nijak nezlepšuje či nezpřesňuje, jen se zvětšuje počet variant výkladů, více či méně nesouladných, a leckdy si protiřečících.
Tudíž mám-li text, který lze vykládat ne několika, ale mnoha způsoby, navíc protikladnými, aniž by bylo zřejmé, který z těch výkladů má nějakou relevanci, pak závěr, že se jedná o blábol, se nabízí téměř zákonitě.
treebeard says:
January 8, 2014 at 9:49 am
Ako sa vykladá “čarodejnicu nenecháš žiť”?
protestant:
Musíš začít tím, že se pokusíš zjistit co slovem čarodějnice bylo v té době myšleno.
http://biblickyslovnik.pleva.info/#Čarodějník
http://biblickyslovnik.pleva.info/#čarodějnice
protestant
HMC je evidentně kreacionista. Což podle mne nemá s křesťanstvím mnoho společného.
Za to patlat do křesťanství v podstatě ateistický, evoluční krvežíznivý, miliardy let trvající proces, jakožto způsob Boží tvorby, kterou Bůh ještě označil jako “velmi dobrý”, je to pravé ořechové…., že ?? 😉
Co třeba apoštol Pavel, patřil vůbec ke křesťanství :
Skutky apoštolů 17:26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.
Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Římanům 5:17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
Vidíte, zde máte jasnou paralelu, že smrt je až důsledkem pádu člověka a nikoliv způsob Boží tvorby! Evoluce od první praprabuňky totiž vyžaduje hetakomby smrti a krutosti. Je to ohavnost! Právě proto, že smrt v původním dokonalém světě být neměla, proto musel Kristus zemřít, aby nás z ní vykoupil. Tedy ze smrti, která vešla do světa, až Adamovým hříchem.
A co Ježíš sám :
Matouš 19:4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
Věřil Ježíš, že Bůh učinil od samého počátku muže a ženu ?? a nikoliv nějaké poloopičáky, kteří se miliony let museli vyvíjet ??
Lukáš 17:26 Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka:Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Věřil Kristus v celosvětovou potopu nebo nevěřil ???
Co myslíte?
Velmi bych vám doporučoval, bratře, abyste tyto otázky ještě důkladně zvážil. Existuje mnoho rozumných teologických argumentů, pro odmítnutí evoluční ideologie v rámci křesťanské víry.
Podívejte se třeba na níže uvedený rozhovor. Tento pán je je vědecký pracovník Geofyzikálního ústavu Slovenské akademie věd. Z toho je jasně patrné, že kreacionismus není, jak se to snaží líčit zákeřní evolucionisté, záležitostí jen “hloupých” lidí a evolucionismus těch “vzdělaných”. Nikoliv, tak to není. Evolucionismus i kreacionismus jsou filozofické světonázory. V případě kreacionismu se však opíráme o fakta a právě skutečnost, že již mnoho tisíc vědců s akademickými tituly odmítají evoluční teorii, to potvrzuje.
Ateismus vs. křesťanství / RNDr. Peter Vajda PhD.
Pan doktor Vajda se rovněž angažuje v občanském sdružení na Temelios a Solas. V minulých letech uspořádala tato dvě sdružení konference, právě na téma stvoření vs. evoluce. Velmi rád bych vám doporučil vynikající přednášky a pokud jsem to dobře pochopil, tak pan RNDr. Vajda a Ing. Šichula patří zřejmě k nějaké protestantské církvi či směru. Sic s nimi nesouhlasím v otázce na věčná muka v pekle a nesmrtelnosti duše, ale pro podporu kreace dělají skutečně mnoho záslužné a vynikající práce.
Doporučuji vám k poslechu jejich vynikající přednášky na toto téma:
Evolúcia, alebo vzkriesenie? (Ján Šichula)-audio
Živé organizmy svedčia o Stvoriteľovi (Ján Šichula) – audio
Boží veľký plán od Genezis po Zjavenie (Ján Šichula)-audio
a pan RNDr. Peter Vajda měl skvělé přednášky ke geologii z hlediska Biblické potopy
Geológia a fosílie v biblickom rámci (Peter Vajda)-audio
Veda a viera o veciach, ktoré sa nevidia (Peter Vajda)-audio
Katastrofická globálna tektonika a Potopa (Peter Vajda)-audio
Vřele vám doporučuji k poslechu. Možná na evoluci v křesťanství změníte názor. Výše uvedené odkazy si můžete stáhnout do počítače, nebo dát volbu “kopírovat adresu odkazu” a jako adresu URL vložit do Windows media player a přehrát rovnou on-line bez stahování.
Rovněž uvedené přednášky společně s dalšími, najdete přímo na stránkách ZDE ZDE a ZDE
🙂
protestant:
Musíš začít tím, že se pokusíš zjistit co slovem čarodějnice bylo v té době myšleno.
Ten opis sa v zásade nejako nebije s tým, čo si myslel ja (že si poverčiví ľudia, napr. kresťania, myslia). Lenže čo ďalej? Vieme teda, že čarodejnice neexistujú, ale že podľa názoru kresťanov nejaké budú. Máme ich teda vyhľadávať a zabíjať?
BTW, tá žena, ktorá vyvolala Saulovi Samuelovho ducha z podsvetia, tá bola čarodejnica?
Pokud společnost vyhodnotila tehdy nebezpečnost těch co svádí k obcházení Boží vůle jako smrtelné ohrožení, pak s nimi naložila tak jako nakládá obležená vojenská posádka se zrádcem který ji ohrožuje pokusem o otevření bran nepříteli. Tedy zabitím. Není v tom principiální rozdíl.
My jsme donedávna podobně zacházeli s několikanásobnými vrahy.
Vždy jde o to, jak společnost vyhodnotí obecné ohrožení….
No dobre, ale ako máme s nimi naložiť dnes?
A bola tá žena v Samuelovi čarodejnica?
HMC 2011 says:
Zcela jasně a již po několikáté, tento proces přirovnávám k podobnému procesu, jako je šlechtitelství, plemenářství a křížení mezi tvory. Doložil jsem ve videu experiment, který funguje a rovněž, že zhruba před 2000 lety bylo asi šest plemen psů. Během roku 1700 až 1960 bylo vyšlechtěno asi 200 nových psích plemen. Dnes budete si budete hrát na nechápavé a demagogicky tvrdit, že Noe by musel naložit všechna dnešní plemena. NEMUSEL! Jak dokládají nezpochybnitelná fakta. A úplně stejný proces probíhal v přírodě po potopě. Dnešní rozmanitost je zcela analogická s těmi psy.
S.V.H.:
Šlechtění je také evoluce (viz níže).
To, že se za pár set let dá vyšlechtit pár set plemen psů, je hezké. Vy nám zde ovšem tvrdíte, že z jednoho pratypu vačnatce vznikli během jednoho nebo dvou tisíc let klokani, koaly, vombati, vakoplši, vakoveverky, medosavci, vakokrti, vakovlci, tasmánští čerti, vakomyši, vačice a já nevím, co ještě všechno. To je změna na úrovni řádu. Aby bylo jasno: já s tím plně souhlasím, jen si nemyslím, že by to mohlo jít tak rychle. U kreacionisty mě ovšem tento postoj překvapuje – většinou prohlašují, že to nejde ani na úrovni druhu.
Máte nějakou představu, kolik těch pratypů by Noe měl vzít na archu? A které by to byly?
HMC 2011 says:
Nacházíme je tak, jak je nacházíme. Realita světa se nebude přizpůsobovat vám, co vy si přejete, ale vy se musíte přizpůsobit realitě! Pokud chcete hledat pravdu. Jenže to vy nechcete.
S.V.H.:
Přesně tak – nacházíme je tam, kde je nacházíme, a své hypotézy tomu musíme přizpůsobit. Pokud nějaká hypotéza predikuje, že by se měly nacházet všude po světě a ve všech vrstvách, ale ony se nacházejí jen v jasně ohraničené oblasti a určitých vrstvách, můžeme to považovat za důkaz v neprospěch té hypotézy. Predikuje-li jiná hypotéza, že by se měly nacházet jen v určité oblasti a v určitých vrstvách, a ony se výhradně tam skutečně nacházejí, můžeme to považovat za důkaz ve prospěch dané hypotézy. To je celé.
HMC 2011 says:
Dogmaticky prosazovaný světonázor o procesu. Kdy máme stav na počátku a stav na konci. Tedy přesněji, na počátku hromy, blesky, třesky a plesky plus neživý regolit planety a snad vodu – na konci rostliny, zvířata, lidi. Čili ty počáteční podmínky a materiál se bez inteligence, bez plánu, jen čirou náhodou a chemicko-fyzikálními zákonitostmi změnil ve vše, co vidíme kolem nás. Je to absurdní a nesmyslné. A to je ta hlavní evoluce, o které mluvím.
S.V.H.:
Definice z wikipedie: Evolution is the change in the inherited characteristics of biological populations over successive generations.
Nebo: In biology, evolution is change in traits of a population of organisms over time (due to a number of mechanisms and processes).
Šlechtění je také evoluce – jen hlavním mechanismem je umělý výběr. V přírodě je v evoluci hlavním (i když ne jediným) mechanismem přírodní výběr. Je jedno, jestli se ty dědičné vlastnosti předají do příští generace kvůli tomu, že jedince k rozmnožování vybere člověk, nebo jedinec přežije dostatečně dlouho, aby se mohl rozmnožovat, nebo jedince k rozmnožování vybere jeho partner (většinou partnerka). Všechno je to evoluce.
HMC 2011 says:
Alibismus! Za prvé se ani odborníci neshodují. Viz wiki a kniha Daniel.
S.V.H.:
Máte pravdu, měl jsem napsat “většina odborníků se shoduje”. Téměř vždy se najde nějaký odborník, který nesouhlasí s mainstreamem.
HMC 2011 says:
A za druhé, na co jiného byste jako druhou kapitolu Daniela chtěl napasovat. I kdyby toto proroctví bylo antidatováno, jak jste naznačil, tak je zde jasná souvstažnost se světovými mocnostmi, když ta hlava je babylonský král, co asi jiného by mohly být ony další části těla ??? Co jiného, než světové mocnosti ??
Čili i kdyby ji Daniel napsal až ve druhém století před Kristem, jak mohl asi vědět, že se Římská říše rozpadne a hlavně, že až do posledních dnů, ono železo bude pořád v nohách a prstech té sochy!!!? To je jednoznačně katolický Řím, neb jen papežství bylo nástupnictvím římských císařů. A katolický Řím a papeže zde máme pořád. Katolická církev držela politickou a téměř neomezenou moc, až do devatenáctého století.
S.V.H.:
Světové mocnosti to jistě byly, ale nebyla mezi nimi Římská říše.
HMC 2011 says:
1. Daniel napsal svou knihu v době tak, jak pravdivě píše!
2. Proroctví o mísení národů, o rozpadu Římské říše a vlády železa, až do dnešních posledních dnů, nemohlo být dílem člověka, i kdyby ji Daniel napsal později, než sám uvádí.
3. Na nic jiného, než na události, zcela průkazně proběhlé ve světové historii, nemůžete toto proroctví “napasovávát”.
S.V.H.:
1. Většina odborníků se shoduje, že kniha byla napsána ve 2. století př. n. l.
2. Většina odborníků se shoduje, že to nebylo proroctví o Římské říši. Jednalo se o Makedonskou říši, případně Seleukovskou.
3. To je pravda. Odborníci (tedy většina odborníků) to napasovávají na Makedonskou nebo Seleukovskou říši. Vy to napasováváte na Římskou říši. Kdybych si dal trochu práce, mohl bych to nejspíš napasovat na rozpad východního bloku. Všechno to jsou prokazatelně historické události – na nic jiného to opravdu nemá smysl napasovávat.
HMC 2011 says:
2. Proroctví o mísení národů, o rozpadu Římské říše a vlády železa, až do dnešních posledních dnů, nemohlo být dílem člověka, i kdyby ji Daniel napsal později, než sám uvádí.
Rím nie je v Danielovi nikde menovaný, hoci tam usilovne menuje také “veľríše” ako Moab a Ammon. Menovite spomína Peržanov, Egypt, ale ten Rím nejako zabudol, hoci mesto už existovalo.
Železo už dávno nevládne.
Národy sa miesili dlho pred Dávidom aj po ňom.
3. Na nic jiného, než na události, zcela průkazně proběhlé ve světové historii, nemůžete toto proroctví “napasovávát”.
No veď to je pointa, každý verš sa dá spätne na niečo napasovať. Po bitke je každý generál. Žiadny prorok však nedokáže byť dostatočne konkrétny vopred. Preto tam Daniel dokáže menovať Peržanov, ale nie Rimanov. Pretože Peržania boli hegemónmi v regióne už pred ním, Rimania nie. Ale po Rimanoch je to iné, to už sa napasuje hravo. A keby namiesto Rimanov vládli Kartáginci alebo Parti, pasovalo by to na nich.
BTW, kedy a ako sa podľa vás, pane hrábě, rozpadla Rímska ríša a v čom sú paralely s nejakým Danielovým textom?
treebeard says:
January 8, 2014 at 12:24 pm
No dobre, ale ako máme s nimi naložiť dnes?
protestant:
Cítíte se dnes čarodějnicemi životně ohrožen? Já ne…
Já se cítím ohrožen teroristy, talibánci nebo Čínou. Ale čarodějnicemi ne.
No vidím, že je ta kniha Daniel problematická. Ještě, že ji v Bibli nemáme… 🙂
protestant:
Cítíte se dnes čarodějnicemi životně ohrožen? Já ne…
Čiže, vykladáte ZÁKON 2M 22:18 tak, že sa ho snažíte nevidieť. Aj to je výklad. Dá sa aplikovať na celú Bibliu 🙂
Pane hrábě: jedna z medzier.
HMC 2011 says:
Ateismus vs. křesťanství / RNDr. Peter Vajda PhD.
S.V.H.:
Odkaz na toto video už sem dával Neruda:
S.V.H. says:
December 17, 2013 at 1:23 pm
Tak jsem si to pustil a kromě obvyklého plácání (ze kterého vyčnívalo třeba tvrzení, že ateistická víra je slepá víra, protože věří v něco, co neví, jak mělo proběhnout, kdežto křesťanská je smysluplná, racionální víra, protože je postavená na víře v Boží slovo, které nám Stvořitel nechal jako zjevení, abychom poznali pravdu) tam dr. Vajda asi mimoděk vyslovil zajímavou myšlenku:
Jako vědec považoval ET za vědecky dokázanou, a teprve když uvěřil v Boha (asi kolem 30 let) a shledal, že křesťanství je s ET v rozporu (vidí rozpor v tom, že křesťanství tvrdí, že smrt vešla do světa skrze hřích člověka), najednou jako vědec zjistil, že ET je vědecky nedokázaná. Dokud tedy ET nebyla v rozporu s jeho světonázorem, byla z vědeckého hlediska v pořádku, nyní už je ovšem vědecky zpochybněna.
treebeard says:
January 8, 2014 at 1:05 pm
protestant:
Cítíte se dnes čarodějnicemi životně ohrožen? Já ne…
Čiže, vykladáte ZÁKON 2M 22:18 tak, že sa ho snažíte nevidieť.
protestant:
Ale já jej vidím. Jen jsem je zaktualizoval. Prostě funkci čarodějnic dnes zastoupily jiné osoby a jiná hnutí…
S.V.H., na túto neschopnosť kresťana reálne ohodnotiť závažnosť dôkazov a “dôkazov” narážam denne. Kresťanstvo je založené na Božom slove – otázka, aké dôkazy toho, že tie nekonzistentné texty vyžadujúce si nekonečne veľa výkladov (alebo ignorovanie reality) sú naozaj Božím slovom, tá veriaceho zvyčajne nenapadne.
Diskutuje teraz s jednou letničiarkou, ktorej hlavný argument sa dá zhrnúť “učeníci museli zažiť niečo veľmi silné, keď za to boli ochotní zomrieť, keď sa obrátili skeptici ako Jakub a nepriatelia ako Pavol”. OK. Smiešne to začne byť vtedy, keď sa dostaneme k tomu, že pripustí, že v evanjeliách sú nepresnosti a chyby, “ale to hlavné musí byť správne, keď za to boli ochotní zomrieť alebo sa obrátiť”. K tomu, aby uznala, že ak text klame, že počas zmŕtvychvstania vstali mŕtvi z hrobov, kľudne môže klamať aj v opise skutkov nejakého Petra či Pavla, ktorých smrť, mimochodom, máme doloženú len tradíciou. Nepochopí ani, že začať niečo hlásať neznamená, že viem, že o 30 rokov za to zomriem… Skrátka, vyberie si z celého pochybného učenia niekoľko častí, ktoré sú síce rovnako pochybné ako zbytok, ale podľa nej tie vybrané časti zbytok dokazujú.
protestant:
Ale já jej vidím. Jen jsem je zaktualizoval. Prostě funkci čarodějnic dnes zastoupily jiné osoby a jiná hnutí…
No veď na to sa celý čas pýtam, na dnešný výklad. Koho teda treba zabiť namiesto čarodejníc 🙁
treebeard says:
January 8, 2014 at 1:59 pm
protestant:
Ale já jej vidím. Jen jsem je zaktualizoval. Prostě funkci čarodějnic dnes zastoupily jiné osoby a jiná hnutí…
No veď na to sa celý čas pýtam, na dnešný výklad. Koho teda treba zabiť namiesto čarodejníc 🙁
protestant:
Vždyť už jsem to napsal …. ten kdo fatálně ohrožuje přežitá naší společnosti. Třeba atentátník s prstem na spoušti jaderné zbraně….