Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. TvojOponent says:

    Médea: Moja obvyklá definícia (alebo explikácia) je: “Veriť” = “považovať za pravdivé” 😉

    Skôr by som to doplnil na takýto výrok: Moja obvyklá definícia (alebo explikácia) je: “Veriť” = “považovať za pravdepodobne pravdivé” 😉

    Ono s vierou ako pravdepodobnosťou narábajú všetci vedci. Vytvoria hypotézu (čo je tiež druh pravdepodobnosti teda viery) a potom jej pravdepodobnosť overujú. Teda viera nie je zákonite pravdivosť z pohľadu nejakej osoby, ale predpoklad pravdivosti. Pretože stretnutie dvoch či viacerých ľudí presvedčených o svojej pravdivosti môže viesť k nepeknej kucapaci. No ak obaja či viacerí pripúšťajú namiesto nespochybniteľnosti len pravdepodobnosť, taká stretnutie vyústi do peknej debaty a spoločného hľadania pravdy.

  2. treebeard says:

    TvojOponent, už pár hodín mám túžbu ťa trochu ubrzdiť, žiaľ, nemám čas a ty chrlíš jeden nekvalitný príspevok za druhým.

    Len tak pre ilustráciu: červená farba ani v “Skicári” nie je tvorená bodmi iných farieb. “Skicár” pracuje v RGB a teda červená je v ňom červená a modrá je v ňom modrá. Navyše, “Skicár” ani omnoho sofistikovanejšie grafické programy, ti nerozložia nijakú farbu na rôznofarebné body (aj hnedá farba sa bude skladať z hnedých bodov). Tie sofistikovanejšie programy ti umožnia rozložiť farbu na kanály, ale budeš prekvapený, zobrazia ti ich v odtieňoch sivej. Rôznofarebné body sú len náhradou skutočného miešania farieb a nájdeš ich v tlači alebo na LCD paneloch (zrejme práve o nich si si prečítal to, čo si celkom nepochopil).

    Chápeš, kam mierim? Navrhujem ti trošku ubrať zo sebavedomia (je dosť nepodložené) a z frekvencie príspevkov – na takú kvantitu sa nedá reagovať, najmä nie v pracovnom čase.

    Michalovi som svojho času písal, že mne na veriacich vadí, že pri vstupe do novej diskusie sa vždy cítia byť duševne nadradení. Ty sa tiež nachádzaš v tejto fáze. Keď z nej nakoniec vytriezvieš, stratíš záujem diskutovať. To už každý ateistický diskutér zažil mnohokrát.

    Teda ešte raz: uber a dočkáš sa zaujímavejšej a serióznejšej diskusie. Ak neuberieš, tak to nakoniec “schytáš” a svoje náboženstvo tým nijako neposilníš.

  3. Medea says:

    S.V.H.: “Já mám dosti důkazů o tom, že mám vlastnost “existence” – tj. že existuji.”

    To, že existuje nejaké indivíduum s vlastnosťou v v univerze úvahy U, pre mňa znamená, že nejaké indivíduum v U má vlastnosť v, teda ja chápem existenciu, ako binárny vzťah medzi nejakou vlastnosťu v a univerzom úvahy U. Teda existencia v mojom chápaní nie je vlatnosťou jednotlivín. (S.V.H. je jednotlivina :))

  4. Medea says:

    … vlastnosťou jednotlivín …

  5. TvojOponent says:

    Antík: ale dávat rovnítko mezi národní socialismus a liberalismus, když tolik liberálů zemřelo v táborech a “liberální” Západ musel porazit Hitlera, to je fakt hnus

    Liberalizmus do tejto chvíle stál život viac ako miliardu najmenších ľudí. Je najzločinnejšou ideológiou od bigbangu.

    V koncentrákoch končili dve skupiny obyvateľov – geneticky nevhodní a politickí odporcovia. Ono tam končilo aj veľa kresťanov a prijmúc Vaše argumentovanie by to vylučovalo spájať kresťanstvo s nacizmom. Čo ja nerobím.
    Nacizmus má mnoho styčných plôch s liberalimom. Spomeniem nacistickú stranu LEV21 sekulárnych humanistov a liberálov Procházkovej a toho vášho expremiéra..nespomeniem si na meno.Ďalej potraty – aj Hitler aj liberáli.Eutanázie. Rovnako. Útoky na RKC. Rovnako. Olduka. Rovnako. Boj proti krížom. Rovnako. Krivé obviňovanie z pedofílie – rovnako. Snaha o zatknutie pápeža – rovnako.
    Nacizmus – národný socializmus – ľúbozvučný pojem pre nerozhľadeného krásny ideál. Rovnako ako liberalizmus už stráca to krásne libéralité. Sme svedkami zrodu marxistickej hydry. Útoky na rodinu a jej odstránenie zo spoločnosti má aj marxistický pôvod. Veď si pozrite, kto sú to liberáli! Najväčšie komunistické svine a najodpornejší stalinisti. Vy to nevidíte? HALOOOOOOOOO!!! Budíííčeeek!!!

  6. Medea says:

    Teda to, že S.V.H. existuje v univerze úvahy, realizovanom naším svetom (alebo skôr svetamihom), znamená, že v tomto univerze úvahy má nejaké indivíduum vlastnosť “byť S.V.H.” 🙂

  7. treebeard says:

    Môže ale ateista veriť v Snehulienku – čo by rozprávkovú bytosť? Striktne skepticky a materialisticky nemôže. Lebo ho to knokautuje z kategórie ateista.

    Nezmysel. Snehulienka nie je boh, takže viera v ňu nie je teizmus 😉

    Je, samozrejme, nepravdepodobné, že nejaký dospelý ateista bude veriť v Snehulienku (dúfam, že obaja tým myslíme “veriť v jej existenciu”). Nie je, dokonca, ani príliš pravdepodobné, že v Snehulienku bude veriť nejaký dospelý kresťan.

    Pokiaľ ide o tú ezoteriku, numerológiu, horoskopy a podobné nezmysly, tam si už dovolím tvrdiť, že ateisti v ne veria menej často ako kresťania (samozrejme, nájdu sa – človek najmä v ťažkých chvíľach túži niečomu takému uveriť). Kresťania ich majú zakázané, takže vehementne a bojovne vyhlasujú, že v ne neveria, ale mnohí v skutočnosti áno. Poznám plno veriacich, ktorí v ne veria. Na “katolíckom Slovensku” by horoskopy asi neboli súčasťou každého časopisu, pokiaľ by ich katolíci nechceli. Asi najviac veriacich v horoskopy a podobné “vedy” nájdeš medzi niečistami ako Martix.

    Pravý bigotný kresťan, samozrejme, naozaj v horoskopy neverí (pretože to prináša nešťastie 😀 ), táto pozitívna črta je však prevalcovaná jeho ochotou uveriť aj tým najnelogickejším “argumentom” v prospech svojej viery. Bigotný kresťan dokáže znásilniť svoju morálku a uveriť, že vraždenie Amálekovcov bolo dobré a nutné, a dokáže uveriť nejakému obskurnému teológovi, že “Darwin bol vyvrátený”, alebo že “archeológovia našli stopy prechodu Mojžiša cez červené more”… Obávam sa, že to je horšia viera, než viera, že “na tých horoskopoch asi niečo bude”…

  8. TvojOponent says:

    tree… snažil som sa odpovedať všetkým ale dávam Ti za pravdu. Formát diskusie neumožňuje takto viesť kvalitnú diskusiu. Možno by bolo dobré popracovať na zmene formátu fóra tak, ako je to na blog.sme.sk. alebo na Diskusneforum.sk. Určite sú prehľadnejšie.

    Nesúhlasím s vašim ohodnotením , že sa cítim byť nadradený. To zaiste nie. Proste som sa len rozrečnil – na dnes teda končím. 🙂

    Ak máte záujem diskutovať inde, tak môžem hodiť reč mailom -TvojOponent@gmail.com, alebo tu http://tvojoponent.blogspot.sk/ alebo http://pokec.azet.sk/TvojOponent?i9=9b56b45d2f30

    Pekný deň prajem.

  9. treebeard says:

    TvojOponnt, tvoje hitlerovské extempore si si mohol odpostiť. Každý kresťan alebo niečista tu s tým vyrukuje, a každý nakoniec prehrá.

    Skús si prečítať staršie diskusie a nájdeš, v čom sa mýliš.

  10. S.V.H. says:

    TvojOponent says:
    Nie,neschopnosť zodpovedať túto otázku nedokazuje tvrdiť, že ateizmus je mylný. Je to nateraz zaujímavá filozofická i vedecká hádanka.
    Kresťan túžiaci po pravde i ateista hľadajúci pravdu sú na spoločnej ceste túto záhadu vyriešiť. No je nelogické, aby si na tejto ceste podrážali navzájom nohy.

    S.V.H.:
    A Vy máte pocit, že tuto otázku vyřešíme my dva? 😉

    Jinak některé další komentáře mi silně zavánějí paranoiou – vírou v jakési mezinárodní spiknutí vůči ŘKC. Druhým dechem pak kritizovat pověrčivost, je úsměvné. 🙂

  11. Foxy says:

    Medea (February 10, 2014 at 11:48 am) says:

    “Věřit = přijmout bez důkazů jako fakt.” To je Foxyho definícia “veriť” 🙂
    Moja obvyklá definícia (alebo explikácia) je: “Veriť” = “považovať za pravdivé” 😉

    Já vím… ale pak začne krásný diskusní galimatyáš jáovozisticko-onokozisticého typu.
    Protože když o někom řekneš, že je věřící, automaticky to má v sobě náboženskou konotaci.

    Ať je, Medeo, co nejlépěji a nejradostněji!

  12. S.V.H. says:

    Medea says:
    Teda to, že S.V.H. existuje v univerze úvahy, realizovanom naším svetom (alebo skôr svetamihom), znamená, že v tomto univerze úvahy má nejaké indivíduum vlastnosť “byť S.V.H.” 🙂

    S.V.H.:
    Takto by to šlo určitě také nazírat. Jsem rád, že ani v tomto přístupu není má existence nějak výrazně zpochybněna. 🙂

  13. Foxy says:

    TvojOponent (February 10, 2014 at 11:20 am) says:
    Hitler nebol ani falošným bohom, túto kategóriu ateista používať nesmie.

    Ukaž mi toho smělce, který by si dovolil zakázat mi tuto kategorii použít!
    Srovnávat Hitlera, Stalina a boha biblického lze. Všichni se dopustili genocidního jednání (biblický bůh: Gomora, Sodoma, Potopa…). Akorát že biblický bůh, stvořený lidmi k obrazu tehdejšího historicky omezeného kmenového náčelníka, nedisponoval takovými technickými prostředky jako zbožštělí “vůdci” dvacátého století.

  14. treebeard says:

    Foxy, pokiaľ ide o definíciu termínu “viera”, súhlasím s tebou. Pokiaľ je témou náboženstvo, obsah pojmu “viera” je dosť jednoznačne vymedzený: viera = viera v existenciu boha/viera v nejaké náboženstvo. Gramatické cvičenia na tému aj ateista je veriaci považujem len za odvádzanie diskusie od vážnejších otázok. Nemáme asi potrebu si tu potom nekonečne dokazovať, že aj každý teista je vlastne neveriaci a že sa teda navzájom vlastne v ničom nelíšime…

    Mojou prvou zásadou v diskusiách je maximálna ústretovosť pokiaľ ide o chápanie toho, čo mi protivník hovorí. Ak už veriaci vytiahne otrepanú tému “aj ateista je veriaci”, aký-taký zmysel má vysvetliť, že neviera v existenciu Boha nie je to isté ako viera v neexistenciu Boha, že ateizmus nie je jednoduchou negáciou teizmu a že nemá zmysel s ním takto operovať. Ale rozširovať zmätok ešte o rôzne významy slova viera v bežnej hovorovej reči, to už je fakt o ničom.

  15. Čestmír Berka, skeptik a materialista says:

    TvojOponent, máš v tom guláš. Lev21- národní socialisté nejsou žádní neonacisté ale malá strana s dlouhou tradicí a za 2. sv. války se její členové zapojili do odboje..googlovat umíš, tak si o nich něco zjisti.
    Totalita liberalismu? WTF? Čemu říkáš liberalismus? Liberalismy jsou různé…

    Katolíci už nejsou, co bývali: http://blisty.cz/art/72124.html

  16. Antitheista says:

    No jelikož šli Němci s HItlerem a bylo jich tehdy většina křesťanů, tak kdo kolaboroval s Ádou? LIerálové, nebo spíš křesťané?

    S kym šel Franco, Tiso, Pavelič? Klerofašisté? S kym, s liberálama nebo s náckama? Já myslim, že šli s náckama…

    To spíš křesťanství jako ideologie má blíž ke klerofašismu a nacismu, než liberalismus 🙂

  17. Antitheista says:

    Náckovské heslo: Gott mit uns “Bůh s námi” je liberální či ateistické?

    Náckovské heslo pro ženy: Kinder, Küche, Kirche je spíš liberální, nebo křesťanské ?

    http://en.wikipedia.org/wiki/Kinder,_K%C3%BCche,_Kirche

  18. Čestmír Berka, skeptik a materialista says:

    Jedno porovnání

    Za posledních 10 let se v USA zvýšil počet ateistů ze sedmi procent na dvojnásobek.

    Počet odsouzených zůstává poměrně stejný 90% věřících. Takže původně tato statistika sloužila jako důkaz o morálce věřících všech směrů. O čem tedy svědčí dnes?

    Viera nemá žiadna preukazný vplyv na konanie dobra

    Už prv vykonané prieskumy potvrdili (Belgicko, Holandsko, Francúzsko, Austrália, USA …), že podiel ateistov vo väzniciach je podstatne nižší ako podiel v populáciii celkom.

    Je to rana rovno medzi oči bigoťákom tvrdiacim, že viera zabezpečuje v spoločnosti “právo a poriadok”. Sú to šamani z Vatikánu a všetci reakcionári sveta, ktorí tvrdia bludy o spojitosti viery a dobra. Opak je skôr pravdou.

  19. Antitheista says:

    Klerofašisté = náckové = křesťané = homofobie, podceňování žen, mletí o “tradičních hodnotách”, nacionalismus (bůh a vlast), cenzura, antiliberalismus, netolerance, koncektráky – ustašovci, hlinkovci, tisovci, hortyovci, hitlerovci, frankovci,…

    nic moc, ideologie křesťanství má blíže k nacismu než liberalismus…

  20. TvojOponent says:

    Antík: Náckovské heslo pro ženy: Kinder, Küche, Kirche je spíš liberální, nebo křesťanské
    Autorom toho výroku je Bismarck †1898.
    Nacizmus vzniká v roku 1924, kedy Hitler zostavil tézy tejto ideológie.
    😀