Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. petr says:

    Tak základ toho problému bude spočívat možná v tom, že (dle ŘKC, ale ve své podstatě pokud vím i dle pravoslaví a podstatných protestantských denominací) křesťanem jako příslušníkem církve putující je každý pokřtěný člověk. Zároveň ale příslušník církve putující není automaticky příslušníkem církve vítězné (tedy křesťanem, který dle své víry a svých skutků bude povolán sdílet s Kristem obnovené stvoření – viz. oddělení zrna od plev). Tedy skutečnost, že není křesťan jako křesťan (a že být křesťanem z hlediska církve putující není totéž, jako být křesťanem účastným na církvi vítězné) je základem církevního učení.

    Ten kdo tedy používá uvedený “klam”, chce zřejmě pouze vyjádřit, že ne každý kdo je Skot občanstvím, je také Skot národností a původem 🙂 Pak v tom ovšem žádný klam nevidím.

    • treebeard says:

      Pokrstený som aj ja. Ale kresťan určite nie som.

      A kto je tým príslušníkom víťaznej cirkvi, to teda z vašej definície nevyplýva vôbec. Teoreticky to nemusí byť nikto.

      Fallacy by som preložil skôr ako chybný úsudok. (A misconception resulting from incorrect reasoning).

      Škót občianstvom (a pritom cudzieho pôvodu) je Škót, hoci v určitom kontexte môže byť legitímne označený za nepravého (netypického) Škóta. Škót národnosťou a pôvodom je tiež Škót, a to nepochybne Škót pravý, aj v prípade, že nenosí kilt a nemá rád porridge. Ale Papuánec, ktorý nemá škótske občianstvo a v Škótsku nežije, nie je Škót, a to ani vtedy, ak sa Škótom cíti.

      • petr says:

        Z pohledu ŘKC jím jste – Semel catholicus, semper catholicus. Pokud byste se na smrtelném loži rozhodl (stejně jako Augustin Husák) přijmout svátosti (svátost smíření, pomazání nemocných a následně svaté přijímání) nikdo Vám v tom zabránit nemůže, protože z pohledu církve putující zůstáváte v důsledku křtu v katolické církvi křesťanem obecně a katolickým speciálně.

        Kdo bude účasten církvi vítězné, to je mezi každým člověkem a Bohem (církev se nemůže vyjadřovat ohledně individuálního zavržení a to vůbec u nikoho). Z hlediska ŘKC tato skupina nemůže být prázdná (součástí církve vítězné jsou nepochybně církví uznaní svatí).

        Omlouvám se, ale ten Váš rozbor ohledně Skotů a Papuánců se ani nesnažím pochopit 🙂 Mám silný pocit že je k tomu, co jsem psal mimoběžný.

  2. petr says:

    Ano treebearde, dogma, že evangelia jsou jakýmsi nesourodým kompilátem protichůdných výroků opakujete poměrně často. Tak trochu to sice koliduje s faktem, že miliony lidí v dějinách na nich poměrně shodně, koherentně a vnitřně nenásilně založili své putování tímto světem, naplněné vnitřním světlem, vytrvalostí a trpělivou službou bližním, ale nepředpokládám, že by Vás to nějak zneklidnilo. Asi se Vás zapomněli zeptat, jak to je 🙂

    • treebeard says:

      Neviem teraz, na čo presne reagujete, pomohol by citát. Na tú zmienku, že nepoznáme Ježišovo učenie?

      Ale áno, evanjeliá sú z tohto pohľadu len kompilátom anekdotických príbehov, čiastočne asi priamo z dielne autora, ktorý autor zjednotil svojim teologickým názorom. Každý evanjelista iným.

      To, že Ježišovo učenie nepoznáme, uznávajú aj niektorí z jeho obdivovateľov. A snažia sa ho potom rekonštruovať. Ale 99% kresťanov sa o tie rekonštrukcie nestará.

      To, že niekto v tých evanjeliách nájde niečo prínosné, ani v najmenšom nedokazuje, že tie evanjeliá sú totožné s Ježišovým učením. Daný veriaci uveril v Marka či Jána, nie v Ježiša. Akej “fallacy” ste sa dopustili, si nájdite sám 😉

      • petr says:

        Já bych řekl, že všichni ti lidé shodně uvěřili v Ježíše Krista. Napříč věky a kontinenty.

        • treebeard says:

          Ako sa dá uveriť v niečo, o čom mám iba chybnú informáciu?

          • Vera says:

            Trebe, co Vás na tom vlastně žere? Proč coby aktivní ateista pátráte po autenticitě evangelia?

          • treebeard says:

            Tak teraz fakt nechápem. Prečo by som nesmel? Bavia ma a toto je presne web, ktorý sa týmto témam venuje. Skôr ma prekvapuje, že sa vám zdá čudné, že sa im venujem.

            BTW, je to práve Biblia, čo z ľudí robí ateistov. Kebyže bola napísaná lepšie, všetci by verili.

          • Vera says:

            ad – Tak teraz fakt nechápem. Prečo by som nesmel? Bavia ma a toto je presne web, ktorý sa týmto témam venuje. Skôr ma prekvapuje, že sa vám zdá čudné, že sa im venujem.

            Božíčku………..:-)
            Říkám snad, že nesmíte? Ty Vaše reprodukce….:-)
            Ptám se PROČ. Proč se ateista tak intenzivně zabývá Biblí a diskusí o Bohu.
            Neumím si představit, že bych věnovala tolik času něčemu, čemu nevěřím a vůči čemu se vymezuji.
            Proto se Vám divím.

            ad – BTW, je to práve Biblia, čo z ľudí robí ateistov. Kebyže bola napísaná lepšie, všetci by verili.

            Vážně? Však nemusíte čerpat z Bible. Jsou jiné duchovní nauky, texty. Myslím, že bohapustě kecáte.

          • treebeard says:

            Proč? Pretože ma to baví. Veď som už povedal.

            Ja sa tiež nepýtam kreacionistov, prečo ich zaujíma evolučná teória.

            Biblia poskytuje dôkaz, že jedno z najvýznamnejších náboženstiev stojí na starých bájkach, politických konštruktoch nacionalistických exulantov a ľudovej “konšpiračnej teórii”. To je dosť silný argument, nie?

            Ak narazím na nejaký duchovný text, možno sa ním nechám ovplyvniť. Ale zatiaľ som na taký nenarazil. Mám vari skúsiť Korán?

      • Vera says:

        ad – To, že niekto v tých evanjeliách nájde niečo prínosné, ani v najmenšom nedokazuje, že tie evanjeliá sú totožné s Ježišovým učením. Daný veriaci uveril v Marka či Jána, nie v Ježiša. Akej “fallacy” ste sa dopustili, si nájdite sám

        úhelný kámen…říká Vám to něco?

        • treebeard says:

          Preboha, už ďalšia “fallacy”? Čo som komu urobil?

          Z klenákom (čo je ten uholný kameň) to nič nemá.

          Petr vyslovil chybnú úvahu o tom, že ak sa mnohým ľuďom niečo páči, tak to znamená, že to musí byť pravé.

          Nemusí. Existuje určitá korelácia medzi kvalitou diela a jeho úspechom, hoci ani tá nie je absolútna. Dá sa teda pripustiť, že evanjeliá ponúkajú nijaké dobré myšlienky. Ale nemáme ani najmenší dôkaz, žeby tie myšlienky pochádzali od Ježiša.

          Ak sa miliónom ľudí páči nejaký historický film, je to vari dôkaz, že ten film zobrazuje pravú históriu? Ak sa ľuďom páči životopisný film, je to dôkaz, že obsahuje verný popis života danej osoby? A aj v prípade Batmana?

          • Vera says:

            ad – Ale nemáme ani najmenší dôkaz, žeby tie myšlienky pochádzali od Ježiša.

            No a? Jaké mám důkazy, že ty plky co sem píšete pocházejí od Vás?
            🙂 🙂 🙂

          • petr says:

            treebearde, drobnější problém spočívá v tom, že já jsem nic takového nenapsal a kdo umí číst tak to vidí 🙂 Jak tomu říkáte – straw man ? 🙂

          • treebeard says:

            Petr: dogma, že evangelia jsou jakýmsi nesourodým kompilátem protichůdných výroků opakujete poměrně často. Tak trochu to sice koliduje s faktem, že miliony lidí v dějinách na nich poměrně shodně, koherentně a vnitřně nenásilně založili své putování tímto světem,…

            Tak ako, povedal ste to, či nie?

          • treebeard says:

            No a? Jaké mám důkazy, že ty plky co sem píšete pocházejí od Vás?

            Je to jednoduché. Dohodneme si dátum a miesto stretnutia, stretneme sa (v Banskej Bystrici, vy ste tá, kto chce dôkaz, nie ja) a ja vám donesiem vytlačenú, podpísanú a notársky overenú kópiu mojich plkov.

            A teraz vy. Ako to bude s tým Ježišom? Dáte mi naňho kontakt?

            Trochu vážnejšie: Problém Ježiša je, že nič nenapísal (pokiaľ vieme, ale ani nikto z jeho nasledovníkov netvrdil, že napísal). Homér napríklad napísal a tak, aj keď nevieme iste, či sa volal Homér a či bol naozaj slepý, vieme analyzovať jeho básne a zistiť, že ich štýl je naozaj výnimočný a jednotný, takže tie básne majú (až na pár vsuviek) jedného autora a poznáme jeho názory. A mohli by sme ich nasledovať.

            Vieme, že Alexander Veľký žil, vieme pomerne dobre rekonštruovať jeho cestu, vieme, že vo východnom Stredomorí naozaj nastolil úplne nové mocenské pomery, vieme, že naozaj zanechal stopy v Indii, ale nepoznáme jeho výroky a už vôbec nie jeho životnú filozofiu. Poznáme len to, čo o nej hovorili jeho obdivovatelia, ale vieme, že nehovorili vždy pravdu. Nikto nemôže nasledovať Alexandra Veľkého, hoci o ňom máme spoľahlivejšie informácie ako o Ježišovi.

          • Vera says:

            ad – Je to jednoduché. Dohodneme si dátum a miesto stretnutia, stretneme sa (v Banskej Bystrici, vy ste tá, kto chce dôkaz, nie ja) a ja vám donesiem vytlačenú, podpísanú a notársky overenú kópiu mojich plkov.

            Chci důkaz, že Vaše plky (myšlenky) pocházejí od Vás. Notářsky ověřená kopie asi stačit nebude.
            🙂 🙂

          • Vera says:

            ad – Je to jednoduché. Dohodneme si dátum a miesto stretnutia, stretneme sa (v Banskej Bystrici, vy ste tá, kto chce dôkaz, nie ja) a ja vám donesiem vytlačenú, podpísanú a notársky overenú kópiu mojich plkov.

            Co to je – “notářsky ověřená kopie” Vašich plků?
            🙂 🙂
            Chci důkaz, že ty plky pocházejí od Vás, z Vašich myšlenek.

          • Vera says:

            sorry….nějaký šotek..uloženo/neuloženo

          • treebeard says:

            Vera, prečo sa furt pokúšate o logiku. Nemusíte. Ak vám niečo nejde, nikto vás nenúti.

            Ak vám na stretnutí donesiem vytlačené svoje plky, dôkazom bude už to, že ich mám. Ak by som to nebol ja, tak by som nevedel, čo mám doniesť. Druhým dôkazom by bolo, že som na stretnutie prišiel. Ak by som to nebol ja, nevedel by som, že mám prísť. Na mieste stretnutia by ste odo mňa získali moje potvrdenie, že sa k autorstvu hlásim a mohli by ste sa so mnou aj porozprávať a otestovať tak, či sa vyjadrujem štýlom mojich plkov. Notár by vám overil, že podpis je môj. Keby mi už naozaj záležalo, či mi uveríte, čo mi, samozrejme ,nezáleží, tak vám dokonca môžem doniesť môj notebook a môžeme sa prehrabať v histórii a cashi môjho prehliadača. Michal vám môže poskytnúť moju IP adresu a môžeme zájsť ku mne a overiť si ju.

            Verte, že aj keď to stále nie ej 100%, je to nekonečne krát viac dôkazov, než vám je schopný poskytnúť Ježiško alebo Červená Karkulka.

          • Vera says:

            trebe, mně nezajímají nějaké papíry, setkání, IP adresy. Mě zajímá, jak mi dokážete, ať už Vy nebo kdokoli jiný, že uvedené myšlenky/SLOVO/ je Vaše, že VY jste jejich tvůrce.

          • Vera says:

            to je totiž jádro pudla:
            vy – “aktivní ateisté”- se hrabete ve shnilém Kristu. My – věřící – nasloucháme živému Slovu.

  3. petr says:

    Nepovedal, treebearde, nepovedal.

    “úvahu o tom, že ak sa mnohým ľuďom niečo páči, tak to znamená, že to musí byť pravé” jsem tím příspěvkem co citujete, skutečně nepovedal 🙂 A kdo umí číst, tak to vidí 🙂

    • treebeard says:

      Vášmu postoju sa hovorí “zaprieť nos medzi očami”. OK, povedal ste nie, že musí, len že to “koliduje”. Stále je to rovnaká “fallacy”, pretože to nekoliduje.

      • petr says:

        treebearde, já jsem o žádné pravosti vůbec nemluvil. já jsem se toliko podivil nad skutečností, že jsou-li ta evangelia tak vnitřně nesourodá a protichůdná a nenesou žádnou shodnou informaci, jak je možné, že jimi bylo a je tolik lidí zcela koherentně a souladně zasaženo. Co jste si tam následně v té úporné “diskusní říji” co Vás popadla domyslel, to je Vaše věc, do toho mne netahejte 🙂

        • treebeard says:

          Ja som o pravosti hovoril v príspevku, na ktorý ste vy reagoval svojim. Takže pravosť evanjelií bola diskutovaná od samého počiatku.

          BTW, keď sa už hráme na puntičkárov, ja som tiež nehovoril, že “jsou jakýmsi nesourodým kompilátem protichůdných výroků “. Ja som uviedol konkrétne výhrady k tomu, žeby evanjeliá mali obsahovať Ježišovo učenie a umožňovali komukoľvek “nasledovať Ježiša”.

          • petr says:

            treebearde, nechme tedy laskavého čtenáře, ať posoudí sám, kdo bojuje se strašákem 🙂 Ale když už jste to nakousl, jak Vy si vysvětlujete, že tolik lidí vnímá evangelium skutečně jako pravdivou zprávu o Ježíši Kristu, a že se mnozí lidé stávají křesťany pod vlivem evangelií ?

  4. Vera says:

    ad -treebearde, nechme tedy laskavého čtenáře, ať posoudí sám, kdo bojuje se strašákem 🙂

    Petře, treebovo reprodukování textu je už takový tradiční folklór, nemá smysl se tím příliš zabývat.

  5. Medea says:

    Objasniteľ reagujem na tento Váš príspevok z 11. februára:

    “Já pořád nevím, co je lepší na životě bez Boha a víry? Jak sleduji své něcistické okolí, tak to žádná hitparáda není.”

    Objasniteľ, ani kresťanstvo nemusí byť pre veriaceho kresťana nejakou “hitparádou” 🙂 Strach z Božieho hnevu a pekelného ohňa môže byť veľmi nepríjemný.

    Kresťanstvo môže tiež nepríjemne zasahovať ľudskú sexualitu, reprodukčnú kontrolu alebo partnerské vzťahy. Zbožná katolíčka môže napr. kvôli svojej viere zotrvávať v “posvätnom” manželskom zväzku s tyranským a násilníckym manželom a ničiť tak život sebe aj svojím deťom. Alebo zbožná katolíčka odmietajúca antikoncepciu môže privádzať na svet deti, ktoré ju a jej rodinu ekonomicky ruinujú. Alebo mladý veriaci gay si môže odopierať partnerský zväzok s milovanou osobou.

    • protestant says:

      Může, ale pak to není o křesťanství. O DOBRÉ zprávě, o evangelium.

    • pete96 says:

      Musím vám po pravdě říct, že se zde v několika věcech mýlíte.
      Správná katolička by v manželství s tyranem nikdy neměla zůstávat. Toto lze vyřešit i právní cestou, kdy žena může a měla by podat žalobu k církevnímu soudu. Ten má pravomoc prohlásit manželství za neplatně uzavřené (pokud manžel zatajil nějakou důležitou info-např. že se léčí na psychyatrii – tudíž manželství bylo uzavřeno, ale neplatně) nebo druhou variantou je rozchod (nebete to tak, jak je to vnímáno ve společnosti – zde to má znamenat, že nežijí v jedné domácnosti) daného páru s tím, že ani jeden by už neměli s nikým vést intimní život.
      Co se týče homosexuality, pak já, jako katolík, nikdy nechci mít nic společného s odsuzováním gayů jako lidí. Za katolíky, kteří toto udělali, se chci velmi omluvit. Je ale potřeba vědět, že církev by měla brát homosexuály do svého společenství (ano, vím, že se to mnohdy neděje – a toto je taky naše chyba – jedna z mnoha), ale odsuzuje homosexuální jednání(=sex mezi osobami stejného pohlaví). Mezi tím už celkem rozdíl je.

      • Azazel says:

        No vidíte, ale podle Bible by se měli kamenovat…

        a jak řiká Ježíš: “Vše ze (starého) Zákona platí, každé slovo”

        Každý si může vybrat co chce, buk jako habr

        a kdo je správný katolík či křesťan? Který výklad Bible je správný, máte na to nějakou exaktnější metodu? Nebo jen to neurčité “duch svatý nás vede” ? 😀

        • Azazel says:

          Navíc vás vede každýho jinam, někdy i k neslučitelným protikladům 🙁 a to způsobuje války a utrpení 🙁

  6. pozorovatelnik says:

    Křesťanství stojí na dvou základních pilířích. Tím nejdůležitějším pilířem je peklo. Bez pekla by nemělo náboženství smysl. Pokud bys jenom umřel jako zmizel, zanikl, tak toho by se nikdo nebál. Ale když křesťané člověka dostatečně vystraší, že peklo reálně existuje, už ho mají zčásti zpracovaného. Dalším pilířem je hřích. Křesťané začnou vyjmenovávat, co všechno je hřích, takže se v tom každý najde. I když jsi nikoho nezabil, i když jsi nic neukradl, tak určitě jsi někdy onanoval a už to je hřích, tím spíše další sexuální hříchy jako třeba když jsi měl holku před svatbou. Většina lidí měla sex před svatbou a většina lidí někdy masturbovala, takže vidíš, je to jasné, z pekla není úniku. A když tě křestané dostatečně vystraší, a vyvolají pocity viny, hříchu atd., tak ti řeknou, že jen u nich najdeš z toho řešení a záchranu. No a pak už postupují podle naučeného schématu, kterému říkají evangelizace. Naslibují ti hory doly, budou ti tvrdit, že mají osobní vztah s Ježíšem a budou ti tvrdit, že Bůh uzdravuje, že tě spasí atd. Pak začneš chodit do jejich sborů. Budeš zvedat ruce a zpívat haleluja. Ale pokud budeš pozorný, přijdeš časem na to, že jim nefunguje nic z toho, co deklarují. Když do toho začneš šťourat, budou ti říkat, že málo věříš…

    Prostě musíš vypnout mozek a slepě věřit a dělat, co ti řeknou. A pak se po smrti dostaneš do nebe…

    Ještě bych dodal, že křesťanství straší nejen peklem po smrti. Což jsou věčná muka. Křesťanství straší satanem a démony už teď za života. Nejznámější křesťanští kazatelé často tímto operují. Křesťanství je náboženstvím strachu. Cílem je, abys byl dostatečně vyděšený a pak aby tě mohli zpracovat. Ty se začneš bát nejen toho, co je po smrti, ale i toho, že tě pozorují démoni. A oni mohou do tebe proniknout, když hřešíš. A pak o to více potřebuješ, křesťany, kteří tě z toho vysvobodí. Křesťanství je psychopatické náboženství. Nutí tě k neustálému sebezpytování a žene tě za tzv. svatostí, které stejně nikdy nemáš šanci dosáhnout. Křesťanství tě povede k boji proti tělesnosti. Tělo je zlé, vyvolává žádosti. Přitom to tělo stvořil Bůh, ale to se zase křesťané vymlouvají, že prý za to může člověk. Prostě je to tak dokonale vymyšlené, abys vždycky cítil vinu. A to dokonce vinu za to, že ses narodil jako člověk.

  7. Pozorovatelnik says:

    Loučím se s křesťanstvím

    Byl to veliký boj. Převeliký boj. Bojoval jsem mnoho let. Vyrůstal jsem sice v katolickém prostředí, ale neprožíval jsem to, ani pořádně nevěřil. Uvěřil jsem v 21 letech. U letničních. V Apoštolské církvi. Na základě videa s Benny Hinnem, kde jsem viděl uzdravené lidi. Jenže to byl fake. A fake byly všechny další věci. Celých 23 let jsem si lámal hlavu, proč zažívám jenom permanentní zklamání. Proč nefunguje nic z toho, co se píše v Bibli. Proč to všichni jen předstírají a tahají všechno až z paty. 🙁 A všechny ty dedukce, co údajně komu řekl Pán, naznačil Pán a další věci, byly jen chiméra. Když si poctivě projdu celý život a všechny sbory a všechny kazatele, viděl a slyšel jsem jenom sliby, co se nikdy neuskutečnily a falešné proroky. Musel bych tu vyjmenovávat položku po položce, sbor po sboru. Kazatele po kazateli. Bylo by to předlouhé psaní a čtení. A když jsem hledal na internetu, došel jsem k témuž. Rozporné proklamace, vzájemně nekompatibilní. Rozpory v diskusích do toho nepočítám, protože tam nečekám jednotu. Ale u těch proroků, údajně Bohem pomazaných, vyvolených ano. Vzájemně se neshodují popisy nebe ani pekla u těch lidí, co tvrdí, že tam byli. V Bibli je spousta rozporů, neshodnou se na tom ani církve. Neviděl jsem ani proměněné lidi. Pouze buď vymyté mozky, nebo hurá letniční v davové psychóze. Neviděl jsem nikdy nic nadpřirozeného, ani nic přirozeného, co by mělo svědčit o tom, že křesťané říkají pravdu. Neviděl jsem ani nic v opačném táboru. Tedy to, co křesťané považují za opozitní sféru proti Bohu. Nic nefunguje. Nikdy mi nic nefugovalo. Jako děcko nebo pubescent jsme zkoušeli něco s nějakým prstýnkem zavěšeným na šňůrce – taky nic. Jsem přesvědčen, že i jasnovidci jsou fake. Ostatně stačilo by, aby byl jediný skutečný jasnovidec v ČR a sázkové společnosti by už zkrachovaly. Jasnovidec by si určil čísla do sportky a sebral by výhru. Jenže pokaždé ve sportce vyhraje někdo jiný. Nikdo to neumí předpovědět. Takže to taky nefunguje. Derren Brown, který se tomu “paranormálnímu” světu věnuje celý život, došel k závěru, že nadpřirozeno neexistuje. Umí přitom sám s lidmi manipulovat tak, aby uvěřili, v co bude chtít.

    Funguje pouze víra v tvé hlavě. Funguje autosugesce. Víra funguje, i kdyby Bůh nebyl.

    Nemohu dokázat, že Bůh neexistuje. Sám si neumím vysvětlit vznik života. Že by to všechno vzniklo samo z ničeho a samo se postupně vylepšovalo – velmi podivné… Přál bych si, aby Bůh byl. A aby to byl zrovna ten křesťanský. Ale obávám se, že to je jen přání. Hezká pohádka. Ten proces prozření, že jsem naletěl nejkolosálnějšímu podvodu ve svém životě je opravdu bolestný. To se až nedá vypovědět. Jak moc to bolí. Protože jsem udělal v osobním životě na základě víry několik závažných nevratných kroků. Nejenže se to nedá vzít zpět, ale vidím, jak mě to poškodilo. Dále křesťanství nabouralo mnoho vztahů. I v rámci rodiny. Marně hledám, co dobrého křesťanství naší rodině přineslo. Nenalezl jsem nic. Naopak si myslím, že kdyby moje rodina nepodlehla v 90. letech tomu fanatismu a neskočila do letničního hnutí, že bychom dneska byli na tom lépe. Nemohu tady vypisovat detaily, ale je to tak. Víra popletla hlavy, náboženství nadělalo spousty škody. V životech lidí. I ve vzájemných vztazích.

    Nemohu odepsat celou Bibli, protože je tam spousta výborných věcí, moudrostí. Nečiň jinému, co nechceš, aby on činil tobě. Nejdříve vyjmi trám ze svého oka, a pak hledej třísku v oku druhého, kdo jsi bez vidy, první hoď kamenem. Atd. atd. Výčet skvostných myšlenek by byl také dlouhý. Nicméně by byl dlouhý i výčet toho, co se píše v Bibli a v reálu vůbec nefunguje. Nebo co jsou přímo nepochopitelné, či nepravdivé výroky.

    Už klasik pravil, že náboženství vzniklo, když se první hlupák sešel s prvním podvodníkem. Je to drsný výrok. Trochu bych ho zjemnil. Spíše si lidi neumějí vysvětlit život, přijde jim úzkostné, že se jednou život na této Zemi končí. A na tuto úzkost, na ty existenciální otázky odpovídají lidi, co si rádi vymýšlejí. Nebo chtěli možná původně utěšit, povzbudit. Tak vymysleli život po životě. A to život radostný, nekonečně šťastný. Vymysleli Nebe, Ráj. Jenže ten první posluchač se zdráhal tomu uvěřit, tak ten první tvůrce transcendentna a napdřirozena vymyslel i peklo s nekonečným trápením jako protikladnou variantu s účelem vyděsit. A to už zabralo. A tak to celé začalo. A ten první posluchač se stal náboženským člověkem a ten první tvůrce teorií se stal prvním kazatelem.

    Na křesťany se nezlobím. Podle mě to myslí dobře. Ale sami naletěli podvodu. Mým úmyslem tu ani není někomu vnucovat svůj názor. Ostatně vím, jak je víra spjata s životy věřících a že bez ní nemůžou být.

    • Pozorovatelnik says:

      Kromě již uvedeného jsou dalším argumentem logické rozpory v samotné nauce křesťanů. Jednak starozákonní Bůh je někdo povahově úplně jiný než novozákonní Bůh. Za další báje SZ nevysvětlují vznik lidských ras. A v tak krátkém čase, který Bible předpokládá, to není možné. A pokud by Bůh byl skutečně stvořitelem vesmíru i planety Země, tedy i přírody a lidí, je zcela nepochopitelné, že by postupoval tak, jak podle věřících postupoval. Tedy na počátku prý stvořil vše dobré, plně funkční, dá se říct bez vady a později, když jeho první lidé Adam s Evou neuspěli ve zkoušce v ráji, tak přírodu poškodil. Zkrátil lidem věk nejdříve na 900 let, pak ještě na 10x méně. Prosím vás který tvůrce by si poškozoval svoje dílo? Znáte takového, který by si kazil svoji věc, přidával genetických vad, zkracoval životnost produktu?

      Další nelogičnost implantovali tvůrci tohoto náboženství do dualismu Bůh versus satan. Tvrdí se zde nekonzistentní vzájemně neslučitelné role. Jednou je satan významný člen nebeského sboru a Bůh si s ním žoviálně povídá, dává mu úkoly, aby zkoušel Jóba. Podruhé Bůh satana proklíná, už jeho kamarád není, musí se plazit. Přičemž o to absurdnější je, že to první je dříve než to druhé. Tedy v časové souslednosti podle Bible. Za další satan má být jen jeden z andělů, sice mocný, z nejvyšší kategorie archanděl, ale zdaleka ne rovný Bohu a zdaleka ne všudypřítomný. Ovšem když křesťané reálně popisují činnost satana ve svém životě, komu všechno co udělal, co všechno napovídal za špatné myšlenky, znamenalo by to, že je to to samé, co Bůh, akorát opačně. Tedy všudypřítomný zlý bůh. Ale v tom případě by museli být všudypřítomní i ostatní archandělé. Jsou to nelogické věci vzájemně se vylučující. Křesťanům vůbec nevadí vyznávat protichůdné věci souběžně. V normálním životě toto není možné, ve světě víry je možné všechno.

      Jen bych dodal, že jsem se vyčerpal. Udělal jsem všecko, co se dalo, abych někde spatřil aspoň náznak Boha. A jelikož všechno, s čím jsem se v životě setkal, byla jen slova od lidí, a to často protichůdná, tak jsem se rozhodl se již dále netrápit. Děkuji všem kolegům zde, se kterými jsem si mohl psát. Vážím si toho času. Potřeboval jsem to probrat. Asi 2 a půl roku v kuse jsem tak intenzivně přemýšlel o Bohu a víře, že prakticky nešlo fyzicky tomu ani dát více času. Věnoval jsem tomu veškerý volný čas. Návštěvy sborů, modlitby, stále jsem se díval na youtube na různá kázání atd. Ale rozpory se zvětšovaly. A pochopil jsem, že dál by to už nešlo. Také jsem byl nedávno svědkem dalšího falešného předvádění “zázraku”. To byl poslední impulz. Takže už se několik dní ani nemodlím, a je mi líp. Ulevilo se mi. Protože když jsem poprvé v životě připustil myšlenku, že nadpřirozeno neexistuje, nemusím se už bát smyšleného světa démonů atd. Večer, když uléhám, mám klid. Jsem doma sám. Žádní démoni kolem nekrouží. To si je jen křesťané vymýšleli. A už i lépe chápu přírodu a celkově svět. Nikdy jsem tomu nerozuměl, jak by dobrotivý Bůh mohl něco takového dělat. Teď nevyznávám žádnou nauku. Nevědět neznamená hanbu.