Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Cestmír Berka says:
July 30, 2013 at 6:09 pm
“To nejsou moje slova”. – Už se mi po tom stýskalo 😀
protestant:
Chápu, že zjištění, že to o nedefinovatelnosti Boha tvrdí i jiní křesťané (které cituji) a že tedy nejsem v tomto názoru solitér může být pro některé ateisty zde trochu stresující…. 🙂
bílej kabát:
Čemu se divíte? Protestant už dříve napsal, že se sem chodí bavit. Podle toho vypadají jeho příspěvky. Ale na jednu stranu ho obdivuji. Není lehké odvracet tolik supů najednou a všichni chtějí dostat jednu mršinu. Protestante, je to jen přirovnání.
protestant:
Ano. Je to zábava zjistit, že a-teisté vlastně neví co ten teismus je a proti čemu tedy vlastně jsou 🙂
Protestante, mně je jedno, kolik křesťanů tvrdí, že Bůh je nedefinovatelný, když se zároveň odvolávají na Bibli, nazývají ho Otče, Hospodine, tvrdí, že tu byl vždy a že vše stvořil a tisíce jiných podrobností. Jsou prostě atributy, které má JEN BŮH/bohyně/božstvo. Někteří křesťané dokonce dokáží odlišit, co vykonal Bůh a co Satan.
protestant:
Chápu, že zjištění, že to o nedefinovatelnosti Boha tvrdí i jiní křesťané (které cituji) a že tedy nejsem v tomto názoru solitér může být pro některé ateisty zde trochu stresující…. 🙂
Protestante,
proč by to propřírodu mělo být stresující? O Bohu a o čemkoliv s ním souvisejícím si můžete Vy a jakýkoliv jiný křesťan nažvanit co chcete a v libovolném množství. Vzhledem k tomu, že všichni – včetně Vás – vědí, že jsou to jen prázdná slova, nemůže to nikoho nijak stresovat.
No, pokiaľ majú hlavné kresťanské doktríny pravdu, tak je množina všetkých všemohúcich bytostí, označme si ju OmniPot, jednoprvková. Teda Boh sa dá ľahko a presne definovať pomocou extenzívnej definície, ako jediný prvok množiny OmniPot. Rovnako (podľa kresťanov) je to aj s ďalšími superiórnymi atribútmi.
Kresťania tradične pripisujú Bohu isté superiórne atribúty (všemohúcnosť, vševedúcnosť, morálna perfekcia, …) a ďalšie jedinečné vlastnosti (Stvoriteľ, Spasiteľ, Sudca, udržiavateľ stvoreného, …). Kresťania predpokladajú, že jedine Boh má tieto atribúty a vlastnosti, teda je možné v rámci kresťanstva definovať Boha ako jediného nositeľa týchto atribútov a vlastností.
Western Concepts of God: http://www.iep.utm.edu/god-west/
Protestant, môžeš prosím Ťa odpovedať na tieto otázky? Poprosila by Ťa som o odpovede typu: “áno”, “nie”, “neviem”.
(1) Veríš, že Boh je všemohúci?
(2) Veríš, že Boh je vševedúci?
(3) Veríš, že Boh je nanajvýš dobrý?
(4) Veríš, že Boh je nanajvýš spravodlivý?
(5) Veríš, že Boh je stvoriteľom sveta?
(6) Veríš, že Boh má tri osoby?
(7) Veríš, že druhá osoba sv. Trojice prijala ľudské telo?
(8) Veríš, že Boh na Konci vekov vzkriesi všetkých mŕtvych ľudí?
(9) Veríš, že Boh na Konci vekov vzkriesi niektorých mŕtvych ľudí?
(10) Veríš, že Boh odmení večnou blaženosťou niektorých ľudí?
(11) Veríš, že Boh potrestá večnými mukami niketorých ľudí?
Vopred ďakujem za jasné odpovede.
Oprava:
Tie odpovede majú byť len typu: “áno” a “nie”. 🙂
zákaz definování boha je přeci v islámu…boha nelze zobrazovat v islámu
protestant says:
…..Dále pak si každý ateista musí křesťanského Boha nějak definovat, aby ho mohl popřít. Definovat znamená ohraničit („finis“ je latinsky hranice a „definitio“ ohraničení) a pokud někdo ohraničí Boha, pak logicky to, co mu z toho vzejde, není Bůh, ale nějaká jeho osekanost – čili bůh. Nelze popřít to, co člověk nedokáže definovat – takovou schopnost člověk nemá, a pokud si někdo myslí, že ji má, tak tím spíš ji nemá.
Boha nelze definovat – nelze jej pojmout myslí. Je to jako snažit se přelít oceán do malého kyblíku….
https://dage.signaly.cz/1108/ateismus-neexistuje
jen pro pořádek tohle také nejsou moje slova 🙂
S.V.H.:
Vůbec se nedivím, že se k obsahu linkovaného článku nehlásíte.
K článku samotnému jen dvě poznámky (o logickém faux pas typu “Lze tedy konstatovat, že ateisté nejsou schopni popřít křesťanského Boha, protože většinou nemají ani základní znalosti o křesťanství a tudíž nemají představu o tom, komu křesťané říkají Bůh.” ani nemluvě):
1) Pokud není možné nevěřit v Boha, protože je nedefinovatelný, pak tím spíše není možné ze stejného důvodu v Boha ani věřit. Dokázal-li autor tímto neexistenci ateismu, dokázal i neexistenci víry v Boha (což patrně nebylo jeho úmyslem).
2) Ač autor o Bohu tvrdí, že je nedefinovatelný, vzápětí zmiňuje některé jeho vlastnosti (je to stvořitel, něco člověku umožnil). Máme-li vlastnosti, můžeme vesele definovat a ještě veseleji v nadefinované nevěřit.
Když to trochu rozebereme, tak v něco, co je nedefinované (případně z principu nedefinovatelné), je bez potíží možné nevěřit, ale o dost obtížnější věřit. Definuji například entitu s názvem Sakapakamak jako šestnáct a půl metru dlouhého slimáka s třemi chapadloidními končetinami, bleděmodrou pokožkou a teleskopickým okem, který sídlí uprostřed Slunce, žongluje se sněhovými koulemi a má nezřízenou chuť na pivo. Dokud jsem Sakapakamaka nedefinoval, nikdo z nás v něj nevěřil (absentovala u nás víra v něj) jednoduše proto, že jsme nevěděli, že by mohl existovat. Teprve nyní v něj někdo může začít věřit. Pokud v něj někdo věřil dříve, než jsem ho definoval, musel ho už mít definovaného.
Já věřím v existenci spousty definovaných entit (já, má přítelkyně, Země, Slunce, kvasary, elektromagnetické pole atd.), zároveň nevěřím v existenci spousty jiných definovaných entit (Sakapakamak, víly, Bůh, špagetové monstrum atd.) a logicky nemohu ani věřit v existenci všech nedefinovaných entit. Až je někdo definuje, mohu se rozhodnout, jestli setrvám v nevíře nebo v ně uvěřím.
Nedefinovanost či dokonce nedefinovatelnost je tedy problém spíše pro věřící než pro nevěřící.
to Medea i SVH:
Stále si pletete metafory s definicemi.
protestant says:
to Medea i SVH:
Stále si pletete metafory s definicemi.
S.V.H.:
Dvakrát (ani vícekrát) vyslovená nepravda se nestane pravdou. Kde konkrétně si pleteme metafory s definicemi?
třeba zde:
“….Ač autor o Bohu tvrdí, že je nedefinovatelný, vzápětí zmiňuje některé jeho vlastnosti…”
protestant says:
třeba zde:
“….Ač autor o Bohu tvrdí, že je nedefinovatelný, vzápětí zmiňuje některé jeho vlastnosti…”
S.V.H.:
Ten odstavec pokračuje: “Máme-li vlastnosti, můžeme vesele definovat…”. Jsem asi natvrdlý, ale kde si tady pletu metaforu s definicí?
….jenže to nejsou vlastnosti, ale metafory….
to je marný
Připomíná mi to starý vtip:
“Pravidlo číslo 1: P má vždycky pravdu.
Pravidlo číslo 2: Pokud P pravdu nemá, platí pravidlo číslo 1.”
(Za P dosaďte libovolnou entitu).
Křesťan je uctívač Metafory. Konečně jsme se dobrali konce.
protestant says:
….jenže to nejsou vlastnosti, ale metafory….
S.V.H.:
Aha, takže jste nechtěl napsat, že si pletu metafory s definicemi, ale metafory s vlastnostmi.
To je ovšem vzhledem k definovatelnosti zcela irelevantní. Ať už máme o nějaké entitě doslovný popis vlastností nebo jen metaforu, můžeme entitu definovat.
BTW: Čeho je metafora to, že je Bůh stvořitel? Už jsme se zde ptali, čeho je metafora, že nás Bůh miluje, tak snad se dozvíme aspoň toto.