Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
A jaké to tedy bude po tom budoucím vzkříšení, až lidé budou žít věčně v Božím Království, kde nebudou žádné choroby, bacily, dravé šelmy, zemětřesení, hurikány, nebude tam mrznout, všichni se budou mít dobře, budou šťastni a blaženi při patření na Pána Boha budou mávat palmovými ratolestmi a volat Hosana a Halellujah.
Teď jenom otázka, proč Dobrotivý Pán Bůh, který je Vševědoucí a tudíž ví, kdo je dobrý, dělá tady tu mezeru mezi někdejším Rájem a budoucím Královstvím Božím, aby lidi vyzkoušel.
Dělal bych se moc chytrým, kdybych tvrdil, že na to umím odpovědět. Ale jednak nikdo nemá ve skutečnosti ponětí, jak tohle všechno bude probíhat, a podle mě si to hlavně nikdo vůbec nedovede představit. Už jsem tady uváděl příklad: Představme si, že máme dítě v těle těhotné ženy (představme si, že dokáže vnímat a uvažovat jako dospělý člověk), a máme mu vysvětlit, že 1) existuje nějaké “venku”, tj. nějaký svět mimo tu dělohu, 2) vysvětlit mu, jak to tam vypadá (celý svět toho dítěte je přitom ta děloha). To je asi jediná analogie, která mě z našeho světa napadá jako přirovnání k tomu, jak to bude vypadat.
to pelagius: Podľa mňa, ak dvaja vstupujú do manželstva, tak VERIA, že im to vyjde. Keby povedali, že len dúfajú, boli by na smiech. Dúfajú možno ich rodičia, súc poučení rokmi reálneho života.
Lenže opäť ide o analógiu k budúcnosti, čiže opäť chybne. Ako som písal, kresťan musí veriť, že Ježiš vstal z mŕtvych, musí veriť, že mu viera v to zmŕtvychvstanie niečo prinesie a smerom do budúcnosti môže dúfať alebo veriť, podľa toho, akú verziu kresťanstva vyznáva vo vzťahu k hriechom a trestom za ne. V stredoveku sa hlásalo, že do neba sa dostane tak jeden zo stotisíc.
Povedať, že dúfam, že Ježiš vstal z mŕtvych a dúfam, že ak v to budem dúfať, tak sa dostanem do neba, by sa asi pri nebeskej bráne nestretlo s pochopením.
Římskokatolická církev, jakkoliv se její úsilí jeví vůči nekatolickým církvím vstřícné, nepovažuje například protestantské církve za Kristovu církev.
Deklaroval to například současný papež ještě v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku a víru, když v deklaraci Dominus Jesus v roce 2000, kterou signoval papež Jan Pavel II, napsal, že navzdory rozdělení křesťanů se Kristova církev nadále plně uskutečňuje pouze v katolické církvi, i když „mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy.“
Dále pak uvedl, že se to týká církví, které „ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví.“ Katechismus římskokatolické církve proto radí, jak získat onu „plnost“: „Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“
Protestante, co tomu říkáte? Vypadá to, že duch svatý je katolík. Máte to marný, už vám chystaj v pekle kotel.
treebeard says:
May 29, 2013 at 4:38 pm
to pelagius: Podľa mňa, ak dvaja vstupujú do manželstva, tak VERIA, že im to vyjde. Keby povedali, že len dúfajú, boli by na smiech. Dúfajú možno ich rodičia, súc poučení rokmi reálneho života.
Lenže opäť ide o analógiu k budúcnosti, čiže opäť chybne. Ako som písal, kresťan musí veriť, že Ježiš vstal z mŕtvych, musí veriť, že mu viera v to zmŕtvychvstanie niečo prinesie a smerom do budúcnosti môže dúfať alebo veriť, podľa toho, akú verziu kresťanstva vyznáva vo vzťahu k hriechom a trestom za ne. V stredoveku sa hlásalo, že do neba sa dostane tak jeden zo stotisíc.
Povedať, že dúfam, že Ježiš vstal z mŕtvych a dúfam, že ak v to budem dúfať, tak sa dostanem do neba, by sa asi pri nebeskej bráne nestretlo s pochopením.
Jenže v případě křesťanství je minulost a budoucnost jedno a totéž. Ježíšovo vzkříšení je zárukou budoucího vzkříšení ostatních
protestant:
Jak jste jacku naivní….. 🙂
…..Aktivita plazího mozku a limbického systému sice spadá do oblasti nevědomého rozhodování a lidé velmi snadno podlehnou dojmu o své racionalitě, nicméně realita je jiná.
jack:
Jak má s vámi člověk diskutovat,když nechápete význam jednoduchého textu.
Já přece nikde nepsal,že člověk se nikdy nerozhoduje na základě emocí.
Já jsem pouze napsal,že pokud se rozhoduje na základě racionálního vyhodnocování informací,tak jsou to VŽDY pouze v dané době dostupné informace! 🙁
martiXXX says:
May 29, 2013 at 7:18 am
naštěstí česká pravicová vláda má restituce v pevných rukou..a levičáci nemají šanci je narušit 🙂
jack:
A to se vám líbí?
bílej kabát says:
May 29, 2013 at 4:47 pm
Římskokatolická církev, jakkoliv se její úsilí jeví vůči nekatolickým církvím vstřícné, nepovažuje například protestantské církve za Kristovu církev.
Deklaroval to například současný papež ještě v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku a víru, když v deklaraci Dominus Jesus v roce 2000, kterou signoval papež Jan Pavel II, napsal, že navzdory rozdělení křesťanů se Kristova církev nadále plně uskutečňuje pouze v katolické církvi, i když „mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy.“
Dále pak uvedl, že se to týká církví, které „ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví.“ Katechismus římskokatolické církve proto radí, jak získat onu „plnost“: „Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“
Protestante, co tomu říkáte?
protestant:
Co ne to říkám? Že mne to zase až tak nezajímá… 🙂
Pelagius says:
May 29, 2013 at 7:27 am
Otázka zní jinak – otázka zní, zda je správné věřit vždycky tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější – a právě na těch příkladech jsem se snažil doložit, že si myslím, že to tak být nemusí.
jack.
To co jste napsal je nelogické! Pravděpodobně pořád nechápete rozdíl mezi slovem “víra” a slovem “doufat”. Doufat můžete i ve variantu,která NENÍ pravděpodobná!
Pelagius says:
Jenže v případě křesťanství je minulost a budoucnost jedno a totéž. Ježíšovo vzkříšení je zárukou budoucího vzkříšení ostatních
S.V.H.:
Takže věříte v uskutečnění jevů minulých (Ježíšovo vzkříšení) na základě toho, v co doufáte, že nastane v budoucnosti (vzkříšení ostatních)?
Když už tady dnes lítá jedna analogie za druhou:
Aby mohl při mistrovstvím světa ve fotbale v roce 2010 český fanoušek doufat, že vyhraje ČR, musel uvěřit, že se ČR na mistrovství dostala.
protestant:
Přesně tak. Je to podobné jako v přirozeném lese. Tam je také mnoho druhů stromů, keřů … A přesto je to les. A na rozdíl od monokulturního lesa les odolný a přirozený.
jack:
A už je to tu zase,debilní příklad. Co mají stromy v lese společného s RODÍLNÝMI názory lidí?? 🙁 Nebo snad podle vás existence borovice vylučuje možnost existence smrku? Dokážete aspoň jednou napsat něco logického,alespoň na úrovni předškolního dítěte? Tohle je vážně katastrofa! 🙁
jack:
——Co mají stromy v lese společného s RODÍLNÝMI názory lidí??
protestant:
No přece pestrost….. 🙂
jack:
Nebo snad podle vás existence borovice vylučuje možnost existence smrku?
protestant:
..a existence baptistů snad podle vás vylučuje existenci řeckokatolíků… 🙂
Bravo!
Právě jste pochopil, v čem je smysl křesťanské víry!
jack:
Ale můj příklad není vůbec podobný s vaším. Já mám DŮKAZY,že lidé jackpot vyhrávají,vy DŮKAZ o posmrtném vzkříšení nemáte. Z tohoto pohledu tedy není ve vašem případě DŮVOD ani doufat! Chápete??
jack says:
May 29, 2013 at 5:12 pm
Bravo!
Právě jste pochopil, v čem je smysl křesťanské víry!
jack:
Ale můj příklad není vůbec podobný s vaším. Já mám DŮKAZY,že lidé jackpot vyhrávají,vy DŮKAZ o posmrtném vzkříšení nemáte. Z tohoto pohledu tedy není ve vašem případě DŮVOD ani doufat! Chápete??
Já se domnívám, že důkazy mám (respektive mě ty důkazy přesvědčily). že vás ne, to je vaše věc. Ty rozdíly mezi slovy věřit a doufat se mi zdají jako slovíčkaření – viz. ten příklad s manželstvím – když se dva lidé berou, myslíte že “věří” nebo “doufají”, že jim to vyjde?
S.V.H.:
Takže věříte v uskutečnění jevů minulých (Ježíšovo vzkříšení) na základě toho, v co doufáte, že nastane v budoucnosti (vzkříšení ostatních)?
No samozřejmě – o tom to všechno je…
jack:
——Co mají stromy v lese společného s RODÍLNÝMI názory lidí??
protestant:
No přece pestrost…..
treebeard: ako lesník (zaoberajúci sa ekológiou lesa) musím povedať, že tá analógia nie je dobrá:
1. Tá pestrosť zvyšuje “odolnosť” tým, že v prípade nejakej katastrofy niektoré druhy vyhynú a iné nie – to asi nie je to, čo uspokojí nejakého veriaceho. Protestanti zaniknú, ale bude ich hriať vedomie, že jehovistom sa darí.
2. O zvýšení odolnosti hovoríme najmä v prípade, keď tie menej poškodené druhy sú schopné rýchlo zabrať priestor a les ostane lesom. To sa však nemusí stať vždy – tá pestrosť môže spôsobiť len to, že po katastrofe ostane pár druhov žiť, ale tie nemusia byť schopné konkurovať nelesným druhom a les neostane lesom (zaburiní sa a druhy, ktoré prežili sa v takýchto podmienkach nedokážu zmladiť, pretože boli odkázané na tieň poskytovaný druhmi, ktoré katastrofu neprežili). Čiže, protestanti zaniknú, jehovistov nepribudne a priestor zaberú ateisti alebo moslimovia 🙂
Ono to fakt väčšinou nefunguje tak, že pestrý les odoláva ako celok. Pojem statickej “rezistencie” ustupuje v modernom chápaní pojmu dynamickej “reziliencie” a tá funguje tak, ako som popísal vyššie, hoci tých variantov je, samozrejme, viac.
Pelagius says:
May 29, 2013 at 5:26 pm
S.V.H.:
Takže věříte v uskutečnění jevů minulých (Ježíšovo vzkříšení) na základě toho, v co doufáte, že nastane v budoucnosti (vzkříšení ostatních)?
No samozřejmě – o tom to všechno je…
bílej kabát:
To zní divně, nesmyslně. A jak jsi přišel na to, že v křesťanství je minulost a budoucnost jedno a totéž? O tom někde mluví bible nebo ti to řekl duch svatý při tom vanutí, jak se mu zlíbí?
-Pelagius: Možná spíš doufají, jelikož při vysoké rozvodovosti v současném světě je stabilní manželství “nepravděpodobnou událostí”. Ale přesto do toho svazku vstupují. Proč?
pokud vím tak rozvodovost je 50% tedy stabilní manželství není nepravděpodobnou událostí – já psal že doufání je sázka na nepravděpodobnou událost – 50% není nepravděpodobná událost – motivace k manželství jsou různého charakteru – stejně jako to bylo u toho odboje (samozřejmě konkrétní motivace jsou jiné) – vy vše chcete převést jen na jednu
navíc rozvodovost 50% se týká pouze “rozvinutého” světa – v jiných končinách je nižší
treebeard: Povedať, že dúfam, že Ježiš vstal z mŕtvych a dúfam, že ak v to budem dúfať, tak sa dostanem do neba, by sa asi pri nebeskej bráne nestretlo s pochopením.
přesně tak – doufání se může týkat pouze budoucích událostí
pro minulost tu máme
víra – víra autoritě
důvěra – důvěra osobě
přesvědčení – přesvědčení důkazy
podrobnější popis jsem již psal
Pelagius: Jenže v případě křesťanství je minulost a budoucnost jedno a totéž. Ježíšovo vzkříšení je zárukou budoucího vzkříšení ostatních
to už se tu řešilo – očividně to děláte schválně – nereagujete na mé námitky – já vás chápu – je vám nepříjemné pohlédnout na nedostatky vašeho přístupu
bílej kabát says:
May 29, 2013 at 8:08 pm
Pelagius says:
May 29, 2013 at 5:26 pm
S.V.H.:
Takže věříte v uskutečnění jevů minulých (Ježíšovo vzkříšení) na základě toho, v co doufáte, že nastane v budoucnosti (vzkříšení ostatních)?
No samozřejmě – o tom to všechno je…
bílej kabát:
To zní divně, nesmyslně. A jak jsi přišel na to, že v křesťanství je minulost a budoucnost jedno a totéž? O tom někde mluví bible nebo ti to řekl duch svatý při tom vanutí, jak se mu zlíbí?
Ach jo, tak ještě jednou, pomalu: Takže: Já jako křesťan věřím, že Ježíš byl po své smrti vzkříšen z mrtvých. No a na základě toho (téhle skutečnosti, která se, jak věřím, stala) věřím (nebo doufám, to je jedno), že to je příslib do budoucna pro všechny lidi, tj. i jiní lidé budou jednou (nevím kdy, ale asi za hodně dlouho), také vzkříšeni z mrtvých. Pokorný to jednou pěkně charakterizoval, že Ježíšovo vzkříšení je “vzpomínka na budoucnost”. Už je ti to jasné?