Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

1,595 thoughts on “Ježíšovo vzkříšení

  1. Michal Post author

    Co je na tom těžkého k pochopení? Že to prostě není pravda.

    Ježíš jasně řekl: NIKDO nepřichází k Otci, než skrze mě. (Jan 14:6)
    Když NIKDO, tak ne “všichni kromě křesťanů”.

    Aneb, zase trolling :/

  2. protestant

    jack:
    Takže nebyl z královské krve a nepřišli se mu klanět při narození?

    protestant:
    Tohle je fakt komedie….. 🙂

  3. protestant

    Michal says:
    April 23, 2013 at 5:31 pm
    Když jsem byl mladší, tak jsem byl přesvědčen, že tvrzení “s člověkem XY se nelze rozumně bavit” je víceméně nesmyslné. Byl jsem naivně přesvědčen, že s každým se lze bavit, že všichni mají v zásadě dobré úmysly, a že vždy jde jen o nepochopení toho druhého.

    Protestant zde názorně demonstruje, jak moc jsem se mýlil

    Ale tak já to beru jako hru: vždy, když Protestanta dotlačíme k nějakému podobně nesmyslnému tvrzení, jako např. že “věřit” a “doufat” jsou synonyma, lze to brát jako jeho kontumační porážku (kterou on samozřejmě nikdy nepřizná, což je ovšem jeho problém; stačí, že všichni ostatní to vidí).

    V současné době je skóre asi tak 500:0, nemá to ani smysl počítat

    protestant:
    http://www.pastorace.cz/Knihovna/05-Uvaha-IV-krestanska-vira-je-neco-jineho-nez-jen-o-Bohu-vedet.html

    http://protestant.evangnet.cz/pro-homine-2006-doufat-vsadit-na-nemoznou-moznost

    🙂

  4. protestant

    Michal says:
    April 23, 2013 at 5:31 pm
    Když jsem byl mladší, tak jsem byl přesvědčen, že tvrzení “s člověkem XY se nelze rozumně bavit” je víceméně nesmyslné. Byl jsem naivně přesvědčen, že s každým se lze bavit, že všichni mají v zásadě dobré úmysly, a že vždy jde jen o nepochopení toho druhého.

    Protestant zde názorně demonstruje, jak moc jsem se mýlil

    Ale tak já to beru jako hru: vždy, když Protestanta dotlačíme k nějakému podobně nesmyslnému tvrzení, jako např. že “věřit” a “doufat” jsou synonyma,

    protestant:
    …akorát, že to nejsou moje tvrzení,
    http://www.synonyma.postis.org/v%C4%9B%C5%99it.html
    Nemohu za to, že jsem ti tím rozšlápl tebou pracně uplácanou bábovičku … 🙂

  5. Medea

    Pelagius: “nevím o hnutí, jehož zakladatel by byl popraven, a jeho příznivci by poté vytvořili hnutí, které by jako vůdčí myšlenku mělo to, že ten člověk byl po své popravě vzkříšen z mrtvých”

    Áno, kresťanstvo je jedinečným produktom židovstva a neskorého helénizmu, budhizmus je jedinečným produktom brahmanovskej Indie a zoroastrizmus je zase jedinečným produktom Staroiránskej civilizácie. Na historickej jedinečnosti nie je nič zázračné. História je krásne stochasticko-chaotická 🙂 Stačila by len nepatrná zmena mikroskopických parametrov a alternatívne dejiny, by boli na nepoznanie odlišné od tých našich. (Stačí si napr. len trochu inak načasovať plodivý akt a namiesto Aničky sa narodí Evička alebo Janko 🙂 (gaméty totiž obsahujú náhodne vybranú polovičnú sadu chromozómov a počet možných génových kombinácií je ešte zmnožený rekombináciou párových chromozómov pri meióze, teda milióny životaschopných spermií v ejakuláte môžu obsahovať rôzne kombinácie génov).)

  6. Medea

    Motýľ mávne krídlami a dejiny pobežia nesprávnym smerom, preto tie potovory neznášam 🙁

  7. Medea

    🙂 To s tým motýľom bol samozrejme žart. Ja mám motýle rada. V chaotickom systéme je samozrejme úplne jedno kto/čo čím mávne.

  8. Michal Post author

    Médeo, prosím prosím… podle mě Tvoje reakce na Pelagia nebyla úplně korektní…

    Vždyť tím postupem, co jsi naznačila, můžu obhájit cokoliv. Chci věřit, že ve Fátimě došlo ke skutečnému zázraku? Můžu použít velice podobný obrat, jako Ty: řeknu, že to prostě mnoho lidí vidělo, a tak to zázrak byl. Že se zázraky nestávají? No a co? Ve Fátimě se to PROSTĚ stalo. Dějiny jsou přece krásně stochasticky chaotické, a výjimečné věci se prostě stávají…

    Chci tím říct: pokud se zdá, že v historii došlo k nějaké unikátní a jedinečné události, kde PODOBNÉ okolnosti k námi předpokládanému vývoji z mnoha příležitostí nikdy nevedly (mnoho a mnoho vůdců sekt zemřelo, ale nikdy se nestalo to, aby jeho smrt byla pro sektu novým impulsem, a z té jeho smrti si udělali centrální bod své nové víry), tak bychom si měli dát pauzu, a odstoupit o krok, a pořádně se na to celé znovu podívat.

    Racionálně založeného člověka by to mělo vést k tomu, aby si pořádně ujasnil, co ho k takovému modelu vede. Jak pevná je evidence, která o té jedinečné události svědčí. Pokud je pevná – super, tak se to prostě stalo. Ale já tvrdím, že v případě počátku křesťanství je naše evidence, že k tomu výjimečnému scénáři došlo, VELICE nepevná, dokonce prakticky žádná, a že existují mnohem pravděpodobnější (a přitom vůbec ne nadpřirozené!) scénáře.

  9. Medea

    Michal: “Vždyť tím postupem, co jsi naznačila, můžu obhájit cokoliv. Chci věřit, že ve Fátimě došlo ke skutečnému zázraku? Můžu použít velice podobný obrat, jako Ty: řeknu, že to prostě mnoho lidí vidělo, a tak to zázrak byl. Že se zázraky nestávají? No a co? Ve Fátimě se to PROSTĚ stalo.”

    Nezmysel! Ja predsa hovorím o jedinečnosti trajektórií nejakého stochasticko-chaotického systému, nie o zázrakoch.

    Vznik mesianistického kultu v Judei 1. storočia považujem za pravdepodobný, ale vznik podobného kultu v Indii v 6. storoči pr.n.l. za veľmi nepravdepodobný.

  10. Cestmír Berka

    Ptrotestante, to že je slovo věřit a slovo doufat uvedeno jako synonymum neznamená, že je VŽDY zaměnitelné. Příklad ti uvedla Médea: “Věřím, že na Marsu je život” není významově totéž jako “Doufám, že na Marsu je život”.

    Pomalu s těmi bábovičkami.

  11. Michal Post author

    Médeo, co je to zázrak? 🙂 Co je zázrak jiného, než velmi výjimečná až jedinečná událost? A pokud mi odpovíš poukazem na “nadpřirozený” zásah, tak se připrav, že se zeptám, copak že je to “nadpřirozený”.

    Kromě toho, ta tvoje věta o jedinečnosti trajektorií stochasticky chaotických systémů sice zní učeně, ale podle mého názoru je plytká. Klidně na ni můžu odpovědět tak, že opíšu svůj argument z minulého příspěvku.

    OK, jinak: Když za mnou přijde moje dítě, že řekne, že hodilo 30 mincemi, a padli mu samí orlové – řeknu si snad, že trajektorie stoachasticky chaotických systémů jsou jedinečné, a dítěti se to opravdu stalo, protože se mu to MOHLO stát? A nebo uvážím – že si to klidně mohlo prostě vymyslet, přikrášlit (nehodilo 30 mincemi, ale jen pěti) a že děti tohle dělávají?

    Jinak, nejde o mesianistický kult. Lidí, co tvrdili že jsou Mesiáši, bylo v Izraeli té doby mnoho. Na TOMHLE proto nic nepravděpodobného není. Já jsem ale psal, co bylo nepravděpodobné a unikátní.

  12. Medea

    Michal: “Chci tím říct: pokud se zdá, že v historii došlo k nějaké unikátní a jedinečné události, kde PODOBNÉ okolnosti k námi předpokládanému vývoji z mnoha příležitostí nikdy nevedly (mnoho a mnoho vůdců sekt zemřelo, ale nikdy se nestalo to, aby jeho smrt byla pro sektu novým impulsem, a z té jeho smrti si udělali centrální bod své nové víry)”

    Židovstvo so svojou apokalyptikou a s očakávaniami mesiáša, s prorockými víziami oživenia mŕtvych a Posledného súdu, je jedinečné. Pokiaľ viem, tak podobné eschatologické predstavy sa objavili pred židovstvom len v zoroastrizme a pravdepodobne sa tieto témy aj zo zoroastrizmu do židovstva preniesli (ale zoroastrizmus očakával Saošjanta vo veľmi ďalekej budúcnosti). Teda “mnoho a mnoho vůdců sekt zemřelo” v úplne inom kultúrnom a náboženskom kontexte ako Ježiš.

    Ty ponúkaš hypotézu, že kresťanstvo sa sformovalo okolo fiktívnej pseudohistorickej postavy Ježiša, ale povedz mi prosím Ťa, koľko úspešných siekt poznáš, ktoré sa sformovali v priebehu niekoľkých desaťročí (alebo dokonca rokov!) okolo FIKTÍVNEJ PSEUDOHISTORICKEJ POSTAVY a porovnaj to s počtom siekt, ktoré sa sformovali v krátkom čase okolo postavy charizmatického vodcu.

  13. Medea

    Michal: “Když za mnou přijde moje dítě, že řekne, že hodilo 30 mincemi, a padli mu samí orlové – řeknu si snad, že trajektorie stoachasticky chaotických systémů jsou jedinečné, a dítěti se to opravdu stalo, protože se mu to MOHLO stát?”

    Michal, pravdepodobnosť vrhu AKEJKOĽVEK KONKRÉTNEJ postupnosti orol/číslo je predsa rovnaká s pravdepodobnosťou vrhu postupnosti, ktorú si spomenul, totiž 1/2^30=1/1 073 741 824.

    Teda nech Tvoje dieťa vrhne akúkoľvek postupnosť orlov a čísel na 30 homogénnych minciach, vybralo svojím vrhom rovnako nepravdepodobnú trajektóriu 😉

  14. Medea

    Michal, keď hodíš 100 krát homogénnou kockou, tak získaš konkrétnu postupnosť čísel v rozmedzí od 1 po 6 a pravdepodobnosť javu, ktorý si svojím hodom realizoval je 1/6^100=1/653318623500070906096690267158057820537143710472954871543071966369497141477376=1.530646707486506341444528441044634715846612544712996791… × 10^-78 ! Teda zázrak 🙂 “Zázraky” môžeš robiť na počkanie 😀

    Každých 100 hodov touto kockou je jedinečná udalosť a je rovnako pravdepodobná ako akýchkoľvek iných 100 hodov (teda extrémne nepravdepodobná ako ktorýchkoľvek sto hodov).

  15. Michal Post author

    Médeo tohle je přece jasná věc, ale vždyť ten tvůj argument je jaksi mimoběžný! Vždyť ty mi tu zase vyvracíš slaměného panáka!

    Jasněže jakákoliv posloupnost orlů a panen je stejně pravděpodobná, tedy např. posloupnost
    100101001110010001001001001100 je stejně pravděpodobná jako
    1111111111111111111111111111111111
    což ovšem nemění naprosto nic na tom, že když přijde osoba XY s tím, že hodila 30 mincemi a padla jí posloupnost
    1111111111111111111111111111111111
    a nebo, budiž klidně po tvém, jakákoliv jiná KONKRÉTNÍ posloupnost, např.
    100101001110010001001001001100

    pak mám pravděpodobnost 0,000 000 000 931 že mluví pravdu, a 0.999 999 999 068 677 že si to vymyslelo, a PROTO je asi velmi racionální pozorně zvážit alternativy! A přesně toto jsem tvrdil! Můžeš mi prozradit, proč mi “vysvětluješ” naprostou banalitu, že různé posloupnosti n realizací náhodného jevu hodu mincí jsou stejně pravděpodobné?

  16. protestant

    Cestmír Berka says:
    April 23, 2013 at 7:38 pm
    Ptrotestante, to že je slovo věřit a slovo doufat uvedeno jako synonymum neznamená, že je VŽDY zaměnitelné. Příklad ti uvedla Médea: “Věřím, že na Marsu je život” není významově totéž jako “Doufám, že na Marsu je život”.

    Pomalu s těmi bábovičkami.

    protestant:
    Já ale psal o náboženské víře:
    „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme (Židům 11,1).“

    http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADra

Comments are closed.