Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Colombo

    Co? Mohl by si mluvit trochu srozumitelněji? A kolik ti vůbec je let? Zastav se a zkus se zamyslet nad JEDNÍM problémem. Bez ohledu na ostatní. Jakmile jej budeš mít dostatečně promyšlený, zamysli se nad dalším. Ale ty tady skáčeš jako kobylka od jednoho nesmyslu k dalšímu a vůbec se nezamýšlíš nad tím, co píšeš či co píšeme my tobě.

  2. Medea

    Zaujímavý článok 🙂 príjemné spestrenie, ale Medea bude mať námietky (pretože je zo všetkých Božích stvorení Bohu najpodobnejšia, teda ona najlepšie vie, ako to už u Pána Boha chodí :D)

  3. protestant

    …..Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna…

    protestant:
    Kdepak moderní křesťané. To už staří Izraelci. Ti ani jméno boha nesměli vyslovit, či napsat aby jej nezkonkrétnili.

  4. martiXXX

    Colombo, já formuluji srozumitelně. A nenacházím v tvých argumentech moc logiky. Ptám se jednoduše: proč existuje jediný možný vesmír /nechám stranou teorie mnoha světů zatím; mnoho fyziků s nimi nesouhlasí. Tvoje odpověď je nevím. Navíc je to zrovna vesmír extrémně nevyrovnaně vyladěný ke vzniku života, viz ty konstanty. Správná odpověď je nevím. A ne ze sebe dělalt chytráka a stále se pokoušet to nějak zamluvit

  5. martiXXX

    Colombo: tvoje i moje odpověď je nevím. A každý pak může formulovat hypotézy, dle toho jak pravděpodobné se mu zdají, třeba vzhledem k existenci podmínek pro život.

  6. Medea

    “Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd.”

    Nesúhlasím s tým, že myslenie musí byť “odvozování nových, doposud nám neznámých
    informací”, premýšľať môžem predsa aj o tom, čo už dávno viem. Myslenie môže byť aj príjemnou hrou a to aj myslenie o dôverne známych veciach. Teda nevidím dôvod, prečo by vševedúci Boh nemohol myslieť, samozrejme, že žiadne nové poznatky, by ako vševedúci svojím myslením nevytváral.

    “Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí).”

    Nevidím dôvod, prečo by nekonečná bytosť, musela byť vševedúca:
    Ak by nejaká bytosť, mala vo svojej mysli nekonečnú množinu pravdivých tvrdení, tak to ešte neznamená, že by musela mať vo svojej mysli všetky pravdivé tvrdenia.
    Alebo Boh s nekonečnou mentálnou kapacitou, by napr. mohol obsiahnuť vo svojej mysli celú množinu prirodzených čísel, ale jej potenciu, by už obsiahnuť nedokázal 🙂
    Alebo Boh s nekonečnou mentálnou kapacitou, by napr. mohol mať vo svojej nekonečnej mysli realizáciu nejakej nekonečnej štruktúry, ale nepoznal, by svoju budúcnosť.

    ”Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekone čně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.“

    Nemusel. Mohol by predsa celú večnosť vykonávať nekonečne veľa nejakých vnútorných aktivít, ktoré by boli nekonečným odpočítavaním pred stvorením sveta: …, A(-1227666687688), …, A(-92337688), …, A(-4), A(-3), A(-2), A(-1), A(0)=”Fiat Lux!“ 😀

  7. martiXXX

    Byl tady použit pojem “inteligence”. Co to je z vědeckého hlediska? je to nějak fakticky odlišné od nějakého jiného nástroje jako třeba pud či instinkt? Inteligence je vždy vázaná na nositele za účelem geneticky podmíněno rozšiřování “já” na úkor všeho ostatního. Je to svým způsobem kultivovanější násilí. A “více” je hodně problematický pojem. Inteligence je používána k dosažení “více” blaha, bezpečí, sexu, majetku, partnerů, přátel, moci, prestiže, peněz, k rozšiřování svých genů; tedy v podstatě “zvířecího dědictví”. Nevidím důvod proč by měl být Bůh inteligentní na takové primitivní úrovni. Pokud je vše a vše má pro něj stejnou hodnotu a neexistuje pro něj “více” nebo snaha o bezpečí, tak pro něj pojem inteligence nemá žádný smysl

  8. Jarda

    Dříve než Svět, tedy Vesmír, stvořil Bůh nebe (a nebo v něm žil?) a v něm anděly. Jo, a ještě předtím, nežil sám, ale se Synem – Slovem – a s, z nich vycházejícím, Duchem svatým. Takže společně byli tři, i když v podstatě vlastně jeden. Ale také tam byla, prý od věčnosti, P. Maria.
    No a když Lucifer zpychl a začal, spolu s odpadlými anděly, proti Bohu bojovat, pak v nebi bylo, a prý stále je, docela rušno. Takže se Pán Bůh nenudil. Možná proto nechal Lucifera zpychnout.

    Zvídavým bych doporučil knihy Tomáše Halíka. Tento katolický kněz, doktor teologie, prof. UK, papežský Monsignore stále tápe ve víře zda Bůh je či není a jaký vlastně je. Třebaže se mu již před léty v Hirošimě Kristus ukázal (dosud na můj dotaz neodpověděl, myslím, že ani neodpoví), stále pochybuje a není si jistý, a nevěřící, v souladu s papežem B XVI. vyzývá, že nemohou-li věřit v existenci Boha, aby ji uznali alespoň jako možnost.
    V jedné jeho knize jsem si přečetl, že jeden jeho přítel, věřící vědec, astronom (takže asi dr. Grygar) mu vykládal, že když dělá přednášky pro kněze při jejich kněžských shromážděních (Halík se jim všemožně vyhýbá), vždycky nakonec jej páni faráři prosí, aby jim, jako věřící vědec, poskytl nějaký vědecký alespoň důkazeček, který by mohli při kázání použít. Bohužel je musí vždy odmítnout, protože žádný takový důkazeček věda nemá.
    takže je otázka, jak asi v Pána Boha věří samotní páni faráři. Pravda je, že ti mladší, a také vzýdělaní věřící, nmají Pána Boha rozostřeného tak, jak Michal popisuje.

  9. Slavek

    michale, vzhledem k tomu, ze se pravděpodobně nedočkáš od věřících oponentury, která by stála za zamyšlení, pokusím si zahrát na ďáblova advokáta. Pokusím se navrhnout tezi Boha, který by nebyl úplnou karikaturou toho slova, který by byl logicky konzistentní a zároveň by pro jeho existenci svědčila určitá evidence.

    v prvé řadě budu v naší diskuzi akceptovat veškeré vědecké poznatky. je to to nejlepší co máme. v druhé řadě si dovolím připustit (stejně jako vědci, že toho mnoho nevím). Zkus se tedy zamyslet nad následujícím.

    svět, vesmír se vyvíjí od jednoduchého ke složitému. začalo to téměř uniformní hmotou-energií. vznikly první kvarky, potom nejlehčí atomy vodíku a helia. hvězdy. těžší prvky. na tomto se snad shodneme.

    druhá myšlenka. celkem nedávno bylo téměř nepředstavitelné, že svět vznikl samovolně. v přírodě se jevilo, že vše má svůj vyšší smysl. srdce je tu proto, aby pumpovalo krev a člověk mohl žít. tráva má smysl jako potrava býložravců, ti jako potrava masožravcům, ti naoplátku udržují stavy bíložravců v přijatelných mezích. orgány, flóra, fauna, buňky, mikroorganismy. vše má své místo. svůj vyšší smysl.účel. výtvor dokonalého architekta.

    pak ovšem přišla darwinova teorie a vysvětlila poměrně jednoduše, proč to funguje, jak to funguje. vysvětlila, jak se vyvinulo srdce. žádný architekt a tvůrce není třeba. přesto, a v tom se snad shodneme, srdce neztratilomnic ze svého významu.

    střih zpět k první linii úvah: pravděpodobně jakousi “náhodou” vznikl život. variabilní replikující se cyklus koloběhu chemických sloučenin. a život se vyvíjel ke složitějším soustaván, složitějším organismům. až přišel člověk a s ním kultura a kulturní evoluce. náznaky kultury tu jsou jistě i u jiných tvorů, ale u člověka to dosáhlo nepochybně nové kvalitativní úrovně. a kulturní evoluce má nepochybně zajímavé vlastnosti.

    prvotně pospolná společnost. “my”, jedinci se kterými soucítím a beru je jako lidi zahrnuje pár desítek lidí. ostatní jsou nepřátelé. tlupy ale rostou, zanedlouho už společnosti čítají tisíce lidí, se kterými spolupracuji a identifikuji se. morálka už neplatí jen mezi pár desítkami lidí, ale “my” už jsou stovky, tisíce lidí pod jedním vůdcem. pokračujeme dál. městské státy, první starověké říše. miliony lidí, kteří patří k mému kmeni a na něž se vztahuje morálka, s nimiž se identifikuji a se kterými jsem schopen soucítit. a už jen krátký krůček do přítomnosti. globalizace a vzájemná závislost všech lidí na celé planetě. ano, nevymizeli boje a války, přesto je zřejmé, že dnes je závislý každý na každém

    projevy mezinárodní agrese jsou dnes velmi nevýhodné.

    co tím chci říct? toto přece není samozřejmé. velký třesk mohl bouchnout, aniž by se cokoliv z tohoto stalo. Evoluce nijak nestanovuje, že bychom měli směřovat k nějaké širší a lepší morálce. ale to se přece nepochybně děje. každá odchylka je trestána. stejné nebo podobné myšlenky na u iverzálnější morálku se rodí na mnoha místech a nacházejí uplatnění. jak nám dnes připadá v podsatě nový Sarý zákon. 2000 let stačilo, abychom jeho morálku zcela zavrhli.

    a já se ptám proč? jaký je princip tohoto procesu? kdo jej řídí? nějaký vyšší dosud neobjevený princip nebo zákon? bůh? nazvěme to jakkoliv, přesto se to překvapivě podobá bohu, tak jak o něm čteme v mnoha náboženstvích. Bohu, který odměňuje ty, jež se podřídí jeho vůli a trestá ty, kteří jeho morálku odmítnou. odměňuje ty, kteří rozšiřují morální sféru a trestá ty, kteří ji omezují.

    ne, nemusí to být bůh osobní, po pravdě o tom bohu, nebo síle, zákonu či principu mnoho nevíme, ale to je snad i téma tvého článku. myslím, že jsem naplnil zadání, které jsem si na začátku předsevzal.

  10. Medea

    Jarda: ”Ale také tam byla, prý od věčnosti, P. Maria.“

    Neviem o žiadnej kresťanskej cirkvi, ktorá by predpokladala existenciu Márie, matky Ježišovej, od večnosti 😀

  11. Michal Post author

    @Médea: hehe, no na to co mi na to napíše Médea jsem se vyloženě těšil 🙂 Očekával jsem btw jednu námitku, která ani nezazněla.

    Na to co jsi napsala odpovídám: já jsem si těchto i jiných možných námitek vědom, a proto jsem taky nenapsal, že jsem DOKÁZAL že osobní Bůh nemůže existovat. Já jsem napsal, že je “obtížně myslitelný”, problematický, a obtížně uvěřitelný. Jasně že můžeme vymyslet model osobního boha, který

    1) si bude celou věčnost “protřepávat” svou nekonečnou mysl, a stále znova a znova vymýšlet věci, které už zná – ale právě TOHLE je pro mě docela úsměvná představa. Ad absurdum si s takovou klidně mohu představit Boha, který bude od mínus nekonečna stále znovu dělat ten samý triviální matematický důkaz. Nebo-li, kdo tomu chce věřit, prosím… teoretický model to jistě je, souhlas.
    2) bude nekonečnou věčnost vyvíjet “vnitřní aktivity” očíslovatelné např. zápornými celými čísly – a A(0) bude “fiat Lux!” 🙂 (tohle mě pobavilo 🙂 )

    Mimochodem, jsou tyhle vnitřní aktivity NUTNÉ ke stvoření světa? Jistě ne. Jsou nutné vůbec k něčemu? Ne. Bůh si podle tohoto modelu jen nekonečnou věčnost “hraje sám se sebou”, jen abychom vyplnili ten nekonečný čas. A jsme zase u toho: kdo tomu chce věřit … teoreticky možné to jistě je, o tom není sporu.

  12. Michal Post author

    Napadla mě další zábavná věc: jak se Bůh vůbec ROZHODL stvořit svět? Pokud si celou věčnost jen protřepával svoji nekonečnou paměť a nevymýšlel nic nového – tak kde se tahle myšlenka vzala?

    Nová být tedy nemohla, Bůh celou dobu musel vědět, že svět vytvoří. Takže vlastně jen zabíjel nekonečný čas, než k tomu přistoupí… 🙂 Jak říkám: tyhle úvahy neměly být DŮKAZEM, že to tak nemohlo být. Chtěl jsem spíš ukázat, že ty modely které těm podmínkám vyhovují (osobní Bůh, stvořitel Vesmíru) jsou prostě absurdní. Nikoliv nemožné, ale absurdní.

  13. Slavek

    Michale, mne prislo, ze se snazis ukazat ze nektere predstavy a atributy prirazovane Bohu jsou obtizne myslitelne. Ja se naopak snazil ukazat, ze existuji predstavy, ktere mohou byt celkem konzistentni. vzdyt o to vyssim radu nektere nabozenske texty skutecne pojednavaji. Logos v genesis a u jana.

  14. Michal Post author

    Médeo, napadla mě další zajímavá věc! 😉

    Když si já v mysli procházím a “znovu odvozuji” věci, které už znám, tak to dělám právě proto, že si to tak úplně dopodrobna nepamatuji – a na ty mezikroky musím tak trochu znova přicházet. A to je na tom právě to zábavné. Je to zábavné právě proto, že jako člověk jsem trošku (možná víc 🙂 ) zapomnětlivý.

    Jenže pro Boha tohle neplatí, nebo ano? 😉 Pokud Bůh není zapomnětlivý, proč by si měl vlastně znovu odvozovat to, co už zná?

    Stejně tak když vzpomínám na staré věci (což u Boha, na okraj, moc nepřipadá v úvahu), tak na ně vzpomínám proto, že jsou v dlouhodobé paměti, kde jsou “okamžitě” nepřístupné, a musíš si je do “pracovní paměti” vybavit. Pokud je ale Bůh nekonečně inteligentní, jistě “vidí” celou svou paměť najednou, a tedy ani takovéhle vzpomínání pro něj není příliš dobrá zábava… co myslíš? 😉

Comments are closed.