Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Citim, ze ateismus me chce osvobodit. Skutecne? Od ceho? Od moji dustojnosti? Od meho lidstvi. A taky k cemu me chce osvobodit? Abych si uvedomil, ze jsem jen lepsi opice na jedne z mnoha planet? A to mi ma pomoct v cem?
to ČB:
“….Každodenní zkušenost i pokusy však říkají, že tato definice racionality mluví spíše o chování geniálního robota, než o chování běžných lidí. Z řady experimentů navíc plyne, že se lidé zdaleka jako abstraktní homo economicus nechovají. A to ani tehdy, když jim nestojí nic v cestě[2].
…”
to ČB:
“…Kvasnička[4]dokonce uvádí, že současná kognitivní a evoluční psychologie považuje schopnost používat jednoduché heuristiky za „požehnání“ pro lidský druh, protože umožňuje rychlou orientaci ve složitém materiálním ale i sociálním světě. Bez této schopnosti by šance na přežití byla mnohem nižší…”
“Citim, ze ateismus me chce osvobodit. Skutecne? Od ceho? Od moji dustojnosti? Od meho lidstvi. A taky k cemu me chce osvobodit? Abych si uvedomil, ze jsem jen lepsi opice na jedne z mnoha planet? A to mi ma pomoct v cem?”
OMYL! Ateismus není ideologie! Ateisté nemají důstojnost? Ateisté nemají lidství?
Co sem cpeš důstojnost, osvobození, pomoc? Přijdeš na ATEISTICKÝ web a naříkáš tady, že ti něco berem! Není naší chybou, že svoji víru můžeš odůvodnit jen romantickou tohou po “smyslu života”. My nemůžem za to, že si desatero vzal Bůh zpátky, že z Ježíše zůstalo jen 7 předkožek ( uchovávaných jako relikvie v katolických kostelech) a ani jedno vlastnoručně napsané písmeno.
Římskokatolická církev má stát, mnohamiliardový rozpočet, hierarchickou oganisaci s pevnou disciplínou, znalostí zpovědního tajemství, Tv a rozhlasové stanice, v mnoha státech je křesťanství státním náboženstvím. Duchovní mají přístup do armády, věznic, nemocnic. Existují katolické univerzity a střední školy. Církev má misijní činnost. Saudská Arábie, Irán a další státy miliardami dolarů, zbraněmi a propagandou podporují muslimskou víru… A lidi, jako ty naříkají, že je ateisté ohrožují a chtějí vzít víru 😀 . Chucpe tomu říkají Židé!
CB: No s tou cirkvi tomu rozumim, ze te to muze popuzovat. Ale vazne ja jsem si vsiml, ze ateismus neni ideologie. Rika co ne: Buh a cirkev, ale zapomina na ano. Tedy co z toho plyne.
A ja nenarikam, ze mi nekdo bere viru. Tu mi prece nemuze vzit kdyby mi urezal hlavu. Ty ztotoznujes lesk a majetek cirkve s virou? To ale s virou prece nema co delat. Ja jsem taky casti cirkve a mam auto stare 18 let. A zivim se praci, vstavam kazde rano. Zatimco soused ateista ma audi za 3 mega a ai si na to vydelal rozvozem peciva….. 🙂 A stejne by me nenapadlo rict ateisti maji majetky a kradou, to je blbost.
Co z toho plyne? Třeba to, že bez Boha je život možný 🙂 Empiricky ověřeno!
Apropo souhlasim s tim, ze by nemelo byt nejake statni nabozenstvi. Sepeti trunu a oltare je nestastne. A ano myslim si, ze jsme skutecne evangelium tak zabalili do techto veci, ze uz nekdy nejde ani poznat.
Proč se soustředíš jen na majetek? Já popisoval prostředky, které mají věřící na šíření své víry- křesťané, muslimové…. A když ateisté rozmístí pár billboardů s textem, že Bůh pravděpodobně žádný není, je z toho poprask…a když nějakého známého ateistu pozvou do TV, nebo na nějakou přednášku, můžou se věřící pominout a náš přítel MartiXXX je znechucen “arogancí”. Co byste dělali, kdyby Ateisté měli stejné organisace s miliardovými rozpočty, ateistické vysoké a střední školy, TV a rozhlasové stanice a pořádali misijní výpravy po celém světě, aby už od dětského věku získávali oddané ateisty?
Čestmír: asi bych s žádným takovým ateistickým hnutím nechtěl nic mít.
On je ateismus samotný celkem k ničemu, když v ruku v ruce nejde s potlačováním blbosti v jiných směrech.
Colombo, souhlasím. Já třeba, když nejde o náboženství mám asi nejblíže k Protestantovi a s jinými ateisty mne spojuje jen postoj k víře a rozumu.
Stejný postoj jako k náboženství mám k astrologii, esoterice, vyvolávání duchů, fandění sportovcům a adoraci umělců
to ČB:
Myslíš Čestmíre, že například v prezidentský volbách se lze rozhodovat racionálně a logicky?
“Myslíš Čestmíre, že například v prezidentský volbách se lze rozhodovat racionálně a logicky?”
Samozřejmě, že lze. Stejně, jako lze racionálně a logicky táhnout figurkou v šachu. Takže, lze, ale častější je iracionální rozhodování. Já jsem si vyplnil http://volebnikalkulacka.cz/ a vyšel mi Dienstbier se 77% shodou s mými preferencemi a je mi i sympatický, tak jsem si ho dal do obálky ještě s Franzem, že se rozhodnu až za plentou..a racionálně jsem pak vybral Franze. “Karel” je mi v mnohém sympatický, ale geronta ( to nemyslím pejorativně- sám se nepokládám za mladíka )předsedu TOP09 a příznivce restitucí volit nehodlám, takže racionálně budu volit bůčkomilce Zemana- je jistý rozdíl mezi knížetem a zemanem…
Jirka says:
January 14, 2013 at 10:15 am
Citim, ze ateismus me chce osvobodit. Skutecne? Od ceho? Od moji dustojnosti? Od meho lidstvi. A taky k cemu me chce osvobodit? Abych si uvedomil, ze jsem jen lepsi opice na jedne z mnoha planet? A to mi ma pomoct v cem?
Víra a společenství věřících nabízí každému člověku neco jiného. Znám bývalé narkomany, bývalé alkoholiky, bývalé gamblery, kteří dobrořečí Bohu za den, kdy jim do cesty poslal křesťany a oni svůj život zachránili pět min před 12tou. Znám osobně člověka, který byl závislý na alkoholu a současně i utrácel v automatech. Jeho manželství bylo v troskách. Pak poznal křesťany, začal chodit do místního sboru a jeho život se dramaticky změnil k lepšímu. Manželství se mu obnovilo, zbavil se alkoholu i gamblerství. Viditelně pookřál. Kvalita jeho života postoupila na mnohem vyšší level. Tento člověk dodnes o tom vydává svědectví a je pochopitelné, když si zpívá “haleluja”. Má důvod k vděčnosti.
Pak však znám i opačné svědectví. Příběh homosexuála, který kvůli víře opustil svého dlouholetého partnera, protože mu ve sboru řekli, že pro takové jako je on je přípustný pouze celibát nebo život s ženou. Také mu tvrdili, že Bůh ho vyléčí stejně jako to učinil s alkoholikem, gamblerem, narkomanem. Ačkoli podstoupil reparativní terapii, půsty, modlitby, exorcismus, odříkání, jeho orientace zůstala nezměněna. Viditelně strádá. Kalita jeho života šla dolů. Ve vztahu byl šťastný ( i když nebyl biblický), nyní je sám a zkroušený. Cítí se podveden, oklamán. Nesplnilo se nic z toho, co mu slibovali.
Takže konfrontace lidí s vírou je vždy ryze individuální a zkušenost je nepřenosná. Každý bude svědčit spíše o tom, s čím má osobní zkušenost, případně čeho byl svědkem.
“Víra a společenství věřících nabízí každému člověku neco jiného. ”
Také znám příklady lidí, kteří uvěřili, nebo věří. Moje příbuzná v době, kdy studovala medicínu byla veselá holka, plná života…pak se dala do nějakého křesťanského spolku a její matka měla dost práce ji přesvědčit, aby dostudovala. Nyní je sice lékařkou, ale nevdala se, je bezdětná a celý její život se točí kolem invalidů. S příbuznými se nestýká, jen jednou poslala mojí dceři Bibli. Mám trochu špatné svědomí, protože uvěřila nedlouho po tom, co jsem jí dal Bibli, kterou jsem měl už před revolucí od nějakých baptistů.
Čestmír Berka says:
Samozřejmě, že lze. Stejně, jako lze racionálně a logicky táhnout figurkou v šachu. Takže, lze, ale častější je iracionální rozhodování. Já jsem si vyplnil http://volebnikalkulacka.cz/ a vyšel mi Dienstbier se 77% shodou s mými preferencemi a je mi i sympatický, tak jsem si ho dal do obálky ještě s Franzem, že se rozhodnu až za plentou..a racionálně jsem pak vybral Franze. “Karel” je mi v mnohém sympatický, ale geronta ( to nemyslím pejorativně- sám se nepokládám za mladíka )předsedu TOP09 a příznivce restitucí volit nehodlám, takže racionálně budu volit bůčkomilce Zemana- je jistý rozdíl mezi knížetem a zemanem…
protestant:
No myslím, že jsi moc pěkně popsal tvoji naprosto iracionální volbu. 🙂
“protestant:
No myslím, že jsi moc pěkně popsal tvoji naprosto iracionální volbu. ”
Proč je iracionální? 😉 Používám racionální argumenty a čendoberkovskou logiku 😀 Každý má přeci svoji, ne?
Mně je kníže lidsky sympatičtější, ale v druhém kole volit budu na základě racionální úvahy Zemana. No, možná bych racionálně mohl volit knížete, který vypadá, že má smrt na jazyku a volby by se mohly tudíž opakovat… teď jsi mě zviklal, padouchu!
Na základě kterých faktů a dat jsi volil Franze a teď preferuješ Zemana? Jak víš kdo bude lepším prezidentem?
Opravdu jsi zhodmotil všechna fakta? Nebo jsi některá zanedbal a jen odhadl.
Já se přiznám – volil jsem v první volbě knižete a v druhé budu také. A použil jsem pro výběr odhad i neracionální cit či sympatie. Nikdo z nás neví jak se jím zvolený kandidát bude chovat jako prezident. Jen VĚŘÍME 🙂 že je to nejlepší kandidát. Nikdy nebudeme schopni zmapovat a zahrnou do své volby všechny vlivy, všechny vlastnosti kandidáta, všechny okolnosti.
Proto je většinou racionální rozhodování nemožné, protože bychom nikdy nikoho nezvolili.
….Aktivita plazího mozku a limbického systému sice spadá do oblasti nevědomého rozhodování a lidé velmi snadno podlehnou dojmu o své racionalitě, nicméně realita je jiná. Už jen když se podíváme na neurální strukturu mozku vidíme, že z limbického systému vede do neokortexu 10x více nervových spojů než z neokortexu do limbického systému – lze jasně vidět, že není ve fyziologických možnostech člověka, aby se rozhodoval výlučně racionálně a bez emocí.
Je doloženo mnoho příkladů lidí, kteří měli nádor v oblasti mozku zvané orbitofrontání kortex (OFC) – tato část mozku má na starosti zapojování emocí do rozhodovacího procesu. Musel-li být ze zdravotních důvodů OFC odstraněn, mělo to velké následky na život lidí. Ačkoliv dle testů IQ nedošlo ke změně inteligence, staly se pro lidi s tímto poškozením mozku i naprosto banální rozhodovací problémy neřešitelnými úkoly. Přestože tito lidé při rozhodování absolutně nepociťovali emoce, nestali se prototypy dokonalých lidí – žili v zajetí racionality, kdy se i rozhodování o tom, kam si zajít na oběd, stalo několikahodinovou záležitostí.
Důvodem této nerozhodnosti je jev zvaný rozhodovací paralýza, který velmi dobře vysvětluje Dan Ariely ve své knize Predictably Irrational. Ve zkratce jde o to, že pokud je ve hře mnoho proměnných, které cílí jen na rozumové vnímání (neokortex), stává se rozhodování extrémně náročným a často se stává, že si lidé raději vybírají nedělat nic, než se vystavit tak neblahé zkušenosti jako je se rozhodnout. Příkladem je třeba nákup notebooku či mobilního telefonu. Pokud k výběru budete dnes přistupovat zcela z racionálního hlediska, určitě strávíte výběrem toho nejlepšího výrobku mnoho času. Musíte brát v potaz mnoho proměnných. Každé kritérium se od sebe liší, proto je velmi složité je vzájemně porovnat a vybrat vítěze…..
http://www.growjob.com/clanky-corporate/emoce-vs-racionalno/