Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
jarda: Mimo diskuzi. Janusi, znáš esperanto?
jistě, znám. díky znalosti jiných jazyků není problém číst v něm psané texty. mluvit jím ale neumím a ani to neplánuju. jsem značně skeptický k téhle větvi interlingvistiky, tedy té, co se zabývá využitím konstruovaných jazyků.
Jardo, k duši a tělu:
Někdy se zdá že tyhle věci mohou existovat nezávisle na sobě, ale bohužel nemohou. Je to jako nehmotná informace nemůže ani na okamžik existovat bez hmotného nositele. Na celém světě nenajdete jediný případ informace, která by existovala bez něčeho hmotného co ji nese. (hmotou je myšleno uspořádání hmoty a energie ve fyzikálním smyslu) A stejné je to s nehmotnou duší. Může se zdát jakoby byla na hmotném těle nezávislá, ale je to pouze iluze nezávislosti. Nehmotná duše nemůže ani na okamžik bez hmotného těla existovat, tak jako nemůže informace existovat bez média na kterém je zapsaná nebo bez třeba elektromagnetických vln kterými je nesena. Proto rozpadne-li se hmotný nositel, přestane existovat i to nehmotné. Chcete-li, hmotné s nehmotným je nerozlučně svázáno, tak jako světlo nemůže existovat bez tmy.
Colombo: ”Andělé, pokud vím, nemají svobodnou vůli. Není to dar člověku?“
Colombo, podľa Tomáša Akvinského majú anjeli liberum arbitrium (slobodnú vôľu) a to dokonca väčšiu než ľudia: “Et sic patet liberum arbitrium esse in Angelis etiam excellentius quam in hominibus, sicut et intellectum.” 🙂
Utrum in angelis sit liberum arbitrium: http://summa.op.cz/sth.php?&A=3
O pravej viere, XX. kapitola: http://orthodoxia.cz/theolog/damaskin.htm#NADP22
Standa: ”A staří lidé už v podstatě svobodnou vůli moc nemají, vypadají jako že už jen jedou podle schémat která se za život naučili.“
Standa, ja neverím, že existuje slobodná vôľa, ale v mnohých kresťanských doktrínach (napr. v prípade RKC a Pravoslávnych) sa slobodná vôľa predpokladá a má mimoriadny význam.
Inak niektorí ľudia si zamieňajú slobodnú vôľu s indeterminizmom, ale indeterminizmus nie je synonymom pre slobodnú vôľu. Veď to, či bábkár vedie marionetu podľa nejakého pevného lineárneho scenára (determinizmus) alebo, či sa scenár vetví a bábkár si vyberá medzi jednotlivými vetvami scenára pomocou hodených kociek (indeterminizmus), je pre „slobodu“ marionety irelevantné. Rozdiel je len v tom, že marioneta je v prvom prípade neslobodná deterministicky a v druhom prípade je neslobodná indeterministicky 🙂
Neuroscience and Free Will: http://www.youtube.com/watch?v=N6S9OidmNZM
Jarda:
Na netu je jeho kniha Věda a víra. Ono asi nejde nějak dlouhodobě obhajovat dva protikladné názory jak dr. Gragar v knize činí. Nakonec jeden převládne. A sám na sobě pozoruji, že člověk jak stárne, čím dál více přemýšlí o své smrti, jak to asi bude probíhat a samozřejmě se mnohý chytá “stébélka” co bude, může být, potom. Vědce nevyjímaje.
jack:
Já to vidím Jardo asi takto. Spousta věřících mluví o věřících vědcích. Podle mého názoru mohu být pouze jedno nebo druhé. Může se tedy stát,že se z vědce stane věřící,ale nemůže být obojím. A proč?
Věda je podle definice systematický způsob poznání skutečnosti.
Každé propracované a obecné empirické a rozumové poznání vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu.
Vědec je potom člověk,který tedy poznává skutečnost při zachování těchto principů.
Vědec,který tam,kde nemá zatím vědecké vysvětlení používá k vysvětlení nadpřirozené bytosti a to naprosto bezdůvodně,přestává být z obecné definice vědcem,tedy alespoň z mého pohledu!
Takže pan Grygar ať klidně dál věří,že za vlastnostmi elektronů musí být nějaký bůh,s tím měl totiž problém,ale vědec by podle mě takto uvažovat neměl,pokud chce tedy zůstat vědcem!
Vědec je vědcem pouze v práci. V umělecké galerii, nebo při koncertě vážné hudby vědcem není. Nedělá rozbor barev obrazů ani kmitočtovou analýzu tónů houslí.
Stejně tak není vědcem v posteli se svou manželkou…. 🙂
Michal says:
November 29, 2012 at 6:11 am
Může mi někdo nějak vysvětlit běžně používaný argument, že kdyby nám Bůh s jistotou odhalil svoji existenci, neměli bychom svobodnou vůli?
protestant:
Máš svobodnou vůli přijmou existenci gravitace?
jack:
Tak konečně,teď by jsme se mohli dostat oklikou k mé původní otázce,která vám připadala tak hrozně hypotetická,že jste na ní nedokázal odpovědět.
Je možné,že kdyby vaši rodiče byli scientology,tak by jste dnes byl scientologem??
protestant:
Nemyslím. Nejsem ateista jako moji rodiče. Nenechal jsem se dlouhodoběji ovlivnit.
Protestant: to je zajímavé. Dacan je dacanem pořád, v profi i soukromém životě, ale nekdo se systematických nazíráním a svět tak nazírá pouze v profi a nikoliv v soukromém životě? Já myslel, že člověk je jen jeden a nepřepíná se? Tak jak to teda podle tebe je? Nebo je to tak, jak se ti to zrovna hodí a tady prostě lžeš a děláš si z nás prdel?
protestant says:
November 29, 2012 at 6:43 pm
Vědec je vědcem pouze v práci. V umělecké galerii, nebo při koncertě vážné hudby vědcem není. Nedělá rozbor barev obrazů ani kmitočtovou analýzu tónů houslí.
Stejně tak není vědcem v posteli se svou manželkou…. 🙂
jack:
Já myslím,že vědec zůstává vědcem i v posteli se ženou. Rozdíl je pouze v tom,že s manželkou může v posteli “pracovat” i na něčem jiném než na vědecké práci!
Zrovna tak nemusí hokejista s manželkou v posteli bruslit a přesto zůstává hokejistou!
🙁
Jack: Já nevím, kde a jestli Protestant žije. Můj tata je stavař. A že by mimo práci vypnul svůj stavařský mozek? V žádném případě. Naopak, dokáže pomalu mluvit jen o té jedné věci a na všechno se dívá pohledem stavaře:P
protestant:
Nemyslím. Nejsem ateista jako moji rodiče. Nenechal jsem se dlouhodoběji ovlivnit.
jack:
Zase hra na zajíčka?
Přiznal jste,že jste byl velmi dlouho ateistou.
Je tedy možné,že by vás scientologičtí rodiče ovlivnili aspoň na nějakou dobu?
Domníváte se,že je pravděpodobné,aby například v Íránu měli muslimští rodiče křesťanské děti?
I v Íránu existují malé komunity křesťanů a zpravidla jsou děti stejného náboženského vyznání jako rodiče. Myslím,že to dost evidentně ukazuje na skutečnost,že víra se prakticky ve velmi náboženských zemích přebírá po rodičích či okolních vlivech.
Kdyby jste se narodil v Íránu do muslimské rodiny,tak bych se vsadil,že budete muslim! Náboženství by vám vybrali rodiče a od malička by vám ho vtloukali do hlavy.
Největším paradoxem konkrétně u vás je fakt,že jste byl dlouhá léta ateista,teď jste teista,ale nejste ani schopen vysvětlit jak se to stalo!!! To je opravdu hodně hloupé!
Colombo says:
November 29, 2012 at 7:24 pm
Jack: Já nevím, kde a jestli Protestant žije. Můj tata je stavař. A že by mimo práci vypnul svůj stavařský mozek? V žádném případě. Naopak, dokáže pomalu mluvit jen o té jedné věci a na všechno se dívá pohledem stavaře:P
jack:
Ale ono to vypadá právě tak,že věřící opravdu dokáží přepínat. Dokáží celkem v pohodě vykonávat náročné povolání a v něm velmi racionálně přemýšlet,ale potom vlezou do kostela,kleknou na kolena a prosí nadpřirozenou bytost,aby jim letos neuhnily jahody!!
Pro Medea:
Také na svobodnou vůli nevěřím. Možná věřím v jakýsi mechanismus na který lze nepřesně, idealizovaně nahlížet jako by to byla svobodná vůle.
Odkazované video je zajímavé. Takže přinejmenším v provedeném experimentu nějaká část mozku vypočítá rozhodnutí a teprve později dá vědět vědomí. Vědomé Já tedy usuzuje mylně o tom, že udělalo rozhodnutí. Pouze se o výsledku rozhodnutí dozvídá když už je rozhodnuto. Nebo-li, vědomé Já je zpožděno za tím co se odehrává.
Z toho lze usuzovat že naše vědomé já je spíš jako “divák” než “herec”. Divák co sleduje příběh a vžívá se do role “herce” tak moc, až je přesvědčen, že je tím hercem.
Možná to je ještě zamotanější. Divák co se vžívá do herce vůbec neexistuje. To herec si takového diváka “představuje”, jelikož mu to pomáhá v práci jako zpětná vazba… 🙂
Co je to vlastně poznání? Existuje bezhodnotové poznání? Je poznání např. gravitace obecně něco více než odstín zelená barvy konkrétního listu na stromě, který je posledním stromem Stromovky ve směru na sever? Je víc pouze z hlediska člověka. Z hlediska vesmíru neexistuje větší nebo menší hodnota.
Hodnota, význam je pouze vynález člověka. Z hlediska světa bez člověka má vše stejný nevýznam – zákon gravitace i konkrétní kamínek položený na určitém místě na Marsu v daný okamžik
@protestant: podle mě nemáš. Nemáš svobodnou vůli NEVĚŘIT že gravitace neexistuje (protože VÍŠ že existuje), a proto nemáš ani svobodnou vůli VĚŘIT že gravitace existuje.
Obdobně s Bohem. Já souhlasím s tím, že pokud by jsi věděl jistě, že Bůh existuje, pak bys v této jediné otázce ztratil svobodnou vůli – stejně jako ji už teď nemáš v milionu dalších věcí, které VÍŠ. Otázka je, proč by to mělo zrovna v této jedné otázce nějak speciálně vadit, a dále jestli to jakkoliv ovlivňuje tvoji celkovou “svobodnou vůli”. Pokud ano, tak vlastně čím víc toho víš, tím menší máš svobodnou vůli – a teda ideál by byl nevědět vůbec nic? To bys měl svobodnou vůli maximální?
Myslím, že takhle to není. Vědět něco jistě je fajn, a to že ti to vezme volbu nevěřit v opak je nutný důsledek, který teda mě absolutně neznepokojuje.
Michal, a čo VŠEVEDÚCI Boh? Môže mať ten slobodnú vôľu? 😀
Michal: “Pokud ano, tak vlastně čím víc toho víš, tím menší máš svobodnou vůli”
To zašiel podľa mňa zašiel ďaleko, povedzme, že čím viac toho vieš, tým menšia je množina Tvojich neistôt, teda zmenšila sa Tvoja sloboda pri vytváraní hypotéz, ale na druhej strane, nárastom poznania sa zase môžu objaviť nové komplexnejšie otázky 😉
Oprava:
To si zašiel podľa mňa ďaleko …,