V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
to Michal:
A o jakých rozporech se v tom blábolu podle tebe mluví?
Musíš se zeptat autora 🙂
Kdo ví kdo je autorem…. Možná Medea…. 🙂
To Michal:
Ty jsi to ale Mochale sem dával jako ukázku rozporů mezi církvemi. Já se tě ptám: které rozporu ten článek zmiňuje?
Tak snad umíme oba číst: například tam kritizuje to, že Katolíci uctívají Pannu Marii. Celkem logicky říká, že pokud ti Ježíš nabízí, že za tebe splatí tvůj dluh, a ty pak prosíš někoho jiného (Marii, milion ŘKC svatých) – pak jeho nabídku asi neakceptuješ či nepotřebuješ. No a Katolíci to takto nevidí. Tedy rozpor.
Další rozpor je v množství dogmat ŘKC, která jdou nad rámec evangelia, a že tedy de-facto tvoří evangelium jiné, modifikované. Autor toho příspěvku říká, že si musíme vybrat: buď berme evangelium Ježíšovo, nebo evangelium ŘKC. Katolíci to takto opět nechápou, tedy zase rozpor.
Podobně v dalším co píše, přece to zde nebudu opakovat všechno.
Jak víš, že to nepíše římský katolík?
Michale, rozpory mezi církvemi nejsou argumentem, že neexistuje Bůh a že Kristus nevstal, nýbrž pouze, že existují lidé a že se lidé neumějí dohodnout. Na tomto poznání není nic zlomového (je o tom mimochodem psáno i v Bibli).
Nemá tedy vlastně Bible pravdu právě proto, že jsou mezi církvemi spory, když o tom sama píše?
Hermes: Michale, rozpory mezi církvemi nejsou argumentem, že neexistuje Bůh a že Kristus nevstal
Herme, to jistě nejsou, souhlas. Já ani nic takového neříkám.
Herme, mě zaujalo cos psal ráno, že nás chceš “zkoumat”. Já jsem pro – ale koukám, že nás zkoumáš spíš pozorováním 🙂 Proč se nás častěji na něco neptáš? Proč věříme nebo nevěříme tomu či onomu, proč se chováme tak či onak, odkud pramení to či ono naše přesvědčení … Hm? Tvůj přístup mi zatím jako moc zkoumavý nepřijde 😉
Médeo, dej vědět, až vyzkoušíš to find2.php! 🙂
Proč se vás neptám? Ale ptám (to vidím teď, když umím vyhledávat, docela jasně). Ale to není důležité. Mne nezajímá, jak vysoké máte IQ apod. Mne zajímá, jak se chováte a jak a na co reagujete, jak vnímáte svůj život apod. To se zjišťuje nejlíp pozorováním (Občas pravda nevydržím a narušuju objektivitu behaviorálního experimentu svým zasahováním. – No, co se dá dělat, sranda musí bejt).
Není třeba se vás Michale ptát. Vy se projevujete sami. Stačí pozorovat.
Každý se nějak projevuje, protestante. I vy, i ty. Co se mě týká, nemyslím, že se mám za co stydět.
Ale to přece nikdo netvrdí… 🙂
Když o tom tak přemýšlím, on ten váš přístup taky není čistě zkoumavý. Medea, místo aby zkoumala, jakým způsobem křesťané myslí, se snaží nás pečlivě selektovanými tlustými knihami (pocházejícími zhusta nejpozději z počátku minulého století) natlouct do pozic, ve kterých by se do nás mohla nejlépe strefovat. Chápu, že církev na Slovensku je mnohem tradicionalističtější než u nás, v Itálii, Francii, nebo Německu, a mnohem nevzdělanější než u nás nebo třeba v tradicionalistickém Polsku. – Byl jsem na přednášce jistého liberálního slovenského teologa a málem jsem se tam obrátil na lefébvristickou víru, jak to bylo pitomé. – Ale chcete-li poznávat, a ne jen polemicky zesměšňovat, nelze navždy zůstávat u nějakého primitivního pracovního modelu poznávaného objektu. Musíte si nejprve připustit, že váš obraz křesťanství, s nímž pracujete, není a možná ani nikdy nebude definitivní a zcela adekvátní.
Také je třeba si klást otázku, co hodnotit jako marginální projev křesťanského fenoménu a co jako jeho mainstream. Mimochodem, kdo a jak definuje křesťanský mainstream? Když Medea píše “Samozrejme, po IIVC je v móde ekumenická rétorika a okázalé zdôrazňovanie podobností medzi denomináciami” a chápe ekumenismus jako dočasnou módu, s kterou není třeba se zatěžovat, je třeba reflektovat, že její pochopení je zatíženo “lefébvristickým” předsudkem, že 2VK není projevem mainstreamové “politiky”. Pokud zde jde skutečně o zkoumavost, pak předpoklady, z nichž vychází individuální hodnocení jevů, je třeba reflektovat.
Na druhou stranu nám zde Medea velmi pomáhá. Ukazuje nám zde co NEČÍST. Tím nám ušetří spoustu času. 🙂
Herme, skvělé a souhlas. Náboženství je prostě daleko komplexnější fenomén, než je nějaká dogmatika a církevní právo.
Když o tom tak přemýšlím, tak ta má satira o katolících byla možná blíže pochopení katolíků, než Médea, která tu loví perly církevních právníků a teologů, co napsali během 2000 let.
Nechci říkat, že ten přístup nemá svou hodnotu, ale je to spíš takový průzkumný vrt katolicismem. Dozvím se toho strašně moc o jedné oblasti vertikálně až někam do minulosti, ale absolutně nepostihnu celek. Takže ten přístup má určitě opodstatnění, ale je špatné, když ty informace z vrtu chápeme jako komplexní popis podstaty náboženské litosféry.
Mně se třeba ta právničina jeví v kontextu katolicismu jako v podstatě marginální fenomén. Není to důvod, proč je katolická církev úspěšná nebo neúspěšná. Není to ani základ toho, kam se katolická církev vydá. Paragrafy byly vždy formovány realitou a jen málo tomu bylo naopak. Navíc tam jsou obrovsky silný a stálý spodní kultovní proudy. Třeba fenomén kultu panny Marie je v podstatě teologicky a historicky jen velmi těžko obhajitelný, přesto byl a je pořád jednou z nejdůležitějších sil, která katolicismus funguje. To samé v bleděmodrým potom můžeme říct o kultu Jana Pavla II.
Jinak ten lefebvristický návrat ke kořenům (tak to alespoň chápou oni) má nakonec taky jisté opodstatnění a určitě je to jeden z jevů, který dnes nějakým způsobem církev charakterizuje. Ono totiž Herme ta tvá víra, alespoň takový z toho mám dojem, je vírou velmi inteligentního a sebevědomého člověka. Myslím, že průměrnější lidé tu víru chápou trochu jinak. Kladou důraz na jiné části náboženství. Je to pro ně daleko praktičtější záležitost, než jsme si možná my ateisté schopni přiznat.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=363&zamysleni=true
Zajímavý článek od Jana Jandourka. Zdá se ale, že nějak neví, nebo nechce vědět o “angažovaných ateistech” – protože jak jinak rozumět jeho větě “Dnešní ateisté přitom skutečně nevědí vůbec nic.”? Předpokládám, že mluví o ateistech, kterým je náboženství šumák, a ignoruje ateisty, kteří se o něj zajímají.
Za následující větu ale zaslouží Jandourek pochvalu. Zdaleka ne každý věřící si toto připouští!
“A potom, což by bylo čestné uvést na prvním místě, že lidé v Boha nevěří a svobodně na základě své zkušenosti a poznání dospěli k tomu, že žádný není.”
No a na závěr – ta nejnižší důvěra církvím ze všech zkoumaných institucí je – prostě pikantní.