Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.
Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).
Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.
Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.
***
Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).
V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).
Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.
Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.
V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.
***
Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.
Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).
Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.
***
Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.
Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)
Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.
Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…
Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.
Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.
V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…
Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).
***
Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.
Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana
***
Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…
Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.
Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!
Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god
***
Závěr
Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.
Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.
Protestante, mě mate to, že něco mít můžu ale také nemusím.
Můžu říct že někdo něco má, ale také můžu říct že někdo něco nemá.
Ale ty tvrdíš že nemůžu říct “slovo nemá svůj význam.”
Jak to že může existovat něco co může jen mít, ale nemůže nemít?
Proč by mezi slovem, a jeho významem měl být zrovna vztah vlastnictví “mít”.
Zdá se mi že pokud něco může jen mít ale nemůže nemít pak to co je vlastněno i to co se vlastní je jedna a ta samá věc.
A tedy výrok “Každé slovo má svůj význam” je tautologie.
Protestante, představme si takovouhle situaci:
Mějme nějaké společenství lidí, kteří mají spoustu slov. A dejme tomu že o všech těch slovech co mají můžeme říct “Každé slovo má svůj význam” A teď v důsledku nějaké katastrofy všichni ti lidé umřou. A zůstanou po nich knihy. S těmi slovy se vůbec nic nestalo, zůstala nepoškozena. Můžeme říct i když vůbec tomu jejich jazyku nerozumíme (jsou to pro nás nesmyslné klikiháky) že v těch knihách co po nich zůstaly jsou slova?
To Michal:
“Protestant navrhuje “slovem” rozumět jen takový řetězec znaků, který má pro nás význam, no tak proč se na tom neshodnout? Já to beru.”
Ano beru tvrzení “Slovo je takový řetězec znaků, který má pro nás význam”
Ale neberu tvrzení “Každé slovo má svůj význam”. Je přinejmenším matoucí. (Alespoň pro mě) 🙂
Závěr pro mě tedy je, že to tvrzení “Každé slovo má svůj význam” můžu v Hellerově textu klidně zaměnit za “Slovo je takový řetězec znaků, který má pro nás význam”.
S tanda says:
——————-
Konkrétně – můžu začít hned s první tvrzením textu:
“každé slovo má svůj význam.”
A to není pravda.
——————–
A tedy výrok “Každé slovo má svůj význam” je tautologie.
——————-
Tautologie (z řeckého ταυτολογία, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený výrok
——————-
protestant:
Jak je to tedy Stando. Nějak jsi se do toho zamotal. Výrok nemůže být zároveň nepravdivý a zároveň tautologie.
Standa says:
September 5, 2012 at 11:30 am
Protestante, představme si takovouhle situaci:
Mějme nějaké společenství lidí, kteří mají spoustu slov. A dejme tomu že o všech těch slovech co mají můžeme říct “Každé slovo má svůj význam” A teď v důsledku nějaké katastrofy všichni ti lidé umřou. A zůstanou po nich knihy. S těmi slovy se vůbec nic nestalo, zůstala nepoškozena. Můžeme říct i když vůbec tomu jejich jazyku nerozumíme (jsou to pro nás nesmyslné klikiháky) že v těch knihách co po nich zůstaly jsou slova?
protestant:
Výborný příklad. Myslíš, že když se domluvíme na nových významech těchto klikiháků a tedy když se z klikiháků stanou opět slova s novými významy, že tím dokážeme rozluštit původní smysl textu? Protože jediný smysl psaného textu je to, aby čtenář dokázal rekonstruovat pisatelovy myšlenky.
Tedy jediná možnost je přijít na to jaký byl původní význam těch slov.
Protestante a jaký je podle tebe rozdíl mezi vírou a věděním?
víra = důvěra
„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme (Židům 11,1).“
Tedy zjednodušeně. Vím, že je mi 53 let a věřím, že mi bude i 54 🙂
Protestante přiznávám: Zamotal jsem se do toho.
Co se týče té tautologie, to slovo má více významů:
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tautologie
Tam kde píšu tautologie, mám na mysli tento význam:
tautologie = definice kruhem, důkaz dokazovaným.
To nic nemění na faktu, že tautologie je vždy pravda. Nikdy to nemůže být nepravda.
Ale pojďme dál. Zasekli jsme se na začátku skript.
Co je tam ještě podle tebe nepravdivé?
Já mám pořád problém s tím setkáváním s Kristem.
Protestante, ty teda v podstatě říkáš, že
1) věříš (ale nevíš!), že se s Kristem (po jeho smrti) setkali nějací lidé před 2000 lety, přičemž NEVÍŠ co tohle “setkání” přesně znamenalo (ale tušíš, že to nebylo tělesné setkání)
2) věříš, že se s ním od té doby setkávají i ostatní křesťané, včetně tebe, opět NEVÍŠ co tohle setkávání vlastně znamená, ovšem v tomto případě VÍŠ, že nejde o tělesné setkávání.
Mě to přijde jako totálně bezobsažné. Ve skutečnosti je to taková manipulace, protože to “setkávání” v sobě má pořád schovaný ten původní význam, totiž fyzicky se s někým potkat – jenže ty to používáš v JINÉM významu, který nejsi schopen definovat. Popsal jsem nebezpečí téhle manipulace myslím dostatečně jasně včera. Možná by bylo lepší nahradit to slovo “setkávání” něčím, z čeho by byl patrnější ten zastřený význam.
Řekněme, že místo “osoba Y se setkala s Kristem” budeme říkat, že “pro osobu Y nastalo XXX”.
A teď znovu Tvoje tvrzení:
1) věříš, že pro některé lidi před 2000 lety nastalo XXX
2) věříš, že od té doby i pro další lidi nastalo XXX, a věříš, že XXX nastává i pro Tebe.
Nevadí ti, že nevíš co XXX znamená, protože ti stačí, že ti lidé tehdy to věděli (a věděli to opravdu?? Jak to vůbec víš, že to věděli?). Nemůžeš vědět, že XXX nastává i pro tebe, ale prostě tomu věříš.
Pletu se snad, když se mi zdá, že taková víra je naprosto bezobsažná, ne-li absurdní? Rozhodně do té doby, než dáš XXX nějaký konkrétnější význam?
Víra je samozřejmě absurdní. To jsem nikdy nepopíral
Jen chci upozornit na detail těch setkání před 2000 lety. Všimni si, že nikdo z těch co jej potkali jej nepoznal. Tedy nemohlo jít o běžné setkání se známou postavou.
No ale zdaleka ne každá víra je absurdní!
Třeba to o čem jsi psal – věřit v 53 letech, že se dožiješ 54 – na tom není nic absurdního! Vidíš všude spoustu lidí, kterým se to prokazatelně povedlo, tak proč nevěřit, že se to povede i tobě?
Sázkař Franta od vedle třeba věří, že jednou vyhraje ve sportce. On s největší pravděpodobností nevyhraje, věří NEPRAVDĚPODOBNÉ věci – ale absurdní ta jeho víra přesto není! JSOU prokazatelně lidé, kterým se to povedlo, a jsou jich desítky.
Nemocný rakovinou doufá, věří, že se vyléčí – i když tabulkově má dost malou šanci. To samé: věří nepravděpodobné věci, ale absurdního na tom není nic. Naopak, je to velmi pochopitelné.
Ale ta tvoje víra v “setkávání s Kristem” – to je úplně něco jiného. Tohle, na rozdíl od výše uvedených “věr”, skutečně jako absurdní cítím.
Protestant: Všimni si, že nikdo z těch co jej potkali jej nepoznal.
Jojojo, toho jsem si vědom. Velmi zajímavá věc, už jsem o tom také přemýšlel. A mám o tom i jistou hypotézu…
Nebo si Protestante představ, že podivín Pepin věří tomu, že existují víly a rusalky, a že když se nikdo nedívá, tak pořádají v lese na mýtinkách bály, a namlouvají si tam hejkaly.
Jakkoliv nesmyslná tahle víra je, tak pořád je mi ještě sympatičtější (nebo méně pošetilá) než ta tvoje – protože Pepin aspoň jasně ví, čemu věří! Lze se aspoň jasně bavit o tom, jestli to je pravda nebo ne!
Ve chvíli, kdy ale Pepin řekne, že neví co to ty rusalky přesně jsou, že si je neumí nijak představit, že by je neviděl ani nebyl schopen nijak jinak detekovat, ani kdyby na té pasece byl spolu s nimi, že o nich ani neví nic jiného bližšího, ale přesto věří že tam jsou – tak PAK teprve bychom měli analogii toho, čemu říkáš že věříš ty.
Absurditu víry máš popsánu již v 1 Korintským 1:22
Michal says:
…….Ve chvíli, kdy ale Pepin řekne, že neví co to ty rusalky přesně jsou, že si je neumí nijak představit, že by je neviděl ani nebyl schopen nijak jinak detekovat, ani kdyby na té pasece byl spolu s nimi, že o nich ani neví nic jiného bližšího, ale přesto věří že tam jsou – tak PAK teprve bychom měli analogii toho, čemu říkáš že věříš ty…
protestant:
Ne to není analogie.
Křesťané vzkříšeného Krista poznávají při setkávání s druhými v jeho jménu, při Večeři Páně či když něco učinili těm nepatrným bratřím (Matouš 25:40)
Pre autora. ale nielen pre neho.
Citujem:
Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů.
Máte niekto historické dôkazy o existencii v článku až tri krát spomínaného pána? Ani Flavius o ňom nepíše. A dodávam citát iného ateistu.
Ježiš Kristus nikdy neexistoval, lebo niet o ňom žiadneho záznamu v židovských a rímskych dielach dejepiscov a kronikárov tej doby. A ako je známe, oni boli posadnutí zaznamenávaním akýchkoľvek bezvýznamných udalostí.. (teda voľne parafrázované)
Kde je teda tá zmienka o existencii pána menom Apolonius? Prosím konkrétne údaje.
Protestante, teď už mi nepřijde rozumné pokračovat v nastoleném tématu.
Mám-li rozebrat a pochopit každou větu v Hellerově textu alespoň tak jako tu úvodní a u sporných tvrzení sestavit validní protiargument, musel bych se k tomu postavit vážněji, pořádně to nastudovat. Bylo by to hrozně časově náročné. A věnovat tomu tolik času se mi teď popravdě moc nechce. Mohli bychom pak donekonečna diskutovat o drobných niancích smyslu a o tom jako to chápeme každý jinak. Po letmém přečtení pár vět, bez znalosti protivníka, naivitou nově nabité víry “to bude snadné” pustět se do kritiky Hellerova textu byl z mé strany neuvážený krok a zjišťuju, že jsem tím ukousl větší sousto, než jsem schopen bez zadávení se polknout.
@TvojOponent Zdroje jsou samozřejmě omezené stejně jako u řady dalších starověkých historických postav, proto je to třeba brát trochu s rezervou jak Apollonia tak JK. Speciálně pokud o nadpřirozené schopnosti, které měli oba mít a o kterých není v ostatní dobře zmapované historii ani náznaku, tak tomu by rozumný člověk neměl věřit vůbec.