Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
Michal says:
A ještě tomu dáte korunu výrokem, že stavět svou víru na citech nelze – vy stavíte na rozumu! Panebože…
protestant:
Vidím, že zde prezentuješ další svoji zcestnou představu o věřících… 🙂
Jirka: Kde konkrétně pisatel Markova evangelia slibuje, že ten, kdo bude v Krista věřit, se bude mít na tomto světě dobře?
Karel: Mk 16,16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a BUDOU SE MÍT DOBŘE.
to karel.
Někdo tě podvedl:
[CEP2001] Mk 16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“
[Bible21] Mk 16:18 budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.”
🙂
Hermes: 1. Napadlo mne, kéž bych dokázal být taky takový onanista jako hlavní postava příběhu: kdykoli pocítím potřebu pokoje, tak si udělám představu Boha……
Karel: To jsi krapet popletl. Já jsem tenkrát skutečně uvěřil a věřil, že existuje Bůh, že mne miluje, že vzkřísil Ježíše. Věřil jsem celým svým nitrem, považoval to za pravdu a nepochyboval. Výsledkem byl pokoj Boží. Ano, předcházelo tomu něco jako zkouška Božích zaslíbení, nevěděl jsem co z toho bude. Vlastně vzniklo zrnko víry, pokoj, naplnění Božím Duchem o kterém se v NZ psalo mi přišel autentický, dovolilo mi to uvěřit, že něco na těch zaslíbeních bude.
Hermes: 2. …..Co to bylo za hru, když hrdinu nepřivedla k tomu, aby se zabýval otázkou reálnosti “objektu víry”? Proč rovnou z předpokladu, že vyhonění té lásky a toho pokoje fungovalo na základě víry (onanie přece taky funguje dost dobře), vyvodil, že objekt víry nutně není reálný. To z toho logicky plyne? Podle mne nikoli.
Karel: Nikde jsem nenapsal, že objekt víry je nutně nereálný. Přečti si konec článku, máš to tam. Prostě jsem ztratil důvody pro to abych věřil – Bible mi přišla nevěrohodná a Boží pokoj, naplnění Božím Duchem jíž ne jako důkaz pravdivosti křesťanské zvěsti o Bohu, ale jen jako důkaz síly víry. Proč bych prosím tě měl věřit, že existuje Bůh jenž nás miluje, že vzkřísil Ježíše? Nevidím žádný důvod.
🙂 K Mk 16:18:
V řeckém textu je to nejasné: epi arróstús cheiras epithésúsi kai kalós hexúsi. Je to typická markovská parataxe, “budou vkládat a povede se jim dobře”. Nicméně citované překlady jsou korektní. Kdo je v NZ sečtělý, ví, že změna podmětu bez signálu je v této nižší lidovější řečtině běžným jevem (to bychom museli předpokládat, že v Janově verzi vjezdu do Jeruzaléma palmové ratolesti křičely).
Michal: Pro něj víra FUNGOVALA – a to pro něj mnoho měsíců rušilo všechny argumenty, o kterých jsem psal já. Jenže pak si uvědomil, že k tomu, aby víra fungovala, není potřeba aby její předmět byl reálný. Stačí samotná víra. Protiváha tak zmizela, a zbyly jen argumenty proti – a že jich je. Závěr z toho pak byl takový, jaký byl.
Karel: Vystihl jsi to přesně, lépe bych to nenapsal. 😉
Hermes: Reálností objektu víry se zabývám intenzivně. Například jsem došel k závěru, že pokud je Bůh skutečný, pak to jistě není nějaká masturbační mašina s tlačítkem ON/OFF, které by se mačkalo vírou.
Karel: Jistě, že není. Máš podivné představy. Že bych si řekl: “Dnes budu věřit v Boha, jsem nějak neklidný, přivodím si klid.” Zítra bych byl docela v pohodě: Řekl bych si: “Dnes Boha nepotřebuji, zvládnu to bez něj.” Já ti opakuji – věřil jsem celým svým srdcem, VĚŘIL, považoval za pravdivé, byl hluboce přesvědčen, jako by Bůh sám stal vedle mne.
Karel: To jsi krapet popletl. Já jsem tenkrát skutečně uvěřil a věřil, že existuje Bůh, že mne miluje, že vzkřísil Ježíše. Věřil jsem celým svým nitrem, považoval to za pravdu a nepochyboval. Výsledkem byl pokoj Boží.
protestant:
Nezlob se Karle, ale tohle mi připadá jako z nějaké červené knihovny…
Tohle jsi fakt zažil? To není scénář k nějakému velmi romantickému a sladkému filmu?
Michal: Nevidím sebemenší důvod, proč by svět měl dávat “smysl”.
Karel: Souhlasím.
Karel says: oprava:
Slávek: Nevidím sebemenší důvod, proč by svět měl dávat “smysl”.
Karel: Souhlasím.
protestant says:“…… Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. ….”
Jaký je v tom rozdíl?
Karel: První církev v které jsem byl byla fundamentální – věřili i mne naočkovali, že je Písmo ve svých výpovědích neomylné, jde přece o Boží slovo. Studiem jsem však došel tenkrát k tomu, že to není pravda. Došlo k prvnímu odhadnuti. Má touha po Bohu však byla veliká, Kristus mne přitahoval a tak nějak jsem se potřeboval vyrovnat s Bibli, najít k ni jiný přístup, než ten fundamentální. Řekl jsem si, že ji budu považovat za to co je – svědectvím lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem, s Kristem, zároveň však lidi, kteří jsou dětmi své doby, tedy omylní. Rozdíl bych tedy ukázal na příkladu – Písmo jako prst jenž ukazuje na Boha. První přístup, fundamentální, to je olizování toho prstu, druhý přístup – najít to na co ten prst ukazuje. Pak jíž prstu nebude třeba.
Rozdíl tedy ještě jednou: Inspirovaná – neomylná. Svědectví lidi – omylná.
to Karel:
Proč mne nepřekvapilo, že jsi byl fundamentalistou?
Jinak – inspirovaná = založená na svědectví zkušeností s Bohem
inspirovaná neznamená nadiktovaná.
Karel: To jsi krapet popletl. Já jsem tenkrát skutečně uvěřil a věřil, že existuje Bůh, že mne miluje, že vzkřísil Ježíše. Věřil jsem celým svým nitrem, považoval to za pravdu a nepochyboval. Výsledkem byl pokoj Boží.
protestant: Nezlob se Karle, ale tohle mi připadá jako z nějaké červené knihovny…
Tohle jsi fakt zažil? To není scénář k nějakému velmi romantickému a sladkému filmu?
Karel: Zřejmě jsi ještě neuvěřil. 😀
protestant says: Jinak – inspirovaná = založená na svědectví zkušeností s Bohem
inspirovaná neznamená nadiktovaná.
Karel: …vedení Božím Duchem… Že by je Boží Duch vedl mizerně? 😀
Karle,
mně se na tom nejvíce líbí, jak se tu někteří křesťané točí jako korouhvičky:
dokud jste se tu prezentoval jako křesťan, tak se tu od žádného z křesťanů neobjevilo ani slovo kritiky Vaší víry nebo polemika s ní, ačkoliv některé aspekty Vaší víry byly – řekněme – specificky Vaše. Ale v tu dobu jim to nevadilo, protože ať tak či onak, byl jste s nimi v jednom týmu a nikdo z nich Vaši víru nijak nezpochybňoval či nezlehčoval (někteří tu hlásali cosi o tom, že víru jiného nehodnotí, nesoudí).
Ve chvíli, kdy jste ohlásil odchod z jejich týmu, se situace rázem otočila. Byť se tu jedná stále o tutéž Vaši víru, náhle je předmětem kritiky, zlehčování, ba až výsměchu (přirovnávání k onanii), a to všechno jen proto, že už nenosíte jejich dres. Náhle nemají problém soudit.
Napadá mě jediné slovo: pokrytectví.
Karel: …vedení Božím Duchem… Že by je Boží Duch vedl mizerně?
protestant: Proč mizerně. Oni napsali přesně to co bylo třeba. Nic mizerného v Bibli nenacházím.
Karel says:
May 31, 2012 at 2:28 pm
Karel: To jsi krapet popletl. Já jsem tenkrát skutečně uvěřil a věřil, že existuje Bůh, že mne miluje, že vzkřísil Ježíše. Věřil jsem celým svým nitrem, považoval to za pravdu a nepochyboval. Výsledkem byl pokoj Boží.
protestant: Nezlob se Karle, ale tohle mi připadá jako z nějaké červené knihovny…
Tohle jsi fakt zažil? To není scénář k nějakému velmi romantickému a sladkému filmu?
Karel: Zřejmě jsi ještě neuvěřil.
protestant:
Takhle tedy opravdu ne. Připadám si vedle tvých popisů vyloženě jako suchar.
Stejně jsem zvědavý protestante, co se od tebe ještě dozvím. Dříve jsi napsal, že Ježíš nebyl vzkříšen, možná přijdeš i s tím, že není žádný Bůh. Vzhledem k tomu, že se zde prezentuješ jako křesťan (snad se nemýlím), bych řekl, že si víru ohýbáš podle svých potřeb. Jinde jsem jíž napsal, že to je křesťanství ústupku, teď bych to pojmenoval ještě jako křesťanství nečestné, úlisné, poplatné době a posluchačům. A také jsem jíž dříve psal, abychom mohli spolu diskutovat, že by jsi měl odhalit svou teologii.
neruda says:
Ve chvíli, kdy jste ohlásil odchod z jejich týmu, se situace rázem otočila. Byť se tu jedná stále o tutéž Vaši víru, náhle je předmětem kritiky, zlehčování, ba až výsměchu (přirovnávání k onanii)
protestant:
Vy v tom vidíte výsměch? Že by “podle sebe soudím tebe”?
protestant: Takhle tedy opravdu ne. Připadám si vedle tvých popisů vyloženě jako suchar.
Karel: No jo, no. Já uvěřil. Nezlob se na mne za to. Čemu však věříš ty, to je mi tedy záhadou. Nechtěl by ses podělit o svou víru, popsat čemu věříš? Věříš, že Ježíš zemřel a byl vzkříšen, mrtvé tělo nebylo nalezené?