Dnes se chci zamyslet nad následující vzájemně provázanou skupinou tvrzení, jejíž různé modifikace jsou pro věřící velmi typické.
T1) jedinou přirozenou morálkou ateistů je absolutní egoismus
T2) pro ateistu by mělo být naprosto přirozené kohokoliv zavraždit, kdykoliv se mu to hodí
T3) pokud ateista nevraždí na potkání, nečiní tak jedině proto, že ve skutečnosti (kvůli pozitivnímu vlivu okolních věřících?) nejedná tak, jak by vzhledem ke svému přesvědčení (ateismu) jednat měl
T4) neexistuje způsob, jak by ateista mohl (bez přihlédnutí k “objektivní” morálce věřících) poznat, zda zavraždit někoho (znásilnit, okrást) je správné, nebo ne
V následujícím ukážu, proč jsou tyto a podobné úvahy zkreslené, zmatečné až nepravdivé.
Primární motivace naší morálky
Ačkoliv se to mnohým jistě nemusí líbit, a ačkoliv by mnozí chtěli vidět Člověka v lepším světle, přesto platí:
Každý usilujeme primárně o své vlastní dobro, resp. z evolučního hlediska o dobro pro své geny.
Z tohoto pohledu je bod (1) dost možná pravdivý – opravdu jsme všichni primárně egoisté. Háček je ovšem v tom, jak lze pozorovat prakticky napříč celou živočišnou říší, že i primárně egoistická motivace může vést a velmi často také vede k reálně altruistickému chování.
U člověka, vzhledem k jeho schopnosti racionálního a abstraktního myšlení, vedl vývoj k mnohem nečekanějším výsledkům.
Kámen úrazu
Právě opomíjení lidského abstraktního myšlení, naší schopnosti “vidět dál” než “bezprostředně před sebe”, zřejmě stojí za všemi těmi námitkami (T1)-(T4). Věřícím, kterým připadají smysluplné, zřejmě nedochází, že člověk je na rozdíl od zvířat právě kvůli svému abstraktnímu myšlení schopen si uvědomit, že rozhodnutí které je pro něj bezprostředně výhodné TEĎ, může být velmi nevýhodné s výhledem do budoucna, a naopak rozhodnutí které je TEĎ nevýhodné, může vést k velmi výhodným důsledkům v budoucnu.
Mnozí křesťané zřejmě chtějí věřit, že když ateista (jako kdokoliv jiný) myslí primárně na svůj vlastní prospěch, tak při tom musí nutně hledět jen na jeden krok dopředu.
Proč je racionální nechovat se amorálně?
Amorální chování definujme jako takové, na jehož amoralitě se shodne výrazná většina společnosti. Chování X je tedy amorální, pokud se výrazná většina společnosti shodne na tom, že způsobem X by se člověk chovat neměl. Amorálnost X může být navíc různě závažná, a dostatečně závažná amorální jednání jsou pak na základě společenského konsensu trestána dle zákona.
Jaké tedy mohou být racionální, egoistické motivace nechovat se amorálně?
M1) člověk se může snažit chovat v souladu s (Bohem danou) morálkou proto, že věří že v důsledku toho (on!) obstojí při posledním soudu a půjde do Božího Království, a že chování v rozporu s těmito pravidly povedou naopak k věčnému zatracení, tedy ke krajně nepříjemné záležitosti
M2) člověk se může chovat v souladu s morálkou (morálka je z definice souhrn názorů na to, jaké chování je v dané společnosti považováno za správné) proto, že je pro něj prostě uspokojivé chovat se správně (činí ho to spokojeným, způsobuje mu to příjemné pocity) a naopak je mu nepříjemné, chovat se nesprávně, nemorálně
M3) součástí morálky bývá i morálnost (a tedy vhodnost, správnost) negativního pohledu na lidi, kteří se chovají amorálně; lidé se nechovají amorálně bezpochyby i proto, že by jim to působilo zcela reálné zhoršení společenského postavení, a tím i životní situace
M4) jednání, jehož amorálnost překračuje jistou mez, bývá v rozvinutějších společnostech ošetřeno zákony, a podle nich i trestáno. Poslední motivací, pro ty “nejotrlejší”, proč se chovat morálně, je tedy hmatatelné riziko potrestání podle zákona.
Racionální zdůvodnění základních morálních pravidel
Proč by ve společnosti měla platit vůbec nějaká morálka? Proč by si neměl každý stanovit morálku podle sebe? Vždyť žádná absolutní morálka neexistuje, viz. minulý článek!
Morálka je vždy soubor pravidel, platící pro danou společnost. Tento soubor pravidel se vyvíjí v čase v důsledku nejrůznějších vlivů, naznačených v minulém článku. Relativita morálky spočívá v tom, že existuje množství morálních otázek na něž se názory různých společností v různých dobách liší. To ale samozřejmě neznamená, že několik základních morálních pravidel není součástí téměř všech souborů morální pravidel (morálek).
A proč by vůbec nějaká morálka měla platit? No zjevně proto, že člověk je společenský tvor, a společnost je založena na spolupráci. Pokud by v dané společnosti nebylo považováno za krajně amorální např. zabít někoho např. za účelem jeho následného okradení, a v dané společnosti by takové chování bylo považováno za mravně indiferentní, pak by si nikdo v takové společnosti nemohl být jist svým životem, a tedy pro každého by bylo značné riziko v takové společnosti žít. Pro každého obyvatele takové lidské společnosti by bylo výhodnější žít mimo tuto společnost, co nejdál od ostatních – aby pro sebe minimalizoval riziko.
Tato společnost by se tedy nutně záhy rozpadla na jednotlivce, kteří by se snažili být co nejdál od sebe. Jenže žít ve společnosti přináší až extrémní výhody, plynoucí ze vzájemné spolupráce – vždyť všeho, čeho jsme jako civilizace až dodnes dosáhli, jsme dosáhli právě díky spolupráci!
Proto je maximálně racionální přijmout ve společnosti (v každé společnosti, tedy i ateistické!) taková pravidla (a postarat se o vynucování těch nejdůležitějších z nich), aby tato umožnila rozvoj společnosti a spokojený život jejich členů. Totéž lze vyslovit i v podobě mravního přikázání pro každého člena společnosti, čímž dostaneme tzv. zlaté mravní pravidlo: nečiň jiným to, co nechceš aby ostatní činili tobě.
Proč ve značné většině společností platí za nemravné krást? No protože věnuji-li na získání něčeho své úsilí, a bude-li platit za zcela morální pro kohokoliv ukradnout mi to, přivlastnit si to, pak nebude mít cenu vynakládat úsilí na získávání čehokoliv.
Stojí jistě za zmínku, že existují takové lidské společnosti, kde krást nemravné nebylo – a samozřejmě nikoliv náhodou jsou to právě různé historické společnosti “rajských ostrovů”, kde byl všeho dostatek a žádné nástroje atd., prostě nic “hodnotného” si lidé nevyráběli.
Proč je nemravné znásilňovat? Tentýž princip: kdyby nebylo znásilňování nemravné, hrozilo by každé ženě riziko, že počne dítě s někým koho nechce, přičemž navíc hrozí riziko tělesné újmy, a každému muži by hrozilo, že jeho žena otěhotní s cizím mužem aniž by tomu mohl zabránit, což je pro něj krajně nepříjemné z dobrých evolučních důvodů. (hrozí riziko, že bude muset vychovávat a investovat velké množství svých prostředků do výchovy nositele cizích genů).
Analogicky u dalších morálních otázek. Vždy je ale nutno mít na paměti to co jsem popsal v minulém článku, tedy zásadní důležitost vývoje lidské společnosti, zahrnující reflexi toho co se stalo v minulosti, a s tím spojeného vývoje morálky.
Morálka a náboženství
Všimněme si, že nikde ve výše popsaném odvození základních morálních principů jsme nepoužili náboženskou víru. Proto výše naznačené odvození platí jak pro věřící, tak pro ateisty. Věřící si jen přidávají pro vynucování své morálky (tedy těch morálních pravidel, skutečně potřebných pro fungování společnosti, navršené o hromadu dalších, zhusta nesmyslných pseudo-morálních pravidel, plynoucích z jejich víry) boží bič v podobě pravidla (M1).
Věřící dále často velice vehementně tvrdí, že i pro smysluplné definování morálky jsou zapotřebí zjevené informace od jejich Boha (viz. úvodní teze), což jsem výše uvedeným vyvrátil.
V této souvislosti si nelze nepoložit otázku: Co kdyby se ukázalo, že např. bůh sice existuje, ale na rozdíl od toho, čemu křesťané věří, ve skutečnosti nemá žádné požadavky ani preference ohledně lidského chování. Lidé jsou mu lhostejní. Znamenalo by to snad, že by se tím zhroutily základy morálky? Znamenalo by to, že věřící začnou tím okamžikem vraždit, kdykoliv to pro ně bude výhodné? Jistě že ne – právě proto, že nutnost dodržování základních pravidel jako “nezavraždíš” je zcela zřejmá i bez Boha, a tedy pro ateisty stejně jako pro věřící.
Závěr
Ukázali jsme, že hraní si s “egoistickou motivací” ateistů nemá valného smyslu, protože, striktně vzato, všichni se chováme primárně egoisticky, a není na tom nic špatného, bez ohledu na to, že mnozí by jako naši primární motivaci viděli rádi něco “vznešenějšího”.
Dále jsme ukázali, že základní morální pravidla (nezabiješ, nepokradeš, …) nutně vznikají v každé lidské společnosti (tedy i v ateistické), a že členové dané společnosti pak mají racionální motivaci ta pravidla dodržovat. Nic na tom nemění fakt, že v každé společnosti (tedy např. i ve společnosti s vysokou religiozitou) se najdou jedinci, kteří pravidla porušují a chovají se amorálně.
Tím jsme vyvrátili třídu argumentů věřících, založenou na tvrzení že ateisté principielně nejsou sami o sobě schopni poznat, co je dobré a co zlé.
Trochu off-topic, ale našel jsem pěkný komentář ke kosmologickému důkazu Boží existence, ten konec mimochodem docela pěkně vystihuje jednoho nejmenovaného věřícího diskutujícícho na tomto serveru 🙂
“All variations of the cosmological argument conclude that there exists an essential, primal, ultimate cause that is somehow responsible in some manner for everything else. After all, that’s the whole point: to demonstrate the existence of this “ground of all being,” the theologian’s god.
Were we to find even one instance of something which didn’t have any cause whatsoever, we know that the claim of the cosmological argument is refuted, regardless of how convincing the argument is on its own.
Empirically, we know that quantum mechanics demonstrates all sorts of uncaused causes, free of hidden variables. However, a theist could conceivably pull the simulation argument and claim that there’s some god somewhere responsible for pressing buttons that make atoms decay. Paranoid as that is, it’s still logically sound — and so we find empiricism sufficient for practical refutation of the cosmological argument, but not for absolute logical refutation.
But we can also do the job logically.
Start by assuming the premises to be true: everything has a cause, and there exists nothing which is its own cause. Instantly, it’s obvious that we’re left with a “turtles all the way down” infinite regression — and said infinite regression has no cause of its own. The premises are thus disproven by contradiction. Not to mention, of course, that the very conclusion theists reach — that one or more of their gods have no cause — also contradict the very premises they set out to prove. That is, even if we grant the theist the conclusion, the conclusion is self-defeating and proves its own negation.
All the theist is left with is special pleading — which, of course, is where all the fun begins. There are essential causes, and contingent causes, and ephemeral causes, and physical causes, and and and and and…and that’s where the shell game happens. These causes here can cause those causes there, but not vice-versa. Those causes can cause other causes that are like the first but not quite, except by light of the full moon. It’s all bafflegab designed to do nothing but confuse you to the point that you’ll give up and trust that the theologian must be right.”
http://whyevolutionistrue.wordpress.com/2011/07/23/rosenhouse-on-feser-on-the-cosmological-argument/
Protestante, co říká SZ o spáse? Kdo bude spasen podle SZ?
Nemohu si nevzpomenout na poznámku De Casserese. Bylo to nad vínem v Mouquin. Řekl: „Nejhlubším instiktem člověka je válka proti pravdě; proti skutečnosti. Faktům se vyhýbá od nejútlejšího věku. Jeho život pokračuje neustálým vyhýbáním. Zázrak, chimera a zítřek ho drží při životě. Živí se bludem a mýtem. Je to lež, co ho osvobozuje. Hledá věčný únik v naději, víře, bajce, umění, Bohu, socialismu, nesmrtelnosti, alkoholu, lásce. Od Meduzy – pravdy se odvolává k Maye – lži.“
Jack London, The Mutiny of the Elsinore
pwb says: Nemohu si nevzpomenout na poznámku De Casserese. Bylo to nad vínem v Mouquin. Řekl: „Nejhlubším instiktem člověka je válka proti pravdě; proti skutečnosti. Faktům se vyhýbá od nejútlejšího věku. Jeho život pokračuje neustálým vyhýbáním. Zázrak, chimera a zítřek ho drží při životě. Živí se bludem a mýtem. Je to lež, co ho osvobozuje. Hledá věčný únik v naději, víře, bajce, umění, Bohu, socialismu, nesmrtelnosti, alkoholu, lásce. Od Meduzy – pravdy se odvolává k Maye – lži.“
Pro tebe to asi neplatí, že? 🙂 Připomíná mi to toto rčení: “Řekl Kréťan: Všichni Kréťane jsou lháři.”
Karle, vy byste věděl, co se říká ve Starém Zákonu o spáse? Případně zda se tam vůbec něco o spáse něco říká?
Kdo mohl být za dob SZ spasen, a kde se o tom v Bibli mluví?
@Karel. Je to jen sentence, ale výstižná. Samozřejmě to platí obecně. Když to vím, tak to vím. Ale vy to nevíte, nepřipouštíte a jen vyprsknete jedovatou slinu. To má být argument?
pwb: Když to vím, tak to vím.
A když já vím, je to špatně? Že by můj táta, nebyl můj táta? Proč hned jedovatá slina? Samozřejmě, že to nebyl argument, jen jsem chtěl poukázat, že jsme všichni stejní. Stejně jako vy nenávidím ideologii. To kam jsem doteď došel je důsledek toho, že jsem se nespokojil se svou pravdou. Byl jsem vždy ochoten upustit od všeho co jsem poznal jako nepravdivé a stále jsem. Nemohu za to, že mne to dovedlo ke Kristu. 🙂 Asi to bude tím, že Kristus je pravda.
(pravděpodobně Karel?) … Asi to bude tím, že Kristus je pravda.
Hm, a nebo to bude tím, že Ty si myslíš, že Kristus je pravda… 😉
Nebo bys chtěl, aby byl Kristus pravda, protože si myslíš že pak by lidé jako ty měli věčný život…
Ten anonym výše jsem byl já. Nějak mne to odhlásilo. Michaeli, budu se snažit odpovědět večer, tlačí mne čas. Zatím doporučují list Římanům, někde ke konci je verš: Kdo tyto věci ( mysli Zákon) bude činit, bude z nich žit. Já dodávám, kdo je nečiní ztrácí obecenství s Bohem. Spása v SZ je tedy plně závislá na dokonalém plnění Zákona. V Kristu Ježíši nám byla daná milost – symbolický roztrhnutá opona do svatyně svatých – každý kdo chce může se vrátit k Bohu – viz Zj. myslím 20 kap. Kdo žízní, nechť přijde a zadarmo ať nabere vody života. (Viz také marnotratný syn.)
Michal says: Hm, a nebo to bude tím, že Ty si myslíš, že Kristus je pravda…
Nemyslím, vím. 🙂 Ale pravda, tohle samozřejmě nemůže být argument pro druhého, zkušenost je nepřenosná.
Tak pokud je ta zkušenost aspoň trochu vypovídající, tak by to jistě pro začátek stačilo! 🙂
Tak řekni, jakou máš zkušenost? Měl jsi při rozjímání o Ježíšovi “dobrý (euforický?) pocit”, a tak jsi usoudil že se “Tě dotknul”?
@Karel. Jedovatá slina je například když místo vyjádření se k problému či myšlence, napadáme osobu. Je to obvyklý postup. Banality s tátou sem plést nemusíte. To že jste ke komusi došel, to je sdělení, ne argument.
Michal:No když jsem poprvé slyšel o té hrůze, co se stala včera v Norsku, tak jsem si říkal, že je jasné že za tím stojí Muslimové.
Samain: mně to nějak na muslimy nesedělo – zrovna v Norsku..Nicméně tento křesťan napsal na svůj Fb 17.7. že -Jeden křesťan má větší cenu, než sto tisíc jiných lidí – ….celkem typické.
Já si zase o tom Norsku vzpomněl na knihu a film : “Muži kteří nenávidí ženy”
Jinak je to typický magor,jediný vidí zlo,křižák,paladin,rytíř v zářivé zbroji který navíc nedebatuje ale rovnou sahá k násilí a to tomu nejbrutálnějšímu.
Zkrátka Mudžahedín neboli Sebevražedný Evropský Fanatik(Sebevražedný v tom že obětoval svůj civilní život).
Samain says: křesťan napsal na svůj Fb 17.7. že -Jeden křesťan má větší cenu, než sto tisíc jiných lidí – ….celkem typické.
Celkem typické? Tak to se velice pleteš.
pwb says: Jedovatá slina je například když místo vyjádření se k problému či myšlence, napadáme osobu. Je to obvyklý postup. Banality s tátou sem plést nemusíte. To že jste ke komusi došel, to je sdělení, ne argument.
Já jsem vás napadal? S tím tátou, to bylo jen odlehčení, z Děditství, aneb…. 🙂 A samozřejmě šlo o sdělení, ne o argument, jak jsem dále napsal.
Michal says: Tak pokud je ta zkušenost aspoň trochu vypovídající, tak by to jistě pro začátek stačilo!
Tak řekni, jakou máš zkušenost? Měl jsi při rozjímání o Ježíšovi “dobrý (euforický?) pocit”, a tak jsi usoudil že se “Tě dotknul”?
Už mám pár křížku za sebou, abych svůj život nestavěl na pocitech. Ty se dají vždy nějak zpochybnit, vysvětlit. Nevím jak ti to popsat. Ve zkratce – 15 roku jsem bušil do křesťanství, posledních pár roku před obracením velice aktivně. Já si myslel, že je obrátím na “správnou” víru. Ukazoval jsem jím nesmyslnosti, v které věří. Aspoň tak jsem si to maloval. Ve skutečnosti to bylo naopak. Bůh ořezával můj vlastní pohled na to co je křesťanství, až jsem zjistil, že má opozice není vůči křesťanství, ale vůči tomu, co se za křesťanství vydává, případně vůči mému pohledu na to co křesťanství je. Bůh toto ořezal až na kost. A když jsem se dostal až k jádru, když byly odstraněný překážky pro to, abych byl schopen se modlit k Bohu, s upřímným srdcem a když jsem takto začal volat k Bohu, aby mi dál poznat co je pravda, stalo se to co nelze popsat slovy a co bude u většiny zcela jistě odmítnuto jako subjektivní pocit. Prostě, kdo nezažil, neuvěří. Vím, že to co píšu není žádná argumentace, jen svědectví. I já celý život žil v domnění, že pravdu nelze poznat, že nikdy nebudu vědět, jestli je Bůh či ne. Věc se má tak, že se potkáš s osobou o které někteří psali, ale ty jsi se s ní nesetkal. Můžeš jím věřit, nebo nemusíš. Křesťanství založené na tom, že někomu takto věříš, je slabé. Ty sám se musíš setkat. A já jsem se setkal, uvnitř své bytosti, v duchu, lépe to definovat nemohu. Poznal jsem, že Bůh je, a odpovídá těm, kteří Jej z hloubi srdce hledají, a odpovídá tak jak by to nikdo nečekal, dokud Jej nenalezne. Pak už ví. Stále ví. Jako když poprvé rozeznáš Jeho hlas a už Jej nikdy nezapomeneš.
Pořád ještě můžeme doufat, že se ten norský exces vysvětlí tím, že motivem byla nenaplněná sexuální touha, jež se mu jako účastníku v pořadu Farmář hledá ženu nepodařilo naplnit. Víte Karle jste spolupachatel toho činu, právě vaše rétorika živí a motivuje tyto akční hrdiny. Není to Hollywood, ale postoj, který zastáváte. Kdyby ten nor ten masakr neprovedl a vy se seznámil jinak s jeho myšlenkový trustem, tak byste většinu jeho názorů neoznačil jako závadné. A v tom to je.
To, že přehodíte znaménka, ještě neznamená, že jste se změnil (15 roku jsem bušil do křesťanství, posledních pár roku před obracením velice aktivně)
spitfire: Víte Karle jste spolupachatel toho činu, právě vaše rétorika živí a motivuje tyto akční hrdiny.
Moje rétorika mluví toto: Miluj bližního svého jako sám sebe.
Co se týká morálky u potratu, tak souhlasím s postojem, že je to zabití. Zabití v kterémkoli stádiu. Vražda to bude až to jako vraždu budeme kodifikovat. Znám tolik žen, které potrat neberou jako zločin, že bych si nikdy neodvážil je buzerovat pomocí abstraktních formulí o morálce. Na tolik znám ženy dobře, že by takový pokus byl kontraproduktivní. Bohužel křestanské náboženství ženu nereflektuje jako osobnost a proto je proti potratová linie tak populární.
Nemyslím si, že morálka němců cca 1936 atd byla jiná, než naše. Holokaust nebylo něco co do dané doby nepatřilo, nějaká skvrna na úspěchu humanismu či civilizace. Nic dábelského se nestalo. Tak jak dneska chodí lidi do fabrik, chodili jiní do koncentračních a vyhlazovacích táborů. S komplexním plánem konečného řešení přišel do styku málokdo. Životnost sondercommand se někde uváděla 3 týdny, pak je poslali komínem taky.