Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. protestant

    Michal says:
    No však jasně, a na tom je také vidět, že autoři Bible byli ve svých názorech ohledně Boha dost mimo …

    protestant:
    To nejsou názory, ale metafory…..

  2. protestant

    Medea says:
    March 20, 2014 at 1:56 pm
    Môžem. Pomocou religionistiky a iných historických vied.

    protestant:
    Kdyby to bylo možné, tak by to už někdo dokázal…. 🙂

  3. Foxy

    Mám tu starý dobrý lapíktopík Dell. Taky tu mám obdobný FuSie Lifebook. Oba jsou to lapíky stejné kategorie s procesorem Celeron a se stejnými 40G harddisky.V obou je stejná verse WinXP.
    Vytáhnu disky a navzájem zaměním.
    Ani jeden z oněch kompů se nerozběhne. Jak si čuchnou windowsů, oba lapíky zkolabují.
    Rozběhnou se, teprve když oba disky vrátím na svá místa. Poběží to jen na hardware, kde byly WinXP instalovány (a na příslušný hardware napasovány).

    Takhle by dopadl pokus s přestěhováním lidské osobnosti na jinou platformu, než je její sídlo vzniku, ve kterém se vyvíjela a na kteroužto platformu je jedinečně napasována.

    Lidský mozek nemá klasickou (von Neumannovskou) strukturu. Ten je daleko více přirovnatelný k rozsáhlé, mnohovrstvé, hierarchicky stavěné síti s mnoha autonomními strukturami.
    Přenést komplektní lidskou osobnost na jinou platformu je podle mne úkol, srovnatelný s přenesením kompletní internetové sítě se všemi jejími servery a uživateli atd na jinou planetu.

    To je i důvod, proč pokládám existenci isolované, na těle nezávislé (a navíc věčné) duše za principiálně nemožnou.

  4. Michal Post author

    Medea says: Môžem. Pomocou religionistiky a iných historických vied.
    protestant: Kdyby to bylo možné, tak by to už někdo dokázal…. 🙂

    Však taky dokázal, mnohokrát, to jen vy to nechcete uznat 🙂 V jakémkoliv běžně používaném smyslu slova “dokázat” to dokázáno bylo.

  5. protestant

    Důkaz, který kupodivu uznávají jen a pouze ateisté není důkazem. To je ideologie…. 🙂

  6. protestant

    Důkaz, který kupodivu uznávají jen a pouze ateisté není důkazem. To je ideologie…. 🙂

    Je to podobné jako když důkaz o nadřazenosti árijské rasy uznávali pouze árijci….

  7. Foxy

    Foxy, načo Ti je kvantová identita?
    Protože pro přenos “duše” bych musel spáchat naprosto identický “hardware”. A toho, obávám se, nejsem principielně schopen.
    Opět, duše je dána jedinečným a neopakovatelným zadrátováním mozku. Není to na platformě nezávislý soft.

  8. Michal Post author

    Protestant: Důkaz, který kupodivu uznávají jen a pouze ateisté není důkazem. To je ideologie…. 🙂 Je to podobné jako když důkaz o nadřazenosti árijské rasy uznávali pouze árijci….

    To zaprvé není pravda, protože jistě mnoho lidí věří v Boha, ale nikoliv v Biblického Boha. (čili tito uznávají důkaz, že Yahweho projektovali staří Izraelci) A za druhé, to že určitá skupina lidí odmítá přijmout korektní důkaz se prostě stává, viz např. situace s kreacionisty mladé Země.

  9. Cestmir Berka

    Hezký je, když nám někdo metaforou pak dokazuje, že mimoprostorový a mimočasový Hospodin odmítal obětování pečínek…

  10. Michal Post author

    Například hned tady kolega v práci, co sedí se mnou v kanceláři. Věří v Boha, ale rozhodně ne v inspirovanost Bible a/nebo v pravdivost křesťanství 🙂

  11. treebeard

    protestant:
    “Nahněvaný” to je lidská vlastnost….

    Ex22:21 Vdovu ani sirotu nebudete utláčať. 22 Ak ich však budeš utláčať a ony budú volať ku mne, ich nárek určite vypočujem. 23 Rozpáli sa môj hnev a pozabíjam vás mečom, takže vaše ženy ovdovejú a vaše deti osirejú.

  12. Foxy

    treebeard (March 20, 2014 at 2:16 pm) says:

    Ex22:21 Vdovu ani sirotu nebudete utláčať. 22 Ak ich však budeš utláčať a ony budú volať ku mne, ich nárek určite vypočujem. 23 Rozpáli sa môj hnev a pozabíjam vás mečom, takže vaše ženy ovdovejú a vaše deti osirejú.

    Vsaď se, že i tohle bude označeno za nadnos (metaforu) 😀

  13. S.V.H.

    protestant:
    “Nahněvaný” to je lidská vlastnost….

    S.V.H.:
    Láska není lidská vlastnost?

  14. Samain

    4 Michal
    Cit: Například hned tady kolega v práci, co sedí se mnou v kanceláři. Věří v Boha, ale rozhodně ne v inspirovanost Bible a/nebo v pravdivost křesťanství

    Docela by mně zajímalo, v jakého boha věří – tedy, nebude to asi Jahwe nebo JK ale nějaká entita na vyšší úrovni?

    Docela by mně to zajímalo. Zrovna občas koukám na Hvězdnou bránu, kde Orájové mají prakticky veškeré božské atributy, nicméně, SG 1 je samosebou za bohy nepovažuje.
    Přesto jsou všichni (jako jak jinak – američani) věřící.
    Fakt mám v tomhle hokej

  15. petr

    Když říkáme, že Bůh svá rozhodnutí mění, např. když se rozhněvá na ty, ke kterým byl shovívavý: to se mění spíše oni, než on.

Comments are closed.