Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
sv. Augustin
petr (March 20, 2014 at 2:54 pm) says:
Když říkáme, že Bůh svá rozhodnutí mění, např. když se rozhněvá na ty, ke kterým byl shovívavý: to se mění spíše oni, než on.
Kdyby byl ten tvůj hypotetický bůh skutečně vševědoucí a všemocný, tyhle problémy by neměl.
Jenže někdejší konstruktéři boha jiný vzor než nějakého svého kmenového náčelníka, nafouknutého do nadlidských rozměrů, neměli.
Proto je biblický bůh tak neskutečnou splácaninou nabubřele lidských vlastností.
Člověk nebyl stvořen k obrazu božímu, to naopak bůh byl stvořen k obrazu lidskému.
protestant:
Pravdivost tohoto výroku nemůžeš dokázat.
S.V.H.:
I argued that humans made God, and not vice versa. In no way do I intend this belief to belittle religion or people’s belief in any way. It is a testable hypothesis that I find reasonable and supported by the evidence from comparative mythology and world religions, evolutionary biology and psychology, and the anthropology, sociology, and psychology of religion. That man made God is every bit as fascinating as the reverse; and the evidence is even better.
Shermer, Michael. How We Believe: Science, Skepticism, and the Search for God, 2003.
Michael Brant Shermer (8. září 1954, Glendale, Kalifornie, USA) je americký historik vědy, který proslul především jako zakladatel Skeptické společnosti (The Skeptics Society), která bojuje proti pseudovědám a iracionalitě. Je šefrédaktorem jejího časopisu Skeptic. Společnost i časopis Shermen založil roku 1992, k roku 2008 měla již 55 tisíc členů a pobočky po celém světě. Označuje se za ateistu a humanistu.
Co může dělat ateista jiného, než věřit, že Bůh je lidský výtvor…. 🙂
Co může dělat teista jiného, než věřit, že člověk je božský výtvor…. 🙂
protestant says:
Co může dělat ateista jiného, než věřit, že Bůh je lidský výtvor…. 🙂
S.V.H.:
Tvrdil jste, že výrok o tom, že Bůh (konkrétně Jahve) je lidským výtvorem, nelze dokázat. Ale jak argumentuje Shermer, tuto hypotézu LZE testovat. Není v ní tedy třeba věřit bez důkazů – je testovatelná a můžeme jí prokázat nebo neprokázat.
Zkuste chvilku lidi nekádrovat podle toho, jestli jsou teisté či ateisté. 😉
Michal says:
March 20, 2014 at 2:07 pm
Protestant: Důkaz, který kupodivu uznávají jen a pouze ateisté není důkazem. To je ideologie…. 🙂 Je to podobné jako když důkaz o nadřazenosti árijské rasy uznávali pouze árijci….
To zaprvé není pravda, protože jistě mnoho lidí věří v Boha, ale nikoliv v Biblického Boha. (čili tito uznávají důkaz, že Yahweho projektovali staří Izraelci) A za druhé, to že určitá skupina lidí odmítá přijmout korektní důkaz se prostě stává, viz např. situace s kreacionisty mladé Země.
protestant:
Je to opačně Michale. Určitá skupina si vytvořila takové “vstupní podmínky”, aby jí vyšlo, že Boha stvořili lidé. 🙂
S.V.H.:
Tvrdil jste, že výrok o tom, že Bůh (konkrétně Jahve) je lidským výtvorem, nelze dokázat. Ale jak argumentuje Shermer, tuto hypotézu LZE testovat.
protestant: To ale vychází z jeho ateistického pohledu na problematiku. A zpětně si dokazuje, že tento pohled je správný…. důkaz kruhem.
Protestant, prečo hovoríš o Bohu, keď je reč len o kmeňovom bohu Jahvem?
jaký důkaz kruhem? Stačí srovnat, jakého boha uctívají v různých dobách a v různých místech. Národ, který žije v horách bude mít boha někde vysoko, bůh pasteveckého národa bude mít rád skopové a ne ústřice, bůh pralesního národa bude nejspíš šelma nebo velký dravec..tam, kde dominují ženy bude Bohyně. Starověký bůh bude spíš bojovat mečem než laserem…jen ve Star Gate cestují mezigalaxiemi, aby pak na nějaké planetě stříleli z M16..ale to zatím není zavedená víra
jasně, to, že Jahwe chtěl skopové vlastně do Bible propašovali ateisté…
protestant: To ale vychází z jeho ateistického pohledu na problematiku. A zpětně si dokazuje, že tento pohled je správný…. důkaz kruhem.
S.V.H.:
M. Shermer byl původně silně věřící křesťan, který právě vlivem studia a zkoumání těchto otázek svou víru postupně opustil. Nemohlo by to být tedy třeba naopak? Že by ho zkoumání této hypotézy (a podobných) přivedlo od víry k nevíře?
Každý nemá jako Vy “teistický” předsudek, že takovouto hypotézu nelze testovat. Někteří lidé, i když třeba v Boha věří, jsou zvědaví a otevřeni otázkám (a změnám postoje).
To je nezmysel. Religionista predsa môže veriť v Boha a súčasne považovať Jahveho len za fiktívnu bytosť, objekt religionistického skúmania, rovnako ako Dia, Odina alebo Huitzilopochtliho.
Ateizmus nie je nutnou podmienkou pre presvedčenie, že skúmané božstvo neexistuje.
Aha, teraz som si všimla, že Shermer hovorí o Bohu a nie o Jahvem. Tak sa ospravedlňujem Protestantovi, že som mu vytkla off topic komentár.
medea: teď souhlasím zase já. Religionista nepochybně může zkoumat náboženství vědeckou metodou a podávat o něm informaci, a zároveň být věřícím, který víru vyznává a zvěstuje. Měl by ale umět tyto sféry rozdělit a při religionistickém zkoumání do nich svoji víru nepromítat.
Totéž ovšem platí z druhé strany i pro ateisty.
Protestant zde dnes odpoledne tvrdil, že nejsme schopni dokázat, že Izraelci si vymysleli Yahweho, a že Yahwe ve skutečnosti neexistuje. V této souvislosti mě napadlo následující:
Umí kdokoliv z vás dokázat, že Země je kulatá? (pro hnidopichy typu Protestanta dodávám, že výrokem “objekt X je kulatý” míním “odchylka objektu X od dokonalé koule (sféry) je malá”, v případě Země je tato odchylka menší než 0,5%). Do dnes jsem si myslel, že to sice nelze dokázat absolutně, ale určitě to lze dokázat s vysokou mírou jistoty.
Dnes jsem si ale uvědomil IMHO velice zajímavou věc: pokud zahrneme do našeho modelu všemocného Boha, o kterém nejsme schopni nic moc říct, a zejména pokud naprosto nejsme schopni odhadnout jeho jednání (jak by jednat mohl, a naopak jak pravděpodobně nejedná) – pak tento předpoklad TOTÁLNĚ relativizuje naši schopnost poznání. Bůh by např. jistě mohl snadno způsobit, aby se nám Země zdála kulatá, zatímco ve skutečnosti je řekněme placatá – a na základě předpokladu naprosto nejsme schopni říct, že toto pravděpodobně nečiní. Čili za předpokladu takového Boha nejenže nejsme schopni DOKÁZAT, že Země je kulatá, ale my to nejsme schopni prohlásit ani s jakoukoliv rozumnou mírou pravděpodobnosti! Takový předpoklad znamená, že nejsme schopni o ničem říct prakticky nic.
Tím jsem ukázal, jak absurdní, a pro naše poznání destruktivní předpoklad neodhadnutelného Boha, o němž nelze nic moc říct, je.
Prosím o kritiku tohoto argumentu 🙂
Michal: Právě jste Michale, byť v trochu upravené podobě objevil teorii dvojí pravdy, která drtivě dominuje v islámu (především díky teologické škole ašaritů podle jejího zakladatele Al- Ašárího), bývá (a je otázka zda právem) přisuzována Averroovi a v Evropě se k ní hlásil např. William Occam (ten Occam, po kterém se jmenuje ta břitva), nebo v poněkud zředěné podobě Duns Scottus.
Neztotožňuji se s ní, ale jako absurdní bych jí hned nezatracoval (a je dobré se např. s filosofickým myšlením Occama blíže seznámit).
Identita sem, identita tam, ach jaj… 🙂
Foxy, predstav si budúcnosť, v ktorej už ľudstvo disponuje pokročilým interfejsom, umožňujúcim funkčne prepojiť mozog s počítačom alebo mozog s mozgom. Ľudia majú mozgy poprerastané umelou neuronálnou sieťou, ktorá umožňuje takéto prepojenie. V živnom roztoku sa pre záujemcu Johna vypestuje panenský ľudský mozog bez spomienok a osobnosti. John sa pravidelne pripája na tento mozog, vytvára s ním jednu osobnosť a formuje si ho na svoj obraz. Povedzme, že cez víkendy sú oba mozgy prepojené, zdieľajú svoje spomienky a mimo víkendu sa odpoja. Panenský mozog si postupne osvojuje Johnove spomienky a Johnovu osobnosť a po nejakom čase je úplne “asimilovaný” Johnovou osobnosťou. Teraz sú tu už dvaja Johnovia, pôvodný John, v ľudskom tele pobehujúci po svete a nový John – beztelý mozog v živnom roztoku 😉
***
Už som to viac krát spomínala, ale opakovanie neuškodí:
Filmy nasnímané z mozgovej kôry: http://sites.google.com/site/gallantlab … et-al-2011
Budeme si číst myšlenky: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6129
Zvířecí mozky s čipem vytvořily “nad-mozek” schopný řešit úkoly: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6763
Brain Machine Interface: http://en.wikipedia.org/wiki/Brain-machine_interface
Michal: Islámská teorie dvojí pravdy z pohledu R. Reillyho:
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2011-3/Kdyz-se-islam-vzdal-rozumu-Rozhovor-s-Robertem-R-Reillym.html
a knížka, kterou už si chci dlouho sehnat a přečíst a ještě jsem se k tomu trestuhodně nedostal:
http://isibooks.org/the-closing-of-the-muslim-mind.html