Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Michale, můžete prosím smazat tyto moje duplicitní příspěvky?
http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-53/#comment-94192
http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-53/#comment-94193
A taky se chci zeptat, zda je záměr blokovat na tomto webu zahraniční IP adresy? Mám problémy s přihlášením a české free proxy servery jsou k uzooufání pomalé.
4 Petr
Cit: Beru to tak, že pokud byste se potkal s nějakým cizím člověkem třeba v hospodě nebo na ulici, tak mu v běžné konverzaci také neřeknete, že si myslíte že halucinuje, je rozpolcený apod. Pokud byste mu to řekl, je to bez ohledu na to, jak jste to myslel minimálně neslušnost.
Teda – pokud se s tím člověkem budu bavit, budu se s ním bavit vážně a on mi bude tvrdit že potkal hejkala a bludičky, tak se ho taky zeptám co ráčí hulit.
Miro, nic ze zahraničí neblokuji. Pokud Ti to funguje pomalu, bude problém pravděpodobně na straně mého webhostingu 🙁
Těžko ale říct, co s tím 🙁
Uff, Médeo prosím zkontroluj, jestli to je OK 🙂
Super, ďakujem 🙂
Michal says:
March 18, 2014 at 10:58 am
Miro, nic ze zahraničí neblokuji. Pokud Ti to funguje pomalu, bude problém pravděpodobně na straně mého webhostingu 🙁
Těžko ale říct, co s tím 🙁
protestant:
Tím to nebude, protože to by fungovalo pomalu všem. Ale já nic takového nepozoruji…
Michal: Miro, nic ze zahraničí neblokuji. Pokud Ti to funguje pomalu, bude problém pravděpodobně na straně mého webhostingu 🙁
Těžko ale říct, co s tím 🙁
Já jsem spíš myslel, jestli to nebude nastavením wordpressu- když se chci přihlásit, abych mohl vložit komentář, tak na mě vyskočí hláška “neautorizovaný přístup”. Když se přihlásím přes nějaký český proxy server, tak to funguje jak má, ale strašně pomalu- to je ale způsobeno tím proxy. Nicméně to funguje alespoň nějak, takže to už nebudu dále rozpitvávat:-)
protestant, Michal:
Zbytečně rozvleklé, když je např. z “článku” – “Proč mi vadí křesťanství” naprosto zřejmé, že Michalova pokora je asi stejného charakteru, jako filosemitismus pana Bartoše, tklivě odhalený v tomto článku:
http://cechycechum.wordpress.com/muj-vztah-k-zidum/
oprava: Michalovo veledílo se jmenuje: “Co mi vadí na křesťanství”
Jinak osobně mám za to, že tento článeček je takovým milým potvrzením řady postřehů psychologů nejrůznějších směrů, které W. James lapidárně vyjádřil slovy: “pokud chcete zjistit stíny některého člověka, dejte mu pět minut prostor aby se kriticky vyjádřil o ostatních”.
V evangeliích je to o té třísce a břevnu 🙂
Ad: “V evangeliích je to o té třísce a břevnu :-)”
Hmmm, teda tříska, nebo břevno…
Z hlediska oftalmologického už to vyjde nastejno.
Petr cit: oprava: Michalovo veledílo se jmenuje: “Co mi vadí na křesťanství”
..no a co? Prostě Michal popsal, co mu vadí na křesťanství. Nikde tam nečtu, že si nárokuje, že to co JEMU vadí na křesťanství je ta absolutní a jediná pPravda s velkým P.
Samain says:
..no a co? Prostě Michal popsal, co mu vadí na křesťanství. Nikde tam nečtu, že si nárokuje, že to co JEMU vadí na křesťanství je ta absolutní a jediná pPravda s velkým P.
protestant:
Nikde tam ale také nečtu že by šlo o jeho subjektivní pohled na křesťanství……
V diskusích pod články se zde kriticky o ostatních diskutujících vyjadřujeme všichni a s gustem. 🙂
Rčení o třísce a břevnu je zajímavé tím, že je ze své podstaty vlastně nepoužitelné. Jakmile ho někdo použije, dopouští se téhož, co kritizuje.
protestant (k Michalovo článku):
“Nikde tam ale také nečtu že by šlo o jeho subjektivní pohled na křesťanství”…
Ten článek se jmenuje “Co mi vadí na křesťanství”. Z toho vyplývá, že se v celém článku jedná o osobní názor autora, nikoliv o všeobecně závaznou Pravdu.
protestant: ne, to skutečně ne 🙂 Taktéž se mi líbí, jak Michal jednou pro vždy vyřídil argument s designu, demaskoval jak funguje víra a zejména a to je podle mne takové těšínské jablíčko té Michalovi pokory, jak pěkně v článku o potopě uvedl:
“Přeji mým křesťanským přátelům otevřenou mysl k zamyšlení nad těmito otázkami, a v rámci možností i klidné spaní :-)”
🙂
Foxy says:
Ten článek se jmenuje “Co mi vadí na křesťanství”. Z toho vyplývá, že se v celém článku jedná o osobní názor autora, nikoliv o všeobecně závaznou Pravdu.
protestant:
Ale kdepak. Článek není o osobním názoru Michala, ale o negativech křesťanství zjištěných Michalem….
S.V.H. : To s Vámi vyjímečně souhlasím, tohoto paradoxu v uvedeném argumentu si všimla i řada teologů. Jak již jsem uvedl v jiném případě, namyšlenost a také tendence dávat na hrubý pytel hrubou záplatu je v důsledku strašná vlastnost.
Mimochodem, mi jsme nedořešili jednu věc a to s tím utrpením zvířat – skutečně nekladu nijak za vinu vědě, že se utrpení zvířat v dnešním světě exponenciálně zvýšilo. Je to samozřejmě vina člověka – nás všech a nemá smysl si ji zastírat, protože bez ohledu na to, jak moc se zdokonalí technologie, které má člověk k dispozici, člověk zůstává stále stejný a technologický vývoj k žádnému pokroku u člověka ve skutečnosti nevede.
Peter, čo presne myslíte pod tým “exponenciálnym zvýšením” utrpenia zvierat?
A prečo rozoberáte článok “Co mi vadí na křesťanství”, pod článkom “Poznámky k definici boha”?
protestant:
Nikde tam ale také nečtu že by šlo o jeho subjektivní pohled na křesťanství……
No já nevím – je to jeho článek, píše ho v první osobě, to že jde o jeho pohled je jasné i idiotovi. Jen protestantovi ne.