Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

This entry was posted in Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

3,150 Responses to Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Jirka says:

    to Jack: Ale me nevadi,ze jsem iracionalni. Jeste mi tvrdte,ze ateista je vzdy racionalni! A budu v tom mit jasno. Jste racionalni napr. ve vztahu? Nikdy vas nenapadlo jestli neni neco nad nami? Asi ano jinak by jste tady nebyl, ze? Podle vas tedy co nejde videt, zvazit, zmerit atd. neexistuje? Jste vzdy racionalni, vedecky presny clovek? Ale ne, to je divne. Vite o cem mluvim?

  2. Jirka says:

    No, a kdyz tedy Buh neni, co je smyslem zivota?

  3. Čestmír Berka says:

    Musí být nějaký smysl života? Jaký je smysl života u jepice, oblíbeného psa, šimpanze, velryby? Jsou to živé organismy, nebo stroje? Je smysl života pobývat na světě 0-115 let a jen se snažit zavděčit Tatínkovi ( maminka nám někam zmizela) na Nebesích, aby nás vzal k sobě Nahoru?

  4. Jirka says:

    Ja ale nejsem simpanz. Jsem clovek a smysl zivota potrebuji. Nebo me presvedcite, ze ne? Co mi nabizi ateismus?

  5. Jirka says:

    Berete to dost hopem… Nejdrive me Jack presvedcuje,ze Buh neni a ted vy me davate na roven velerybe nebo opici. Tak to me ale vubec nepritahuje. Mnohem krasnejsi je co mo rika Bible: jsi Bohem chteny, vrchol tvorstva, Bozi dite s nekonecnou hodnotou. Tomuhle tezko muze konkurovat srovnava-li me nekdo se simpanzem.

  6. Čestmír Berka says:

    Takže šimpanz je na světě nesmyslně? Je jen Boží hračkou? Jsme my lidé taky Boží hračkou. Když ateista neví, kam jede okolojedoucí autobus, tak je dobré si myslet, že jede za Bohem? To, že mě něco přitahuje znamená, že to je pravda? Je pravdivé to, co mi nejvíc slibuje/lže?

  7. Jirka says:

    Ja vam nebudu nic vyvracet. Jen jsem se ptal co mi nabizi ateismus a vy jste mi nabidl opici a to, ze na co smysl zivota kdyz opice ho nema. Ted nevim, mam se urazit, nebo ne?

  8. S.V.H. says:

    Čestmír Berka says:
    O hostii jsme měli už debatu ( v souvislosti s celiakií ) a tenkrát jsi názor evangelíků odůvodnil jasným logickým zdůvodněním, že Poslední večeře se konala s živým JK a proto se nejí maso a krev- k večeři měli něco jiného! To byl logický závěr- ne víra! Ty si velmi dáváš pozor, abys neuvedl nějaké konkrétní tvrzení ( mlžíš)- tenkrát jsi to ale napsal jasně.

    S.V.H.:
    Já jsem náhodou od Protestanta jasné tvrzení dostal – a to, že Bůh není sportovec. 🙂

  9. Jirka says:

    A smysl krestanstvi neni se zavdecit. to je karikatura krestanstvi. Takove male zakonictvi. Ve smyslu: ja neco udelam a Buh neco za to. Tak to neni.

  10. S.V.H. says:

    Jirka says:
    Berete to dost hopem… Nejdrive me Jack presvedcuje,ze Buh neni a ted vy me davate na roven velerybe nebo opici. Tak to me ale vubec nepritahuje. Mnohem krasnejsi je co mo rika Bible: jsi Bohem chteny, vrchol tvorstva, Bozi dite s nekonecnou hodnotou. Tomuhle tezko muze konkurovat srovnava-li me nekdo se simpanzem.

    S.V.H.:
    A jsme zpátky u toho strachu z osamocení, z nedůležitosti. Pokud vybíráte to, čemu budete věřit, podle lákavosti, tak je dle mého soudu něco špatně.
    Smysl musí dát svému životu každý sám. I Vy jste to tak udělal.

  11. S.V.H. says:

    Jirka says:
    no to je objev století! Tal to je snad jasné, že musím chtít. Tak si představ, že bych věřil kdybych nechtěl. To zní uhozeně, ne? Nebo, že by mě někdo nutil, to je ještě horší. Já myslel, že je od začátku jasné, že víra je věcí mé svobodné vůle. A indoktrinace v dětství v tom nehrála roli, jsem z rodiny ukázkových ateistů. Táta nesnáší církev velmi upřímně(kdysi ho kdosi cosi).

    S.V.H.:
    Docela dobře si dokáži představit situaci, kdy někdo něčemu věřit chce, ale přesto neuvěří. A naopak také.
    To, že na rozdíl od rodičů máte víru v Boha, znamená, že indoktrinace buď neproběhla (jak je v ateistických rodinách asi časté), proběhla neúspěšně, nebo proběhla úspěšně a Váš současný postoj je jen přechodné období a indoktrinace ještě přinese své ovoce. 🙂

  12. Jirka says:

    Tak strach z osamoceni je normalni vec, ze. Co vam z toho vseho vyplyva, ja uz v tom mam celkem gulas?

  13. Jarda says:

    Jack:
    Pořád jste neodpověděl!!!
    Je židovský či muslimský bůh Trojjediný??
    A co by se muselo stát,aby jste VĚDĚL,že existuje vaše bytost a neměl pochyby???
    Odpovíte někdy?

    Jarda:
    Představ si Jacku, že Prof., Doc., ThDr. Mons. P. Tomáši Halíkovi se v Hirošimě ukázal Kristus, a on stejně stále o Pánu Bohu pochybuje.

  14. Jarda says:

    Jirka says:
    January 13, 2013 at 7:58 am

    Podle vas tedy co nejde videt, zvazit, zmerit atd. neexistuje? Jste vzdy racionalni, vedecky presny clovek? Ale ne, to je divne. Vite o cem mluvim?

    Jarda:
    Už se zde o tom mluvilo, ale přesto se opět otáži: ,Jestliže “něco” je nehmotné, není to vidět, cítit, nelze to zvážit, nelze to detekovat lidskými smysly ani vědeckými přístroji, nelze to pochopit lidským rozumem ……. což vše věřící tvrdí o Pán u Bohu, jak lze prokázat že to “něco” (tedy podle věřících Pán Bůh) vůbec existuje?

    Ale vlastně ano; kdyby to “něco”, tedy Pán Bůh, neexistovalo, váš život by neměl cenu.

    Problém ovšem není v tom, že většina lidí věří v nějakého Pána Boha, v kosmické Vědomí, v kosmickou Sílu, v Atapalona, Létající Špagetové Monstrum, Jehovu, Buddhu, Alláha, tisíce hinduistickýcj bohů ……… problém je v tom, že někteří věřící usilují o to, vnutit jinak věřícím a nevěřícím, svoji představu o své víře a to často, a mají-li moc, tak prakticky vždy, násilím, i třebas za cenu, že nebudou-li ti ostatní jim chtít věřit, že je zavraždí.
    To je ten problém!

  15. Jirka says:

    Jardo plne s vami souhlasim vnucovat nekomu neco jeste k tomu silou je hnus. Ale to uz dnes snad nehrozi…

  16. martiXXX says:

    Jarda – co se týče vnucování – to je obecná lidská zvířecí valstnost – komunisti nutí, kapitalisti nutí, církve nutí, reklama nutí , ateismus nutí – nutí se někdy tzv. přesvědčováním, někdy násilně; rozdíl je pouze v intenzitě a podmínkách, které to mohou zmírnit – války už dnes tolik nejsou – jsou nahrazeny konkurenčním bojem;

  17. martiXXX says:

    Pokud jste racionální tak ve světě existuje více tzv. škodlivých jevů než je náboženství – je to reklama, prodej alkoholu a cigaret, vymývání hlav komerčními medii – proč proti tomu nebojujete

  18. martiXXX says:

    stejně je to zajímavá svým způsobem neracionální vlastnost – nutkání, někomu nutit svůj pohled na svět, o kterém jsme přesvědčeni, že je “správný”; co na tom záleží z racionálního hlediska?

  19. S.V.H. says:

    Jirka says:
    Tak strach z osamoceni je normalni vec, ze. Co vam z toho vseho vyplyva, ja uz v tom mam celkem gulas?

    S.V.H.:
    Taky už přesně nevím, jak jsme k těmto otázkám dospěli, ale hezky se to spojuje s důvody rozšířenosti náboženství v dnešním světě, na což se tu dříve narazilo.
    Postavme vedle sebe ateismus a teismus podle toho, co nám nabízí:
    V případě smrti. Ateismus – cože? Nic? Konec? Náboženství? Ohohó! Spásu a happy end! Věčné štěstí!
    V případě důležitosti a postavení ve vesmíru. Ateismus – cože? Jsem jen jeden z mnoha příslušníků jednoho živočišného druhu na jedné malinké, bezvýznamné planetě v koutě jedné galaxie v nezměrných prostorách vesmíru? Náboženství? Ohohó! Jsem vrchol tvorstva, to k čemu spělo celé stvoření! Bůh mě miluje, lidé jsou pro něj to nejdůležitější, vše je tady pro nás!
    V případě smyslu života. Ateismus – cože? Žádný globální smysl? Z biologického hlediska jen přežití a předávání genů? Z lidského si ho musím najít sám? Náboženství? Ohohó! …

    Pokud bude člověk vybírat jen na základě toho, co se mu líbí, na základě lákavosti, obávám se, že ateismus nemá moc šancí. 🙂
    Já bych osobně před například křesťanským modelem dal přednost reinkarnaci nebo starogermánskému modelu. Taková nekonečná pařba ve Valhale s valkýrami mi přijde lákavější než “patření na Boha”. 🙂

    BTW: Tento komentář mi nějak nešel odeslat, tak doufám, že se tu neobjeví vícekrát.

  20. Jirka says:

    A nemelo to byt puvodne pareni na Boha(tj. na Jeho ucet)? pak to nekdo blbe prelozi…. 🙂 Ne vazne casta je predstava nebe jako mista kde se pari, nevim proc me je pokazde potom hrozne blbe. Nakonec nevime co bude.