Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Michal says:
May 23, 2012 at 9:27 am
Hm, no zde si nemůžu odpustit poznámku, že ty protestante jsi ten poslední, kdo může říkat že má dostatečné znalosti o víře. Jsi příslušníkem naprosto marginální církve, a myslím tento týden ses vyjádřil, že ani nevíš co to je obřad svěcení (v našem případě kaple), jaký je jeho význam atd.
protestant:
Celá kalvínská (helvetská) větev reformačních církví nesvětí budovy, kostely,….
Michal says:
May 23, 2012 at 9:37 am
Však řekni, o čem je tvoje víra, Protestante!
Věříš, že Ježíš je Kristus. Super, to už víme dávno. Kristus znamená Mesiáš, a to nikoliv (podle tebe!) v tom smyslu jak byl chápán v místě a době kde Ježíš žil – ale ve smyslu jiném. Pokud jsem si všiml, tak si tento jiný, správný význam slova Mesiáš nikdy nedefinoval, ani nijak nevysvětlil.
protestant:
Stačí, když si pročteš NZ. Tam je o tom rozporu mezi tehdy chápaným významem mesiášství a tím jak jej chápali křesťané napsáno poměrně dost.
Michal says:
May 23, 2012 at 9:31 am
K té tvé citaci: myslím, že velmi dobře vím, co to je víra běžných křesťanů. Vím to z osobního kontaktu s nimi, mám věřících několik kolegů v práci, pocházím z oblasti moravského předhůří českomoravské vysočiny, kde bylo věřících hodně a přicházel jsem s nimi denně do styku. Mám věřícího poměrně blízkého kamaráda. No a vím to také z internetových diskuzí a specializovaných křesťanských fór (např. krestanske-diskuze.cz, granosalis.cz, atd.)
To, že někteří vzdělanější křesťané věří dost možná “jinak”, přičemž sami zřejmě ani nejsou schopni definovat jak (viz např. Ty ) na tomto faktu nic nemění. JEJICH víra NENÍ typická. Oni by dost možná CHTĚLI, aby víra byla o něčem jiném – jenže ona není.
protestant:
Když definuji pojem strom, tak nestačí, že se do něj vejde většina stromů. Nestačí, že popisuje typické stromy. Musí do něj vejít VŠECHNY stromy. Pokud ne, pak nejde o definici stromu.
Co se rozumí pod pojmem Mesiáš v NZ samozřejmě vím, ale nepochybně to je něco úplně jiného, než v tom vidíš Ty, páč mě Duch Svatý při čtení bohužel neasistuje 🙂
Jinak, co se týká těch stromů – ono je taky možné, že mezi stromem a ne-stromem není ostrá hranice. Což si myslím, že je přesně případ křesťanů, a těch co už nejsou křesťané.
Mimochodem, proč vlastně Svědkové Jehovovi nejsou křesťané? Pokud vím, tak oni s tím, že Ježíš je Mesiáš, tedy Kristus, nemají nejmenší problém! Oni mají problém s trojjediností – ale tu jsi do své definice nezahrnul. Ty jsi nežádal víru, že Ježíš má být Bůh. Dále mají problém s vánočními svátky, a s nehistoričností zpráv v evangeliích o Vánocích – ale s tím ty snad taky nemáš problém, ne?
Michal says:
May 23, 2012 at 9:53 am
Co se rozumí pod pojmem Mesiáš v NZ samozřejmě vím, ale nepochybně to je něco úplně jiného, než v tom vidíš Ty, páč mě Duch Svatý při čtení bohužel neasistuje
protestant:
Tady máš trochu nápovědy:
http://liben.evangnet.cz/kazatelna/jezisovy-krestanske-tituly-mesias/
Michal says:
May 23, 2012 at 9:57 am
Jinak, co se týká těch stromů – ono je taky možné, že mezi stromem a ne-stromem není ostrá hranice. Což si myslím, že je přesně případ křesťanů, a těch co už nejsou křesťané.
Mimochodem, proč vlastně Svědkové Jehovovi nejsou křesťané? Pokud vím, tak oni s tím, že Ježíš je Mesiáš, tedy Kristus, nemají nejmenší problém! Oni mají problém s trojjediností – ale tu jsi do své definice nezahrnul. Ty jsi nežádal víru, že Ježíš má být Bůh.
protestant:
O tom kdo je a kdo není křesťan nerozhodují lidé, ale Kristus.
Protestante, nemá cenu brát tuto diskusi příliš vážně. Řeknou vám tu:
Rozumíte své víře? Pak jste salónní teolog a nemá cenu s vámi polemizovat, protože nejste reprezentativní vzorek křesťanstva. – Všichni přece vědí, že většina křesťanů jsou hlupáci.
Nerozumíte své víře, ale jen papouškujete, co se říká v kostele na objednávku prostých starých žen, nedospělých dětí a vychlastaných nevěřících venkovských hasičů a myslivců (kteří chodí do kostela, jen aby se mohli předvést v uniformě)? Pak jste dobrým terčem, který ateistickému intelektuálovi stojí dokonce i za samostatný článek.
Je to trochu jako v evangeliu (Mt 11,16–19).
to Hermes:
Já zdejší diskuzi beru jako zábavu.
Jasně 🙂
Herme v podstatě s Vámi souhlasím. Skutečně asi není možné dávat do jednoho pytle víru protestantovu a víru “obyčejného” křesťana.
Na druhou stranu to chápu i tak, že s protestantovou vírou příliš polemizovat nemůžeme, protože on vlastně není schopen zde uvést nějakou tezi, se kterou by se polemizovat dalo. Tak trochu si myslím, že je to v podstatě je ho strategie. Jakmile by totiž svoji tezi a víru konkretizoval, tak podvědomě tuší, že by asi nemohla rozumově obstát. Proto se ji ani nesnaží nějak přesněji definovat. A to nejen před námi, ale asi ani pro sebe. Když se tedy snažíme zjistit, co je podstatou jeho víry, tak zjistíme, že se jedná o tvrzení “Ježíš je ASDFGHJKL”.
To stavíme do opozice k našemu světonázoru, že to čemu věříme je to, co jsme schopni rozumově obhájit. Pokud nás evidence a poznání povedou k tomu, že bůh existuje, potom s tím nebudeme mít sebemenší problém.
to Slávek:
Není to jen moje víra:
http://brno1.evangnet.cz/node/519
Slávku, a zamýšlel jste se, kde se bere ta potřeba ateistů polemizovat a vyvracet? Jste v tom sami možná mnohem více závislí na křesťanství, než si myslíte. Vždyť jste agresivní jak evangelikální misionáři nebo středověká inkvizice. 🙂 To chcete VYSVOBODIT 😉 nebohé duše z vězení církevních dogmat (jakési vykoupení bez spásy)? Nebo si vlastně jen sami nejste jistí a žene vás vnitřní nutnost hledat stálé sebepotvrzení?
Neuznáváte model žít a nechat žít? Respekt k individuální cestě jednotlivce? To je něco, s čím máme ve svých církvích často problém my křesťané – zvláště ti přemýšlející. A to je důvod, proč si někteří z těch přemýšlejících občas jdou odpočinout klábosením s nekřesťany (ovšem zajít sem bych jim skoro nedoporučoval – mohli byste mi je přivést k ultrafundamentalismu 🙂 ).
Tak tady bych se ohradil: Potřeba polemizovat a diskutovat s lidmi odlišných názorů je podle mě naprosto přirozená, legitimní, a velice prospěšná. Řekl bych, že veškerý lidský pokrok ve vědě i v poznání obecně je právě důsledkem střetávání se odlišných názorů, jejich tříbení a vítězství těch které v té soutěži ideí obstojí.
Naproti tomu, snaha hrát si se svým přesvědčením na svém písečku, a hlavně si do toho proboha nenechat od nikoho kafrat, je vyloženě negativní. Je typická pro sekty nejrůznějšího druhu, a ano, žel, i pro NĚKTERÉ věřící velkých náboženství. Respektive, ať si to tak věřící dělají, když chtějí, ale přiznávají tím, že jsou si vědomi toho, jak jejich víra stojí na vodě.
Klíčové je, že KDYBY měl být tento přístup věřících obecně platný, pak ještě pořád věříme tomu že Země je placatá, leží na hřbetě gigantické želvy, a po lesích běhají Rusalky. S mírnou nadsázkou.
Michal says:
Klíčové je, že KDYBY měl být tento přístup věřících obecně platný, pak ještě pořád věříme tomu že Země je placatá, leží na hřbetě gigantické želvy, a po lesích běhají Rusalky. S mírnou nadsázkou.
protestant:
S placatostí Země nepřišla církev.
Navíc – jít se svými idejemi na trh, a nechat je prověřit lidmi s odlišnými názory je podle mě v zásadě JEDINÁ cesta, jak zjistit, že se mýlím. A připouštíte, Hermesi, že se můžete mýlit, doufám! Já to připouštím rozhodně – právě proto s tím střetáváním s odlišnými myšlenkami nemám nejmenší problém, naopak je aktivně vyhledávám.
Pokud se té soutěže ideí bojíte, pak je tomu tak proto, že v případě, že se mýlíte, se to NECHCETE DOZVĚDĚT. Chcete žít ve svém dosavadním myšlenkovém světě, bez ohledu na to, jaká je realita. A tohle je, nezlobte se na mě, fakt přístup který je typický pro sekty, a obecně je vyloženě škodlivý.
Protestant – no jasně že ne, já nic takového nepsal. Jde o to, že kdyby platil ten epistemický přístup, který tu hájí Hermes, tedy “ať si každý věří čemu chce” a “neargumentujme si navzájem, kdo a proč se mýlí”, tak bychom v placatou Zemi věřili doteď. Bez ohledu na to, kdo s tím názorem přišel (on byl ostatně v plenkách lidského poznání zcela přirozený)
Michal says:
May 23, 2012 at 11:47 am
Protestant – no jasně že ne, já nic takového nepsal. Jde o to, že kdyby platil ten epistemický přístup, který tu hájí Hermes, tedy “ať si každý věří čemu chce” a “neargumentujme si navzájem, kdo a proč se mýlí”, tak bychom v placatou Zemi věřili doteď. Bez ohledu na to, kdo s tím názorem přišel (on byl ostatně v plenkách lidského poznání zcela přirozený)
protestant:
To není pravda. Veškerý výzkum a věda se až do 18. století probíhal v rámci církví.
Koperník, Mendel, Pascal či třeba Pierre Teilhard de Chardin byli kněží či věřící. Nepotřebovali ke své práci tlak ateistů.
Nehledě k tomuhle:
…Katolický geocentrismus se nesmí zaměňovat s myšlenkou placaté země, kterou církev nikdy nepodporovala….
http://cs.wikipedia.org/wiki/Heliocentrismus
Takže zase jsme u té ignorance o které mluví Vido.
Michal says:
…Chcete žít ve svém dosavadním myšlenkovém světě, bez ohledu na to, jaká je realita…
protestant:
Ukázka s myšlenkou, že církev někdy zastávala placatost Země spíše naznačuje že autor těchto slov žije ve myšlenkovém světě nezávislém na realitě.
Protestante ale zapomeň teď na církve, já přece mluvím o tom principu, že odlišné ideje se mají střetávat, a ne si je nechávat pro sebe! Lidé kteří mají odlišné názory se o nich mají bavit, a ne aby si dal každý klapky na oči a věřil si čemu chtěl, a o jiné názory se nezajímal!
V příkladu který jsi nadhodil, by si např. Koperník své výzkumy nechal pro sebe, a buď by o nich ani nic nenapsal, a se svým poznáním by i zemřel, aby náhodou někomu “nebral jeho názory”. Nebo by svou knížku vydal, ale nikdo by ji nečetl, aby nedejbože Koperníkovy argumenty nevedly k tomu, že by svůj názor změnil.
S tím nečtením knih obsahujících odlišné názory je to zcela přesné, protože kolik věřících dnes pozorně čte publikace ateistů? Třeba recenze paní Tydlitátové Dawkinsova Božího bludu svědčí o tom, že ho maximálně tak letmo prolistovala! Drtivá většina ostatních do něj ani nenahlédla.