Smysl života

[Colombo]

Morituri te salutant!

[Michal]

Podle mého názoru jsou tyhle diskuze o smyslu života jen důsledkem nepozorného zacházení s pojmy. Co to je smysl něčeho? Po smyslu čehokoliv se má smysl ptát vždy jen z nějakého konkrétního hlediska, nebo záměru.

Tak např., smysl může nebo nemusí mít daný tah v šachách - z hlediska toho, zda zlepšuje nebo zhoršuje pozici daného hráče, tj. zda vede nebo nevede k výhře, tj. k CÍLI toho hráče.
Můžeme se bavit o smyslu počínání daného člověka, z hlediska toho, jak efektivně se tím svým počínáním přibližuje k cílům, které si vytyčil. Tak například, je-li cílem (jedním z cílů) daného člověka hodně vědět, pak logicky má smysl studovat.
Je-li mým cílem najít si pěknou a hodnou holku, a založit rodinu, pak jistě můžeme uvažovat o celé řadě akcí, které mají větší či menší smysl, z hlediska toho jak efektivně k danému cíli vedou.

Protestant zde psal, že nemá-li smysl život jako celek, pak nemá smysl ani žádná jeho část, tedy např. ani vedení této diskuze. To je ovšem IMHO blbost. Každý z nás účastí na této diskuzi něco sledujeme, účastníme se jí z nějakého DŮVODU, a to PRO NÁS určuje smysluplnost naší participace v té diskuzi.

A teď se dostávám k tomu klíčovému: co by to vůbec MĚL být SMYSL lidského života jako celku? Smysl z hlediska - koho? Čeho? Už jen položením té otázky předjímám existenci někoho (Boha), který tím, že dal člověku život, NĚCO sledoval - a z JEHO (Božího) hlediska pak má náš život smysl. Neexistuje-li ale žádný osobní stvořitel každého člověka, pak IMHO opravdu nemá smysl ptát se po smyslu života jako celku.

Ještě podotýkám, že smyslem podle mě určitě není to, jak by se člověk MĚL chovat. Určitě lze říct, jak by se člověk chovat měl, a jak ne, ale tato pravidla podle mě nijak neurčují ani nepopisují smysl života jako celku.

Na závěr ještě pár otázek: Jaký je SMYSL toho, že kámen na cestě leží zrovna támhle, a ne tadyhle? Jaký je SMYSL toho, že Mount Everest je vyšší, než 8 km? Jaký je smysl toho, že naše Sluneční soustava má kromě Země ještě dalších 7 planet?
Žádný. Opravdu zdaleka ne vše na světě (ve Vesmíru) má nějaký SMYSL.

[protestant]

Dal jsi Michale jako příklad šachy.
Tak je zkusme použít:

Jediným smyslem pohybů na šachovnici je dát soupeřovu králi mat.
Vše ostatní nelze označit slovem smysl
Přesto, že se říká, že smyslem rychlého vývoje figur v zahájení je obsadit střed šachovnice, tak to ve skutečnosti není pravda. Jediným smyslem rychlého vývoje je zase dát soupeři mat. Obsazení středu je jen prostředek k naplnění smyslu šachu.
Tedy pokud řekneme, že dát soupeřovu králi mat smysl nemá, pak nemá smysl ani obsazovat střed.

A teď k pěšcům.
Například pěšci a2, b2, c2 mají za úkol otevřít dámské křídlo a tak soupeřovy síly odpoutat od křídla královského kam rochoval král. Mohou si myslet, že jejich smyslem je zmizet z šachovnice, aby se otevřely sloupce na dámském křídle pro útok věží. Ale není to pravda. Jejich smyslem je zase jen spolupodílet se na matu soupeřovu králi i přesto, že oni vůbec nemusí vědět, že nějací králové na šachovnici jsou.

Krátkodobé cíle se v šachu nazývají taktika, dlouhodobé strategie. Ani taktické, ani strategické cíle ovšem nejsou smyslem šachu. Tím je jen ... dát mat soupeřovu králi. A pokud nemá smysl dávat soupeřovu králi mat, pak ten smysl nemají ani taktické a strategické obraty.

[Michal]

No, já nesouhlasím.

Zaprvé bych zase odlišil smysl šachů jako hry, a smysl jednotlivých tahů. Smyslem šachů jako hry není "dát soupeři mat" , ale pobavit se, zahrát si, zlepšit svoje myšlení, paměť, učinit zadost své ctižádosti případnou výhrou, atd. atp.

Dále je zajímavé uvědomit si, že smysluplnost daných tahů se může měnit opět v závislosti na tom, jaké mám CÍLE. Mým cílem totiž nemusí být vyhrát! Když třeba hraji se svým dítětem, může být mým cílem NECHAT ho vyhrát, ukázat mu na svých chybách jak jich využít - a moje tahy pak mohou mít smysl, i když vedou přesně k opačnému cíli, totiž že nakonec dostanu mat já...

Je-li ale mým cílem vyhrát, pak samozřejmě nesouhlasím s tím, že jediné tahy které dávají smysl jsou ty, kterými dám soupeři mat. To je blbost. V dané pozici se smysluplnost tahů liší přesně podle toho, jak mění moji šanci na to, dát někdy později v té hře soupeři mat.

[protestant]

[slavek]

Souhlasím s Michalem i Protestantem. Smysl vždy vztahujeme k nečemu. V běžném zivote nám stačí přemýšlet jen o jeden nebo dva schudky dopředu: udělám rošádu, abych chránil krále a uvolnil vez. Koupím ženě kytku, abych ji potěšil.

Jestliže ale začnu přemýšlet dal, tak proc potrebuji uvolnit vez? Abych dal soupeři mat. Proc mu mám dat mat? Abych vyhrál hru. Proc mám vyhrát hru? .... Atd. Tak se dostanu nakonec k otazce existence nejake konecne inteligence. I u ni se ale mohu ptat: proc tato inteligence existuje? A na to uz odpověd neexistuje.

Takže v běžném zivote věci smysl maji i pro nás ateisty. Pokud ale uvažujeme důsledně, tak smysl nemá nic. To platí jak pro křesťany, tak ateisty. Křesťané tu otazku jen posouvají o stupínek výš a mohou se vymluvit na to, že smysl existence boha je mimo lidske chápaní a dosah. To je z praktického hlediska stejne, jako by ten smysl neexistoval.

[protestant]

[slavek]

[slavek]

Je zřejmé, že život má smysl:

https://docs.google.com/document/d/1u5b ... ndFiw/edit

[protestant]