Arkande já to samozřejmě chápu. V souvislosti s Byzancí jsme se bavili o příchodu učenců po jejím kolapsu. Tak jsem jen připomněl, že Byzanc byla křesťanská (a tedy se nepochybně jedná o křesťanský základ).
Naopak zásadním faktorem, který teda můžeme přičíst křesťanství (západnímu) k dobru je ten, že nikdy nemělo svrchovanou moc. Vždy zde byly dvě moci (světská a církevní), které sice byly propletené, ale existovala poměrně jasná hranice, která vznikala "bojem". Viz spor o investituru. "Co je císařovo nech císaři."
To byla věc, která neexistovala ani v antice, ani v arábii a ani v číně. Všude na světě bylo náboženství chápáno jako nedělitelná součást státu. kdo se postavil proti náboženství, stavěl se i proti státu. To v Evropě neexistovalo. Spolu s rostoucí vzdělaností to určitě mělo vliv na rozvoj vědy. I když byly třeba evropské university inspirovány madrásami, tak nad nimi neměla církev jednoznačný vliv.