Mám otázky na křesťany, kteří zabrousí sem na toto forum. Záměrně se nedotazuji na křesťanských stránkách, protože mě nezajímají odpovědi křesťanů, kteří si nekladou otázky a "prostě věří", případně mají "ve všem jasno" a tudíž si otázky klást ani nepotřebují.
Pokud Bůh po nás vyžaduje, abychom věřili (v něj a jemu), myslím, že to je úkol nad lidské síly (pokud tedy používám rozum a nemám "dar víry").
Pokud první lidé (Adam a Eva) měli bezprostřední kontakt s Bohem, setkávali se s ním, hovořili s ním a znali ho a přesto dokázali "zhřešit" tím, že se dotazovali a byli zvědaví, (selhali ve víře, tady spíše selhali v důvěře) jak můžu já, dítě své doby, které nemá bezprostřední kontakt s Bohem, nesetkávám se s ním a nehovoří se mnou, jak můžu být vystavena takové zkoušce "víry"?. Jeden z křesťanských výkladů je, že Bůh sice je vševědoucí, ale dává mi prostor, abych já poznala jak to s mojí vírou je. Tohle mi nestačí, protože Adam s Evou viděli, dotýkali se a přesto to nestačilo, aby "setrvali ve víře/důvěře". Já nevidím, nedotýkám se a mám (mohu) věřit???
Další moje úvaha se týká toho, že Bůh po mně chce zcela zřejmé a jasné odpovědi a životní postoje. Jak mohu (i kdybych stokrát chtěla), dát Bohu jasnou odpověď a pevně stát při něm, když nemám žádnou odezvu? Když Bůh mi nedává jasné odpovědi?
Stejně tak jako nemohu být důsledným křesťanem, nemohu být ani důsledným ateistou, neb nemám dostatečné vzdělání, nejsem matematik, fyzik ani historik a nedokážu si všechno spočítat a odůvodnit a tudíž by mi zbyla zase jen víra...