Podle stylu článků a jejich nezměrné inteligence
si myslím že pan J.J.Stodola a paj J.Stodola jsou stejní lidé...Už moje babička(optimistka) říkávala, že pokud je někdo opravdu velký blbec,může nás těšit to ,že tu pravděpodobně nebude dvakrát.
Jinak já bych
nepsal na Stodolův web a ostatní by také neměli.v Umění Válečném, Sun Tzu totiž říkal:
Pokud dělá nepřítel chybu,neupozorňuj ho na ni - využij ji. Teď jsme četl Stodolův článek : Švanda s šutrem,už název napovídá o inteligenci a představivosti autora.V tomto článku nám za pomocí logiky podává dokonalé vysvětlení problému: "Mohl by Bůh udělat tak těžký kámen že by ho neuzvednul"... Ne. To by Bůh nedokázal...Znamená to, že Bůh není všemohoucí? Vůbec ne. Všemohoucnost, jak už slovo naznačuje, se týká všeho, co je možné. Daný požadavek na Pána Boha se však vymyká z hranic možného. Proto Bůh nedokáže stvořit takový kámen, který sám neunese, jako nedokáže sestavit kulatý čtverec či nedokáže stvořit nejlepší z možných světů (vždy totiž může stvořit nekonečně mnoho lepších světů, než je ten aktuální, proto aktuální svět nemůže být nejlepší možný).
Jinak Ladislav Simajchl (článek na Duše a hvězdy) k výchově dítěte:
1) Je Bůh starý? – Nemůžeš na to dítěti odpovědět jen jednou, ale musíš hned dvěma odpověďmi: „Ano je od věků, vždycky byl. Ale je i mladý, věčně mladý, nic v něm nestárne, neunaví se, nezestará.“
2) Je Bůh daleko? – „Je nám – jak říká svatý Augustin – blíž, než jsme si my sami, ale zároveň je tak daleko, že ho žádným přístrojem, žádným prostředkem nedosáhneš.“
3) Je Bůh ten, kdo panuje, nebo ten, kdo trpí? – O všemohoucím Bohu se mluví často, ale o trpícím Bohu málokdy.
A přece: co kdo zlý ublíží i tomu nejmenšímu kdekoli na světě, to ublížil i Bohu. Tak to řekl Pán Ježíš (Mt 25,4O).
My ten výrok obvykle chápeme jen co do konání dobra, ale platí to i naopak. Taková je už láska. Maminka trpí spolu,
když něco bolí její dítě. Bůh není lhostejný divák, on naše trápení i radosti spoluprožívá s námi.
Tohle vyprávět dítěti tak bych se cítil ...