Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
Jakub: to je základ, pokud nevíš, co je informace, nemůžeš to používat jako argument!
Michale, ten soubor jsi delal sam? Žíjo. Ten má pro mne nulovou informační hodnotu. Bud nejsem příjemcem zprávy, a tudiž to mojí informační entropii nikterak neovlivní, nebo jsi mi chtel ukazat, ze nesmyslně poházené html prvky po stránce jsou informační prvky, které by se mohly poskladat smysluplně. Ale je to rozsypanej čaj. Nesmysl umim taky vygenerovat. Otazkou je zda informační prvky v přírodě se mohou poskládat do smysluplné informace, kterou něco umí přečíst (rybosom) a která dává smysl a vznikne sama od sebe, nebo metodou pokusu a omylu (Darwin).
Indiane (ostatni to nečtěte. Je to nudná definice, kterou tady všichni znají):
Druh je skupina organismu, ktere se mezi sebou mohou reprodukovat a jejich potomstvo rovněž. Ty organismy, které nemohou mají mezi sebou tzv. reprodukční bariéru. U nepohlavních organismů je to složitější a nejsem si jist, zda tam nějaká definice je. To nevadí přesto i tam jsou různé druhy na základě nezpochybnitelných rozdílů, které dokazují druhovou odlišnost.
Jakube, psal jsem, že ten druhý soubor je přesně genom bakterie E-Coli. Podkladem pro něj jsou tedy samozřejmě data toho genomu stažená z webu, to jsem si fakt vymyslet nemohl – konkrétně jsou stažena z webu Univerzity ve Wisconsinu.
A chtěl jsem tím ukázat, že to co TOBĚ nedává smysl jsou ve skutečnosti data, jejichž informační hodnota je značná – je to defacto přesně TA informace, o které ty tvrdíš, že se nemohla vyvinout sama, ale musela být seslána na zem vyšší inteligencí.
Ten první soubor je také zajímavý, ale v čem, to si zatím nechám pro sebe. Byl bych rád, kdybys zatím pochopil to s tím genomem.
Dobrá – ten první soubor se od toho druhého na první pohled TYPOVĚ nijak neliší. Ty nemáš vůbec šanci poznat mezi nimi rozdíl. Oba ty soubory mají velmi vysokou informační hodnotu – a ten první je dokonce úplně nezkomprimovatelný. Žádný mě známý komprimační program v něm není schopen najít nic “zbytečného”, nic, co by se dalo nějak zkompaktnit. Pokusíš-li se ho zkomprimovat, dostaneš dokonce VĚTŠÍ soubor, než jsi měl na začátku.
A přesto je tento soubor výsledkem činnosti programu, který má pouhých 93 bajtů!!! Čili kdyby ses nad tím zamyslel, tak ti vyjde, že ten první soubor je podobně informačně bohatý jako ten druhý – jenže on je ve skutečnosti “vygenerován” z pouhých 93 bajtů. Jenže z těch samotných dat na to nikdy nemůžeš přijít.
A teď zpět k těm skutečným datům e-coli: JAK můžeš vědět, že i ona nejsou vygenerovatelná nějakým procesem (v našem případě přírodním výběrem, který “běžel” miliardy let na “hardwaru” přírody) z nějaké počáteční velmi informačně CHUDÉ informace, která už klidně mohla vzniknout náhodou? JAK to můžeš vědět?
Odpověď je jasná: NEMŮŽEŠ, a vzhledem k tomu co jsem ti teď ukázal, to ani nemáš důvod předpokládat. NAVÍC, ten mechanizmus toho generování té informace je známý, a je to přírodní výběr.
To se mi nějak nezdá, Michale, Ty hrátky s programy mi přijdou jako typické ID.
Ale jsem jen nedostudovaný laik a rád se něčemu od vědeckých badatelů přiučím. Myslím, že Jakub měl na mysli genetickou informaci, ne jakoukoli. A je-li DNA neživým přenosovým médiem a dceřinná buňka se vytváří dle programu DNA přeneseným, pak přírodní výběr, je vlastně výběr z již naprogramovaného genomu. Pro začátek by mě tedy zajímalo, jak vznikl genom ?
Pro začátek jsme tu měli informaci jako takovou. Pokud se někdo ohání nutností vložit prvotní informaci do systému a neví ani, co daná informace je (vy to zjevně nevíte taktéž), tak nemůže položit správnou otázku nebo správně odpověděd na špatnou otázku.
Díky za poučení, jsem zase o něco chytřejší
Výborně, Děkuji za výběr definice. Jen nebylo nutné ji citovat. Stačilo říct: “ano beru přísnější biologickou definici”, a hotovo. Ono je jich totiž víc, předpokládám že i to všichni to znají. Soudím tedy, že by Vás zajímal nový druh vzniknuvší nám před očima a odpovídající této citované definici. Je to tak?
Dále jsem od Vás zaznamenal požadavek na doložený vznik nové informace v existujícím genomu. Tj. předpokládám, že Vás zajímá sledovaný vývoj organismu od stavu bez této informace ke stavu s touto informací, ideálně by měla být doložena i náhodnost takového jevu. Pochopil jsem to správně?
Ad, nádoby. Pokud se jedná pouze o uzavřenou avšak nikoli izolovanou soustavu, pak se v kterékoli z nich může s entropií stát úplně cokoli v závislosti na ostatních podmínkách, není mi proto jasné co jsme si tím měli ukázat.
V tom si rozumíme, to jsme v rozběhlém systému. Mě zajímá start. Odkud se genom vzal, jak se tento způsob přenosu informace vyvinul.
Možná tedy – vznik buňky ?
Bo: jak už tu bylo psáno, to co hledáme je vznik samoreplikující částice o dostatečné komplexnosti a chybovosti, aby dovolovala změny, a zároveň o dostatečné jednoduchosti, aby vznikla.
Toto za určitých pomdínek není nic nemožného. Dokážeme podobné podmínky simulovat celkem běžně (počítačově, podobné podmínky nemyslím “vznik DNA”)
Některé krystaly mají velmi podobné vlastnosti a to takové, že je jen krůček od toho, nazvat je živé. S tím, že tomu brání pouze zvyk z toho, co považujeme za živé (tedy jakýsi “život” založený na DNA, mající konkrétní vlastnosti)
Bo: od školských let, kdy jsme seděli za lavicí a bavili se o nejrůznějších experimentech, které to měly snahu prokázat, uplynulo mnoho let. Od té doby se třeba přišlo na to, že podmínky na tehdejší planetě byly značně odlišné, než se předpokládalo (a prvotní výzkumy tak neměly šanci na úspěch).
Moderní poznatky a moderní experimenty se však už vzniku (nikoliv buňky, ale) protobionta dostávají dost blízko a je to jen otázkou pár desetiletí.
spadlo mi to do spamu, nenakopíroval jsem to, a takovou práci jsem si s tím dal…..teď už musim jít dělat, snad večír, sorry
OK, Michale, rozimim ti, co jsi mi chtel rici. Takze ja tedy opravdu nejsem prijemce zpravy. Je pro me zasifrovana. Prijemcem zpravy by asi melo byt neco, co dokaze zastoupit funkci ribozomu a take enzymu, ktere je prelozi do ribozomstiny. 93 baytu – wow! Nejsem kryptolog a uz si ani nepamatuju, jak se pocita kombinatorika. Kolik je to kombinaci, nebo permutaci nebo co, ze by melo byt vysledkem poctu moznosti informace o 93bytech? Jestli to nevis, zkusim si to nejak zjistit. Bo pochopil, ze mam na mysli genom. Mozna take, ale genom je jen napsany text. Ja mel spis na mysli to, co jej napsalo. Z tveho prispevku jej napsal program o 93 bytech. Tento program napsal zrejme velice sofistikovanou informaci, ktera se neda ani zkomprimovat. Zde je take videt, ze priroda je dokonalejsi nez clovek, ktery ma ve svych souborech balast. Kdo je ten program a komu to napsal v dobe kdy jeste E-coli neexistovala? Uznavam, ze to docela silny argument tech 93baytu, ale je to jen informace davno funkcniho systemu. Neodpovida mi to na dalsi otazku, ktera zde jeste nepadla. A sice muze existovat samostatny zapis informace bez toho, aby neexistoval prijemce zpravy a smysl te informace a take cele to zarizeni s tim spojene? Priklad tveho programu o 93 bytech se mi jevi vhodny. Na co by byl ten tvuj program, kdyz by neexistoval pocitac a software, ktery ten pocitac udrzuje v operacnim chodu (napr. operacni system a mozna dalsi veci, ktere jsou v pocitaci nezbytne pro chod tveho maleho programku).
Jiste jsi mi tez chtel naznacit, ze E-coli je uz pomerne vyvinuta bakterie a ze by mozna nebylo potreba ani 93 bytu.
Z toho, co vsak jsem se drive dozvedel, tak jen nahodny vznik te nejjednodussi DNA, myslim ze myselno existujici nikoli fiktivni, je pravdepodobny tak, jako by se vybral jeden konkretni atom z celeho vesmiru. V pripade RNA je to asi dost podobne. Samotna tato udalost k nicemu neni, pokud neni ctenar inormace a take zarizeni ktere má obsluhovat. I kdyby pravdepodobnost vzniku nejake informace nebyla tak nepravdepodobna, tak se mi jevi jako vysoce nepravdepodobne spojeni te informace s jejim uplatnenim. V pocatecni polivce holt uz muselo vsechno potrebne plavat, aby to melo nejakej efekt. Ja se samozdrejme nebranim predstave, ze zivot vznikl z hmotnych veci. Musel se nejak poskladat, ale jak to vsechno k sobe naslo cestu, jak to vzniklo a proc se to tak chova? Co vede nezivou hmotu k prosazovani se v prirozenem vyberu? Neni ji to snad jedno, zda se ta hmota uplatni pred jinymi? Existuje nejakej fyzikalni duvod k prosazovani se?
Jeste ke krystalum. Ano, krystalizace je tez snizeni entropie navic za cenu zaporne energie (mrznutim se energie uvolnuje). Tam je take zapotrebi jisty druh informace. Experimentalně jsem si to ověřil. Za určitých podmínek proběhne ta krystalizace i bez mnou dodane informace sama. Myslim, ze je to zpusobeno tim, ze tu informaci ta molekula obsahuje, ale kdyz ji dodam driv nez se to stane spontane, krystalizace se rozbehne snaze. At uz v tom informace je nebo neni, rozhodne neni srovnatelne sofistikovana s zivymi vecmi a ani s vecmi, ktere se dokazi replikovat jako jsou viry.
Pripoustim, ze jednou veda muze prolomit zahadu se vznikem zivota na materialni urovni. Sice si to nemyslim, ale budis. Kde je ale psano, ze informace do prirody nebo jakehokoli systemu musi byt kompletni pro vznik tvorstva. Nemuze to byt naprogramovano dopredu nebo postupne tak, aby bylo docileno toho, co buh chce?
Stale vidim v evolucni teorii tolik nedostatku, ze mi vysvetleni pomoci prirozeneho vyberu a snahy prezit nedava smysl ve vzniku dokonalejsich nejprv veci pak tvoru. Nechapu, ktery zakon prirody je k tomu zene. Leda program. A jsme zase na zacatku…
Chlape, zase planceš jabka s hruškama.
Zase plancáš do kopy entropii chemickou a entropii informační.
Colombo, myslim, ze neni zadna chemicka entropie, ale termodinamicka. Informatika s tim souvisi ackoli je informacni entropie vyjadrena jinyma jednotkama. Je to podobne jako kdyz srovnavate viskozitu dynamckou a kinematickou. Obe se lisi rozmerem a maji stejny fyzikalni smysl. Popisuji totiz stejny dej, jen jsou prepocitane na nejakou dalsi jednotku myslim hustoty. Vzorec pro informacni entropii nejsem schopen matematicky priliz vstrebat, ale zatim se spokojuji s nazorem wikipedie, ze jsou stejnym vyjadrenim prirodnich deju. Jedna se o schopnost “stat se” s urcitou pravdepodobnosti.
Nedostatek spatruji spise v tom, ze termodynamicka entropie popisuje deje klasicke deterministicke fyziky (i chemie). Dnes uz tahle deterministicka fyzika moc neplati v malych rozmerech na urovni srovnatelne s atomy a kdo vi mozna i na vetsi urovni. Treba prave makromolekul DNA. Presto i tam je urcita fyzikalni sila, ktera nuti smerovat veci do beznych koleji. Jen se obcas nekdy stane ze v tech kolejich ty veci nejsou. Vubec vsak v tom nespatruju zadnou snahu tech veci, aby byly lepsi než před tím (prirozeny vyber).
Jakube, moc si to komplikuješ a nespojuješ 2 nesouvisející věci, ale daleko víc věcí.
Evoluce a vznik prvního replikujícího se protobionta jsou dvě odlišný věci.
A) Evoluce je ověřený a jednoduchý proces:
1) replikace a mutace
2) výběr
3) replikace a mutace
4) výběr
…
Je prostě jasné, že do dalšího kola postupují jen ti, kteří přežili kolo první a do třetího jen ti, kteří podstoupili kolo druhé. Atd. Nic víc v tom nehledej.
Ten výběr může dělat příroda (rychlé gazely, které nejsou sežrány), člověk (šlechtění zvířat, kdy se rozmnoží jen jedinci s požadovanou vlastností, nebo třeba sex (pávice se spáří jen se samcem s největším ocasem). Principiálně je to ale jedno.
Mutace je na tom podobně. Takovou mutací je nakonec i sex (náhodné promíchání DNA partnerů). Mutací může být i vpravení nového genu do DNA nějakým virem, cokoliv …
B) Vznik života je něco, o čem zatím nevíme, jak proběhlo. I kdyby se nám to podařilo v laboratoři, tak nebudeme vědět, jak to proběhlo ve skutečnosti. Stalo se to totiž už před více než 3-4 miliardami let a nemáme o tom žádné záznamy a pravděpodobně se nedochovaly ani žádné stopy. Myslíme si ale, že je to principiálně možné a máme určitou představu, jak to mohlo být. Těch teorií je ale víc a žádná zatím není dotažená od A do Z.
C) Co vede nezivou hmotu k prosazovani se v prirozenem vyberu? Neni ji to snad jedno, zda se ta hmota uplatni pred jinymi?
Ty otázky ukazují, že nechápeš vůbec nic. Neživou hmotu k prosazování nic nevede. Varianty které se neuplatní a nerozmnoží se neuplatní a nerozmnoží. Varianty, které se uplatní a rozmnoží se uplatní a rozmnoží. To je celé. Žádná vůle nebo záměr tam prostě není. Ano té hmotě je to zcela jedno. Stejně tak člověk který se nerozmnoží se prostě nerozmnoží. Není proto horší, nebo lepší, nebo méně platný ve společnosti.
Špatně Jakube. Informační entropie nemusí mít žádnou reprezentaci v přírodních dějích. Vše ostatní co pak píšeš je tedy nesmysl.
Protestante, jak jsme se tu před pár týdny bavili o těch pochybnostech, a ty jsi mi tvrdil, že to co já říkám o křesťanském vztahu k pochybnostem není pravda:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/usa-zeme-je-pry-za-zenitem-09m-/p_zahranici.asp?c=A120827_232850_p_zahranici_wag
V tomto článku máš napsané, že 80% Američanů tvrdí, že o existenci Boha NIKDY nepochybují. Já jsem samozřejmě dalek toho, abych z toho usoudil, že o něm skutečně nikdy nezapochybují, ale je z toho jasné, že chtějí DEKLAROVAT svoji absolutní jistotu Boha! Chtějí TVRDIT, že o Bohu nikdy nepochybují. A proč? No přece protože pochybnosti jsou špatné, pochybovat o Bohu se nemá, je to příznakem slabosti ve víře, viz jak jsem o tom psal…
Tedy jsem měl pravdu 😉
Hele, máte někdo názor na obnovení Mariánského sloupu? Je to správně nebo špatně?