Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

823 thoughts on “Karlova dekonverze

  1. Hermes

    Ne, nad tebou nějak brečet nemůžu. Buď sem, Karle, přestaň tahat Boha, nebo se vrať a vykonej pokání.

  2. Colombo

    Hermes: ale co jiného má bůh být? Na mém odkazu si můžeš přečíst, že veškeré přesvědčování a i vlastní snaha o logické přemýšlení je pouze antidepresivní pilulka.
    Protože v reálu nezáleží na tom, jestli máš pravdu ale o tom, jestli o své pravdě přesvědčíš ostatní.

  3. Karel

    Hermes: …Příběh mi vychází buď tak, že je skutečným autorem napsán se satirickým úmyslem tak, aby zesměšňoval a karikoval křesťánky jako nějaké naivní citovky, kteří tu věří, tu nevěří a jejichž životní “zápas” probíhá tak, že zkoušejí Boha jako pilulku, když jsou na dně…

    Karel: Špatně čteš. Psal jsem o sobě, ne o jiných křesťanech. Já nevím jak kdo jiný došel k Bohu a proč Bohu věří. To si musí zodpovědět každý sám. Jediné obecné tvrzení bylo toto: “Víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný.” Toť vše.

  4. Karel

    Hermes says: Ne, nad tebou nějak brečet nemůžu. Buď sem, Karle, přestaň tahat Boha, nebo se vrať a vykonej pokání.

    Karel: A když neudělám ani jedno, tak co? 😀
    Ty jsi kdo, že mi chceš rozkazovat?

  5. Karel

    Hermes says: ….vykonej pokání.

    Karel: A pokání z čeho? Z kritického myšlení?

  6. Karel

    Hermes says: Karle, když neuděláš ani jedno, budu se tvému kázání smát.

    Karel: Klidně se směj když ti to udělá dobře.

  7. Karel

    Hermes says: Karle, když neuděláš ani jedno, budu se tvému kázání smát.

    Karel: Přemýšlím nad tím, co si o sobě myslíš?

  8. protestant

    Michal says:
    May 31, 2012 at 5:25 pm
    Protestante, napadla mě tato otázka:

    Jak by musela Bible vypadat, aby bylo podle tebe odůvodněné usoudit, že nejde o slovo Boží? Že není Bohem ani inspirovaná, že je to prostě úplně obyčejná lidská kniha?

    Připouštíš, že by to tak MOHLO být? Jak by se dalo poznat, že to tak – třeba i jen pravděpodobně – je?

    protestant:
    Ano jistě. Nesměla by obsahovat nic co může Duch svatý použít k dobrému. Nesměla by obsahovat příběhy, do kterých nás Duch svatý vede, abychom se stali jejich součástí.

    Bible je božím slovem v tom smyslu, že se nám stává živým oslovením, že k nám skrze ni mluví Bůh, a to tehdy, když rozpoznáme, že se nás týká. Zkušenost, kterou mají křesťané s Biblí, je pradávná a jinak nevysvětlitelná. Proto církev věří – a já s ní – že Bible je nástrojem – nikoliv konzervou – Ducha svatého. Prof. Jan Heller ThDr.:

  9. Jirka

    Karel: To jsi krapet popletl. Já jsem tenkrát skutečně uvěřil a věřil, že existuje Bůh, že mne miluje, že vzkřísil Ježíše. Věřil jsem celým svým nitrem, považoval to za pravdu a nepochyboval. Výsledkem byl pokoj Boží.

    Jirka: To bych chtěl také umět, takto dojít k pokoji Božímu 🙂

  10. Jirka

    Neruda: Ve chvíli, kdy jste ohlásil odchod z jejich týmu, se situace rázem otočila. Byť se tu jedná stále o tutéž Vaši víru, náhle je předmětem kritiky, zlehčování, ba až výsměchu (přirovnávání k onanii), a to všechno jen proto, že už nenosíte jejich dres. Náhle nemají problém soudit.
    Napadá mě jediné slovo: pokrytectví.

    Jirka: Já předtím Karlovo uvěření hlouběji nezkoumal.

  11. Jirka

    Karel: Mk 16,16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a BUDOU SE MÍT DOBŘE.

    Jirka: Děkuji Karle, žes to našel. Máš pravdu, že v některých překladech je to takto zapsáno. V některých je tomu jinak. Do kontextu evangelií ani dalších NZ spisů mně však výše uvedený překlad nezapadá.

  12. Michal Post author

    Protestant: Ano jistě. Nesměla by obsahovat nic co může Duch svatý použít k dobrému.

    Výborně protestante, děkuji za docela jasnou odpověď.

    Já ale namítám: pokud “si může duch svatý použít k dobrému” i příběh popisující, jak Bůh přímo nabádal k vyvraždění žen a dětí, a k vybití celých národů pak nabádal dle řady dalších míst v Bibli – JAK potom by vůbec teoreticky mohl vypadat příběh, který by si Bůh NEMOHL použít k dobrému?

    Když už nabádání od Boha k vyvraždění žen a dětí ano, tak co tedy potom už ne?

    Odpověď je jasná: Za takto nastavených měřítek lze O ČEMKOLIV prohlásit, že “si to Duch svatý může použít k dobrému”. Z toho pak logicky plyne, že ty bys o Bibli prohlašoval, že je “pravdivá” v tom “tvém smyslu” AŤ BY OBSAHOVALA COKOLIV.

    K tomu už myslím není co dodat.

  13. Michal Post author

    @protestant: A nebo ještě tohle: Může si “Duch Svatý použít k dobrému” třeba nějakou pasáž z jakéhokoliv románu? Dumasova Hraběte monte Christa, třeba? Nebo z Robinsona Crusoe? Proč tedy citujete z Bible, a ne TAKÉ z těchto knih?

    Kde je za těchto okolností ta “přidaná hodnota” Bible oproti jakýmkoliv jiným knihám?

  14. Michal Post author

    Jirko, ty říkáš že jsi předtím Karlovo uvěření hlouběji nezkoumal.

    Z toho se mi zdá, že jsi přesvědčen, že Karel věřil “nějak špatně”. Znamená to, že kdo věří “správně”, tak ten si svou víru uchová navzdory jakýmkoliv argumentům? Je snad víra tím “správnější” a “pevnější”, čím víc jsi schopen a ochoten ignorovat argumenty? Nezamýšlet se nad tím, zda jsou dobré nebo ne? A Karel, PROTOŽE věřit přestal, TAK PROTO nemohl věřit správně, tedy dostatečně “pevně”?

    Pak se ale ptám – vážně je takováto “správná” a “pevná” víra to, oč bychom měli usilovat? Opravdu Karel “selhal”, když nakonec argumenty uvážil, a shledal je jako důvodné? Pokud udělal chybu v tom procesu uvažování, pak pojďme a najděme ji! Ale má-li být selháním a znamením “nepevnosti víry” samotná ochota zvážit argumenty a podle toho se zařídit… tak to jsme se snad dostali někam, kde být nechceme! Nebo chceme? Protestante? Jirko? Herme?

  15. protestant

    Michal says:
    June 1, 2012 at 5:24 am
    @protestant: A nebo ještě tohle: Může si “Duch Svatý použít k dobrému” třeba nějakou pasáž z jakéhokoliv románu? Dumasova Hraběte monte Christa, třeba? Nebo z Robinsona Crusoe? Proč tedy citujete z Bible, a ne TAKÉ z těchto knih?

    Kde je za těchto okolností ta “přidaná hodnota” Bible oproti jakýmkoliv jiným knihám?

    protestan:

    Proč myslíš že se čtou díla církevních otců, Erasma, Husa, Komenského a dalších? Proč dnes vycházejí, kupují se a čtou práce současných teologů?
    Ty pořád nechceš pochopit, že křesťan na Bibli není závislý. Bible není Bůh. Bible není papež.

    Myslím, že zde cituji více z nebiblických zdrojů jako z biblických.

  16. protestant

    Michal says:

    “…Když už nabádání od Boha k vyvraždění žen a dětí ano, tak co tedy potom už ne?…”

    protestant: ?????
    Ty věříš že Bibli diktoval Bůh?

  17. Michal Post author

    Protestant: ????? Ty věříš že Bibli diktoval Bůh?

    Ne, to jsi poněkud nepochopil. V Bibli je to napsáno, a ty věříš, že ačkoliv Bibli Bůh nediktoval, tak co je v Bibli napsáno, SI MŮŽE DUCH SVATÝ POUŽÍT K DOBRÉMU. Tedy i ten příběh o vyvraždění žen a dětí na pokyn Boha, který je v Bibli zapsán, si může Duch svatý použít k dobrému.

    Mě není jasné jak. A pokud ano, pak cokoliv. To je můj argument.

Comments are closed.