Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

823 thoughts on “Karlova dekonverze

  1. Karel

    Michal: Velmi podstatná je podle mě ta Tvoje poslední otázka. Podle mě o odplatě hovořit LZE, a to právě tehdy, pokud o tom (že taková situace nastane, tedy ŽE bude nějaké účtování) všichni vědí. Tím totiž měníš v celém systému informace, které mají lidé k dispozici – a důsledkem podle mě nutně bude, že se množství “dobra” ve společnosti zvýší. A tohle funguje bez ohledu na to, zda svobodná vůle existuje nebo ne.

    Karel: Všichni vědí, ale ne všichni jsou schopni obstát. Otázkou je proč. Mohli jednat jinak? Pokud ano, potom lze mluvit o odplatě. Pokud však nemohli, odplata za co?

    Michal: Z téhož důvodu má smysl trestat zločince i v naší lidské společnosti – a to i pokud svobodná vůle neexistuje. Všichni tu skutečnost, že budou s jistou pravděpodobností chyceni a potrestáni, musí vzít do úvahy a řídit se podle toho. A o to jde.

    Karel: Ano, ale v případě absence svobodné vůle bych to nenazýval trestem, spíš eliminaci, opatřením nutným k tomu, aby společnost fungovala.

  2. Karel

    Michal says: ……V reálu se můžeme chovat tak, JAKO KDYBY svobodná vůle existovala…..

    Karel: I kdyby svobodná vůle neexistovala, stále budu odpovědný za své činy, protože to jsou má rozhodnutí, nejsem však zodpovědný za to co jsem.
    Připodobnil bych to k stromu: Ovoce je zcela jistě toho stromu, ale je strom odpovědný za to čím je? Skutky člověka, to je jeho ovoce, ale je odpovědný za to co je? Někdo může namítnout: Ale člověk se může změnit, sebevýchovavat. Já se ptám: Kde se bere ta sebevýchova, chuť se změnit? Máme ji všichni stejnou? Pokud ne, proč?

  3. Karel

    Karel: Mohli jednat jinak?

    Karel: Jo, mohl jsem se rozhodnout, místo doprava, jsem šel doleva. Skutečně jsem mohl jít doprava? A proč jsem nešel? Co bylo příčinou mého rozhodnutí pro cestu vlevo? Kdo to byl kdo se rozhodoval? Nebyl to ten o kterém zpívá Jarek Nohavica?

    “já snůška zděděných vlastností
    a obyvatel planety Zem” 😉

  4. Michal Post author

    Karel: Skutky člověka, to je jeho ovoce, ale je odpovědný za to co je? Někdo může namítnout: Ale člověk se může změnit, sebevýchovavat. Já se ptám: Kde se bere ta sebevýchova, chuť se změnit? Máme ji všichni stejnou? Pokud ne, proč?

    Jo jo, přesně o tomhle to je… 🙂

  5. Hermes

    Michale, zajímavá otázka. Ale jak definujeme “blud”? Jako ideový koncept, který neodpovídá realitě? Nebo jako magicko-technický koncept, který nefunguje?

  6. Michal Post author

    Co je to blud? Já bych použil definici z wiki, zdá se mi trefná:

    Blud je nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality. Blud může být individuální či kolektivní.

    Podle mého názoru je už jen samotná principiální nevyvratitelnost toho přesvědčení silným signálem, že jde o blud. A když jsme u toho – co by mohlo vyvrátit, Herme, Tvoji víru že Ježíš Kristus byl Syn Boží, spasitel lidstva, člověk a Bůh v jedné osobě, třetí den vstal z mrtvých, a teď je “na nebesích”? 😉

  7. Michal Post author

    Ale kdepak protestante, v tom je právě ten vtip, že vůbec ne! 😉 Umím vymyslet spoustu událostí a faktů, které by mě přesvědčily, že Bůh existuje!

    Tak třeba by se Boží tvář v podobě starého vousatého muže (vzal na sebe podobu Ježíše, tak proč ne starého vousatého bělovlasého muže?) mohla zjevit v kosmickém prostoru, dostatečně daleko od Země aby ji mohla vidět celá polokoule přes významnou část nebe. Zjevila by se v pravé poledne GMT, při bezmračném nebi, a Bůh by přitom zázrakem vypnul Slunce aniž by bylo předpovězeno zatmění, takže by nastala černočerná noc, jen by na nebi byla vidět svítící Boží tvář… 🙂 Pak by každému jednotlivému člověku na Zemi telepaticky sdělil, že On je stvořitelem Universa, atd.

    Co by pak bylo ještě k řešení? 🙂

    Ale umím vymyslet spoustu mnohem prostších způsobů, které by mě mohly přesvědčit že Bůh existuje. Stačí jen popustit uzdu fantazii 🙂
    Ono by třeba jen stačilo už jen to, kdyby fungovaly modlitby – a to právě modlitby jednoho konkrétního náboženství.

  8. Michal Post author

    Jak že to není Bůh? Jasně že to není Bůh, ale kdyby existoval, pak by se touto formou nepochybně mohl zjevit, nebo snad ne? Stejně jako se zjevil v podobě Ježíše! 🙂

    Kdyby chtěl na nebi vykouzlit svítící červenou krychličku, tak by to přece taky nebyl problém, nebo snad ano? Tak proč by nezvládl vousatého svítícího staříka? 🙂

  9. Michal Post author

    Protestant: To co popisuješ ale není Bůh.

    a mimochodem, to víš JAK? 🙂 Ty VĚŘÍŠ, že tohle není Bůh, nic víc… 😉 Třeba právě podoba starého vousatého muže je Bohu nejbližší, jak by se mu líbilo se pro nás vizualizovat – co ty o tom můžeš vědět? 🙂

  10. Hermes

    Michale, k vašemu příspěvku z 5:53 am: Bylo jistě lákavé využít definici, kterou uvádíte. Ale pro kontext je třeba uvést, že jde o definici z oblasti psychiatrie. Je třeba ještě doplnit, že takto definovaný “blud” musí splňovat některé další charakteristiky. Např. musí vzniknout na základě choroby.
    Uveďte prosím napřed alespoň tři rozdíly mezi křesťanskou vírou a psychiatrickým bludem, ať je vidět, je-li možné zde toto téma v korektním duchu dále rozvíjet. Pokud se vám obé zdá ekvivalentní, konzultujte prosím s tímto názorem nejbližšího odborníka z oboru psychiatrie. Budu zvědavý, jaké budou jeho závěry, popřípadě podaří-li se mu vám toto vaše přesvědčení vyvrátit. 😉

  11. Colombo

    Hermes: s tímhle bych si moc nezahrával, protože oblasti z oboru neurověd nám ukazují, že náboženství by skutečně mohlo, co se týče pozorovaných reakcí mozku, do psychických nemocí klidně spadat.

  12. Michal Post author

    Colombo no to by mě teda fakt pobavilo 🙂

    Máš nějaký odkaz na takový výzkum?

Comments are closed.