O duši

V článku Racionalita křesťanství jsem hned v několika bodech vycházel z neexistence duše. Neexistuje-li duše, pak už jenom z tohoto důvodu stojí celé křesťanství na vodě – protože pak by neexistovala žádná naše “část”, který by mohla být po smrti spasena. Dnes chci pečlivěji rozebrat, proč máme všechny důvody k přesvědčení, že lidská duše v reálném světě neexistuje.

***

Bavme se o konceptu duše v teistických náboženstvích, slibujících posmrtný život (v nebi, v pekle, radovánky s 72 pannami…). Lze si jistě představit i řadu abstraktnějších konceptů duše, ale ty by byly z hlediska těchto teistických náboženství k ničemu. V našich končinách se bavme pro konkrétnost o duši podle křesťanů.

Duše, jak je běžně chápána v křesťanství, by tedy měla být

1) nehmotná entita,
2) která v jistém smyslu sídlí v našem těle (co to vůbec znamená, u nehmotného objektu?)
3) může přežít naši smrt, odletět “do nebe”, a žít tam věčně
4) je s tělem obousměrně propojena: je schopna tělu předávat pokyny, podle nichž se pak tělo chová, a je schopna i opačně vnímat signály, které jí naše tělo předává – například ze smyslů.
5) duše je sídlem naší osobnosti. Jen tak je zajištěno, že po smrti jsme to MY, kdo půjde do nebe nebo do pekla. Kdyby bylo sídlem naší osobnosti naše tělo (přesněji mozek) a nikoliv entita duchovní povahy, pak by smrtí nastal náš konec.

Podle české wikipedie je existence duše netestovatelná, nezkoumatelná a empiricky nedoložitelná, a tak je podle autora článku zřejmě stejně tak možné, že duše existuje, jako že neexistuje. V dalším chci ukázat, proč tomu tak není.

Podle našeho současného poznání je naše vědomí subjektivním prožíváním fungování našeho mozku. Vědomí je to, co (mimo jiné) “dělá” náš mozek. Tato teze je ve zřejmém rozporu s existencí duše. Vědomí je buď to co prožíváme ve své nehmotné duši, a nebo je produktem našeho mozku. S mozkovou smrtí vědomí buď zaniká, a nebo přežívá v (nesmrtelné) duši. Nemůže být současně pravda obojí.

Je celá řada argumentů, které ukazují, že naše vědomí a osobnost jsou opravdu důsledkem činnosti našeho mozku. Podívejme se na některé z nich.

***

Začněme tak banální věcí, jakou je spánek. Je-li myšlení a vědomí produktem našeho mozku, pak asi zní velmi přirozeně vysvětlení, že mozek si potřebuje pravidelně po určité době odpočinout, že odpírání mu tohoto odpočinku může být fatální (což velmi dobře věděli dozorci v lágrech všeho druhu) a že navíc v určitých fázích spánku si mozek “přerovnává” paměť, čehož důsledkem jsou, velmi zjednodušeně řečeno, sny. Je-li ale myšlení a vědomí produktem duše – pak k čemu vůbec v prvé řadě spánek? Proč by měla nehmotná duše potřebovat odpočívat? Nebo proč by měl odpočinek mozku ovlivňovat proces našeho vědomí a myšlení, je-li obé součástí nehmotné duše? A je-li duše nostitelkou našeho vědomí, pak co se ” v ní” při snění odehrává? Resp. co duše “dělá”, když sní?

V bezvědomí se činnost mozku tak utlumí, aby si mohl v určitých krizových situacích (např. při nedostatku kyslíku) zachovat alespoň funkce nižších, životně důležitých mozkových center (řídících činnost srdce, dýchání, atd.) Je-li ale nositelkou našeho vědomí duše, proč by se mělo s útlumem vyšší mozkové činnosti ztratit naše vědomí? Proč by měla duše “přestat fungovat”, jakmile přestane fungovat mozek? No – protože naše subjektivní iluze duše JE vytvářená vyššími strukturami našeho mozku. Protože žádná reálná duše neexistuje.

Protože je naše vědomí a naše osobnost produktem činnosti našeho mozku, a protože veškerý život je postaven na nesmírně komplikovaných a komplexních chemických reakcích, je i naše vědomí a i naše osobnost ovlivnitelné celou řadou chemických látek. Z těch nejznámějších jmenujme alkohol, LSD a jiné halucinogenní drogy, opium, nikotin, kofein, heroin, meskalin, atd. “Odehrává-li se” ale naše vědomí v nehmotné duši, jak je možné, že tuto nehmotnou duši ovlivňují chemické látky? Navíc tak, že se proti tomu nemůžeme vůlí bránit. Nikdo si nemůže vzít LSD, a říct si, že halucinace mít nebude. To by v případě skutečné reálné samostatné nehmotné duše, coby sídla naší osobnosti, být možné mělo, ne?

U některých drog dokonce hrozí, že způsobí trvalou psychickou poruchu. Např. u meskalinu hrozí při předávkování trvalé poškození (rozštěpení) osobnosti, schizofrenie.

Zhruba jeden novorozenec z několika tisíc trpí hypofunkcí štítné žlázy (hypothyreóza). Pravděpodobně autoimunitní reakce takto postiženému dítěti naruší štítnou žlázu, a ta pak produkuje málo, nebo dokonce vůbec látky, které produkovat má. Nejsou-li pak dítěti hormony štítné žlázy dodávány ve formě pravidelně užívaných léků, dochází u něj ke zpožďování psychického vývoje až ke kretenismu. Je-li sídlem našeho intelektu (Bohem přímo stvořená) duše, jak může nedostatek určitých chemických látek v těle vést během několika let k degradaci jí nesených mentálních schopností?

K totálnímu rozkladu osobnosti člověka i jeho mentálních schopností vede i Alzheimerova choroba. Dle wiki jsou v mozku takto postižených pacientů jasně fyzicky patrné degradační změny. Patologové v mozcích Alzheimerem postižených pacientů nacházejí rozpadlé chomáče nervových vláken, v jejichž středu se objevují hrudky bílkoviny amyloidu. Tyto degenerativní změny v mozku se úměrně svému postupu odrážejí v rozpadu osobnosti a degradaci mentálních schopností postižené osoby. Jak je toto možné, je-li sídlem osobnosti a našich rozumových schopností nehmotná duše?

Dalším neurodegenerativním onemocněním je Creutzfeldt-Jakobova nemoc (CJD). Ať se příliš neopakuji: Pod vlivem patologicky prostorově uspořádaných “infekčních” bílkovin zvaných priony dochází opět k rozpadu mozkové tkáně, která má pak jakýsi “houbovitý” pórovitý vzhled (proto “spongiformní” encefalopatie), a současně s tím k mizení mentálních schopností, rozpadu osobnosti a nakonec ke smrti. Jak je to slučitelné s deklarovaným původem vědomí v nehmotné duši?

***

Proti původu našeho vědomí v nehmotné entitě, oddělitelné od těla, svědčí i psychické nemoci jako schizofrenie, maniodepresivní psychóza, atd. Já se zde zmíním o té nejčastější z nich, a tou je deprese.

Ačkoliv není přesně znám mechanismus, jakým deprese vzniká a jak funguje, přesto víme, že v mozcích pacientů postižených depresí dochází k jisté nerovnováze hladin neurotransmiterů, konkrétně dopaminu, noradrenalinu a serotoninu. Nedostatek těchto látek na synapsích neuronů se u pacientů projevuje hlubokým, patologickým smutkem a ztrátou životní motivace, která může skončit i sebevraždou. Pro nás je klíčové, že dodáním chybějících látek do mozku pomocí léků (antidepresiv) je možné s depresí poměrně účinně bojovat. Nedostatek chemických látek v mozku tak působí patologický a hluboký smutek u postižených osob, a jejich umělé dodání pak pacientovi přináší úlevu. Existuje-li duše, jak je možné, že hladiny chemických látek v mozku tímto způsobem dramaticky a vůlí nekontrolovatelně ovlivňují naše pocity (smutek)?

Stejně jako se projevuje chemickou nerovnováhou v mozku patologický smutek, známe látky odpovědné za pocit štěstí (endorfiny), látky související s agresivitou (adrenalin a pohlavní hormony, zejména testosteron), zamilovanost je ovlivněna přímo koktejlem hormonů (nikoliv náhodou se zamilovaný člověk chová tak trochu jako opilý, dokonce se i říká “opilý láskou”), atd.

Působení změny hladiny hormonů ovlivní náladu ženy při menstruaci, rozkolísaná hladina hormonů působí pláč kvůli hloupostem, a někdy i úplně bez důvodu, u žen po porodu, všichni asi víme, jak ovlivňují naši psychiku hormony v pubertě, ženy si užijí pestré změny nálad v přechodu – jak je tohle všechno možné, pokud naše mysl a city a pocity sídlí v duši? Jak hormonální změny ovlivňují naše prožívání v nehmotné duši?

***

Docent Koukolík píše o velmi zajímavých případech pacientů, kteří se zotavili z vážného úrazu mozku (jednomu pacientovi např. prošla hlavou železná tyč), a výrazně se jim poté změnila osobnost. Jiným pacientům se po úrazu hlavy trvale vymazala část paměti. Je známa i spousta případů pacientů, u kterých došlo k poškození některých mozkových center (řeči, zraku, atd.) a tito pacienti pak ztratí příslušnou duševní schopnost.

Velmi zajímavé jsou případy těžkých epileptiků, kteří byli léčeni přetnutím spojení mezi mozkovými hemisférami (Corpus Callosum). U těchto pacientů v důsledku této operace došlo k zajímavému rozdvojení osobnosti. Lékaři např. ukázali dotyčnému pacientovi předmět tak, že jej mohl vidět jen pravým okem. Protože informace z očí se do mozku dostávají křížem (levé oko vysílá do pravé hemisféry a naopak), věděla o předmětu jen levá hemisféra. Sídlo řeči je ale v pravé hemisféře, a sídlo jemné motoriky, ovládající např. psaní, je v levé hemisféře. A voilá, pacient nebyl schopen jméno toho předmětu vyslovit, ale byl schopen ho napsat!

Tu Koukolíkovu knihu teď bohužel nejsem schopen dohledat, ale zajímavý je i tento článek: http://scienceworld.cz/lingvistika/zivot-s-jednou-hemisferou-3314

***

Mnoho věřících zastává koncept “oživovací” duše. Duše je to, co oživuje tělo. Bez duše by tělo přestalo fungovat, zemřeli bychom. Zakrátko ukážu dobrý důvod, proč je racionální mít za to, že to takto není, že žádná taková reálná “oživovací” entita neexistuje. Nejdřív chci ale zdůraznit, že představa duše coby oživovacího “média” je z hlediska posmrtného života stejně nanic. Výše jsme ukázali, že nositelem naší osobnosti, našeho myšlení, paměti, našeho JÁ, je mozek. Ať už ho oživuje cokoliv, po smrti zůstane mrtvý tady na zemi. Oživovací nehmotná entita se klidně může dostat do nebe, ale nebudu to už prostě JÁ o nic víc, než kdyby se někam dostala řekněme nádobka s mojí krví.

Představme si to na následující analogii: Počítač “oživuje” elektřina. Počítač funguje na elektřinu, a bez elektřiny by okamžitě fungovat přestal. Pomocí elektřiny a nebo úzce spřízněného magnetismu jsou v něm dokonce uchována veškerá data. Zničím-li ale dotyčný počítač, zničím veškerá data, která v něm byla uložena. Fotky z dovolené, rodinná videa, filmy, dokumenty. Zmizí jeho schopnost vykonávat komplikované programy, např. hrát šachy, atd. “Oživovací element”, elektřina, mi přitom zůstane, a je mi to houby platné.

Žel, i proti existenci existence duše coby oživovacího elementu mluví dobré důvody. Věda má dnes velmi silnou, a každý den narůstající evidenci, že vše, co se v lidském i živočišném i rostlinném těle děje, má svůj jasný fyzikální důvod. Krev proudí člověku v žilách proto, že ji žene srdce. Srdce tepe proto, že se stahuje jako sval. Ke stahům mu dávají pravidelně nervy přenášené impulsy nejstarší vegetativní struktury mozku. Samotné stahování svalu funguje dobře popsaným mechanismem do sebe se “zašroubovávajících” částí svalových vláken. To se zas děje známým mechanismem “buněčného motoru”. I buněčný motor funguje z jasných fyzikálních důvodů, spotřebovává přitom energii uloženou v ATP či ADP, tuto energii získávají speciální buněčné struktury štěpením cukrů a dalších látek dopravovaných krví za přítomnosti kyslíku (buněčné dýchání), energeticky bohaté látky se do krve dostávají v úzkém střevě a jsou dále upravovány v játrech, kyslík zas získávají ze vzduchu plíce, atd. atp.

I na buněčné úrovni se vše děje z nějakého fyzikálního důvodu, vše je řízeno geny, spotřebovává se přitom energie, atd.

KDYBY existovalo něco, co tělo oživuje, a bez této oživující duše by tělo nefungovalo, PAK bychom v tom v předchozích odstavcích naznačeném řetězci vždy museli soustavně docházet k okamžiku, kdy se na některé úrovni něco děje, a my nejsme schopni přijít na fyzikální důvod toho děje. Něco se někam přesunuje, někde vznikají nějaké potenciály, hromadí se nějaké ionty – a z hlediska fyziky by se to dít nemělo.

Lidská a živočišná těla na nejnižší úrovni ale zkoumají tisíce vědců, výzkumy pokračují každý den, a nikdy se na nic podobného nepřišlo. Vše se děje z nějakého fyzikálního důvodu, a nikoliv proto, že ten děj “tlačí” nehmotná duše. Kdyby se na něco podobného přišlo, byla by to světová senzace. Přitom kdyby duše takto fungovala, pak by tyto “kontakty s nadpřirozenem” měly být prostoupeny celým organismem, v každičké buňce každého živočišného i rostlinného těla, a neustále. Toto považuji za naprosto klíčový argument.

***

Na závěr mě napadá několik zábavných aspektů, které jistě nic nedokazují, ale spíš jen ilustrují pošetilost představy duše.

1) je duše nějakým způsobem zhruba v prostoru, omezeném lidským tělem? Jak může být nehmotná duše v nějakém fyzickém prostoru? Je zřejmé, jak může být jakýkoliv fyzikální objekt v konkrétním místě našeho fyzikálního časoprostoru, ale jak může totéž platit pro nehmotnou duši? Co by to v případě duše vůbec ZNAMENALO? Jak může být třeba abstraktní idea přirozeného čísla (třeba přirozené číslo “dvě”) v nějakém prostoru? To je jistě nesmysl – a u duše to jde?
2) nebo snad duše visí v nějakém “externím” prostoru, a s tělem na tomto světě jen komunikuje, jako v matrixu?
3) člověk se během svého života samozřejmě pohybuje v prostoru. Jak se duše uvnitř jeho těla “drží”? Jak je nehmotná duše k hmotnému tělu “přiháčkovaná”?
4) uvážíme-li koncept oživovací duše, pak musejí mít svou duši všechny živé organismy. Vzhledem k tomu, že v lidském těle jsou miliardy bakterií, virů, a dalších mikroorganismů, mělo by být jediné lidské tělo soustavou miliard neustále vznikajících (a přitom nezanikajících?) duší, na jejichž neustálém tvoření se v každém jednotlivém případě “osobně” podílí Bůh?!
5) přitom navzdory této heroické Boží aktivitě v oblasti permanentní tvorby bilionů duší a dušiček každé breberky každou mikrosekundu se Bůh totálně zdržuje jakýchkoliv zásahů do hmotného světa
6) tvoří-li Bůh duši při početí, pak je zajímavé uvědomit si, že až jedna třetina (!!!) všech těhotenství končí samovolným potratem, kterého si žena mnohdy ani nevšimne (nevšimne si, že je těhotná, trochu silnější menstruace je ve skutečnosti přirozeným potratem pár dnů staré zygoty). Pozoruhodná “efektivita”, a pozoruhodné množství zmařených duší! Mimochodem, je jich výrazně víc, než interrupcí. Je-li pravdivé křesťanství, je evidentně nejaktivnějším potratářem sám Bůh.
7) proč Bůh VŽDY dává jednovaječným dvojčatům tak “podobné” duše?
8 ) kvantitativně vyjádřitelné mentální charakteristiky, např. IQ, sledují statistické rozložení blízké Gaussově křivce. Proč Bůh systematicky tvoří duše určitého stabilního (!) procenta lidí například jako mentálně retardované? Můžeme na základě toho dokonce učinit předpověď: vezmeme náhodně milion lidí, a pak lze předpovědět, kolik z nich a s jakou pravděpodobností bude mentálně retardovaných. Proč Bůh jedná podle takových pravidel? Proč Bůh jedná takto předvídatelně (zvláštní, u Boha!), a přitom chladně, slepě, a bezcitně? Má-li moc tvořit duši bez mentální retardace, proč jich určité velmi stabilní procento tvoří mentálně zaostalých, když dobře ví, jakou bolest tím působí rodičům těch dětí?

Závěr: z výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že mluvit o duši člověka má podobný smysl, jako mluvit o “duši” nastartovaného auta, nebo zapnutého počítače. Člověk se od těchto strojů v mnoha ohledech liší (nesrovnatelně složitější, nesrovnatelně komplexnější, jiné složení jeho těla, nikdo ho nezkonstruoval, ale vznikl evolucí, atd.) ale z hlediska FUNKCE lidského těla je to přesně o tom samém. Představa duše je iluze, daná způsobem, jakým naše mysl vnímá samotný fakt FUNGOVÁNÍ, tedy života našich těl. V jistém smyslu tak lze říct, že duše existuje – ovšem jako DŮSLEDEK, či naše interpretace toho, že naše těla fungují, a nikoliv jako nějaká reálná PŘÍČINA toho, že fungují. Takto chápaná duše je ovšem z hlediska náboženství neužitečná, jelikož není a nemůže být nesmrtelná. Funkce těla (a tedy i takto definovaná duše) vymizí v okamžiku, kdy tělo fungovat přestane.

This entry was posted in Postřehy k náboženství, Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

748 Responses to O duši

  1. Petr says:

    Vždyť jsem to zodpověděl větou:

    Události v simulátoru půjdou lokalizovat úplně stejně jako události “ve skutečnosti”.

    Můžete tam doplnit časově i prostorově 😉

  2. Medea says:

    Zopakujem:

    Podľa komputacionalizmu rozhoduje o mentálnych zážitkoch len samotný výpočtový proces, bez ohľadu na fyzikálnu realizáciu výpočtového systému, ale ako sa potom jednotlivé zážitky umiestňujú vo fyzikálnom čase?

    Čo ich tam rozmiestňuje?

    a je to v kontexte tejto úvahy: http://www.i-ateismus.cz/2012/02/o-dusi/comment-page-26/#comment-41512

  3. Medea says:

    Peter, dobre sa mi s Vami diskutovalo, ale mám nejaký víkendový program. Do diskusie sa vrátim pravdepodobne, až v pondelok.

    Peter, ak máte nejaké nápady, názory, tak píšte rada si ich prečítam 🙂
    ale pár dní asi nebudem reagovať.

    Želám príjemný víkend.

  4. Petr says:

    Asi potřebujete komputacionalistu říznutého Vaším stylem vyjadřování. Protože mám pocit, že na tento dotaz jsem rovněž poskytl odpověď:

    Ano, je to ten proces, bez ohledu na realizaci stroje. A rozmístění ve fyzikálním čase je dané vlastnostmi stroje. Pomalý stroj odpovídá pomalému procesu ve fyzikálním čase, rychlý stroj rychlému.

  5. Petr says:

    Z nějakého důvodu se můj příspěvek neuložil. Michale, nedá se prosím dohledat?

    Taktéž děkuji a přeji pěkný víkend!

  6. Medea says:

    Michal, nejaký Petrov príspevok asi uviazol v spame, môžeš ho prosím Ťa obnoviť?

  7. Michal says:

    Hotovo 🙂
    Je to ten z November 16, 2012 at 8:51 pm

  8. Petr says:

    Díky Michale. Doporučuji zobrazovat o takovém problému informaci. Systém to přejde, jako by se nic nedělo.

  9. Michal says:

    To bych musel upravit kód toho antispamového pluginu… no co, můžu to zkusit.

  10. Cestmír Berka says:

    Z Facebookové skupiny Křesťané:
    Ondra Pracný
    Co
    se stane při smrti?

    SNAD znáš ten pocit prázdnoty, která vzniká, když ztratíme smrtí někoho milovaného. Jaký zármutek a jakou bezmocnost člověk cítí. Je jen přirozené, položíme-li si otázku: Co se s člověkem stane, když zemře? Je dále živ někde jinde? Budou se moci živí opět na zemi těšit ze společnosti těch, kteří jsou nyní mrtví?

    2
    Na tyto otázky najdeme snadněji odpověď, uvědomíme-li si, co se stalo při smrti s Adamem. Když zhřešil, Bůh mu řekl: „[Vrátíš se] do půdy, neboť jsi z ní byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Přemýšlej o tom, co to znamená. Adam neexistoval, dokud jej Bůh nestvořil z prachu. Jednoduše nebyl. Když tedy Adam zemřel, vrátil se do téhož stavu neexistence.

    3
    Prostě řečeno, smrt je opak života. Bible to ukazuje u Kazatele 9:5, 10. Podle „Kralické bible“ tyto verše zní: „Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, protože v zapomenutí přišla památka jejich. Všecko, což by předsevzala ruka tvá k činění, podle možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.“

    4
    To znamená, že mrtví nemohou nic dělat a nemohou nic cítit. Již nemají ani žádné myšlenky, jak to říká Bible: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on se vrací do své půdy. V ten den opravdu mizí jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4) Při smrti „vychází“ duch člověka, jeho životní síla udržovaná dýcháním. Již neexistuje. Proto přestávají působit lidské smysly, sluch, zrak, hmat, čich a chuť, které závisejí na tom, že je schopen přemýšlet. Podle Bible vstupuje mrtvý do stavu úplného bezvědomí.

    5
    Mrtví lidé i mrtvá zvířata jsou v témž stavu naprostého bezvědomí. Povšimni si, jak tuto myšlenku uvádí Bible: „Jako umírá jeden, tak umírá druhý; všichni mají jen jednoho ducha, takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost. Všichni jdou k jednomu místu. Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ (Kazatel 3:19, 20) „Duch“, který oživuje zvířata, je stejný jako „duch“, který oživuje lidi. Když tento „duch“ neboli neviditelná životní síla vyjde, vracejí se lidé i zvířata do prachu, z něhož byli vytvořeni.

    DUŠE
    UMÍRÁ

    6
    Někteří lidé říkají, že člověk se liší od zvířat tím, že má duši, ale zvířata že ji nemají. Ale 1. Mojžíšova 1:20 a 30 říká, že Bůh stvořil ‚živé duše‘, aby žily ve vodách, a že zvířata mají ‚život jako duši‘. V těchto verších některé Bible používají místo výrazu „duše“ slov „tvorové“ a „život“, ale v poznámkách pod čarou je uvedeno, že v původním jazyce se zde vyskytuje slovo „duše“. Mezi biblickými zmínkami o zvířatech jako o duších je text ve 4. Mojžíšova 31:28. Tam se mluví o ‚jedné duši z pěti set, z lidí a ze stáda a z oslů a ze stáda drobného dobytka‘.

    7
    Jelikož jsou zvířata duše, pak umírá duše při jejich smrti. Jak to říká Bible: „Každá živá duše zemřela, ano všechno, co bylo v moři.“ (Zjevení 16:3) A co lidské duše? Jak jsme se již dověděli v předcházející kapitole, Bůh nestvořil člověka s duší. Když tedy umírá člověk, umírá jeho duše. Bible říká na mnoha místech, že to tak je. Nikde Bible netvrdí, že duše je nesmrtelná nebo že nemůže zemřít. Žalm 22:29 (22:30, KB) říká: „Sehnou se před ním všichni ti, kteří sestupují do prachu. A nikdo nikdy nezachová svou vlastní duši naživu.“ Ezekiel 18:4 a 20 vysvětluje: „Duše, která hřeší, sama umře.“ A vyhledáš-li si Jozua 10:28–39, najdeš tam sedm míst, kde se mluví o tom, že duše může být zabita nebo zničena.

    8
    V proroctví o Ježíši Kristu říká Bible: „Vylil svou duši právě na smrt . . . hřích mnohých ten nesl sám.“ (Izajáš 53:12) Učení o výkupném dokazuje, že to byla duše (Adam), jež zhřešila, a že k vykoupení lidí musela být obětována odpovídající duše (člověk). Kristus opatřil tuto vykupující cenu tím, že ‚vylil svou duši právě na smrt‘. Ježíš, lidská duše, zemřel.

    9
    Jak jsme již viděli, „duch“ je něco jiného než naše duše. Duch je naše životní síla. Tato životní síla je v každé tělesné buňce lidí i zvířat. Je udržována neboli zachovávána naživu dýcháním. Co to tedy znamená, když Bible říká, že při smrti se „prach vrátí do země . . . a duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal“? (Kazatel 12:7) Při smrti časem životní síla opustí všechny tělesné buňky a tělo se začne rozkládat. To však neznamená, že naše životní síla doslova opouští Zemi a putuje vesmírným prostorem k Bohu. Duch se spíše vrací k Bohu v tom smyslu, že nyní naše naděje na budoucí život závisí výlučně na Bohu. Pouze jeho mocí může být navrácen duch neboli životní síla, takže můžeme opět žít. — Žalm 104:29, 30.

    LAZAR
    — MUŽ, KTERÝ BYL ČTYŘI DNY MRTVÝ

    10
    Stavu mrtvých můžeme lépe porozumět z toho, co se stalo s Lazarem, který byl čtyři dny mrtvý. Ježíš řekl svým učedníkům: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“ Ale učedníci mu odpověděli: „Pane, jestliže si šel odpočinout, bude mu lépe.“ Ježíš jim na to jasně řekl: „Lazar zemřel.“ Proč Ježíš řekl, že Lazar spí, když ve skutečnosti zemřel? Podívejme se.

    11
    Když se Ježíš přiblížil k vesnici, kde žil Lazar, setkal se s Martou, Lazarovou sestrou. Brzy šli s mnoha jinými k hrobce, v níž byl Lazar uložen. Byla to jeskyně uzavřená kamenem. Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“ Lazar byl mrtev již čtyři dny, a proto Marta namítala: „Pane, teď už je jistě cítit.“ Ale kámen byl odstraněn a Ježíš zvolal: „Lazare, pojď ven!“ A on vyšel. Vyšel živý, dosud zabalený obinadly. Ježíš řekl: „Rozvažte ho a ať odejde.“ — Jan 11:11–44.

    12
    Teď přemýšlej: V jakém stavu byl Lazar po čtyři dny, kdy byl mrtvý? Byl snad v nebi? Byl to dobrý člověk. A přece Lazar nic neřekl o tom, že by byl v nebi, což by jistě řekl, kdyby tam byl. Ne, Lazar byl skutečně mrtvý, jak to řekl Ježíš. Proč tedy Ježíš nejdříve řekl svým učedníkům, že Lazar jen spí?

    13
    Ježíš věděl, že Lazar je bez vědomí, jak to říká Bible: „Mrtví, ti si nejsou vědomi naprosto ničeho.“ (Kazatel 9:5) Ale živý člověk může být z hlubokého spánku probuzen. Proto chtěl Ježíš ukázat, že působením Boží moci, kterou dostal, může být jeho přítel Lazar probuzen ze smrti.

    14
    Když člověk velmi hluboce spí, na nic se nepamatuje. Podobně je tomu s mrtvými. Nemají naprosto žádné pocity. Již neexistují. Ale v Božím určeném čase budou mrtví, kteří jsou Bohem vykoupeni, vzbuzeni k životu. (Jan 5:28) Toto poznání by v nás jistě mělo podnítit přání, abychom získali Boží přízeň. Jestliže se to stane, pak si na nás Bůh vzpomene, i kdybychom byli mrtví, a přivede nás zpět k životu. — 1. Tesaloničanům 4:13, 14.
    Přibližně před hodinou

    Ondra Pracný Pěkný výňatek od mého známého k výše uvedené problematice: “Nauka o nesmrtelnosti duše není původní židovská ani křesťanská nauka, ale pohanský import řeckého novoplatonismu kulturně zhybridizovaní s judaismem a křesťanstvím. Tato myšlenka tudíž nemá oporu v Bibli, ale až v pozdějších církevních naukách, které byly do křesťanství vpašovány až po napsání celé Bible.

    Je to kulturně a nábožensky cizorodý prvek, zcela cizí původnímu hebrejskému a ranně křesťanskému myšlení.

    S i NZ jasně jako naději pro zemřelé formuluje vzkříšení v posledním dnu, nikoli automatickou okamžitou nesmrtelnost duše. Toto jsou dvě zcela odlišné nauky pocházející ze zcela odlišných reálií kulturních prostředí a zcela jiného myšlení ( hebrejské versus řecké ). Později po dokončení Bible však církev obě tyto nauky spojila čímž vznikl neskutečný zmatek a paskvil.

    Bible sice obsahuje slova, která se překládají jako DUŠE ( = hebr. nepheš a řec. psyché ) avšak ačkoli písemná řecká forma je podobná, přesto původně nenesla řecký platonský pohanský obsah. V Bibli proto NIKDE ( !!! ) nenajdeš slovní spojení NESMRTELNÁ či NESMRTELNOST DUŠE a snahy to vyvodit jsou jen umělé interpretační teologické konstrukty ( snahy křížit jablka s bramborami ).

    Takže Bible dává naději – ale ne tu, která se propaguje. Podle Písem byl Ježíš VZKŔÍŠEN a pak vystoupil do nebe. Jednoduchá nauka = nestal se žádnou nesmrtelnou duší, protože biblický význam slova DUŠE je na rozdíl od řeckého nikoli složka celku, ale celek sám = O Adamovi je v Genesis psáno, že se stal živou duší, nikoli, že dostal nesmrtelnou duši. On coby duše = živý dýchající tvor byl pouze oživen dechem života ( var. duchem – hebr. rúach ). Ani duch však není žádná vědomá složka člověka – stejně jako proud po vypnutí spotřebiče nenese jeho znaky.

    I zvířata jsou v Bibli označena stejným slovem – jako živé duše a o zvířatech i člověku je v Bibli psáno, že všichni mají jednoho ducha. Navíc podle SZ teologie – na co by Adamovi byla nesmrtelná duše, když kdyby nezhřešil, tak by podle Bible nikdy neměl zemřít, ale žít věčně v ráji ? Navíc přirozená nesmrtelnost duše by vlastně nebyl pro Adama trest, ale odměna, která by potvrzovala nikoli to co řekl Bůh = určitě zemřete, ale to co řekl satan = určitě nezemřete, ale budete jako Bůh ( = nehmotní ). Čeho by se Adam měl na Boží výstraze bát, kdyby její porušení bylo cestou k něčemu lepšímu.

    Bůh ale řekl, že neuposlechne-li Adam jeho příkaz, pak se pouze vrátí do výchozího stavu = do prachu. Když byl před svým stvořením Adam ještě prachem, bylo v něm něco, co by si bylo něčeho vědomo ? Nikoli, Adam NEBYL, NEEXISTOVAL v žádném slova smyslu před svým stvořením. Jestliže se za trest měl vrátit do stejného stavu ( do prachu – stejné hebr.slovo ) = do naprosté neexistence v jaké byl před stvořením.

    Navíc hebrejský text hovoří jednoduše = když říká : do prachu se vrátíš, neříká, že do prachu se vrátí jen tvé fyzické tělo, ale celý ty Adame. Snaha to oddělovat je umělý konstrukt, protože v hebrejském myšlení není žádná dychotonomie a pokud se zpětně snaží do genesis napasovat o mnoho set let statší nauky ze zcela jiného kulturního prostředí, tak dělá z Bible paskvil

  11. Derewi says:

    Jsem agnostik a s článkem vesměs souhlasím. Nicméně se dají najít “důkazy”, které mohou potvrzovat existenci duše. Např. http://www.2012rok.sk/wp/veda-a-technika/9469-mimotelesna-putovani http://pravdu.cz/nde/nde-zazitky-blizke-smrti-sebevrazi-a-slepi nebo http://www.blisty.cz/art/65461.html Jistě, dalo by se argumentovat, že uvedené weby jsou irelevantní a zkušenosti vymyšlené… atd. Dejme tomu, že by toto byly Vaše prožitky. Jak byste si to vysvětlili? Hlavně zážitky z klin. smrti (při nulové akt. mozku). Samozřejmě se pak lze bavit dál… Proč nemají NDE všichni apod. Dobrým podkladem může být http://www.noskova.eu/veda-zkouma-tunel-do-vecnosti

  12. Colombo says:

    Derewi: Tohle nejsou důkazy. Tyhle blbosti a kraviny plynou z přání, aby něco takového bylo a nedostatku informací (často spojován i s odmítnutím informací).

    Například tvoje prohlášení o klinické smrti je špatné. Klinická smrt není nulová aktivita mozku (právě naopak), klinická smrt je zastavení dýchání a krevního oběhu.
    http://en.wikipedia.org/wiki/Clinical_death

    To znamená, že mozek funguje, není pouze okysličován. Co to znamená?
    1. můžeš si to otestovat dýcháním do sáčku
    2. dýcháním nějakých plynů
    3. vodní dýmkou (v podstatě je část vzduchu, a tedy kyslíku, částečně nahrazen vodní parou)
    4. točením se dokola
    5. jít na odběr krve

    atp. atp.
    Z toho všeho budeš trochu “dizzy”, někdy i veselý, budeš mít změněné vnímání.

    Teď si představ situaci, kdy mozek nebude jen “nedostatečně” okysličován o pár procent (protože tělo v prvé řadě vypíná svaly atp., ne mozek), ale nebude okysličován vůbec. Některé neurony navíc začnou umírat a všechny ty pumpy a bariéry, které bránily vylytí mediátorů, přestanou fungovat a všechen obsah se vylije. Tzn. v mozku se ti vytvoří celkem šílená bouře.

    V podstatě tebou poslední odkazovaný článek tyhle věci (a další triky mozku, jako je smyslová deprimace — nebo je to deprivace??) vysvětluje.

    Takže, nejedná se o žádné paranormální jevy, náš mozek je prostě psychopatologický lhář.

  13. S.V.H. says:

    Derewi says:
    … Dejme tomu, že by toto byly Vaše prožitky. Jak byste si to vysvětlili? Hlavně zážitky z klin. smrti (při nulové akt. mozku). Samozřejmě se pak lze bavit dál… Proč nemají NDE všichni apod.

    S.V.H.:
    Zážitky NDE se určitě vysvětlit dají (viz nějaká literatura níže), jak by to ovšem člověk prožíval sám, je vždy otázka. To by se vidělo. 😉
    Jen bych (podobně jako Colombo) upřesnil, že NDE nenastává při nulové aktivitě mozku, ale při nulové naměřené aktivitě mozku – tedy např. při rovné křivce EEG. A ta měří jen aktivitu vnějších neuronů, nikoliv částí hluboko uvnitř mozku. (Navíc je v podstatě nemožné zjistit, zda NDE nastává opravdu při nulové naměřené aktivitě, nebo před ní, nebo po ní, nebo i jindy.)

    Jansen: The Ketamine Model of the Near-Death Experience: A Central Role for the N-Methyl-D-Aspartate Receptor. Journal of Near-Death Studies, vol. 16, no. 1, 1997.
    Woerlee: Mortal Minds: The Biology of Near Death Experiences, 2003.
    Blackmore: Dying to Live, 1993.

    Série článků + diskuse:
    Augustine: Does Paranormal Perception Occur in NDEs? Journal of Near-Death Studies, vol. 25, no. 4, 2007.
    Augustine: Near-Death Experiences with Hallucinatory Features. Journal of Near-Death Studies, vol. 26, no. 1, 2007.
    Augustine: Psychophysiological and Cultural Correlates Undermining a Survivalist Interpretation of Near-Death Experiences. Journal of Near-Death Studies, vol. 26, no. 1, 2007.

    K jednotlivým případům:
    Ebbern, Mulligan, Beyerstein: Maria’s Near-Death Experience: Waiting for the Other Shoe to Drop. The Skeptical Inquirer, vol. 20, no. 4, 1996.
    Ring, Cooper: Mindsight: Near-Death and Out-of-Body Experience in the Blind, 1999.

  14. protestant says:

    Colombo says:
    …. náš mozek je prostě psychopatologický lhář.

    protestant:
    A teď si uvědom, že veškeré poznání světa máme jen skrze naše mozky…..
    I vědu dělají mozky…. 🙂

  15. Antitheista says:

    Jenže věda používá tu část mozku, která je přesnější než ta tvoje část pro slepou víru, která tě ovládá, milý protestante 😀

  16. Colombo says:

    A teď si uvědom, že veškeré poznání světa máme jen skrze naše mozky…..
    I vědu dělají mozky…. 🙂

    Jo, proto je tak těžké dělat vědu a jen tak nějaký Protestant to nejen že nezvládá, ale i nechápe.

  17. protestant says:

    Důležité je i při dělání vědy nezapomínat na fakt, že …. náš mozek je prostě psychopatologický lhář. 🙂

  18. Anonymous says:

    část našeho mozku je psychopatický lhář, na to nezapomínat hlavně při vyznávání víry v boha 😀

  19. Colombo says:

    Důležité je i při dělání vědy nezapomínat na fakt, že …. náš mozek je prostě psychopatologický lhář. 🙂

    Jo, ale na to se poměrně často snažím upozornit. Nutná snaha vyvarovat se veškerým bludům a dívat se pouze a jen na fakta.

  20. protestant says:

    Colombo says:
    Jo, ale na to se poměrně často snažím upozornit. Nutná snaha vyvarovat se veškerým bludům a dívat se pouze a jen na fakta.

    protestant:

    – Nevnímáme skutečnost, jen více či méně nepřesný obraz této skutečnosti daný
    okamžitým poskládáním různých fragmentů minulých zkušeností, okamžitého
    stavu mysli a těla a vjemy z našich smyslových orgánů.
    – Čím více byla podobná situace v minulosti provázena nebo následována emocemi,
    tím silněji se emoce promítají i do současného vnímání.
    – To, co nás trápí, není skurečnost, ale naše hodnocení skutečnosti, v první fázi
    rychlé, nepřesné, neuvědomělé a posléze vědomé-

    Pacovský: Člověk a čas

    Všichni máme za tu, že vidíme věci takové, jaké jsou. že jsme objektivní. Ale
    tak tomu není. Nevidíme svět rakový, jaký je ale takový, jaký je podle nás – tako­-
    vý, za jaký ho díky podmíněnosti prostředím považujeme. Když popisujeme, co
    vidíme, ve skutečnosti vykreslujeme sami sebe. charakterizujeme své vnímání,
    svá paradigmata. Když s námi druzi lidé nesouhlasí, okamžité si začneme mys-­
    let, že s nimi něco není v pořádku. Jak jsme viděli, upřímní, jasně uvažující lidé
    vidí věci odlišně, protože každý se na ně dívá z hlediska vlastních zkušenosti.

    Covey : 7 návyků…