Několik poznámek ke knize Timothy Kellera (II.)


Druhá část článku Slavomíra Nováka:

Poslední a nejobsáhlejší výhrada se týká tvrzení, jež se v různých obměnách objevuje u řady současných křesťanských apologetů, totiž že novozákonní texty se šířily mezi lidi v době, kdy ještě byli naživu očití svědkové událostí kolem Ježíše, a ti by snadno přistihli křesťany při omylu nebo při lži. Timothy Keller je uvádí na straně  132 těmito slovy: „ To znamená, že biblické zprávy o Ježíšově životě kolovaly ještě za života stovek lidí, kteří se stali svědky Ježíšovy kazatelské činnosti osobně.“

Toto tvrzení předkládají křesťanští apologeti s naprostou samozřejmostí a vesměs se nijak nenamáhají s jeho dokazováním. Keller činí zrovna tak. Z mého pohledu konají konec konců  moudře, protože dokázat  je nelze a naopak je možné proti němu vznést řadu námitek. Jejich relevanci nechť posoudí čtenář sám:

Zůstaneme-li u evangelií, je za prvé třeba uvážit, že tyto texty vznikly desítky let po Ježíšově smrti – nejméně čtyřicet (evangelium podle Marka) a asi sedmdesát (evangelium podle Jana). Aby mohl očitý svědek a Ježíšův současník potvrdit, případně zpochybnit věrohodnost evangelijních zpráv, musel by se dožít doby jejich sepsání. Pokud by tedy hypotetickému svědkovi bylo v době Ježíšových zázraků například 10 let (to uvažuji jako naprosté minimum z hlediska dostatečné rozumové vyspělosti, umožňující chápat a pamatovat si viděné a slyšené v souvislostech), musel by se dožít 80 let, aby mohl číst evangelium podle Jana, resp. 70 let, 60 let a 50 let, aby se mohl seznámit s evangelii podle Lukáše, podle Matouše a podle Marka. Z pohledu dnešní reality to není věk až tak závratný – snad jen s výjimkou těch 80 let – ale realita prvního  století našeho letopočtu byla zcela jiná. V tehdejší době se lidé obecně nedožívali příliš vysokého věku, což tím víc platí pro lidi z nejnižších sociálních vrstev v Galileji a v Judsku, kteří byli hlavními adresáty Ježíšovy mise. Příčinou byla především těžká práce (zejména v zemědělství), nedostatečná a nekvalitní výživa a žádná zdravotní péče. Bližší údaje viz např. zde http://en.wikipedia.org/wiki/Life_expectancy. Netvrdím samozřejmě, že by v oné době takto dlouhověcí lidé nežili vůbec,  a že by nežil nikdo z nich, kdo se mohli osobně potkat s Ježíšem, ale pochybuji o tom, že by jejich počet šel do tisíců nebo i jen do stovek.

Věk však není jediným omezujícím faktorem.

Za druhé, počet možných očitých svědků, kteří se mohli s evangelii seznámit v reálném čase, je snižován rovněž místem, kde tito lidé žili a kde vznikla evangelia. Jelikož Ježíš působil mezi lidmi v Galileji a v Judsku, nejvíce pamětníků a očitých svědků bychom tedy našli  právě tam. Ovšem žádné z evangelií v těchto oblastech nevzniklo – Markovo bylo sepsáno možná v Římě, Matoušovo v Sýrii, Lukášovo patrně v Řecku a Janovo v Malé Asii. Důvodně lze předpokládat, že čím dále jsme od místa, kde se staly určité historické události, tím menší je pravděpodobnost, že potkáme někoho, kdo je zažil a pamatuje si je. Je tedy na místě otázka, kolik žilo například v roce 70 v Římě lidí, pocházejících z Galileje nebo z Judska? Kolik asi bylo kolem roku 80 v Řecku lidí, kteří původně v roce 30 žili v Galileji či v Judsku? Opět netvrdím, že tam někdo takový nemohl být, ale kolik jich bylo? Skutečně stovky, jak tvrdí Keller?

Za třetí, dalším omezujícím faktorem je skutečnost, že Ježíš působil především mezi Židy, ovšem evangelia byla sepsána až po oddělení křesťanství od židovství po válce v r. 70. Všechna evangelia navíc vznikla v oblastech křesťanských sborů vzniklých  buď z pohanů, kde bychom mnoho židovských pamětníků nenašli, nebo z diasporních židů, kteří už po generace žili mimo Galileu či Judsko. Potenciální  židovský svědek Ježíšových dnů tedy měl jen velmi malou, ne-li žádnou příležitost se s obsahem evangelií seznámit. A i zde platí: možná někde někdo takový byl, ale stěží jich byly zástupy.

Za čtvrté je třeba v kontextu doby chápat vyjádření, že „texty kolovaly“. Žijeme ve společnosti, ve které se (stále ještě) obrovská suma  informací uchovává a sdílí v textové podobě. Jakýkoliv text může být v řádu dní nebo dokonce hodin vytištěn ve stovkách či tisících kopií a rychle šířen mezi lidmi. Psaný, resp. tištěný text tedy skutečně koluje, a to velmi rychle a mezi velkým množstvím lidí. Doba, kdy vznikla evangelia, starověk, však nic takového neznala. Hlavním nástrojem uchovávání a sdílení informací byli samotní lidé. Psané texty vznikaly spíše mimořádně, ze  závažných důvodů – zapisovalo se jen to důležité. Co je snad ještě podstatnější, psaný text jako originál vznikl vždy jen v jediném vyhotovení a výroba dalších – dnes by se řeklo stejnopisů – byla v podstatě stejně pracná jako vytvoření originálu: text bylo nutno slovo od slova, písmeno po písmenu ručně opsat. Vzhledem k tomu, že číst a psát uměla ve starověku přibližně 10 % populace, nebylo ani psaní textů, ani jejich individuální čtení ničím samozřejmým. Kolování psaného textu ve starověku tedy mělo nesrovnatelně pomalejší tempo než dnes a rovněž množství lidí, kteří se mohli s kolujícím textem za jednotku času seznámit, bylo nepoměrně méně. Nepochybně je rozdíl v míře možnosti seznámit se s určitým textem a reagovat na něj za stavu, kdy tento text je dostupný  ve stovkách či tisících výtisků, pokud navíc naprostá většina lidí, kterým je určen, umí číst, anebo za situace, kdy text  kdy existuje v jednom či několika málo vyhotoveních, přičemž navíc většina jeho adresátů není schopna si jej přečíst.

Za páté, souvisí s tím i to, že „čtení“ textů vypadalo ve starověku jinak. Právě vzhledem k nízké gramotnosti nebylo čtení záležitostí ani tak individuální, jako je tomu dnes, ale především kolektivní. Čtení zpravidla vypadalo tak, že ten z adresátů textu, který uměl číst, ostatním text nahlas předčítal. I to je faktor, který omezoval šíření znalosti určitého textu: jestliže si člověk čte sám, pak si také sám rozhodne, co bude číst, jak důkladně se s textem seznámí a případně zda a kolikrát se k němu vrátí. Pokud je ovšem odkázán na poslech při předčítání, je jeho znalost textu závislá na tom, co se mu čte, v jakém rozsahu, zda dobře slyší, zda všemu rozumí a také zda je přítomen čtení celého textu. Lze si proto představit, že někteří posluchači se  nemuseli seznámit  s kompletním textem určitého písma, protože u všech čtení prostě  nebyli, anebo se s ním neseznámili tak podrobně, jak by tomu bylo při čtení  individuálním.

Za šesté je nutno vzít v úvahu, že evangelia vznikla především pro vnitřní potřebu  toho křesťanského společenství, do jehož okruhu jeho autor patřil. Nebyla tedy primárně určena pro knižní trh a k šíření jejich textu tedy docházelo jednak čtením v rámci církve a jednak opisováním pro potřeby dalších křesťanských společenství v oblasti. Pokud lze pro takové šíření použít výraz „kolovat“, pak tedy evangelia kolovala především uvnitř křesťanských obcí, nikoliv mezi pohanskou či židovskou veřejností. Opět je tu proto třeba uvážit skutečnost, že oněmi očitými svědky a pamětníky nebyli křesťané, obývající Řím, Řecko, Malou Asii či Sýrii, ale galilejští a judští venkované kolem roku 30.

Za sedmé je třeba vzít ohled na to, že texty Nového zákona byly původně sepsány řecky. Mezi současnými biblisty, křesťanskými i ostatními,  je závěr o řeckém původu textu evangelií všeobecně přijímán, byť existují i hypotézy, že evangelia byla původně sepsána hebrejsky a teprve následně přeložena do řečtiny. Zastáncem této myšlenky byl francouzský filosof a teolog Claude Tresmontant (Hebrejský Kristus. Jazyk a stáří evangelií). Je ovšem třeba poznamenat, že tato jeho hypotéza nenachází mezi biblisty větší podporu (blíže k tomu např.  v práci  Ladislava Tichého Úvod do Nového zákona). Jelikož zatím nebyl prokázán opak, vycházím tedy z toho, že evangelia vznikla původně v řečtině. Jak jsem ovšem uvedl výše, očité svědky a pamětníky Ježíšových slov a činů musíme hledat především mezi prostými venkovany v Galileji a v Judeji. Řečí těchto lidí však byla především aramejština, zatímco řečtina se v římské  říši užívala jako univerzální   jazyk  vzdělanců, obchodníků apod. Byť nelze úplně vyloučit, že někteří z galilejských či judských rolníků, rybářů či řemeslníků rozuměli i řečtině, masivní znalost tohoto jazyka u nich nelze předpokládat – při svém životě z ruky do úst to prostě nepotřebovali.  Tedy máme zde další faktor, který sice nevylučuje, ale významně snižuje možnost toho, že by se nějaký z očitých svědků mohl seznámit s evangelijními texty a zpochybnit jejich historickou věrohodnost.

Za osmé a za poslední se musím zeptat, proč ony stovky očitých svědků  a pamětníků, kteří se dožili doby sepsání evangelií a seznámili se s jeho/jejich textem, neudělaly to, co by udělat měly, tedy upozornily na omyly, resp. na lži tam obsažené.

Proč například pamětníci neupozornili Matouše na to, že Ježíšova rodina nepocházela z Betléma, ale z Nazareta, a do Betléma přišli jen kvůli  římskému soupisu lidí a majetku (máme-li věřit Lukášovi)? A nebo naopak: proč Lukášovi neřekli, že Ježíš nepocházel z Nazareta, ale přímo z Betléma, kde se také narodil v domě, a ne v nějakém chlévě, a že do Nazareta jeho rodina přesídlila až po návratu z Egypta (má-li pravdu Matouš)?

Proč očití svědkové neopravili Lukášův údaj z knihy Skutků 5:34-37, kde Gamaliel  zaměnil dobu vystoupení muže jménem Theudas a dobu povstání Judy Galilejského, když navíc o Theudově vystoupení mluví v minulém čase, ačkoliv k němu teprve mělo dojít (rok 44).

Z jakého důvodu očití svědkové nepřipomněli Markovi a Janovi slavné Ježíšovo „kázání na hoře“  (Mt kap. 5 až 7), které v jejich evangeliích úplně chybí?

Proč pamětníci neupozornili Jana na omyl v čase Ježíšova ukřižování (podle Matouše, Marka i Lukáše k němu došlo den po obětování velikonočního beránka, podle Jana už v den příprav)?

Jak je možné, že nikdo z očitých svědků neupozornil na rozpory mezi popisem posledního pomazání, kterého se Ježíšovi dostalo? Marek a Matouš je shodně umísťují do domu Šimona Malomocného v Betánii, do doby dva dny před velikonocemi, zatímco Jan uvádí,  že k němu došlo už šest dní před tímto svátkem, sice rovněž v Betánii, ale v domě úplně jiného člověka – totiž vzkříšeného Lazara, a pomazání svěřil Lazarově sestře Marii. Lukáš pro změnu neuvádí vůbec dobu, kdy k poslednímu pomazání došlo, ale jistě ví, že se tak stalo v domě farizeje jménem Šimon, a že žena, která Ježíše pomazala, byla „hříšnice v onom městě“.  A tak dále, a tak podobně, pokračovat by bylo možno velmi dlouho.

Uzavírám tedy s tím, že ačkoliv Timothy Keller ve své knize zdůrazňuje znalost historického a kulturního kontextu, v citovaných případech je to právě on, kdo takový kontext ignoruje. Historické skutečnosti, které jsem zmínil, sice nevylučují  zcela možnost dožití pamětníků a očitých svědků událostí Ježíšova života, ale pravděpodobnost jejich dožití a rovněž počet takových lidí významně snižují. Kladu-li si tedy otázku, proč ony stovky očitých svědků, přímých účastníků a pamětníků neudělaly nic pro to, aby byly historické informace v evangeliích uvedeny do souladu, napadá mě jednoduchá odpověď: zkrátka proto, že žádní takoví lidé v době sepsání evangelií už nežili a pokud někde snad někdo takový dožíval, text evangelií se k němu nikdy nedostal.

Slavomír Novák aka neruda

<< část I.

47 thoughts on “Několik poznámek ke knize Timothy Kellera (II.)

  1. Arkande

    neruda:…že číst a psát uměla ve starověku přibližně 10 % populace

    Arkande:Vážně byly ty čísla tak malé?Řecko,Řím si spíše zakládali na gramotnosti svých občanů.

    Možná jsi měl ještě napsat jaký očitý svěděk by mohl Ježíšův život dosvědčit.
    Takový který s ním putoval(jako údajně mnoho lidí),pak žil v Turecku,Řecku,Římě…a v době kdy mohl číst Markovo Evangelium to byl sympatický 80 letý stařík se znalostmi řečtiny,aramejštiny a latiny,který se navíc čile a veřejně zajímal o křesťanské náboženství-zvláště v době kdy byli křesťané aktivně pronásledováni 🙂

    Markovo evangelium totiž vzniklo během pronásledování křesťanů…(Informace převzata z dokumentů Jak vznikala Bible,uváděl to američan-černoch)

  2. neruda

    Arkande,
    o starověké gramotnosti existuje snad jen jediná studie, která hodnotila stav v Athénách v klasické době a dospěla k závěru o 10 až maximálně 15 % gramotných, samozřejmě mezi vyššími vrstvami. Někde najdu odkaz.
    S tou gramotností je to ovšem složitější. Třeba Bart D. Ehrman v knize “Misquoting Jesus” píše jednak, že umět číst neznamenalo i umět psát (zatímco nám to už samočinně splývá), a jednak že umět psát mohlo v konkrétním případě vypadat tak, že ten člověk byl schopen napsat své jméno (a nic víc), případně že dokázal opsat několik slov či vět podle předlohy (aniž by přesně věděl, co vlastně píše).

  3. Arkande

    to neruda:to je právě strašně zvláštní když porovnám písemnosti(knihy) které psali řečtí a římští autoři s tím co se vydávalo ve středověku-pak mi musí vyjít(jestliže vycházíme z 10% gramotnosti ) že ve středověku bylo v Evropě gramotných pouze 2% lidí.

    Napsal jsem na web “antika” o potvrzení či vyvrácení 10% gramotnosti.

  4. protestant

    …….Zůstaneme-li u evangelií, je za prvé třeba uvážit, že tyto texty vznikly desítky let po Ježíšově smrti – nejméně čtyřicet (evangelium podle Marka) a asi sedmdesát (evangelium podle Jana). Aby mohl očitý svědek a Ježíšův současník potvrdit, případně zpochybnit věrohodnost evangelijních zpráv, musel by se dožít doby jejich sepsání. Pokud by tedy hypotetickému svědkovi bylo v době Ježíšových zázraků například 10 let (to uvažuji jako naprosté minimum z hlediska dostatečné rozumové vyspělosti, umožňující chápat a pamatovat si viděné a slyšené v souvislostech), musel by se dožít 80 let, aby mohl číst evangelium podle Jana, resp. 70 let, 60 let a 50 let, aby se mohl seznámit s evangelii podle Lukáše, podle Matouše a podle Marka. …..

    Protestant:

    Myslím, že realita byla jiná. Představme si jednotlivé sbory založené apoštoly a jimi v prvních letech objížděné a v podstatě revidované. Těmto sborům apoštolové předali to co zažili a co věřili. A do těchto sborů by najednou dorazil svitek evangelia, který by tvrdil něco úplně jiného. Myslíte že by jej akceptovali? Myslíte, že by jej starší sboru přijali za věrohodnou zprávu?

  5. protestant

    …..Proč například pamětníci neupozornili Matouše na to, že Ježíšova rodina nepocházela z Betléma, ale z Nazareta, a do Betléma přišli jen kvůli římskému soupisu lidí a majetku (máme-li věřit Lukášovi)? …

    protestant:
    Protože SZ znalý čtenář věděl, že se tím vyjadřuje Ježíšovo poslání a role a ne místo narození….

  6. protestant

    …… Marek a Matouš je shodně umísťují do domu Šimona Malomocného v Betánii, do doby dva dny před velikonocemi, zatímco Jan uvádí, že k němu došlo už šest dní před tímto svátkem, sice rovněž v Betánii, ale v domě úplně jiného člověka – totiž vzkříšeného Lazara, a pomazání svěřil Lazarově sestře Marii. …..

    protestant:
    Zkuste se nějakého očitého svědka 2. sv. války zeptat který den v týdnu byla osvobozena Praha či Brno.

  7. protestant

    …….Za šesté je nutno vzít v úvahu, že evangelia vznikla především pro vnitřní potřebu toho křesťanského společenství, do jehož okruhu jeho autor patřil. Nebyla tedy primárně určena pro knižní trh a k šíření jejich textu tedy docházelo jednak čtením v rámci církve a jednak opisováním pro potřeby dalších křesťanských společenství v oblasti. Pokud lze pro takové šíření použít výraz „kolovat“, pak tedy evangelia kolovala především uvnitř křesťanských obcí, nikoliv mezi pohanskou či židovskou veřejností……

    protestant: A přesně v této komunitě žili svědci Ježíšova vzkříšení i ukřižování. Pro ostatní to byl nezajímavý podivín.

  8. neruda

    “protestant:
    Zkuste se nějakého očitého svědka 2. sv. války zeptat který den v týdnu byla osvobozena Praha či Brno.”

    Protestante, to je argument v můj prospěch: další faktor, který zabránil tomu, aby očití svědkové mohli přistihnout autory evangelií při lži nebo omylu, spočívá v tom, že pro časový odstup si sami už mnoho či přesně nepamatovali.

  9. neruda

    “protestant: A přesně v této komunitě žili svědci Ježíšova vzkříšení i ukřižování. Pro ostatní to byl nezajímavý podivín.”

    Z čeho vyvozujete, že by například v komunitách pohanokřesťanů někde v Malé Asii nebo v Řecku měli žít očití svědkové Ježíšova ukřižování, jimiž byli vesměs židé? Kde by se tam vzali?

  10. protestant

    neruda says:
    September 2, 2011 at 1:04 pm
    “protestant:
    Zkuste se nějakého očitého svědka 2. sv. války zeptat který den v týdnu byla osvobozena Praha či Brno.”

    Protestante, to je argument v můj prospěch: další faktor, který zabránil tomu, aby očití svědkové mohli přistihnout autory evangelií při lži nebo omylu, spočívá v tom, že pro časový odstup si sami už mnoho či přesně nepamatovali.

    protestant:

    Jde o to co považujete za důležité sdělení. Zda to, který den v týdnu 2. sv. válka vypukla nebo skončila, nebo to, proč vznikla, a jak se z toho poučit. Pro mne je ta první informace ( den v týdnu) nedůležitá a člověk který dobře popíše původ a důvody vzniku války a netrefí se do správného dne v týdnu není pro mne lhář.

  11. protestant

    neruda says:
    Z čeho vyvozujete, že by například v komunitách pohanokřesťanů někde v Malé Asii nebo v Řecku měli žít očití svědkové Ježíšova ukřižování, jimiž byli vesměs židé? Kde by se tam vzali?

    protestant:
    Nikdy jste neslyšel o židovském exodu po roce 70?

  12. G. P.

    výroba dalších – dnes by se řeklo stejnopisů – byla v podstatě stejně pracná jako vytvoření originálu
    To je nepochopení. Stejnopis je vyhotovení, výtisk. Např. smlouva má obvykle 2 stejnopisy originálu. Kopii se česky říká opis. A každý opis může mít jeden nebo více stejnopisů.

  13. neruda

    “protestant:
    Nikdy jste neslyšel o židovském exodu po roce 70?”

    Víc jsem o tom četl, než slyšel, ale pořád mi uniká, jak souvisí jeruzalémští židé v roce 30 s pohanokřesťanskými komunitami ve druhé polovině 1. století?

  14. neruda

    “prostant:
    Myslím, že realita byla jiná. Představme si jednotlivé sbory založené apoštoly a jimi v prvních letech objížděné a v podstatě revidované. Těmto sborům apoštolové předali to co zažili a co věřili. A do těchto sborů by najednou dorazil svitek evangelia, který by tvrdil něco úplně jiného. Myslíte že by jej akceptovali? Myslíte, že by jej starší sboru přijali za věrohodnou zprávu?”

    Protestante, představit si to můžeme, ale to je vcelku na nic. Kolik takových sborů, apoštoly založených a revidovaných, znáte? Tedy kromě těch Pavlových?

  15. G. P.

    Protože SZ znalý čtenář věděl, že se tím vyjadřuje Ježíšovo poslání a role a ne místo narození….
    To je tedy blbost. Pokud už tedy Bible uvádí tuto podrobnost, ačkoliv je podle Protestanta zcela nedůležitá, tak by měla být pravdivá. Tady je však očividné, že jedno z evangelií lže.

  16. G. P.

    Zkuste se nějakého očitého svědka 2. sv. války zeptat který den v týdnu byla osvobozena Praha či Brno.
    Očitý svědek 2. sv. války je Bohem inspirovaný a jeho ústy mluví samotný Bůh (Duch svatý)? Netušil jsem, že vzpomínky na 2. sv. válku jsou Boží slovo.

  17. protestant

    neruda says:
    Protestante, představit si to můžeme, ale to je vcelku na nic. Kolik takových sborů, apoštoly založených a revidovaných, znáte? Tedy kromě těch Pavlových?

    protestant:

    Zrovna římský sbor, ve kterém žil pravděpodobně redaktor Markova evangelia byl.

  18. neruda

    “protestant:
    Protože SZ znalý čtenář věděl, že se tím vyjadřuje Ježíšovo poslání a role a ne místo narození….”

    Abych rozuměl dobře – Ježíšovo poslání a role jsou vyjádřeny tím Betlémem anebo Nazaretem?

    Ovšem ono je to konec konců jedno. Pokud jde o Nazaret, o tom se Starý zákon nezmiňuje vůbec. Betlém pak je u Matouše “odůvodněn” tím zkomoleným a z kontextu vytrženým citátem z Micheáše 5:1, 3, a Lukáš ho tam dostal skrze vymyšlenou bajku o Augustem nařízeném sčítání lidí a majetku.
    Suma sumarum, Ježíšovo poslání je „vyjádřeno“ falešnými tvrzeními. Jak také jinak, když skutečná a pravdivá nebyla po ruce … Znalec SZ tedy musel okamžitě poznat, že jde o bláboly. Ostatně, ona to také většina Židů poznala hned a poznávají to dosud.

  19. neruda

    “protestant:
    Protože SZ znalý čtenář věděl, že se tím vyjadřuje Ježíšovo poslání a role a ne místo narození….”

    Znalec SZ především musel okamžitě poznat, že jde o bláboly. Ostatně, ona to také většina Židů poznala hned a poznávají to dosud.
    Betlém je přece u Matouše “odůvodněn” tím zkomoleným a z kontextu vytrženým citátem z Micheáše 5:1, 3, a Lukáš ho tam dostal skrze vymyšlenou bajku o Augustem nařízeném sčítání lidí a majetku.
    Suma sumarum, Ježíšovo poslání je „vyjádřeno“ falešnými tvrzeními. Jak také jinak, když skutečná a pravdivá nebyla po ruce …

  20. protestant

    ……Jsou vůbec autoři evangelií věrohodní, když si tak vymýšlejí?

    Takhle to nemůžete brát. Jejich zprávy nemůžete číst jako prostá sdělení – zásadní je celkový výklad. Tehdy ty texty fungovaly jinak. Tradiční byla řecká historiografie, kdy se narativním způsobem vyprávění vyjadřovaly i významy. Platila zásada, že dobrý historik si může vymyslet i bitvu, která se nikdy neodehrála, jen aby na ní charakterizoval povahu vybraného vojevůdce….

    http://www.elabs.com/van/pokorny_vira_vedu_potrebuje.htm

Comments are closed.