Dnes se zamyslíme nad několika postřehy, které mají vztah k šíření a udržování náboženské víry.
U mnoha skupin vyspělých živočichů se z dobrých evolučních důvodů vyvinula péče o mláďata. Týká se to některých plazů (např. krokodýlů), většiny ptáků, a všech savců. U savců je vztah mláděte s matkou obzvlášť hluboký a je dále posilován kojením. Savčí mláďata se od svých matek učí mnoha základním dovednostem nutným pro pozdější přežití. Logickým a nutným evolučním důsledkem je, že savčí mláďata mají vrozenou schopnost a ochotu se od svých matek učit, a přejímat jejich způsoby chování.
U lidí je tento vztah dále rozvinut schopností řečové komunikace a abstraktního myšlení. Děti v sobě mají hluboce zakořeněnu tendenci absorbovat to, čemu je jejich rodiče popř. starší jejich kmene učí, a brát to jako dannost. Pro dítě není žádný zásadní rozdíl mezi instrukcí “nebudeš jíst bobule z tamhle toho keře, jsou jedovaté a umřel bys!” a “Musíš věřit v Ježíše Krista, našeho Pána, jinak přijdeš do pekla!”.
U všech podobných tvrzení je pro dítě jedinou racionální volbou akceptovat co mu rodiče říkají. Škodlivost pochybování o tvrzení rodičů v dětském věku je dokonce tak silná, že vytvořila v minulosti evoluční tlak, jehož důsledkem je dnes pozorovaná vrozená (v mozku “zadrátovaná”) dispozice dětí hluboce si zapisovat do mozku to, na co kladou rodiče v dětství důraz a uchovávat si to po celý život.
Tento přirozený rys dětské psychiky z pochopitelných důvodů velmi usnadňuje šíření náboženství. Mezi náboženskou (ne)vírou rodičů a jejich dětí je silná pozitivní statistická korelace: Děti silně věřících rodičů (kteří je od mala vedou k víře, a kladou na to důraz, náboženství je pro ně alfou a omegou jejich života, chodí pravidelně do kostela, dodržují náboženské rituály, atd.) budou s velmi vysokou pravděpodobností opět věřící a budou vyznávat náboženství svých rodičů. Obdobně, děti nevěřících budou se značnou pravděpodobností také nevěřící.
Tohoto jsou si velmi dobře vědomi křesťanští misionáři, kteří při své misijní činnosti cílí se zvláštním důrazem právě na děti, přičemž své misijní úsilí kryjí různými bohulibými činnostmi, jako např. vzdělávání dětí (v křesťanském duchu, samozřejmě), charita, atd.
Možná slabším, avšak rozhodně ne zanedbatelným faktorem pro akceptování víry daným člověkem, může být, čemu věří jeho komunita, jeho přátelé, atd. Pokud si (zejména mladý) nevěřící člověk, který se s vírou doposud nesetkal, a nemá tedy svá stanoviska promyšlená, najde přátele mezi věřícími, pak je jistě nemalá pravděpodobnost že i on přijme (jejich, jak jinak) náboženskou víru.
Zřejmým a nutným důsledkem předchozích dvou faktorů je, že lidská společnost se na celém světě rozpadá do oblastí s různými náboženskými vírami zcela zřetelně podle společenských, geografických a příbuzenských vazeb. V Muslimských státech se lidé nestávají spontánně (např. na základě samostudia) Hinduisty nebo Buddhisty. Nestávají se samozřejmě ani Katolíky nebo Protestanty (pokud ovšem příslušnou víru nevyznávají jejich rodiče, popř. jejich subkomunita) – ačkoliv přesně toto bychom čekali, pokud by existoval křesťanský Bůh a Ježíš Kristus byl jeho Synem!
Obdobně, ani v katolickém Polsku nedocházejí lidé spontánně k přijetí např. evangelického vyznání (a tím méně např. Islámu).
V USA si můžeme vsadit na to, že děti 54% tamějších evangelikálů budou zase evangelikálové, a nebudou spontánně konvertovat ke Katolicismu, a opačně, děti těch 24% tam žijících katolíků budou zase Katolíci, a nebudou jen tak přecházet k Protestanství. Znovu zdůrazněme – toto je naprostý opak toho, co bychom očekávali, pokud by buď Katolíci nebo Protestanti měli správnější představu Boha. V takovém případě bychom oprávněně mohli očekávat, že Bůh těm, kteří v něj věří tím “méně správným” způsobem naznačí (skrze údajný “osobní kontakt” kteří s ním všichni mají) že pravda může být trochu jinde.
Posledním faktorem ovlivňujícím šíření a udržování náboženství ve společnosti, o kterém se chci dnes zmínit, je vazba náboženství na moc. Je-li dané náboženství ve společnosti preferované mocnými, nebo je-li dokonce mocnými jiná než preferovaná forma víry (popř. nevíra) penalizována, pak taková společenská situace logicky vytváří tlak na své členy, aby preferovanou víru také akceptovali.
Tento tlak přitom může, ale také nemusí být uskutečňován přímo mocenskými nástroji, jak tomu bylo např. v Evropě až do 19. století, nebo jak je tomu i dnes ve většině Islámských zemí. Ono stačí, když na člověka, o jehož zbožnosti popř. “pravosti jeho víry” panují pochybnosti, koukají ostatní “skrz prsty” a dávají mu to v každodenním kontaktu náležitě najevo. Tuto situaci lze naprosto zřetelně pozorovat ve Spojených státech, kde přihlásit se veřejně k ateismu je vnímáno jako ostudné a amorální, a je dnes prakticky vyloučeno že by se člověk, hlásící se k ateismu, mohl stát např. prezidentem USA.
Nelze si nevšimnout ani zřejmé oboustranné výhodnosti vazeb mezi náboženstvím a mocí. Např. slovo Islám přímo znamená pokoření se, podřízenost a poslušnost – což samozřejmě mocným velmi vyhovuje. Věřícím, podřízeným a poslušným obyvatelstvem se snadno manipuluje. Navíc Islám vyzdvihuje mučednictví, v ráji čeká na hrdiny, kteří položí za Alláha svůj život, 72 panen, atd. – výhodnost takové víry pro agresivně zaměřené Islámské režimy je asi zřejmá.
Křesťanství přitom nezůstává pozadu. Obdobně jako Islám nabádá k pokoře, poslušnosti, zná mučednictví a smrt ve jménu Boha (“není žádných ateistů v zákopech”). Navíc je součástí významných křesťanských denominací mem, že “patent na vykládání víry mají náboženské autority, a člověk sám není schopen dopátrat se správného pojetí víry”, který poskytuje náboženským autoritám velmi užitečný pružný manévrovací prostor, který může sloužit nejen k vyjití vstříc případné poptávce ze strany státní moci. Připomeňme v této souvislosti zábavnou “z prstu vycucanou” neomylnost Papeže Římskokatolické církve.
Výhody které plynou z vazeb na moc ve státě pro náboženství, jsou asi zřejmé.
Závěr: Už jen z pohledu na křesťanství jako na memplex (jistě by nebylo obtížné nahlédnout analogicky i na jiná náboženství) plyne jeho přítažlivost pro značnou část lidí. Vztahy nad kterými jsme se zamýšleli dnes, se s působením náboženství jako memplexu vzájemně zesilují, a dohromady tvoří velmi pevný komplex, který podle mě ve zcela dostatečné míře vysvětluje veliký význam náboženství v současném světě i v lidských dějinách, vysvětluje různost náboženských věr a jejich pokračující divergenci, jakož i značné množství dalších jevů s náboženstvím spojených.
Snad nejpodstatnější ale je, že nevím o existenci žádného alternativního vysvětlení! Zejména takovým vysvětlením triválně není teze, že kterékoliv (jedno) z mnoha světových náboženství má Pravdu a lidé v něj věří proto, že Osobní Bůh opravdu existuje a (tuto jednu) víru od lidí očekává.
je to tam ještě jednou podobně:
Číslo sury: 2, Název sury: Kráva, Arabský název: Al-Baqara, Verš: 62
Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci , ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky – ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
http://www.islamweb.cz/koran/koran.php?action=search&word=k%F8es%9Dan&sura%5B%5D=-1
Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!“ (súra 9:73)
Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům Satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady Satanovy!“ (súra 4:76)
A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! (súra 47:4)
A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících! (súra 2:190-191)
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (súra 9:5)
Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi“ (súra 9:29).
„Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou“ (súra 48:29).
…..Muslimský duchovní měl na konci bohoslužby krátkou promluvu, ve které zdůraznil, že islám, křesťanství i judaismus vycházejí ze stejných kořenů a vyznávají nejen stejného Boha, ale i v zásadě stejné hodnoty, že islám je náboženstvím míru, a že ti, kteří páchají ve jménu islámu násilí, jsou špatnými muslimy. Říkal také, že v Iráku je často hostem na bohoslužbách tamních křesťanů (použil termínu „křesťanských bratří“).
Za svoji řeč sklidil silný potlesk kostela naplněného především mladými lidmi.
T.Halík řekl ve své krátké uvítací řeči také něco velmi podobného a muslimy nazval bratry. ….
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=4976&from=300
Jsou pro vás katoličtí křesťané někým na stejné lodi, nebo spíš názoroví odpůrci, anebo jsou v podstatě nezajímaví, poněvadž splývají se sekularizovaným světem západní civilizace?
Křesťané pro nás určitě nejsou názoroví odpůrci, vždyť máme většinu zásad ne-li totožných, pak alespoň velmi blízkých. V Koránu jsou křesťané a Židé nazýváni „lidmi knihy“, to znamená, že se jim dostalo poselství od Boha, které se snažili následovat. Jsme si tedy velmi blízcí, muslimové si například mohou vzít křesťanku či Židovku za manželku a musejí respektovat její víru a obřady, můžeme též jíst jídla křesťanů a Židů. To jen jako příklad. Hlavním rozdílem mezi námi je, že Židé uznávají všechny proroky, ale Ježíše i Muhammada odmítli. Křesťané uznávají všechny proroky kromě Muhammada a muslimové uznávají všechny proroky bez výjimky. Podle Koránu nemáme mezi proroky dělat rozdíly. Všichni přišli s poselstvím od Boha ke svému národu s výzvou, aby lidé uvěřili a dodržovali určité zásady. Muhammad jako poslední z nich přinesl poselství celému lidstvu. Na jedné lodi tedy nejsme. Považujeme islám za jedinou správnou cestu, avšak nikomu ji nesmíme vnucovat. Každý sám se musí rozhodnout, jestli jej přijme, či ne, a je za své rozhodnutí zodpovědný. V Soudný den pak budeme všichni spravedlivě rozsouzeni. Proto podle Koránu se s křesťany nesmíme ani přít o to, kdo má pravdu, a máme s nimi „mluvit slovem nejvhodnějším“. Alláh zase v jiném verši říká, že on sám nás rozsoudí ohledně toho, v čem jsme se rozcházeli.
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=6552&webSSID=0cd89b474a1c5beccf7ddd447428477f
Umírnění Muslimové nejsou schopni odsoudit a zastavit ty radikální.Buď jejich činy bagatelizují či si jen myslí že jsou bratři ve víře poněkud více horliví.Je to smutné především v tom, že jakmile radikálové vyhrají, začnou se chovat k umírněným věřícím jako k nevěřícím.Je to stejné jako s křesťany.
Historie se opakuje pořád a pořád a pořád
Arkande says:
Umírnění Muslimové nejsou schopni odsoudit a zastavit ty radikální.Buď jejich činy bagatelizují či si jen myslí že jsou bratři ve víře poněkud více horliví.Je to smutné především v tom, že jakmile radikálové vyhrají, začnou se chovat k umírněným věřícím jako k nevěřícím.Je to stejné jako s křesťany.
protestant:
… a ateisty. Také ti slušní a umírnění ateisté nebyli schopni zastavit komunisty a jiné radikály.
Jistě, komunisty nebyli schopni zastavit ani ateisté, ale ani věřící, ani kněží v kostelech, ani Československá strana Lidová, součást Národní fronty, s poslanci v Parlamentu a s členy v komunistické vládě, ani lidé s krátkými vlasy (ne-“máničky”), ani lidé povinně očkovaní proti žloutence, ani ti co se ve škole povinně učili množiny, …
… jen vůbec netuším, co jste tím Protestante chtěl říct 🙂
“Křesťané pro nás určitě nejsou názoroví odpůrci, vždyť máme většinu zásad ne-li totožných, pak alespoň velmi blízkých.”
Tak vida, někteří muslimové si myslí, že křesťané pro ně nejsou názoroví odpůrci.
Tenhle křesťan by s tím jistě nesouhlasil:
http://cs.christiantoday.com/article/billboardy-v-sydney-prohlasuji-ze-jezis-je-prorok-islamu/18366.htm
Jeho prohlášení, že „V Austrálii, která má silné křesťanské dědictví, jsou billboardy nesoucí slogan ‚Ježíš, prorok islámu‘ provokativní a vůči křesťanům útočné,“ lze jen těžko považovat za výraz souladu a názorové shody.
Zastavit radikály je obtížné v jakékoliv společnosti. Nesouvisí to s náboženstvím, filosofií či přesvědčením.
to neruda:
Ten křesťan by s tím opravdu nesouhlasil.
On zapomíná, že křesťané jsou v Austrálii hosté. Přišli až jako druzí. 🙂
Víte, protestante,
Vy mi připomínáte jednu postavu ze Švejka, totiž toho pána, který vždycky odpověděl na něco jiného, než na co se ho ptali.
Na dotaz: “Už jste letos jedl švestky?” odpověděl: “Nejedl, ale ten novej sultán marockej má prej bejt moc hodnej člověk.” (citováno volně, popaměti)
Podle Vás křesťani jsou v Austrálii až druzí, a na to ten biskup zapomněl, a proto se názorově neshodne s muslimy. Rozumím Vám dobře?
to Protestant: Vy máte pořád problém pochopit definici ateismu i když Vám ji zde omlacují o hlavu už snad úplně všichni.
to Neruda.
Přesně tak. Pokud chce někdo označovat něco za urážlivé vůči sobě měl by napřed projít své výroky a přemýšlet zda nějaký takový výrok náhodou nebyl stejně urážlivý pro původní obyvatele Austrálie.
A také by si měl ten Korán přečíst a zjistil by, že Ježíš je skutečně pro muslimy prorokem. To je neoddiskutovatelný fakt.
to Arkande:
Na definice ateismu není nic složitého.
ateism = bezbožnictví
to Protestant:Ateismus není náboženstvím tak jako neužívání drog není fetováním.
…časem na trollování také přijdu 🙂
to Neruda:Protestant má pravdu.Islám uznává za proroky Mojžíše,Abraháma,Josefa,Ježíše a největšího z nich Mohameda.
to Arkande:
…ale toho, kdo vám bude tvrdit že drogy neexistují klidně za feťáka považovat můžete. A zrovna si dal velkou dávku… 🙂
to Protestant:To není o Bohu ale o nábožentsví a víře…Tyto věci existují,že?
Arkande,
o tom já se nepřu, něco o tém vím. Mě jen nebyla jasná to souvislost mezi tím, kolikátí byl křesťané v Austrálii a zda se shodnou nebo neshodnou s muslimy.
Na tom australské případě je pěkně vidět absurdita těch náboženských tvrzení:
pro muslimy platí, že Ježíš je prorok, což uráží některé křesťany. Křesťané zase vyznávají, že Ježíš je Synem Božím, což naopak uráží některé muslimy.
Ani jedna strana nemůže předložit žádné argumenty, kterými by přesvědčila tu stranu druhou (už se o to snaží cca 1400 let a pořád nic). Takže buď mají pravdu obě, což je absurdní, anebo nemá pravdu žádná – což je nejpravděpodobnější.
to Neruda: A největší legrace nastane když řeknete že Křesťanství i Islám pochází z Judaismu.