Další postřehy k důvodům Víry

Dnes se zamyslíme nad několika postřehy, které mají vztah k šíření a udržování náboženské víry.

U mnoha skupin vyspělých živočichů se z dobrých evolučních důvodů vyvinula péče o mláďata. Týká se to některých plazů (např. krokodýlů), většiny ptáků, a všech savců. U savců je vztah mláděte s matkou obzvlášť hluboký a je dále posilován kojením. Savčí mláďata se od svých matek učí mnoha základním dovednostem nutným pro pozdější přežití. Logickým a nutným evolučním důsledkem je, že savčí mláďata mají vrozenou schopnost a ochotu se od svých matek učit, a přejímat jejich způsoby chování.

U lidí je tento vztah dále rozvinut schopností řečové komunikace a abstraktního myšlení. Děti v sobě mají hluboce zakořeněnu tendenci absorbovat to, čemu je jejich rodiče popř. starší jejich kmene učí, a brát to jako dannost. Pro dítě není žádný zásadní rozdíl mezi instrukcí “nebudeš jíst bobule z tamhle toho keře, jsou jedovaté a umřel bys!” a “Musíš věřit v Ježíše Krista, našeho Pána, jinak přijdeš do pekla!”.

U všech podobných tvrzení je pro dítě jedinou racionální volbou akceptovat co mu rodiče říkají. Škodlivost pochybování o tvrzení rodičů v dětském věku je dokonce tak silná, že vytvořila v minulosti evoluční tlak, jehož důsledkem je dnes pozorovaná vrozená (v mozku “zadrátovaná”) dispozice dětí hluboce si zapisovat do mozku to, na co kladou rodiče v dětství důraz a uchovávat si to po celý život.

Tento přirozený rys dětské psychiky z pochopitelných důvodů velmi usnadňuje šíření náboženství. Mezi náboženskou (ne)vírou rodičů a jejich dětí je silná pozitivní statistická korelace: Děti silně věřících rodičů (kteří je od mala vedou k víře, a kladou na to důraz, náboženství je pro ně alfou a omegou jejich života, chodí pravidelně do kostela, dodržují náboženské rituály, atd.) budou s velmi vysokou pravděpodobností opět věřící a budou vyznávat náboženství svých rodičů. Obdobně, děti nevěřících budou se značnou pravděpodobností také nevěřící.

Tohoto jsou si velmi dobře vědomi křesťanští misionáři, kteří při své misijní činnosti cílí se zvláštním důrazem právě na děti, přičemž své misijní úsilí kryjí různými bohulibými činnostmi, jako např. vzdělávání dětí (v křesťanském duchu, samozřejmě), charita, atd.

Možná slabším, avšak rozhodně ne zanedbatelným faktorem pro akceptování víry daným člověkem, může být, čemu věří jeho komunita, jeho přátelé, atd. Pokud si (zejména mladý) nevěřící člověk, který se s vírou doposud nesetkal, a nemá tedy svá stanoviska promyšlená, najde přátele mezi věřícími, pak je jistě nemalá pravděpodobnost že i on přijme (jejich, jak jinak) náboženskou víru.

Zřejmým a nutným důsledkem předchozích dvou faktorů je, že lidská společnost se na celém světě rozpadá do oblastí s různými náboženskými vírami zcela zřetelně podle společenských, geografických a příbuzenských vazeb. V Muslimských státech se lidé nestávají spontánně (např. na základě samostudia) Hinduisty nebo Buddhisty. Nestávají se samozřejmě ani Katolíky nebo Protestanty (pokud ovšem příslušnou víru nevyznávají jejich rodiče, popř. jejich subkomunita) – ačkoliv přesně toto bychom čekali, pokud by existoval křesťanský Bůh a Ježíš Kristus byl jeho Synem!

Obdobně, ani v katolickém Polsku nedocházejí lidé spontánně k přijetí např. evangelického vyznání (a tím méně např. Islámu).

V USA si můžeme vsadit na to, že děti 54% tamějších evangelikálů budou zase evangelikálové, a nebudou spontánně konvertovat ke Katolicismu, a opačně, děti těch 24% tam žijících katolíků budou zase Katolíci, a nebudou jen tak přecházet k Protestanství. Znovu zdůrazněme – toto je naprostý opak toho, co bychom očekávali, pokud by buď Katolíci nebo Protestanti měli správnější představu Boha. V takovém případě bychom oprávněně mohli očekávat, že Bůh těm, kteří v něj věří tím “méně správným” způsobem naznačí (skrze údajný “osobní kontakt” kteří s ním všichni mají) že pravda může být trochu jinde.

Posledním faktorem ovlivňujícím šíření a udržování náboženství ve společnosti, o kterém se chci dnes zmínit, je vazba náboženství na moc. Je-li dané náboženství ve společnosti preferované mocnými, nebo je-li dokonce mocnými jiná než preferovaná forma víry (popř. nevíra) penalizována, pak taková společenská situace logicky vytváří tlak na své členy, aby preferovanou víru také akceptovali.

Tento tlak přitom může, ale také nemusí být uskutečňován přímo mocenskými nástroji, jak tomu bylo např. v Evropě až do 19. století, nebo jak je tomu i dnes ve většině Islámských zemí. Ono stačí, když na člověka, o jehož zbožnosti popř. “pravosti jeho víry” panují pochybnosti, koukají ostatní “skrz prsty” a dávají mu to v každodenním kontaktu náležitě najevo. Tuto situaci lze naprosto zřetelně pozorovat ve Spojených státech, kde přihlásit se veřejně k ateismu je vnímáno jako ostudné a amorální, a je dnes prakticky vyloučeno že by se člověk, hlásící se k ateismu, mohl stát např. prezidentem USA.

Nelze si nevšimnout ani zřejmé oboustranné výhodnosti vazeb mezi náboženstvím a mocí. Např. slovo Islám přímo znamená pokoření se, podřízenost a poslušnost – což samozřejmě mocným velmi vyhovuje. Věřícím, podřízeným a poslušným obyvatelstvem se snadno manipuluje. Navíc Islám vyzdvihuje mučednictví, v ráji čeká na hrdiny, kteří položí za Alláha svůj život, 72 panen, atd. – výhodnost takové víry pro agresivně zaměřené Islámské režimy je asi zřejmá.

Křesťanství přitom nezůstává pozadu. Obdobně jako Islám nabádá k pokoře, poslušnosti, zná mučednictví a smrt ve jménu Boha (“není žádných ateistů v zákopech”). Navíc je součástí významných křesťanských denominací mem, že “patent na vykládání víry mají náboženské autority, a člověk sám není schopen dopátrat se správného pojetí víry”, který poskytuje náboženským autoritám velmi užitečný pružný manévrovací prostor, který může sloužit nejen k vyjití vstříc případné poptávce ze strany státní moci. Připomeňme v této souvislosti zábavnou “z prstu vycucanou” neomylnost Papeže Římskokatolické církve.

Výhody které plynou z vazeb na moc ve státě pro náboženství, jsou asi zřejmé.

Závěr: Už jen z pohledu na křesťanství jako na memplex (jistě by nebylo obtížné nahlédnout analogicky i na jiná náboženství) plyne jeho přítažlivost pro značnou část lidí. Vztahy nad kterými jsme se zamýšleli dnes, se s působením náboženství jako memplexu vzájemně zesilují, a dohromady tvoří velmi pevný komplex, který podle mě ve zcela dostatečné míře vysvětluje veliký význam náboženství v současném světě i v lidských dějinách, vysvětluje různost náboženských věr a jejich pokračující divergenci, jakož i značné množství dalších jevů s náboženstvím spojených.

Snad nejpodstatnější ale je, že nevím o existenci žádného alternativního vysvětlení! Zejména takovým vysvětlením triválně není teze, že kterékoliv (jedno) z mnoha světových náboženství má Pravdu a lidé v něj věří proto, že Osobní Bůh opravdu existuje a (tuto jednu) víru od lidí očekává.

205 thoughts on “Další postřehy k důvodům Víry

  1. protestant

    Arkande says:

    Kolik věřících spáchalo sebevražedný atentát na ateisty ve jménu své víry?
    Arkande:Už jste slyšel o 11. září?Víte že věřící vletěli s letadlem do mrakodrapu který byl plný tzv.nevěřících?

    protestant: Opravdu byl plný ateistů? Protože křesťan není pro muslima nevěřící – což doufám víte.

  2. protestant

    Michal says:
    Jo ták… tak oni se ateisté “modlí” k lidem?!?! Pořádají pravidelná shromáždění kde uctívají Člověka, nebo snad sebe sama?! Vážně je “víra v sebe sama” jakkoliv srovnatelná (vy píšete o zrcadlovém obrazu!) s vírou v Boha?!

    protestant:
    Samozřejmě. Překvapuje mne, že vás to překvapuje.

  3. protestant

    Michal says:
    A jsme zas u toho: vy byste zcela nepochybně nikdy neřekl, že věříte v Boha stejně jako někdo jiný sbírá známky!

    protestant: Myslíte, že bych měl napsat, že věřím VÍCE A KVALITNĚJI než druhý sbírá známky? Takového výroku bych se neodvážil. 🙂

  4. Michal Post author

    Křesťan JE pro muslima nevěřící. To jen vy, postižení ekumenismem, sami sebe obelháváte 🙂

  5. Michal Post author

    No koukám že jste nenapsal, že věříte v boha stejně, jako někdo jiný sbírá známky 🙂 Vyhnul jste se tomu protiotázkou 🙂

    Nic jiného jsem samozřejmě nečekal.

  6. Arkande

    to Protestant: Doufám že navadí angličtina,jinak Vám tento článek rád přeložím….On October 18, 2004, Larry Hooper was murdered by his friend Arthur Shelton Why? According to Shelton, a devout Christian and an Eagle Scout, Hooper was an atheist and thus the “devil himself.” Shelton seems to have believed that, as a Christian and follower of God, he had an obligation to kill Larry Hooper and remove his evil, atheistic influence from this planet.

    V USA se zabíjejí ateisté takřka na potkání.Je tam mnohem lepší tvrdit že jste gay než ateista.O útlaku a ponožování ateistů se zmiňuje např.Dawkins…

    Na stránce kojota 🙂 zde je odkaz http://kojot.bloguje.cz/840468-k-motivaci-bojovnych-ateistu.php a zajímavé přirovnání(citace):…Objevuje se námitka, že pokud platí, že ateismus není náboženstvím tak jako nesbírání známek není koníčkem, proč se tedy ateisté tak často angažují v oblasti náboženství, zatímco nesběratelům známek jsou filatelisté lhostejní. Na tento argument existuje jednoduchá odpověď.
    Ta je založena na skutečnosti, že příklad s filatelisty není úplně přesný. Je to pěkná analogie, ale existuje mnohem lepší: Ateismus není náboženstvím tak jako neužívání drog není fetováním. Člověk, který nebere drogy, může být k drogám zcela lhostejný (stejně jako nefilatelista ke známkám), ale může být také adiktologem, členem protidrogové komise, terénním pracovníkem, novinářem zaměřujícím se na toto téma či třeba ustaraným rodičem. Všem výše zmíněným neuživatelům drog nejsou návykové látky lhostejné a bylo by absurdní tvrdit, že z nich jejich angažovanost v této oblasti činí feťáky.
    Ateistovi mohou být Bůh a náboženství zcela lhostejné, ale může je také vnímat jako nebezpečí pro společnost. Může vnímat, že náboženská víra vytváří více problémů než kolik jich řeší, může mu dělat starost nábožensky motivované násilí (lze před ním vůbec zavírat oči?) či třeba náboženská snaha deformovat vzdělávací systém, může mít starost o sebe a své děti a o budoucnost lidstva jako takového. Je v tom případě něco podivného na tom, že se angažuje?

  7. protestant

    Michal says:
    Kdyby se ukázalo, že Bůh ve skutečnosti existuje, bylo by to pro mě zajímavé zjištění, ale to je asi tak všechno – z citového hlediska by mě to bylo fakt úplně jedno!

    protestant: Nejde o citovost. Ale o “výhodnost” 🙂

    ……… Předpoklad, že Bůh existuje je lepší než předpoklad, že Bůh neexistuje protože očekávaná hodnota prvního je vyšší než očekávaná hodnota druhého.
    Pascalův argument je založen na principu předběžné opatrnosti. Člověk nemůže rozhodnout, zda Bůh existuje nebo neexistuje. Ovšem zůstává zde otázka jak žít svůj život.
    Pokud budu žít jakoby Bůh existoval zkoumáme tyto dvě možnosti:
    1) Bůh existuje: půjdu do Nebe a můj zisk bude nekonečný
    2) Bůh neexistuje: mám konečnou ztrátu (např.: čas strávený v kostele,
    modlením atd.)
    Ovšem pokud budu žít jako by Bůh neexistoval a přesto Bůh
    1) existuje: půjdu do Pekla a moje ztráta bude nekonečná
    2) neexistuje: nic nezískám ani neztratím
    Z toho plyne, že volba žít jakoby Bůh existoval převyšuje nad volbou žít jakoby Bůh neexistoval. Raději budu riskovat konečnou ztrátu s nadějí nekonečného zisku než riskovat nekonečnou ztrátu. Pascal tedy doporučuje žít jakoby Bůh existoval…….

  8. Michal Post author

    http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2006/08/29/islamsky-slovnik-pro-neverici/

    Náboženské klamání nevěřících je vskutku učeno samotným Koránem:

    “Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby.” (3:28)

    Jinými slovy, nepřátelte se s nevěřícími kromě případu “že byste se od nich obávali nějaké hrozby”: předstírejte, že jste jejich přátelé, abyste se proti nim mohli posílit. Významný koránský komentátor Ibn Kathir vysvětlil, že tento verš učí, že pokud “věřící, kteří se v nějaké oblasti nebo čase obávají o svojí bezpečnost ze strany nevěřících”, mohou “vnějškově projevovat nevěřícím přátelství, nikdy ale vnitřně”

    Zvláštní, pokud máte protestante pravdu, tak už v době psaní Koránu byli ateisté pozoruhodně rozšířeni 🙂

    Ve skutečnosti samozřejmě platí co říkám já: pro Muslimy platí, že nevěřící = neMuslim

  9. Michal Post author

    Hm, zajímavá citace z téhož článku 🙂

    V roce 2006 írácký duchovní Ajatoláh Amhad Husejní al-Baghdádí vysvětlil, že z pohledu islámského práva jsou dva druhy džihádu: Nejen obranná válka v případě, kdy někdo muslimy napadne v jejich vlastních zemích, ale také “džihád iniciovaný muslimy, který znamená napadání světa s cílem šířit v něm zprávu, že “není žádný bůh kromě Aláha a Mohamed je jeho prorokem”. Jinými slovy: konečným cílem džihádu není pouze udržovat islám doma, ale šířit ho po světě, když jsou muslimové v pozici, kdy tak mohou činit: “Pokud se objeví objektivní i osobní podmínky, jsou k dispozici vojáci, zbraně a peníze – i když to znamená použití biologických, chemických a bakteriálních zbraní – dobudeme svět, takže zpráva ‘Není žádného boha kromě Aláha, a Mohamed je jeho prorokem’ bude vítězně znít nad Moskvou, Washingtonem a Paříží”.

    Protestante, vaše představy o Muslimech mě opravdu dojímají 🙂

  10. Michal Post author

    A ještě: http://pravdaoislamu.cz/index.php/2009/08/29/islam-v-kostce-sura-sevreny-sik/


    Druhá část verše říká: “A když se odvrátili, Bůh odvrátil srdce jejich, neboť Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků.”

    Tento a podobné verše jsou základem islámského postoje k nevěřícím. Poté, co byli vyzváni k přijetí islámu a odmítli, se stávají povstalci vůči Alláhovi, Pánovi vesmíru, a jako s takovými s nimi bude zacházeno. Ibn Kathir vysvětluje, že Židé se odvrátili od správné stezky vědomě, i když věděli, že je správná, načež Alláh zatvrdil jejich srdce.

    Tato doktrína je v komentáři ilustrována veršem 4:115, který říká: “A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!”, a také veršem 9:24: “A Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků.”

    Alláh zde vychází z vlastního přesvědčení, které je také zaznamenáno v koránu, že korán je kniha jasná, a proto pokud byl někomu ukázán a daný člověk byl vyzván k jeho přijetí, není jeho případné odmítnutí pouze skutkem nevědomosti, ale jde o vědomou vzpouru proti Alláhovi.

    Fakt mi zůstává rozum stát nad tím, jak někdo může tvrdit, že křesťané nejsou pro Muslimy nevěřící, a ještě dodá “to doufám víte” 🙂 Fakt komické 🙂

  11. Arkande

    Ano pro tyto přátelské vrahy,mají arabové slovo (tuším že je to) Takfír.

  12. Arkande

    to Michal:já bych protestanta odbyl pouze…

    nevěřící=ateisté

    …ale vy jste to udělal lépe 🙂

  13. Michal Post author

    Mimochodem – je zábavné, že něco velmi podobného, jen s opačným znaménkem, by mohl prohlásit i křesťan 🙂

    Bůh dal lidem Bibli, svoje Slovo, a to mluví jasně. (popř. seslal Ježíše, a jasně mluví evangelia, atd.) Kdo o této zvěsti ví, a odmítne ji, vědomě se tak staví proti Bohu a ponese si následky…

  14. protestant

    Číslo sury: 5, Název sury: Prostřený stůl, Arabský název: Al-Má´ida, Verš: 69
    Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané – vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.

  15. Michal Post author

    Protestante vy jste opravdu zábavný! 😀

    http://quran.com/5

    Indeed, those who have believed [in Prophet Muhammad] and those [before Him] who were Jews or Sabeans or Christians – those [among them] who believed in Allah and the Last Day and did righteousness – no fear will there be concerning them, nor will they grieve.

    Mě to bylo divné, že by to bylo tak jak jste to psal vy 🙂

  16. protestant

    Přes to všechno je obecně tón koránu k „národům Knihy“ vcelku příznivý, jsou označováni za zbloudilé bratry. Mají být přesvědčováni, ale nejsou zásadní nepřátelé jako modloslužebníci. Ke konverzi nemají být donucováni, stejně jako nikdo jiný. Verše 5:52-53 jsou základem budoucí praxe, že každá náboženské skupina by měla žít podle pravidel vlastního Písma. Verš 5:56 naopak říká, že by si muslimové neměli mezi křesťany a židy vybírat své ochránce.
    Verš 2:59 naznačuje, že muslimové, židé, křesťané a sabejci (není jasné, koho tím Mohamed myslel) si jsou rovnocenní a nemusejí se obávat setkání s Bohem.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Kor%C3%A1n

  17. Michal Post author

    Ano, nemusejí se obávat setkání s Bohem, uvěří-li ovšem samozřejmě v Mohammeda a přijmou-li Islám 🙂

  18. protestant

    zopakuji:
    “Ke konverzi nemají být donucováni, stejně jako nikdo jiný.” 🙂

  19. selviskhed

    “Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.” (3, 85)

    “A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!“ A pravil Mesiáš: „Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“ ” (5,72)

Comments are closed.