Dnes se zamyslíme nad několika postřehy, které mají vztah k šíření a udržování náboženské víry.
U mnoha skupin vyspělých živočichů se z dobrých evolučních důvodů vyvinula péče o mláďata. Týká se to některých plazů (např. krokodýlů), většiny ptáků, a všech savců. U savců je vztah mláděte s matkou obzvlášť hluboký a je dále posilován kojením. Savčí mláďata se od svých matek učí mnoha základním dovednostem nutným pro pozdější přežití. Logickým a nutným evolučním důsledkem je, že savčí mláďata mají vrozenou schopnost a ochotu se od svých matek učit, a přejímat jejich způsoby chování.
U lidí je tento vztah dále rozvinut schopností řečové komunikace a abstraktního myšlení. Děti v sobě mají hluboce zakořeněnu tendenci absorbovat to, čemu je jejich rodiče popř. starší jejich kmene učí, a brát to jako dannost. Pro dítě není žádný zásadní rozdíl mezi instrukcí “nebudeš jíst bobule z tamhle toho keře, jsou jedovaté a umřel bys!” a “Musíš věřit v Ježíše Krista, našeho Pána, jinak přijdeš do pekla!”.
U všech podobných tvrzení je pro dítě jedinou racionální volbou akceptovat co mu rodiče říkají. Škodlivost pochybování o tvrzení rodičů v dětském věku je dokonce tak silná, že vytvořila v minulosti evoluční tlak, jehož důsledkem je dnes pozorovaná vrozená (v mozku “zadrátovaná”) dispozice dětí hluboce si zapisovat do mozku to, na co kladou rodiče v dětství důraz a uchovávat si to po celý život.
Tento přirozený rys dětské psychiky z pochopitelných důvodů velmi usnadňuje šíření náboženství. Mezi náboženskou (ne)vírou rodičů a jejich dětí je silná pozitivní statistická korelace: Děti silně věřících rodičů (kteří je od mala vedou k víře, a kladou na to důraz, náboženství je pro ně alfou a omegou jejich života, chodí pravidelně do kostela, dodržují náboženské rituály, atd.) budou s velmi vysokou pravděpodobností opět věřící a budou vyznávat náboženství svých rodičů. Obdobně, děti nevěřících budou se značnou pravděpodobností také nevěřící.
Tohoto jsou si velmi dobře vědomi křesťanští misionáři, kteří při své misijní činnosti cílí se zvláštním důrazem právě na děti, přičemž své misijní úsilí kryjí různými bohulibými činnostmi, jako např. vzdělávání dětí (v křesťanském duchu, samozřejmě), charita, atd.
Možná slabším, avšak rozhodně ne zanedbatelným faktorem pro akceptování víry daným člověkem, může být, čemu věří jeho komunita, jeho přátelé, atd. Pokud si (zejména mladý) nevěřící člověk, který se s vírou doposud nesetkal, a nemá tedy svá stanoviska promyšlená, najde přátele mezi věřícími, pak je jistě nemalá pravděpodobnost že i on přijme (jejich, jak jinak) náboženskou víru.
Zřejmým a nutným důsledkem předchozích dvou faktorů je, že lidská společnost se na celém světě rozpadá do oblastí s různými náboženskými vírami zcela zřetelně podle společenských, geografických a příbuzenských vazeb. V Muslimských státech se lidé nestávají spontánně (např. na základě samostudia) Hinduisty nebo Buddhisty. Nestávají se samozřejmě ani Katolíky nebo Protestanty (pokud ovšem příslušnou víru nevyznávají jejich rodiče, popř. jejich subkomunita) – ačkoliv přesně toto bychom čekali, pokud by existoval křesťanský Bůh a Ježíš Kristus byl jeho Synem!
Obdobně, ani v katolickém Polsku nedocházejí lidé spontánně k přijetí např. evangelického vyznání (a tím méně např. Islámu).
V USA si můžeme vsadit na to, že děti 54% tamějších evangelikálů budou zase evangelikálové, a nebudou spontánně konvertovat ke Katolicismu, a opačně, děti těch 24% tam žijících katolíků budou zase Katolíci, a nebudou jen tak přecházet k Protestanství. Znovu zdůrazněme – toto je naprostý opak toho, co bychom očekávali, pokud by buď Katolíci nebo Protestanti měli správnější představu Boha. V takovém případě bychom oprávněně mohli očekávat, že Bůh těm, kteří v něj věří tím “méně správným” způsobem naznačí (skrze údajný “osobní kontakt” kteří s ním všichni mají) že pravda může být trochu jinde.
Posledním faktorem ovlivňujícím šíření a udržování náboženství ve společnosti, o kterém se chci dnes zmínit, je vazba náboženství na moc. Je-li dané náboženství ve společnosti preferované mocnými, nebo je-li dokonce mocnými jiná než preferovaná forma víry (popř. nevíra) penalizována, pak taková společenská situace logicky vytváří tlak na své členy, aby preferovanou víru také akceptovali.
Tento tlak přitom může, ale také nemusí být uskutečňován přímo mocenskými nástroji, jak tomu bylo např. v Evropě až do 19. století, nebo jak je tomu i dnes ve většině Islámských zemí. Ono stačí, když na člověka, o jehož zbožnosti popř. “pravosti jeho víry” panují pochybnosti, koukají ostatní “skrz prsty” a dávají mu to v každodenním kontaktu náležitě najevo. Tuto situaci lze naprosto zřetelně pozorovat ve Spojených státech, kde přihlásit se veřejně k ateismu je vnímáno jako ostudné a amorální, a je dnes prakticky vyloučeno že by se člověk, hlásící se k ateismu, mohl stát např. prezidentem USA.
Nelze si nevšimnout ani zřejmé oboustranné výhodnosti vazeb mezi náboženstvím a mocí. Např. slovo Islám přímo znamená pokoření se, podřízenost a poslušnost – což samozřejmě mocným velmi vyhovuje. Věřícím, podřízeným a poslušným obyvatelstvem se snadno manipuluje. Navíc Islám vyzdvihuje mučednictví, v ráji čeká na hrdiny, kteří položí za Alláha svůj život, 72 panen, atd. – výhodnost takové víry pro agresivně zaměřené Islámské režimy je asi zřejmá.
Křesťanství přitom nezůstává pozadu. Obdobně jako Islám nabádá k pokoře, poslušnosti, zná mučednictví a smrt ve jménu Boha (“není žádných ateistů v zákopech”). Navíc je součástí významných křesťanských denominací mem, že “patent na vykládání víry mají náboženské autority, a člověk sám není schopen dopátrat se správného pojetí víry”, který poskytuje náboženským autoritám velmi užitečný pružný manévrovací prostor, který může sloužit nejen k vyjití vstříc případné poptávce ze strany státní moci. Připomeňme v této souvislosti zábavnou “z prstu vycucanou” neomylnost Papeže Římskokatolické církve.
Výhody které plynou z vazeb na moc ve státě pro náboženství, jsou asi zřejmé.
Závěr: Už jen z pohledu na křesťanství jako na memplex (jistě by nebylo obtížné nahlédnout analogicky i na jiná náboženství) plyne jeho přítažlivost pro značnou část lidí. Vztahy nad kterými jsme se zamýšleli dnes, se s působením náboženství jako memplexu vzájemně zesilují, a dohromady tvoří velmi pevný komplex, který podle mě ve zcela dostatečné míře vysvětluje veliký význam náboženství v současném světě i v lidských dějinách, vysvětluje různost náboženských věr a jejich pokračující divergenci, jakož i značné množství dalších jevů s náboženstvím spojených.
Snad nejpodstatnější ale je, že nevím o existenci žádného alternativního vysvětlení! Zejména takovým vysvětlením triválně není teze, že kterékoliv (jedno) z mnoha světových náboženství má Pravdu a lidé v něj věří proto, že Osobní Bůh opravdu existuje a (tuto jednu) víru od lidí očekává.
Pěkné vysvětlení, proč ateističtí rodiče mají většinou ateistické děti. 🙂
Já jsem ale Protestante nemluvil o ateistických dětech, já mluvil o nevěřících dětech… a nevěřící rodiče nevedou své děti k nevíře, oni je jen nevedou k víře! Myslím že pokud vám to přijde zábavné, tak jste to nedomyslel dostatečně daleko – protože zde máte imho VY co vysvětlovat 😉
Na druhé straně nebudu zastírat, že až budu mít já svoje děti, tak je budu vést ke kritickému a v rámci možností skeptickému náhledu na svět – jehož logickým důsledkem je i ateismus 🙂
Na druhé straně – pokud by se mé dítě rozhodlo k víře, tak bych to – představte si – rozhodně nevnímal nijak úkorně. Nechápal bych jeho rozhodnutí, pravda, ale určitě by mě to netrápilo, necítil bych naprosto nic jako zklamání. Jsem si tím zcela jist.
Myslím že to je diametrální rozdíl od toho, jak by situaci v opačném gardu vnímala věřící rodina 🙂
Michal says:
Na druhé straně – pokud by se mé dítě rozhodlo k víře, tak bych to – představte si – rozhodně nevnímal nijak úkorně. Nechápal bych jeho rozhodnutí, pravda, ale určitě by mě to netrápilo, necítil bych naprosto nic jako zklamání. Jsem si tím zcela jist.
Myslím že to je diametrální rozdíl od toho, jak by situaci v opačném gardu vnímala věřící rodina
protestant:
Myslím, že to je jen vaše představa že by to takto vnímala. 🙂
Michal says:
Já jsem ale Protestante nemluvil o ateistických dětech, já mluvil o nevěřících dětech… a nevěřící rodiče nevedou své děti k nevíře, oni je jen nevedou k víře!
protestant:
Já byl svými ateistickými rodiči veden k nevíře. A to není vyjímka. Valná část ateistických rodičů svým chováním, svými výroky, svými příklady vede aktivně své potomky k nevíře.
Protestante, jestli vás zajímá ateismu v kontextu společnosti a ateismus v rodině, pak tady máte přednášku od sociologa Phila Zuckermana.
Možná zodpoví vaše otázky ohledně ateismu a rodině a výchově a o dětech.
http://www.youtube.com/watch?v=Udkf1vK4zr4
to Michal: Himl,již mi zase mizí příspěvky… 🙁
Hezký článek ale opomenul jste v něm lidi v těžké životní situaci či rovnou lidi mentálně nebo psychicky postižené.např.je pavdou že církve přijímají velmi často staré (senilní) lidi a lidi kteří jsou svým okolím hodnoceni jako neschopní ubožáci,což může být způsobeno psychickou či mentální poruchou.
Zajímalo by mne také zda církev do svých statistik věřících započítává i mentálně postižené.Zda je vůbec fér vnucovat víru lidem kteří se nemohou na základě svých schopností svobodně rozhodnout.
A co vnucovat léky těm co jsou v bezvědomí a nemohou se svobodně rozhodnout? To se smí?
mně žádné příspěvky nemizí
to Protestant:Pokud nejde o ohrožení života či pokud nerozhodne rodina jinak tak ano.
Ovšem srovnávat zneužití člověka v těžké životní situaci s člověkem v bezvědomí….možná by jste se i Vy sám měl jít raději léčit,když používáte takovéto příklady.
to Arkande:
Já srovnávám lidi mentálně postižené s lidmi v bezvědomí. Co se vám na tom nezdá?
Se zájmem a zvědavostí jsem si přečetl nový Michalův článek. Tentokráte nám to ovšem Michal udělal velmi snadné, protože je poměrně průhledné, že to, co píše, nedává žádný dobrý argumentační smysl.
Jednou větou to už velmi pregnantně shrnul bratr Protestant, ale pojďme se na ten text podívat ještě trochu podrobněji.
(Nebudu se pouštět do polemiky s jednotlivostmi Michalova článku, přestože i tam by bylo co rozporovat, ale zaměřím se pouze na hlavní myšlenky.)
Michal nejprve popisuje závislost vnímání světa u dětí na postoji rodičů, což je samozřejmě evidentní a přirozené. Neznámým způsobem z toho ale vyvozuje následující myšlenku:
Michal: „Tento přirozený rys dětské psychiky z pochopitelných důvodů velmi usnadňuje šíření náboženství.”
Zajímavá dedukce, že?! Tento přirozený rys dětské psychiky totiž z pochopitelných důvodů usnadňuje zrovna tak šíření atheismu. Jak sám Michal dále potvrzuje, obdobná korelace mezi přesvědčením rodičů a jejich dětí existuje i u nevěřících. Takže prozatím jsme se nedočetli nic, co by mělo nějaký specifický vztah zrovna jen k náboženskému přesvědčení. Pro “nevíru” platí úplně totéž.
Na to Michal navazuje vlivem komunity přátel daného jednotlivce, kde je ovšem vztah k přesvědčení opět symetrický.
Michal si správně všímá, že vzhledem k výše zmíněné korelaci existuje i relativně stabilní geografické rozložení religionistických charakteristik jednotlivých společností, a dále tvrdí:
Michal: „V Muslimských státech se lidé nestávají spontánně (např. na základě samostudia) Hinduisty nebo Buddhisty. Nestávají se samozřejmě ani Katolíky nebo Protestanty (pokud ovšem příslušnou víru nevyznávají jejich rodiče, popř. jejich subkomunita)“
Tady je třeba uvést, že například jen moje katolická církev zaznamenává dlouhodobě poměrně silný zájem dospělých muslimů o křest; konkrétní čísla kolísají, každopádně však v katolické církvi v globálním měřítku křtíme v průměru více než tisíc dospělých muslimů denně. Tím chci dokladovat pouze to, že změna přesvědčení v dospělosti existuje a je statisticky významná.
Následuje hlavní Michalova myšlenka:
Michal: „– ačkoliv přesně toto bychom čekali, pokud by existoval křesťanský Bůh a Ježíš Kristus byl jeho Synem!”
Smysl této věty je opět nejasný. V první řadě, k určitému statisticky významnému pohybu v religiozitě dospělých lidí dochází, jak jsem uvedl výše. Ale především: já, který na rozdíl od Michala skutečně vyznávám Boha a Ježíše Krista, nemám žádný důvod se domnívat, že by tento pohyb měl být rychlejší než je. Čili jde o zcela běžnou atheistickou demagogii: nejprve předstírám, že protistrana očekává něco, co ona ve skutečnosti vůbec neočekává, a poté na základě nerealizace tohoto předstíraného očekávání odmítnu přesvědčení protistrany.
Michal: “V USA si můžeme vsadit na to, že děti 54% tamějších evangelikálů budou zase evangelikálové, a nebudou spontánně konvertovat ke Katolicismu, a opačně, děti těch 24% tam žijících katolíků budou zase Katolíci, a nebudou jen tak přecházet k Protestanství.”
A jaká jsou skutečná statistická data? 28% dospělých obyvatel USA vyznává jiné náboženství než v jakém byli vychováni (tento údaj nezahrnuje přestupy mezi jednotlivými protestantskými církvemi: pokud bychom zahrnuli i tyto přesuny, pak jiné náboženství vyznává 44% dospělých Američanů.) Opět statisticky velmi významná čísla.
Michal: “Znovu zdůrazněme – toto je naprostý opak toho, co bychom očekávali, pokud by buď Katolíci nebo Protestanti měli správnější představu Boha. V takovém případě bychom oprávněně mohli očekávat, že Bůh těm, kteří v něj věří tím “méně správným” způsobem naznačí (skrze údajný “osobní kontakt” kteří s ním všichni mají) že pravda může být trochu jinde.”
Jde o opakování téže demagogie jako výše. Jako křesťané neočekáváme, že by Bůh lidi nějak sám posunoval směrem ke “správnějšímu” náboženství, protože věříme v lidskou svobodnou vůli, která Bohem není nijak omezena a která dovoluje každému, aby si sám zvolil, do jaké míry bude sledovat poctivou pravdu a do jaké míry dá přednost životu v lhostejnosti. Bůh nabízí každému pomoc v cestě za Ním, ale nevnucuje se. Člověk se musí rozhodnout sám, že Ho chce následovat.
Jako poslední faktor Michal zmiňuje vazbu náboženství na moc a společenský tlak. Zmiňuje to v zemi, kde ještě většina lidí pamatuje na vlastní kůži nezanedbatelné represe, pokud se rozhodli vyznávat křesťanskou víru. Jaká je situace dnes? Nejvíce společensky potlačovaným přesvědčením na světě je právě křesťanství (pro svou křesťanskou víru jsou v průměru zavražděny stovky lidí denně). Pokud by tento faktor měl být relevantní, museli bychom očekávat pokles příznivců křesťanství. Ve skutečnosti ovšem pozorujeme, že křesťanství je paralelně s islámem nejrychleji rostoucí osobní přesvědčení na světě a zvyšuje svůj podíl na světové populaci.
Michal: “Navíc je součástí významných křesťanských denominací mem, že “patent na vykládání víry mají náboženské autority, a člověk sám není schopen dopátrat se správného pojetí víry”, který poskytuje náboženským autoritám velmi užitečný pružný manévrovací prostor, který může sloužit nejen k vyjití vstříc případné poptávce ze strany státní moci.”
Nevím, které významné křesťanské denominace má tady Michal na mysli, ale třeba moje katolická církev nepochybně významnou křesťanskou denominací je a žádný takovýto “mem” nezastává.
Michal: “Připomeňme v této souvislosti zábavnou “z prstu vycucanou” neomylnost Papeže Římskokatolické církve.”
Tady žádná souvislost ovšem není, protože katolická církev pochopitelně učí, že každý člověk je racionálním způsobem schopen dojít k víře v Boha i bez pomoci jiných a že všechny podstatné morální hodnoty je schopen sám nalézt ve vlastním svědomí taktéž bez pomoci jiných. Sám za sebe potvrzuji, že to je pravda.
Michal: “Výhody které plynou z vazeb na moc ve státě pro náboženství, jsou asi zřejmé.”
A já dodávám: stejně jako je zřejmé, jak výhodné bylo v naší zemi donedávna být atheistou a jak velmi nevýhodné je dnes v globálním kontextu být křesťanem.
Michal: “Už jen z pohledu na křesťanství jako na memplex (jistě by nebylo obtížné nahlédnout analogicky i na jiná náboženství) plyne jeho přítažlivost pro značnou část lidí. Vztahy nad kterými jsme se zamýšleli dnes, se s působením náboženství jako memplexu vzájemně zesilují, a dohromady tvoří velmi pevný komplex, který podle mě ve zcela dostatečné míře vysvětluje veliký význam náboženství v současném světě i v lidských dějinách, vysvětluje různost náboženských věr a jejich pokračující divergenci, jakož i značné množství dalších jevů s náboženstvím spojených.”
Protože totéž platí i při pohledu na atheismus jako na memplex, nevysvětluje to vůbec nic ohledně toho, proč je náboženství populačně o tolik významnější než atheismus. Z tohoto pohledu jsou obě přesvědčení symetrická. Skutečné vysvětlení je jinde. Lidé, přestože shora uvedená korelace samozřejmě platí, jsou přece jen do určité míry schopni racionálního rozhodování o svém životě, nejsou jen bezduchými konzumenty vyznání rodičů. A protože atheismus je iracionální, není divu, že v konečném důsledku je většina lidí na světě nábožná.
Michal: “Snad nejpodstatnější ale je, že nevím o existenci žádného alternativního vysvětlení!”
Alternativního k čemu? Jak jsme si ukázali, Michal neuvedl nic, co by obecně ve stejné míře neplatilo jak pro atheismus, tak pro náboženství.
Michal: “Zejména takovým vysvětlením triválně není teze, že kterékoliv (jedno) z mnoha světových náboženství má Pravdu a lidé v něj věří proto, že Osobní Bůh opravdu existuje a (tuto jednu) víru od lidí očekává.”
Josef: A toto už je jen závěrečná deklarace bez uvedení jakéhokoli argumentu.
V tomhle jsme holt proti křesťanům v nevýhodě. Zatímco např. takoví katolíci mají zakázanou antikoncepci a tudíž jim nezbývá nic jiného, než rodit děti jako na běžícím pásu (z kterých se pak stanou s velkou pravděpodobností taky věřící, což je hlavním důvodem, proč počty křestanů stále přibývají). My ateisti máme zajímavější věci na práci, než rodit děti. Ale i přesto je nás stále více a to hlavně díky tomu, že být ateistou je prostě racionální, viz sociolog Zuckermann:
“The number of nonreligionists…. throughout the 20th century has skyrocketed from 3.2 million in 1900, to 697 million in 1970, and on to 918 million in AD 2000…. Equally startling has been the meteoritic growth of secularism…. Two immense quasi-religious systems have emerged at the expense of the world’s religions: agnosticism…. and atheism…. From a miniscule presence in 1900, a mere 0.2% of the globe, these systems…. are today expanding at the extraordinary rate of 8.5 million new converts each year, and are likely to reach one billion adherents soon.”
http://www.edge.org/3rd_culture/paul07/paul07_index.html
klidně se tím utěšujte….. 🙂
Josefe děkuji za věcnou reakci.
1) ad děti a rodiče: já jsem v závěru zdůrazňoval, že ty jednotlivé vlivy se vzájemně zesilují, a působí jako komplex, tedy dohromady. Ten můj postřeh, že děti mají silný vrozený sklon vštípit si to, na co jejich rodiče kladou důraz, na celý život, vysvětluje v tom celku dvě věci.
Zaprvé je to další faktor zesilující pevnost víry dětí kteří byli ve víře vychovávány. U ateistů to takto nefunguje, jelikož ateisté, jak už jsem odpovídal Protestantovi, vedou své děti spíš ke kritickému přemýšlení a schopnosti utvořit si svůj vlastní názor, než aby je prvoplánově vedli k nevíře. Ateisté také nemají důvod, aby děti do nevíry jakkoliv tlačili – na rozdíl od mnoha věřících, jejichž náboženství je učí, že nebudou-li jejich děti věřit, budou mít menší naději na spasení. A kdo by nechtěl pro své potomky jen to nejlepší?
Za druhé ten postřeh hraje v tandemu s tendencí věřících (křesťanů i Muslimů) mít víc dětí než ateisté, jak už psal Roman. A ve spojení s tímto působí akceptování víry rodičů dětmi skutečně ve prospěch rozšiřování daného náboženství, tak jak jsem psal – a to na rozdíl od ateismu.
2) ad komunita přátel: zde hraje opět silnější roli, dostane-li se nevěřící člověk s nepromyšlenými názory (tak jak jsem psal!) do komunity věřících, a získá zde přátele. Opačným směrem to funguje slaběji, protože pro věřícího je víra prakticky vždy důležitější, než pro nevěřícího nevíra. Proto je menší pravděpodobnost, že věřící svoji víru ve společnosti ateistů ztratí (samozřejmě to ale není nemožné), než naopak.
3) ad zájem Muslimů o křest: hm, tisíc muslimů denně na celém světě, to je 400 tisíc nových dušiček za rok, z asi 1,5 miliardy Muslimů – to je necelá třetina jednoho promile, nepletu se? To se vám zdá statisticky významené? Mě tedy ne. A kolikpak křesťanů naopak přestupuje opačným směrem, na Islám? Vůbec bych se nedivil, kdyby to číslo bylo VĚTŠÍ než to vaše, a nebo přinejmenším s ním srovnatelné.
Nicméně ať tak či onak, s dovolením bych si setrval na svém stanovisku, že třetina promile ročně NENÍ statisticky významné číslo, a platí tedy co jsem napsal.
4) ad očekávání silnějšího pohybu věřících k Pravé Víře, v případě že by byla opravdu Pravá: No to je mi jasné, že vy nepřiznáte že je takové očekávání oprávněné! 🙂 Vy to přiznat ani nemůžete, vždyť byste tím řekl, že s vaší vírou je “něco špatně”. Znáte tu Ezopovu bajku o kyselých hroznech, že? 🙂
Čili to, že Vy prohlašujete, že nic podobného neočekáváte, nevypovídá vůbec nic o tom, zda by takové očekávání bylo logické. A ono logické je. Uvažme, že váš Bůh má být údajně milující, a že chybná víra v Boha, popř. nevíra v Boha má snižovat šanci na spasení. Bylo by tedy velmi logické, aby Bůh dal VŠEM lidem vodítko k tomu, co je třeba dělat. Jak je ale možné, že 4,8 miliardám obyvatel Země tyto signály přijdou krajně nepřesvědčivé? Jak je možné, že 99% Poláků dojde na základě své svodobné vůle k tomu, že Bohem poskytnuté signály jsou přesvědčivé a jsou tedy katolíky, zatímco 99,9% obyvatelům Iránu přijdou tyto signály zcela nepřesvědčivé, a věří ve svého Alláha a jeho proroka Mohammeda? Jak je možné že jisté geograficky a etnicky definované skupiny obyvatel Indie nepřesvědčují ani křesťanské signály, ani ty Islámské, a věří svému Hinduismu? Jak je možné, že lidé se na Bohem poskytnutá vodítka rozhodují reagovat podle své svobodné vůle v tak extrémně silné závislosti na geografické poloze místa svého života?!
Já plně chápu, že Vy budete se vší vehemencí tvrdit, že nelze očekávat vůbec nic jiného, ale to nemění naprosto nic na faktu, že naopak je zcela logické očekávat diametrálně odlišnou situaci – tedy v případě, že by Vaše víra byla pravá, samozřejmě.
5) těch 28% změn náboženství mezi Protestanty a Katolíky znamená, že (100-28/2)=86% věřících naopak setrvá celý život v té víře, ve které byli vychováni – a s tím opravdu nemám problém.
Kromě toho, já jsem přece psal, že lidé nemění víru “jen tak”, psal jsem přece “nebudou spontánně konvertovat” a “nebudou jen tak přecházet”. Samozřejmě jsem ani na okamžik nevylučoval, že dostanou-li se někteří do situace, že pro ně změna vyznání bude výhodná, např. z důvodu přestěhování (které je v USA dosti časté), nějakého společenského posunu, či co já vím, tak že své vyznání nezmění.
A opravdu bych chtěl vidět, kolik např. protestantů konvertuje ke Katolicismu aniž by se dostali do vlivu nějaké katolické komunity, tedy jen na základě toho, že by ve své protestantské komunitě cítili, že to není to pravé, a že teprve katolická denominace je “to pravé ořechové”. Moc bych se divil, kdyby to byly víc než zlomky procenta lidí.
6) “Bůh nabízí každému pomoc v cestě za Ním, ale nevnucuje se. Člověk se musí rozhodnout sám, že Ho chce následovat.” No právě, vždyť o tohle přesně jde 🙂 Viz. bod (4). Jak to že 99% Poláků Jeho nabídkám rozumí, zatímco 99+% Iránců nebo Iráčanů jim naopak nerozumí?
7) Vy vážně tvrdíte, že Katolická církev netvrdí, že ke správné víře je nutný patřičný výklad? A k čemu je prosímvás KKC? A k čemu nejrůznější závazné Katolické výklady různých pasáží v Bibli?
a konečně 8 ) “Protože totéž platí i při pohledu na atheismus jako na memplex, nevysvětluje to vůbec nic ohledně toho, proč je náboženství populačně o tolik významnější než atheismus.”
No to právě že vůbec ne 🙂 Pro ateismus neplatí prakticky nic z toho co jsem popisoval, a už vůbec ty věci nehrají dohromady, jako je tomu v případě náboženství: ateističtí (nevěřící) rodiče nemají prakticky žádnou motivaci vést své děti k nevíře, na rozdíl od věřících. Ateisté nemají ideologické důvody mít spousty dětí, a také je ve vyspělých zemích nemívají. Ateismus netvoří ani zdaleka tak “přitažlivý” memplex jako např. křesťanství, neobsahuje žádné sliby Spasení, žádnou vizi milujícího Boha, žádné hrozby Peklem, žádné sliby věčnosti po boku milujícího stvořitele, žádnou šanci na pomoc v nouzi od Boha, atd. Ateismus neskýtá žádnou výhodu pro Moc ve státě – a neskýtal ji samozřejmě ani v SSSR, kde tuto roli zastávalo sekulární pseudonáboženství jménem Komunismus, se svatými Proroky Marxem, Engelsem a Leninem, s Biblí jménem Kapitál, s mantrou třídního boje, s vizí spasení v utopickém konci dějin v Komunismu, atd. atp.!
Ufff, myslím že pro dnešek už stačilo 🙂
PS. přemýšlím ještě nad těmi vašimi 28% protestantů a katolíků v USA, kteří v průběhu života přestoupili k druhé straně … Jestlipak si Josefe uvědomujete, že důsledkem je jeden docela zajímavý fakt? 🙂 To číslo 28%, které jste uvedl, implikuje, že počet katolíků kteří se v dospělosti překabátí k protestantům by musel být pozoruhodně vysoký, a to minimálně cca 30%, spíš ale víc.
To hraje zase v můj prospěch, a ve váš neprospěch, nezdá se vám? Jaktože v silně protestantském prostředí se nechává (minimálně!) každý třetí katolík v průběhu života přesvědčit, že protestantismus je lepší?
Michal says:
…….U ateistů to takto nefunguje, jelikož ateisté, jak už jsem odpovídal Protestantovi, vedou své děti spíš ke kritickému přemýšlení a schopnosti utvořit si svůj vlastní názor, než aby je prvoplánově vedli k nevíře. Ateisté také nemají důvod, aby děti do nevíry jakkoliv tlačili – na rozdíl od mnoha věřících, jejichž náboženství je učí, že nebudou-li jejich děti věřit, budou mít menší naději na spasení. A kdo by nechtěl pro své potomky jen to nejlepší?…..
……Opačným směrem to funguje slaběji, protože pro věřícího je víra prakticky vždy důležitější, než pro nevěřícího nevíra…..
protestant:
Prosil bych tato dvě tvrzení potvrdit nějakým exaktním průzkumem či důkazem
Protestant: Podívejte se na tu, přednášku Zuckermana, kterou sem dala Adela. Přesněji tuto část: http://www.youtube.com/watch?v=zjUC_KqXsvY&feature=related
Dvé poznámek:
O neomylnosti papežově se traduje velké množství nesmyslů, zhruba stejně jako o neposkvrněném početí, a to již od jeho vyhlášení na I. vatikánském koncilu. Předně, papež je neomylný, jen když vyhlašuje dogma. A dogma vyhlašuje jen, když je potřeba vyřešit nějakou důležitou otázku víry a nemůže to počkat na ekumenický koncil. Pak nastoupí intuice (Duch svatý) a papež se rozhodne pro řešení, které je neomylně správné. Za celých 2000 let se tak stalo jen 7x: Kristus má 2 přirozenosti (449), Kristus má dvě vůle (680), spravedlí patří na Boha okamžitě po smrti, nikoliv až po Posledním soudu (1336), jansenism je herese (1653 a 1794), Marie byla počata neposkvrněně (1854) a Marie byla po své smrti vzata na Nebesa (1950).
Jak se kommunisté chovali k atheistům je zřejmé z faktu, že v roce 1952 rozprášili Svaz občanů bez vyznání protože „jitří city nábožensky založených spoluobčanů“.
to G.P.:
A co Papežovo rozhodnutí…je závazné pro všechny křesťany?Mohou s ním kněží či běžní věřící nesouhlasit,diskutovat a neřídit se jeho radami a doporučeními?
protestant: “Prosil bych tato dvě tvrzení potvrdit nějakým exaktním průzkumem či důkazem.”
No, na takto samozřejmé téma se snad průzkumy ani nedělají. Zkuste si protestante odpovědět na následující otázky:
1) kolik ateistů se před každým jídlem modlí k Matce Přírodě, a děkuje jí, že neexistuje Bůh?
2) kolik ateistů navštěvuje pravidelně ateistické chrámy, kde společně oslavují neexistenci Boha?
3) jak velké prostředky ateisté vydávají na výstavbu a okázalou výzdobu těchto svých ateistických chrámů?
4) kolik ateistů skládá oslavná hudební díla, motivovaná jejich radostí z toho, že Bůh neexistuje?
5) kolik ateistických umělců maluje obrazy, oslavující neexistenci Boha?
6) kolik je ateistů “na plný úvazek”, věnující celý svůj produktivní život obracení věřících na ateismus, a jejichž životní náklady by případně byly financovány z darů ostatních ateistů?
7) na které univerzitě najdu nějakou ateistickou antiteologickou fakultu?
8 ) kteří ateisté nosí šperky se symboly svého ateismu? (obdoba např. křesťanského křížku na řetízku)
9) kolik ateistů prohlašuje, že svět s (jakýmkoliv, např. deistickým) bohem by musel být horší, než současný svět bez Boha, a děsí se možnosti, že by bůh mohl existovat?
10) kolik ateistů spáchalo sebevražedný atentát (na věřící) ve jménu své nevíry?
11) znáte, nebo slyšel nebo četl jste někdy o nějakém ateistovi, který by měl pocit, že kdyby existoval Bůh, tak by se mu zhroutil svět? Že by jeho život v takovém případě neměl smysl? Kolik myslíte, že je naproti tomu takových věřících?
12) kolik je ateistů na plný úvazek, kteří se věnují vedení pravidelných shromáždění ostatních ateistů (těch co nejsou na plný úvazek) v ateistických chrámech, při jejich každodenních hromadných oslavách neexistence Boha?
13) kolik znáte ateistických rituálů, podle kterých se na těchto pravidelných ateistických oslavách neexistence Boha postupuje?
14) kolik znáte (klidně celosvětově!) ateistických rádií či televizních kanálů, kde by se celý den předčítalo z Dawkinse nebo Harrise, a kde by se redaktoři předháněli v psaní oslavných ód a zamyšlení na téma, jak je to super že Bůh neexistuje?
15) kolik znáte ateistických svátků, plynoucích z ateistické ideologie, kdy se ateisté scházejí k mimořádným svátečním oslavám neexistence Boha, nejlépe o půlnoci? Jak tyto svátky reflektují ateistická rádia a ateistické televizní kanály? O čem v té době píší pravidelné ateistické tiskoviny?
16) víte o nějaké pěkné ateistické přísaze ve jménu Dawkinse nebo Harrise nebo Hitchense, nejlépe na některé jejich dílo?
Zkuste se zamyslet nad odpověďmi na tyto otázky. Pak uvažte, že každý z těchto bodů má naprosto přímou analogii u věřících.
Copak z toho tedy asi plyne ohledně našeho problému, zda je pro ateisty jejich nevíra stejně nebo (mnohem!) méně důležitá, než pro věřící jejich víra?