Dnes je Velký Pátek, a v plném proudu jsou tedy Velikonoce, největší křesťanské svátky v roce. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, co vlastně křesťané tak slaví.
Příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je v křesťanství naprosto ústřední. Ježíš dopředu věděl, že zemře na kříži, a celé jeho působení na Zemi k tomuto směřovalo. Někteří dokonce říkají, že to takto bylo naplánováno od Stvoření. Byl zrazen Jidášem, souzen, a Židé si vynutili jeho popravu. Svou mučednickou smrtí (obětováním sebe sama) pak spasil nás všechny. O Velikonocích si křesťané připomínají tyto události, a radují se z toho, jak byl Ježíš vzkříšen a fyzicky vyzdvižen na nebesa. V samotném vzkříšení pak vidí naději na Spásu pro nás pro všechny.
Křesťané tento příběh velmi prožívají. Mnozí se dojímají nad tím, jak velká byla Ježíšova oběť. Představují si jeho utrpení, někteří v samotném utrpení z trýznění vidí očistný proces, a tak se bičují (prý i Jan Pavel II. tak činil), a fanatici z Filipín se dokonce přibíjejí na kříž. Jiní zase o Ježíšově ukřižování točí morbidně naturalistické filmy (Mel Gibbson), kde jsou dopodrobna vidět cáry kůže a masa vyrvané Ježíšovi z těla při bičování – a Papež pak zjihle řekne, že “takhle nějak to opravdu bylo”.
Současně však křesťané dodržují starou dobrou zásadu, že přemýšlet o těchto věcech se nemá. Celou záležitost prohlašují za velké mystérium, a jakékoliv přemýšlení o tom je pošetilé. Těmito frázemi se však jen snaží zastřít fakt, že tento ústřední příběh křesťanství ve skutečnosti vůbec nedává smysl.
My se ale frázemi o mystériích principielně nepřístupných kritickému rozumu jistě nenecháme odradit. Pojďme se nad celou věcí zamyslet.
Obětovat se znamená přijmout nějaký druh příkoří, aby bylo odvráceno (obecně jiné) příkoří hrozící jiné osobě nebo osobám. Oběť je tím větší, čím větší příkoří podstoupím, a čím většímu příkoří hrozícímu jiným osobám zabráním. Ježíšova “oběť” je prezentována jako ta snad vůbec největší myslitelná: měl obětovat svůj život za život nás všech.
Ale obětoval se Ježíš skutečně? V čem jeho oběť spočívala?
Ježíš byl podle křesťanů Bůh. Bůh nemůže zemřít, Ježíš tedy svůj život rozhodně neobětoval, protože nezemřel. Výroky typu “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk” (aby mohl zemřít) jsou zjevný nonsens. Bůh je ve svých atributech nekonečný, a ať se s Ježíšovým tělem stalo cokoliv, nepředstavovalo to pro Ježíše jako Ducha, jako Bytost, jako součást Boha, jistě naprosto žádnou újmu. Ježíš jakožto Bůh může koneckonců se svým pozemským tělem dělat jistě cokoliv se mu zlíbí, libovolně ho oživovat, nechávat umřít, mučit – a jak si můžeme myslet, že by to pro Něj jako Boha mohlo představovat cokoliv úkorného?
Nyní uvažme, proč se vlastně Ježíš obětoval. Co by se stalo, kdyby tak neučinil? Před čím vlastně lidi zachránil? Odpověď je jediná možná: zachránil je před zatracením – přičemž zatratil by je jedině Bůh, tedy On Sám.
Křesťané tedy věří tomu, že Ježíš svou smrtí nesmrtí spasil Člověka před tím, aby ho On Sám zatratil. Pokud to takto nesmyslně udělat chtěl, pak prosím, ale jistě to celé nelze nazývat obětí.
Nabízí se také otázka, pokud Bůh chtěl lidem odpustit – nemohl to prostě udělat? Musel sám sebe nechat umučit neumučit, popravit nepopravit? Fakt tohle dává smysl?
Smysl nedává ani Jidášova Zrada. Přijmeme-li tezi, že nás Ježíš svou smrtí opravdu spasil, pak udělal Jidáš jen to, co bylo třeba. Jak lze tedy jeho čin nazývat zradou?
Bylo by snad lepší, kdyby neudělal to co udělal, Ježíš by ukřižován nebyl a z mrtvých by nevstal?
Co se vůbec po zmrtvýchvstání stalo s Ježíšovým tělem? Oficiální verze říká v souladu s Biblí, že bylo “vyzvednuto do nebe”. Jenže my dnes víme, že nebe jako takové neexistuje, a Bůh tam nesídlí. Bůh samozřejmě může sídlit mimo náš Prostor a Čas, mimo náš Vesmír – ale jaký smysl by mělo uvažovat o tom, že se tam může dostat lidské tělo z masa a kostí, resp. z hmoty našeho Vesmíru? A jaký by mělo smysl aby se tam dostalo? K čemu by tam Ježíšovi bylo?
Řekněme nyní, že to je všechno pravda, a Ježíš nás obětí svého života opravdu spasil. Otázka je, koho vlastně spasil.
Katolická verze říká, že k tomu abychom byli spaseni, musíme věřit v Ježíše, a nesmíme příliš hřešit (Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Jak 2:17). Tohle ovšem platilo i před Ježíšem! Co se tedy v takovém případě Ježíšovým zmrtvýchvstání změnilo?
V této souvislosti nemohu nezmínit, že KKC 841 a 847 stanoví “výjimku pro Muslimy”…
Protestanté vyznávají zásadu Sola Fide, která říká, že spaseni budou všichni kdo věří v Ježíše. Bez ohledu na jejich hříchy.
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši (Řím 3:21-24).
Tato úžasná zásada vlastně říká “hřích jako hřích”, tedy např. vražda a “braní Božího jména nadarmo” vyjdou na stejno. Dále z toho plyne, že věřící vrah a násilník bude určitě spasen, zatímco ateista nikoliv (nesplňuje nutnou podmínku víry). Tomu říkám morálka!
Liberální křesťané pak zastávají názor, že spaseni budou všichni, paušálně. Ale – opravdu je morální, aby byli spaseni všichni? Ti kdo znásilňují malé děti? Vrazi? Lze tomuto říkat spravedlnost? Jen si představme pedofilního vraha, který unikl pozemské spravedlnosti – a po smrti jde “po zásluze do nebe”… Super.
Pokud se najde křesťan, ochotný přemýšlet o své víře, který má názor na výše nastíněné problémy, byl bych moc rád kdyby se s námi o své odpovědi podělil v diskuzi pod článkem.
Jenže vám zase musí být jasné, že pravdivost křesťanství nespadá pod vaši představu pravdy, ale pod biblickou pravdu.
Odporná manipulace se slovíčky. Znovu opakuji, že pravda je shoda tvrzení s realitou. Pravdivost křesťanství, tedy to, zda se jeho výpovědi shodují s realitou, lze bez problémů hodnotit. A je zřejmé, že v tomto testu křesťanství fatálně selže, už jen proto, že se jednotlivé křesťanské sekty mezi sebou liší a pravdu může mít jen jedna (nebo žádná).
Kdyby nikdo nepoužíval pojetí pravdy v hebrejském pojetí, pak by nikdo z Čechů nerozuměl Husovým slovům “žijte pravdu”.
My ale rozumíme tomu, že křesťané místo výpovědí o realitě raději básní. Bible je tedy pravdivá asi jako román, tj. nijak.
Ten se rozhodne, že když se to jádro rozpadne v sudou minutu (třeba v 14:52) tak půjde do politiky, a jinak zůstane vědcem.
Proč tak složitě? Úplně by stačilo, kdyby si hodil korunou. To, zda padne panna nebo vorel, rovněž nevíme, ačkoliv je to determinováno a theoreticky by to šlo spočítat. Proto je pro nás výsledek hodu náhoda, ačkoliv víme, že v makrosvětě náhoda neexistuje.
Nic to však nemění na kausalitě: Ten člověk se rozhodne podle pro něj náhodné okolnosti. Okolnost -> výsledek = kausalita.
To:Josef
Už jsem četl spoustu článků od věřících,ale označit náboženství jako něco racionálního
je opravdu silná káva.Problém bude pravděpodobně v tom,že nemáte ponětí co
vyjadřuje slovo racionální a čím se vyznačuje racionální myšlení.Píšete že nad náboženstvím racionálně přemýšlíte,ale podle rozboru vašich článků musí každý
člověk,který je skutečně schopen racionálně přemýšlet,dojít k jednoduchému závěru,že
vy bohužel nejste schopen racionálně přemýšlet.Vaše myšlenky a dedukce se v žádném případě nezakládají na principech racionality.A proto jsou z pohledu
racionálně myslícího člověka naprosto nesmyslné a nevychází z žádných racionálních
podkladů.Mě osobně připadá,jako kdyby vaše články psalo dítě ze 2-3 třídy ZŠ.
to jack:
Racionalita (z lat. ratio = rozum) je schopnost člověka myslet a konat na základě rozumných norem. Soulad mezi činností a rozumovými pravidly, jejichž zachovávání je předpokladem k dosáhnutí cíle. Racionalitu chápejme jako relativní stabilní souhrn pravidel, norem, standardů a etalonů duchovní a materiální činnosti, stejně jako hodnot, které všeobecně přijímají a jednoznačně chápou všichni členové daného společenství (sociální, profesní či etnické skupiny, třídy, vrstvy …)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Racionalita
Podle mne si myslíte, že jen ateisté jsou racionální. Ale jak ukazuje definice racionality ateisté se z pohledu věřících chovají naprosto neracionálně. O racionalitě věřícího nerozhoduje tedy ateista ale zase věřící.
To:Anonymous
Už z překladu slova je celkem jasné,že se jedná rozumový pohled.V této české
definici mi ovšem rozum nějak uniká.A proto se domnívám,že toto slovo lépe
vystihuje německá definice.
Rationalität (von lat. rationalitas = Denkvermögen, von ratio = Vernunft) ist ein Begriff, der eine Vielzahl an Bedeutungen hat.
Ganz allgemein gesprochen hat der Begriff vier Bedeutungen:
* Erstens wird damit eine bestimmte Beziehung zwischen angestrebtem Zweck und den zu seiner Erreichung angewandten Mitteln angesprochen. Hierbei bedeutet Rationalität also die Fähigkeit zur Abschätzung einer Ursache-Wirkung-Kette. Dabei geht es um die Beantwortung der Fragen: „Welches Mittel wirkt – bzw. wie wirkt das gewählte Mittel – und wie hoch ist der Aufwand, um den angestrebten Zweck zu erreichen?“.
* Zweitens geht es um die Bewertung eines Zwecks als angemessen, und bedeutet dann „vernünftig“, „richtig“: Der Begriff der Rationalität wird also zur Rechtfertigung bestimmter normativer Grundsätze in Anspruch genommen.
* Drittens werden Muster der Bewertung und Muster von Entwicklungsvorgängen als „Rationalität“ (bisweilen auch als „Logik“) eines Prozesses bezeichnet.
* Viertens wird der Begriff Rationalität bzw. „rational“ als Erklärungsmuster für Handlungen verwendet. Eine i.d.S. „rationale Erklärung“ einer bestimmten Handlung versucht diese – durch Angabe der jeweils (handlungs-)situationsspezifischen Bedingungen – intersubjektiv verständlich, d. h. und für andere nachvollziehbar zu machen.
To:Anonymous
Tato definice je mnohem přesnější a hlavně je v ní zmíněna základní složka
racionálního myšlení a to je LOGIKA.A to je přesně to o čem píše Michal v prvním
článku.Když se na všechny otázky okolo náboženství a existence “Boha”začneme
dívat z pohledu logiky,tak každý člověk,který je schopen logicky uvažovat musí
dojít k závěru,že i bez použití vědy a jejich argumentů,celá tato náboženská pohádka
nedává logický smysl a to je podle mě dost závažné zjištění.
Kromě toho je tady jeden základní logický nesmysl a to je věci kterým nerozumíme
vysvětlovat pomocí existence nějakého všemocného “Boha”,který vše stvořil a
přitom nastolit ještě větší otázku kdo stvořil tohoto všemocného “Boha”.
Pravděpodobně ještě všemocnější “Bůh” a toho zase další “Bůh” a tak do nekonečna.
Hledat odpovědi na otázky tím,že nastolím ještě složitější otázky mi nepřipadá
příliš logické a rozumné.Mnohem jednoduší je říci,že na danou otázku zatím neznám odpověď.
Ale kdepak. To se tak jeví pouze vám – nevěřícímu.
Mně věřícímu se víra jeví jako logická a racionální.
Nesmíte přeceňovat důležitost ateistického pohledu na svět kolem vás.
to jack:
http://www.astro.cz/~grygar/universum30.htm
Protestante, Grygar si upravil fakta, tak aby to odpovídalo jeho světonázoru, ale ne skutečnosti. Viz třeba jeho myšlenkový postup (u matematiky a jejich axiomů):
formální hra -> praxe.
Realita je ovšem: praxe -> formální hra -> praxe.
Jeho srovnání matematických axiomů s křesťanskými dogmaty je z tohoto důvodu zcestné.
Pokud navíc za pavědecké pojmy dosadíte v jeho textech náboženské pojmy vyleze vám pak to samé co říkají ateisté o věřících.
Trošku upravený Grygarův text (můžete porovnat s originálem):
“Ale potom přicházejí předsudky, kdy se někteří lidé domnívají, že Bůh se tady na Zemi už promenádoval nebo že se tady stále vyskytuje. Vinou tohoto předsudku se najednou dopustí strašlivé logické chyby: Jakési úkazy, jímž říkáme zázraky, ztotožní s aktivitou Boha – bez jakéhokoliv důvodu. Když se těmto lidem snažíte vysvětlit, že od zázraků k Bohu je velice dlouhá cesta, nechtějí se s vámi příliš bavit, protože mají své dobré “důkazy”, a vytasí se s úvahami o spiknutí Satana či ateistů, kterým se prostě v neděli nechce do kostela. Stává se z toho bájesloví, ale zjistíte, že s lidmi tohoto typu ztrácíte možnost dorozumění, protože se v diskusi začnou chovat iracionálně a tak porušují standardní pravidla, která se historicky vytvořila ve vědě.”
To:Protestant
————————————————————————————
Ale kdepak. To se tak jeví pouze vám – nevěřícímu.
————————————————————————————
Tady už je jasně vidět základní problém.Použití slova jeví.Když se mi něco jeví,tak
to pouze vyjadřuje subjektivní dojem.Jevit se mi může,že mé auto je hezčí než sousedovo auto.Ale logika je myšlenková cesta,která vede k daným závěrům(definice).
Tady nejde o to co se jeví,tady se musí přemýšlet.
To znamená,že v první řadě musím mít dostatečnou inteligenci,aby mohlo vůbec dojít
k myšlenkové cestě.Dále musím mít takovou inteligenci abych v průběhu
myšlenkové cesty byl vůbec schopen rozpoznat co je logické a co není logické.
Pokud mám tyto schopnosti je potřeba vůbec chtít se nad danou otázkou či textem
logicky zamyslet.Tady vidím největší problém,mám dojem,že věřící nemá vůbec
žádnou motivaci se např.nad náboženským textem logicky zamyslet.
Hltá náboženský text,ale nepřemýšlí nad nim.Často slýchám názor od věřících,že víra
není o přemýšlení,to vystihuje naprosto přesně danou situaci.
Také jsem si všiml,že když věřícího člověka upozorním na nelogičnost určitého
názoru,tak jeho argument je,že cesty Páně jsou nevyspytatelné.Tím je myšleno,že
prý nemohu logickým přístupem posuzovat “boží”jednání,protože prý není možné
(z jakéhosi mě nejasného principu) posoudit “boží” záměr.
Tady se opět okamžitě objevuje nelogičnost,proč nám “Bůh” dal schopnost
logicky přemýšlet,když mu museko být jasné(když je vševědoucí),že si jednoho dne
budeme klást otázky,proč on sám jedná tak nelogicky.Tím totiž sám podkopává svou
důvěryhodnost.Náboženství a náboženské texty jsou plné nelogičnosti o tom není
pochyb.Otázkou je proč je věřící nevnímají.Protestant a Josef dokonce vidí vše
naprosto logické,jak je to možné.Buď nemají dostatek inteligence,aby nelogičnost
objevili nebo nad tímto tématem nikdy logicky nepřemýšleli a nebo i objevili
určité logické nesrovnalosti,ale nechtějí si je připustit,protože by to ohrozilo jejich
“víru”.Protože jak se říká.kdo chce Boha najít,ten ho najde i v dršťkové polévce.
Odpověď neznám,ale v poslední době se spíše zabývám otázkou kdo jsou věřící lidé.
Tím mám na mysli, podle jejich vlastního vyjádření pochopit je samotné.Co říkají
oni sami o sobě.Říkají že až s poznáním “Boha” poznali smysl života.Říkají že jim “Bůh”
dává sílu překonávat těžkosti všedního života.
Už z těchto dvou vět si můžeme udělat obrázek o těchto lidech.
Bez “Boha” neměli smysl života.To vnímám jako velice smutný fakt,protože
rozumný člověk nehledá smysl života,život jako takový nemá žádný smysl.Život
jednotlivce může mít cíl.Každý z nás si může vytýčit životní cíl,kterého by rád docílil,
ale také nemusí.To že jsme se narodili nemá žádný smysl,to byl pouze výsledek
chtíče(cíle)našich rodičů.Všeobecným cílem by potom mohl být šťastný a spokojený
život.Na to má potom každý svůj individuální názor co to je.Tady ovšem nastává rozdíl
mezi věřícím a nevěřícím člověkem.Nevěřící čerpá spokojenost a životní sílu
ze všech “věcí”,které ovlivňují jeho život.Je to umění se radovat z každodeních
maličkostí.Ať je to políbení svých dětí,manželky či rodičů.Ať je to posezení s přáteli.
Ať je to hezký pocit z dobře vykonané práce,doma či v zaměstnání.Ať je to prožití
svých koníčků,od chytání ryb po poslech oblíbené hudby.To jsou ty věci,které
dělají náš život spokojeným.Samozřejmě že život přináší i těžké dny a na překonání
těchto je tu opět rodina a dobří přátelé,ale také vlastní síla se umět problémům
postavit a řešit je (a to hlavně).
A proto jsou věřící v podstatě k politování,pokud nemají nikoho kdo by je potěšil
nebo poradil či pomohl s problémy každodeního života.Pokud mají pocit,že jejich život nemá smysl,necití se spokojeni a hledají útěchu u imaginární bytosti.
Od této potom očekávají,že na ně bude celý život dávat pozor a ke které chodí
se svou modlitbou,což není nic jiného než prosba o pomoc.
Nedokáží se srovnat s normálním každodením životem ve společnosti.
Jsou jako malé ufňukané děti,které potřebují aby je neustále někdo držel za ruku a koukal jim přes rameno,aby náhodou nezakopli na cestě životem.
Fňukají aby za ně “Bůh” vyřešil jejich problémy.Prosí ho aby nebyli nemocní a čekají,že se o ně postará i po smrti.Jsou to psychicky slabší jedinci,kteří se nedokáží podívat pravdě
do očí a když jim chcete “Boha” vzít,tak kolem sebe kopou jako malé ubrečené děti,
kterým jste právě zdělil,že Santa Claus neexistuje.
Má apelace na všechny věřící je,už konečně dospějte.
Protestante, zase primitivně kličkujete. Kdo stvořil Boha? Nikdo? A kdo stvořil svět? Rovněž nikdo, to je logické.
Kdo stvořil boha? No přece my, lidé 🙂
A ne jednoho, ale spoustu nejrůznějších bohů, bůžků, svatých, andělů, a dalších duchovních bytostí – a to všechno ve svých myslích 🙂
To je ta věčná sémantická záměna. Měl jsem na mysli Boha jako přírodninu, nikoliv boha jako pojem.
jasně, však já vím 🙂
Jinak, právě čtu Breaking The Spell od Dana Dennetta. Moc zajímavé…
GP:Protestante, zase primitivně kličkujete. Kdo stvořil Boha? Nikdo? A kdo stvořil svět? Rovněž nikdo, to je logické
z toho vyplývá, že GP je vševědoucí, takže je bůh, to je logické
GP, Vy upalujete rovně a velmi rychle ale zase špatným směrem.
GP, Vy upalujete rovně a velmi rychle ale zase špatným směrem.
Bo, mohl(a) byste místo nálepkování přinést nějaký argument? Nálepkování je bezcenné.
Ta Grygarova essay je nesmírně primitivní. Je vidět, že positivism je passé a že Grygar je neumělý filosof. Důvody:
Pochybná pojmoslovná výstavba. Pars pro toto: „Začíná se principy (nejlépe je to vidět ve fyzice, případně v astronomii), které nemůžeme dokázat, dokonce se ukáže, že bezpodmínečně musíme vyjít z něčeho, co se potom v dané fyzikální, chemické či jiné struktuře stane tzv. paradigmatem.“ WTF? Ve skutečnosti je přesně naopak: Nejprve jsou paradigmata a teprve pak principy.
Podle Grygara je kritérium pravdivosti bohatost struktury. To pak by byl i Tolkienův svět pravdivý, protože je široce strukturovaný.
Zkrátka a dobře, v souboji mezi positivistickým Sisyfem a postmoderním Centrem pro theoretická studia (časopis Vesmír) je třeba dát přednost CTS.
Jo já vím, vesmír v poslední době taky hodě klesl…
Protestante, mám na Vás otázku 🙂
Řekněme, že Bůh existuje. I když toto uznáme – proč bychom v něj měli věřit?
Bůh existuje. A co bychom teď měli dělat? Zkuste to prosím nějak popsat!
Michale neznáte Oraye z Hvězdné Brány? 🙂
Třeba Bůh také nasává energii z věřících. 🙂